7 C 323/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 395 303,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 284 462,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 21. 8. 2025 do 2. 9. 2025, částkou 1 075,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 284 462,64 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a dále částku 1 993,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 993,34 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 108 847,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 718,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 101 116,26 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18 642,06 Kč a smluvního úroku ve výši 9,3 % ročně z částky 385 578,90 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 315,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 9. 2025 a v doplnění ze dne 11. 12. 2025 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 395 303,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným dne 14. 3. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 469 763 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 9,3 % ročně a úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 005 Kč. Žalovaný své povinnosti však nedodržel, dluh žalovaný nehradil řádně a včas a žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaný za trvání smluvního vztahu od žalobkyně, resp. její předchůdkyně načerpal 469 763 Kč a uhradil 183 300 Kč. Ke zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalobkyně vycházela z údajů bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného zjištěných z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Z registrů žalobkyně zjistila, že má žalovaný jeden spotřební úvěr a kreditní splátkovou kartu. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční nebo exekuční řízení, nebyl veden evidenci neplatných dokladů, bydliště žalovaného nebyl na obecním úřadě. Žalovaný pobíral měsíční mzdu ve výši 21 393 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, . Měsíční průměrný příjem za posledních 7 měsíců před sjednáním úvěru by v průměrné výši 43 077 Kč. U výdajů pak žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a životního minima, kdy došla k závěru o výdajích žalovaného ve výši 19 474 Kč, z toho 12 905 Kč na bydlení a 1 438 Kč závazky u jiných poskytovatelů. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině 385 578,90 Kč, na poplatcích 7 731,68 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 1 793,74 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 18 642,06 Kč, dále smluvní úrok ve výši 9,3 % ročně z částky 385 578,90 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 385 578,90 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2019 Smlouvu o bankovních službách, na základě které žalovanému vedla účet č. , č. účtu, . Na účtu však vznikl nepovolený debet a žalobkyně dne 28. 5. 2025 od smlouvy odstoupila a dne 17. 6. 2025 žalovaného informovala o zrušení účtu. Žalobkyně tak požaduje částku 1 993,34 Kč ve výši nepovoleného debetu a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 26. 8. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 3. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 469 763 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 9,3 0% ročně a úvěr splatit ve 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 005 Kč. Žalovaný o sobě při sjednání smlouvy uvedl, že je rozvedený, že pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde má čistý měsíční příjem 50 000 Kč, výdaje s bydlením jsou ve výši 4 200 Kč, celková výše měsíčních splátek u žalobkyně je 4 768 Kč. Smlouvou byly konsolidovány tři úvěry na částky 50 000 Kč z kreditní karty a dva spotřebitelské úvěry v částce 319 323 Kč a 50 440 Kč (Smlouva o úvěru ze dne 14. 3. 2023, Oznámení , právnická osoba, ., o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 22. 2. 2023, Všeobecné obchodní podmínky účinné od 4. 12. 2019, Sazebník účinný od 1. 5. 2024, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele účinné od 1. 11. 2020, Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů žalovaného na účtu č. , č. účtu, , které byly v průměru za posledních 7 měsíců ve výši 43 077 Kč, z příjmů žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 21 393 Kč měsíčně a z výdajů žalovaného na bydlení za nájem ve výši 10 485 Kč, plyn 500 Kč, internet 570 Kč, elektřina 1 370 Kč, penze 300 Kč a závazky jiných poskytovatelů 1 438 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, od září 2022 do sjednání smlouvy, Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení). Dále žalobkyně vycházela z údajů NRKI a BRKI, dle kterých žalovaný splácel na jiné úvěry 804 Kč měsíčně (Otisk z registru). Žalovaný od žalobkyně načerpal částku celkem 469 763 Kč (Výpis periodický při pohybu k účtu č. , č. účtu, za období od 14. 3. 2023 do 6. 4. 2023). Žalovaný na smlouvě o úvěru ze dne 14. 3. 2023 nehradil řádně a včas, proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 20. 8. 2025, jinak celý úvěr zesplatní (Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 2. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních službách dne 17. 1. 2019, na základě které se žalovanému zavázala vést běžný účet č. , č. účtu, a poskytla mu k tomu debetní kartu (Smlouva o bankovních službách ze dne 17. 1. 2019). Na účtu č. , č. účtu, vznikl nepovolený debet ve výši 1 993,34 Kč (Výpis periodický k účtu č. , č. účtu, ). Žalobkyně proto dne 28. 5. 2025 odstoupila od Smlouvy o bankovních službách ze dne 17. 1. 2019 a oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek dne 17. 6. 2025 (Odstoupení od smlouvy ze dne 28. 5. 2025 a Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 17. 6. 2025). Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala dne 26. 8. 2025 (Výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2025 včetně dokladu o odeslání). Z listiny Prohlášení o zdravotním stavu nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

14. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“15. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobkyně však nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobkyně sice správně vycházela z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, , nicméně nesprávně vyhodnotila příjmy žalovaného. Dle soudu jako jediný řádný příjem žalovaného lze považovat mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, , který byl ve výši 19 000 – 21 000 Kč měsíčně. Ostatní příjmy byly částky zasílané z jiného účtu žalovaného, u kterých není znám původ těchto peněz, například zda se nejedná o jinou zápůjčku či úvěr. Nebo jsou to vklady hotovosti či příchozí úhrady od fyzických osob, o kterých není známo, proč je žalovanému zasílají a zda je budou zasílat dalších 96 měsíců, po které měl žalovaný úvěr splácet. Dále žalovaný uvedl, že je vlastníkem bytu nebo domu a že výdaje jsou ve výši 4 200 Kč měsíčně. Přitom z výpisu z účtu se podává, že hradil nájem ve výši 10 485 Kč tak, že celkem náklady na bydlení činily 12 905 Kč. Při pravidelném příjmu 19 000 – 21 000 Kč měsíčně a výdajích na bydlení 12 905 Kč a novému splátkovému zatížení ve výši 7 005 Kč, bylo zřejmé, že žalovaný nebude schopen dlouhodobě (96 měsíců) splácet.

17. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

18. Žalovaný na úvěr zaplatil částku 183 300,36 Kč, předchůdkyně žalobkyně mu poskytla částku 469 763 Kč, žalovaný má proto vrátit částku 284 462,64 Kč (469 763 - 183 300,36). Co do zbytku jistiny ve výši 108 847,94 Kč (393 310,58 – 284 462,64), běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 101 116,26 Kč (385 578,90 – 284 462,64), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v části 718,24 Kč a celého smluvního úroku soud žalobu zamítl.

19. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal dle ustanovení § 1968 a 1970 o. z., ode dne 21. 8. 2025, tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru z částky 284 462,64 Kč, s ohledem na částečnou kapitalizaci žalobkyní tak soud přiznal za období od 21. 8. 2025 do 2. 9. 2025 kapitalizovaný zákonným úrok z prodlení ve výši 1075,80 Kč a od 2. 9. 2025 běžící zákonný úrok z prodlení z částky 284 462,64 Kč.

20. Co se týká možností spotřebitele vrátit úvěr, žalovaný zůstal během řízení nečinný, žalobkyně ani soud neměli nové konkrétní informace o jeho možnostech úvěr splatit, soud proto rozhodl o povinnosti vrátit dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V daném případě s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl spor o délku lhůty odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.

21. Soud dále žalobkyni přiznal částku 1 993,34 Kč jako nepovoleného debetu na účtu č. , č. účtu, , který pro žalovaného vedla na základě Smlouvy o bankovních službách ze dne 17. 1. 2019, a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně zrušila žalovanému účet, od 18. 6. 2025.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 315,76 Kč, přičemž tato částka představuje 43,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 813 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 395 303,92 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast na jednání u soudu dne 29. 1. 2026) a z částky 4 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 450 Kč ve výši 7 654,50 Kč.