7 C 386/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 57 600 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky 17 526,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 555,21 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 204,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 14,19 % ročně z částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 843,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 843,83 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do zaplacení částky 19 230 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 318,34 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 704,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 147,92 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 304,09 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 22 147,92 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 57 600 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 9 230 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 028 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 727 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 475 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek v 60 týdenních splátkách po 704 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na [datum]. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 22 434,80 Kč a dlužný poplatek 18 265,20 Kč. Po tomto datu byla žalovanou uhrazena ještě částka 626,17 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 22 147,92 Kč úrokem ve výši 20,50 % ročně, a to od [datum]. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 2 156,17 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 40 073,83 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 40 073,83 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 22 147,92 Kč a z dlužných poplatků ve výši 17 925,91 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 704,28 Kč (20,50 % ročně z jistiny 22 147,92 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 318,34 Kč (8,05 % ročně z jistiny 22 147,92 Kč od [datum] do [datum]), smluvní úrok 20,50 % ročně z dlužné částky 22 147,92 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 22 147,92 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 14 469 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 321Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,19 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 628 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 520 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek ve 100 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na [datum]. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 10 531,54 Kč a dlužný poplatek 7 268,46 Kč. Po tomto datu žalovaná hradila ještě částku 273,83 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 10 390,54 Kč úrokem ve výši 14,19 % ročně, a to od [datum]. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 12 942,83 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 17 526,17 Kč. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky 17 526,17 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 390,54 Kč a z dlužných poplatků ve výši 7 135,63 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 204,11Kč (14,19 % ročně z jistiny 10 390,54 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 555,21 Kč (8,05 % ročně z jistiny 10 390,54 Kč od [datum] do [datum]), smluvní úrok 14,19 % ročně z dlužné částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

3. V obou případech zkoumal právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty,“ mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Z přiložené zákaznické karty je zřejmé, že majetková situace žalované byla před podpisem smlouvy o zápůjčce [číslo] ověřena na základě výplatních pásek, dokladů SIPO a složenek. S ohledem na žalovanou uvedené skutečnosti, že má pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a dále s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku řádně hradit. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně sama nemají k dispozici kopie dokladů žalované, když žadatelé o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně přitom v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli.

5. Dále žalobkyně dne [datum] soudu doslala ještě zákaznickou kartu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum].

6. Nakonec žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] když tato nebyla dohledána, a to co do částky 17 526,17 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 204,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 555,21 Kč, smluvního úroku ve výši 14,19 % ročně z částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 390,54 Kč od [datum] do zaplacení.

7. Jelikož žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne [datum] v právě uvedeném rozsahu částečně zpět, rozhodl soud dle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu zastavil (viz výrok I).

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

9. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

10. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

11. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, že půjčku si zamýšlí vzít na běžné výdaje domácnosti, že její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, že nemá žádné nezaopatřené děti, že její měsíční příjmy jsou představovány starobním důchodem ve výši 11 882 Kč a mzdou z dohody o pracovní činnosti ve výši 3 488 Kč, dále že měsíční výdaje jsou představovány nájemným ve výši 6 760 Kč, platbou za telefon ve výši 200 Kč, externí splátkou zápůjčky ve výši 1 800 Kč a výdaji na domácnost ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně ověřovala tvrzené údaje ze tří výplatních pásek, z dokladu SIPO a z důchodové složenky.

12. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované zápůjčku ve výši 23 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 19 230 Kč, přičemž tento sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 727 Kč, z úroku ve výši 3 028 Kč a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 11 475 Kč. Žalovaná měla celkově zaplatit 30 755 Kč. Dlužná částka měla být hrazena v 60 týdenních splátkách ve výši 704 Kč, poslední splátka činila 694 Kč, zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 60 splátkách činila 20,50 % ročně. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Z tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že dluh žalovaného činil 40 073,83 Kč, přičemž sestával z nákladů na sjednání úvěru ve výši 15 165,85 Kč a z dlužné jistiny ve výši 24 907,98 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce za žalovanou ze dne [datum] byla následně postoupena na žalobkyni.

