7 C 343/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 75 837,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 345,49 Kč a částku 18 054,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 002,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 437,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 097,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 466,03 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s úrokem 14,75 % ročně z částky 19 466,03 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a co do částky 20 434,98 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 547,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 150,63 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 25 301,53 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem 15 % ročně z částky 25 301,53Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 75 897,08 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 13 200 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 444 Kč, v 21 měsíčních splátkách po 2 293 Kč. Žalovaná svým povinnostem nedostála, když na sjednaný úvěr zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 9 654,51 Kč. Dne 28. 4. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatila žalovaná na dluh již ničeho. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 38 489,49 Kč, sestávající z dlužné jistiny 25 301,53 Kč a dlužného poplatku ve výši 13 187,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 5 547,29 Kč do 28. 4. 2025, kapitalizovaných úroků ve výši 6 150,63 Kč do 28. 4. 2024, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 301,53 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 301,53 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dále uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovanou dne 22. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 14 905 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 600 Kč, v 21 měsíčních splátkách po 1 905 Kč. Žalovaná svým povinnostem nedostála, když na sjednaný úvěr zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1 945,49 Kč. Dne 28. 4. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatila žalovaná na dluh již ničeho. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 37 347,59 Kč, sestávající z dlužné jistiny 19 466,03 Kč a dlužného poplatku ve výši 17 881,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 437,88 Kč do 28. 4. 2025, kapitalizovaných úroků ve výši 6 097,27 Kč do 28. 4. 2024, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 466,03 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 466,03 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagovala a ničeho neuhradila.

2. V podání ze dne 21. 1. 2026 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vycházela z informací, které jí žalovaná sdělila, kdy uvedla, že je zaměstnána jako pomocná kuchařka ve společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 15 900 Kč, resp. 25 900 Kč, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr ani kreditní kartu u jiné společnosti. Tyto informace ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení z příjmu, dále prověřila insolvenční rejstřík.

3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

4. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 13 200 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 444 Kč, v 21 měsíčních splátkách po 2 293 Kč, poslední splátka 2 284 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2022 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, účinné od 30. 6. 2021). Při sjednávání úvěru žalovaná uvedla, že pracuje jako pomocná kuchařka ve společnosti , právnická osoba, ., s příjmem 15 900 Kč měsíčně a s ostatními příjmy ve výši 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 10 000 Kč. Dále uvedla, že má pracovní smlouvu ze dne 1. 2. 2022 a předložila potvrzení o příjmu z ledna a prosince. Bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 2. 2022). Dále žalovaná doložila, že bydlí v nájmu s nájemným ve výši 7 000 Kč měsíčně, nadto si hradí elektřinu (Čestné prohlášení , jméno FO, ze dne 18. 2. 2022), pracuje jako pomocná kuchařka ve společnosti , právnická osoba, ., s příjmem 15 900 Kč (Potvrzení o výkonu činnosti ze dne 17. 2. 2022). Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 14 905 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 600 Kč, v 21 měsíčních splátkách po 1 905 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 5. 2022 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Při sjednávání úvěru žalovaná uvedla, že pracuje jako pomocná kuchařka ve společnosti , právnická osoba, ., s příjmem 15 900 Kč měsíčně a s ostatními příjmy ve výši 0 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 7 000 Kč a interní splátky 2 293 Kč. Dále uvedla, že má pracovní smlouvu ze dne 1. 2. 2022 a předložila potvrzení o příjmu z května. Bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 5. 2022). Dále žalovaná doložila, že pracuje jako pomocná kuchařka ve společnosti , právnická osoba, ., s příjmem 15 900 Kč (Potvrzení o výkonu činnosti ze dne 16. 5. 2022 a Dohoda o pracovní činnosti z 16. 5. 2022). Žalovaná za úvěr č. , hodnota, uhradila celkem 9 654,51 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 1 945,49 Kč (Dvě Tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025). Dne 28. 4. 2025 byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatila žalovaná na dluh již ničeho (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, příloha č. 1, řádek 615, 616). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované podáním ze dne 28. 4. 2025, odeslaným dne 22. 5. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, podací lístek ze dne 22. 5. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou z úhradě dluhu z obou úvěrů podáním ze dne 29. 7. 2025, odeslaným dne 30. 7. 2025 (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě, podací lístek ze dne 30. 7. 2025).

6. Žalobkyně dále nijak k výzvě soudu nedoplnila tvrzení, jaká zjištění má soud učinit ze dvou výpisů z účtu na č.l. 38 spisu.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 - 28. 5. 2022, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

20. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2022 a dne 22. 5. 2022 podle § 2395 o. z. smlouvy o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná při sjednávání první smlouvy doložila, že pobírá mzdu 15 900 Kč hrubého měsíčně, žádné další příjmy, byť je tvrdila, nedoložila. Dále doložila (i když pouze čestným prohlášením jiné osoby), že hradí 7 000 Kč měsíčně na nájemném, dále si sama k tomu hradí elektřinu, neuvedla kolik. Částka 15 900 Kč hrubého činila u bezdětné osoby v únoru 2022 přibližně částku 13 605 Kč čistého, životní minimum pak bylo v únoru 2022 částka 3 860 Kč. Žalovaná měla na úvěr hradit 2 293 Kč měsíčně. Tedy při kalkulaci 13 605 – 7 000 – 2 293 = 4 312 Kč, žalovaná z této částky měla hradit jak elektřinu, tak všechny ostatní měsíční výdaje. Částka je přitom na úrovni životního minima, které nezohledňuje nákladnější život v Praze. Ještě horší situace pak nastala u žalované v květnu 2022, kdy už ani netvrdila příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, a soud vycházel rovněž z částky 15 900 Kč hrubého měsíčně. K měsíčním nákladů však přibyla nová splátka ve výši 1 905 Kč, tedy výpočet 13 605 – 7 000 – 2 293 – 1 905= 2 407 Kč. Životní minimum bylo v květnu 2022 ve výši 4 250 Kč. Žalované zbyly měsíčně prostředky ve výši poloviny životního minima. Ani u jedné ze smluv soud nemá úvěruschopnost za řádně doloženou. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost obou dotčených smluv, byť dikce zákona o spotřebitelském úvěru účinným do 28. 5. 2022 naznačovala spíše relativní neplatnost takové smlouvy. Nicméně dle výše uvedené judikatury Evropského soudního dvora a Nejvyššího soudu je nutné řádné neprověření úvěruschopnosti sankcionovat absolutní neplatností smlouvy, kdy dle ustanovení § 588 odst. 1 o. z. se jedná o jednání zjevně příčící se dobrým mravům.

23. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovanou postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 30 000 Kč, žalovaná zaplatila 9 654,51 Kč, má proto vrátit 20 345,49 Kč (30 000 – 9 654,51 = 20 345,49). Co do zbytku jistiny, úroku, poplatku (37 347,59 – 20 345,49 = 17 002,1), a veškerého příslušenství, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Dále žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 5. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 20 000 Kč, žalovaná zaplatila 1 945,49 Kč, má proto vrátit 18 054,51 Kč (20 000 – 1 945,49 = 18 054,51). Co do zbytku jistiny, úroku, poplatku (38 489,49 -18 054,51 = 20 434,98), a veškerého příslušenství, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrových smluv soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 20 345,49 Kč a 18 054,51 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni.

24. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když by právo na ně vzniklo v řízení úspěšnějšímu žalované, avšak té v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.