7 C 361/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75. % ročně z částky 4 000 Kč od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky datum Kč do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 936,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do datum. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, adresu bydliště, e-mailovou adresu a telefonní číslo), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku ve výši 4 000 Kč, tak žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zaslanou jí zástupcem žalobkyně dne datum. příjmení dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum do zaplacení ve výši 9,75 %. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně dále uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalované o úvěr. Dne datum byla žalobkyni doručena výzva, aby soudu sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne datum s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, příjmení, anonymizována dvě slova. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované nedošlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

5. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 4 000 Kč.

6. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet je a v prosinci roku rok byla žalovaná a že částka ve výši 4 000 Kč pod variabilním symbolem číslo byla na výše uvedené účet připsána dne datum 7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne datum byla z účtu žalobkyně odeslána na účet žalované č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částka 4 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů a že byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Tato výzva byla žalované zaslána dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

12. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla datum poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.

14. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne datum postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

15. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od datum, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 o. z. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

16. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne datum, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne datum, poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na datum (jelikož poslední den lhůty připadl na sobotu, je v takovém případě dle § 607 o. z. posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne datum byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz příjmení, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo), 1. vydání, 2014, s. číslo). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od datum ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Dle § 2 citovaného nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Výše repo sazby pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (tedy pro datum), činila 0,25%, po přičtení 8% bodů činí v daném případě roční výše zákonného úroku z prodlení 8,25%.

19. S ohledem na shora uvedené soud proto zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od datum do datum ve výši 9,75% ročně a na zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od datum ve výši 1,5% ročně (představující rozdíl mezi požadovanou výší zákonného úroku z prodlení a přiznanou výší zákonného úroku z prodlení).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 936,50 Kč, přičemž tato částka představuje 62,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

21. Pro úplnost soud dodává, že pro účely stanovení míry úspěch a neúspěchu účastníků řízení ve věci bylo příslušenství pohledávky kapitalizováno ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017).

22. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b a. t. a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b a. t.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.