7 C 336/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 151 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 151 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 486,01 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 27 262,46 Kč, smluvním úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24 151 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 1. 5. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Schopnost žalovaného splácet požadovanou půjčku zkoumal právní předchůdce žalobkyně tak, že provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny částku ve výši 10 151 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 335 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 240 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 576 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatky v 45týdenních splátkách po 537 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 12. 3. 2014. Na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným, postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem 29. 9. 2023. Ke dni 3. 9. 2013 činila dlužná jistina částku 14 000 Kč a dlužný poplatek částku 10 151 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení částky 24 151 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 486,01 Kč., ále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 27 262,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % a smluvní úrok 20,11 % ročně z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. V doplnění žaloby ze dne 3. 12. 2024 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o půjčce. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Z čl. 12 smluvních podmínek pak dále vyplývá, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, kterou žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesně a pravdivé. Právní předchůdce žalobkyně na základě těchto informací dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet tyto půjčky je dostatečná.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo odesláno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 1. 5. 2013 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČ: IČO, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Strany si sjednaly, že žalovaný za poskytnuté finanční prostředky zaplatí poplatek v částce 10 151 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 335 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 240 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 576 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatky v 45týdenních splátkách po 537 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 12. 3. 2014. Ze zákaznické karty ze dne 1. 5. 2013 bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činí celkem 16 200 Kč. Běžné výdaje domácnosti činí měsíčně 2 000 Kč na nájemném, telefon 400 Kč a výdaje na domácnost 5 000 Kč. Dle zákaznické karty činí měsíční použitelný příjem 8 800 Kč. K zákaznické kartě měly být předloženy občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku právnická osoba bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne 27. 10. 2023 odesláno vyrozumění o tom, že pohledávka z půjčky byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze 21. 9. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy 1 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyně dne 21. 9. 2023 (řádek č. hodnota). Z výzvy k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 7. 2024 včetně podacího lístku právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný ani po vyzvání na svůj dluh ničeho neuhradil.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti, budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Soud proto předmětné závazkové právní vztahy posuzoval podle předpisů platných ke dni jejich vzniku, tj. ke dni 1. 5. 2013.

11. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se netýká úvěrů uzavřených za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 2. 2013, lze u bezdůvodného obohacení přiznat úroky z prodlení.

12. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 2. 2013, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 cit. zákona.

15. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy č. hodnota posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

17. Co se týká prověření úvěruschopnosti, dle údajů vyplývajících ze zákaznické karty ze dne 1. 5. 2013, tedy ve vztahu ke smlouvě č. hodnota žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí celkem 16 200 Kč. Běžné výdaje domácnosti činí měsíčně 2 000 Kč na nájemném, telefon 400 Kč a výdaje na domácnost 5 000 Kč. Měsíční použitelný příjem činí 8 800 Kč. Tyto skutečnosti měl žalovaný doložit pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou, kdy příslušné dokumenty předložené při podpisu smlouvy nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sám žalovaný stvrdil svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaný při podpisu smlouvy předložil. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovaným předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalovaného. O čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný neuhradil v průběhu smluvního vztahu ničeho.

18. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu č. hodnota za absolutně neplatnou, a proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat jako bezdůvodné obohacení.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 1. 5. 2013 peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, kdy tak žalovaný je povinen vrátit toliko tuto částku. Soudem nebyla přiznána částka 10 151 Kč, která představuje součet dlužných poplatků a kapitalizovaných smluvních úroků, 20. O zákonném úroku z prodlení soud rozhodl soud od data uvedeného v oznámení o postoupení pohledávky dle podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, dle domněnky dojití došla zásilka třetí pracovní den, tedy dne 1. 11. 2023 a desetidenní lhůta, kterou žalobkyně určila k zaplacení dlužné částky, a kterou soud považuje za dostačují, uplynula dne 13. 11. 2023 a dne 14. 11. 2023 se žalovaný dostal do prodlení. Na úpravu zákona č. 145/2010 Sb., není možné aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který vykládá aktuálně účinný zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tato úprava je jiná. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od 14. 11. 2023 z jistiny ve výši 14 000 Kč a výši úroku dle požadavku žalobkyně, co do zbytku veškeré příslušenství zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšným účastníkem byl žalovaný, neboť soud zamítl část jistiny a veškeré kapitalizované příslušenství pohledávky (27 262,46 Kč a 11 486,01 Kč), což násobně přesáhlo přiznaný zbytek jistiny. Žalovanému však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.