15. Z oznámení ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky dopisem odeslaným jí dne [datum].

16. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

17. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba není důvodná. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

23. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

25. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaná před podpisem smlouvy ze dne [datum] prohlásila, že její měsíční příjmy činí 15 370 Kč, že měsíční výdaje činí 12 760 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalované činí 2 610 Kč. Žalobkyně přitom soudu předložila toliko prohlášení žalované o příjmech a výdajích, údaje tvrzené žalovanou při podpisu smlouvy však žalobkyně nijak nedoložila, neboť, jak uvedla v podání ze dne [datum], příslušné dokumenty, jako výplatní pásky, doklady SIPO a složenky žalovaná předložila při podpisu smlouvy, tyto však nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sama žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaná při podpisu smlouvy předložila. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované. Nicméně i kdyby žalobkyně prokázala veškeré tvrzené skutečnosti příslušnými dokumenty, tak by nebylo možno rozhodně učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době podpisu smlouvy úvěruschopnou osobou. Žalovaná uvedla, že její celkové měsíční příjmy činí 15 370 Kč a dále že její celkové měsíční výdaje (včetně výdajů na domácnost) činí 12 760 Kč, kdy tak částka disponibilního příjmu činila 2 610 Kč, což je dokonce nižší částka, než jakou měla žalovaná měsíčně hradit na splátkách zápůjčky, pokud při týdenních splátkách ve výši 704 Kč měla každý měsíc na splátkách uhradit cca 2 816 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tedy pouze formálně zjišťoval údaje, které však již dál nijak nehodnotil. Kdyby toto učinil, musel by zákonitě dospět k závěru, že se žalovaná coby starobní důchodkyně zatížená ještě další zápůjčkou u jiného subjektu a disponující měsíčně tak malou částkou, že tato dokonce ani nedosahovala výše měsíční splátky, dříve či později ocitne v situaci, v níž už nebude schopná dostát svému závazku. Právní předchůdce žalobkyně schválil žádost o zápůjčku spojenou s řadou vysokých poplatků a úroků bez zřetele ke konkrétní situaci žalované, kdy toto jednání soud hodnotí též jako intenzivně narušující dobré mravy.

26. S ohledem na uvedené byla spotřebitelská smlouva ze dne [datum] posouzena jako absolutně neplatná. Proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Jelikož žalovaná zaplatila na svůj dluh celkem částku 2 156,17 Kč, je povinna žalobkyni zaplatit částku 20 843,83 Kč (výrok II.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o různé poplatky, popř. obchodní úrok, soud žalobu zamítl (výrok III.).

28. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, kdy zde žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 22 147,92 Kč od [datum] do zaplacení (od [datum] do [datum] byly úroky z prodlení kapitalizovány), pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

29. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byla žalovaná vyzvána k vrácení poskytnutých finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Jelikož byla tato výzva žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne [datum], má se za to, že se zásilka dostala do dispozice žalované třetí pracovní den, tj. [datum] v pondělí (§ 573 o.z.). Žalovaná je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne [datum] byla určena lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z 10 denní žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne [datum]. Žalovaná se tak ocitla v prodlení dne [datum], proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. S ohledem na shora uvedené soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání práva - na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 318,34 Kč, - na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 147,92 Kč od [datum] do [datum], - na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 304,09 Kč od [datum] do zaplacení, když za toto období soud sice úrok z prodlení přiznal, avšak z nižší částky 22 147,92 Kč, která představuje obohacení žalované.

31. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř 32. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud jednak dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého zavinil-li některý z účastníků, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady (věta prvá) to však neplatí, byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, (věta druhá) a dále dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož v dané věci o zaplacení částky 57 600 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 17 526,17 Kč s příslušenstvím, když se jí nepodařilo dohledat příslušnou smlouvu o zápůjčce, a tedy ke zpětvzetí žaloby došlo, aniž by na tom měla vinu žalovaná, vycházel soud z toho, že co do částky 17 526,17 Kč nese náhradu nákladů řízení žalobkyně. Ohledně zbylé části žaloby o zaplacení částky 40 073,83 Kč byla nakonec žalobkyně úspěšná jen co do zaplacení částky 20 843,83 Kč, kdy by tak žalobkyni příslušel nárok na náhradu nákladů jen v rozsahu této částky. V souladu se shora citovanými ustanoveními § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. vznikl nárok na náhradu nákladů řízení žalobkyni v rozsahu 36,19 % a žalované v rozsahu 63,81 %, měla by mít žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,62 % (rozdíl 63,81 % a 36,19 %). Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).