7 C 321/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 405 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 405 Kč od 30. 8. 2016 do 8. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 405 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 211,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 10 405 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyní byla dne 1. 1. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému dne 30. 7. 2016 poskytnut úvěr v částce 8 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 29. 8. 2016. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (tel. čísla a emailové adresy), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku ve výši 8 000 Kč, tak žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou mu zástupcem žalobkyně dne 2. 2. 2021. příjmení dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč a úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 30. 8. 2016 do zaplacení.

2. V podání ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zároveň žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen půjčku splatit. Na základě těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně nepochyboval o úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

6. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalovaném, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 8 000 Kč.

7. Ze sdělení příjmení příjmení ze dne 7. 9. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet momentálně je a v červenci 2016 byl žalovaný.

8. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2016 byla na účet žalovaného č. bankovní účet převedena částka 8 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

13. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

14. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla 1. 8. 2016 poukázána částka ve výši 8 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

15. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 30. 8. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

16. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2021, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalovanému výzva doručena dne 5. 2. 2021, poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 8. 2. 2021. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 2. 2. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 9. 2. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 8 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 10 405 Kč od 30. 8. 2016 do 8. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 405 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 211,13 Kč, přičemž tato částka představuje 53,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.