7 C 39/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 813 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 935 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 118,03 Kč za období od 18. 10. 2025 do 4. 11. 2025 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 813 Kč od 5.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 374,43 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 4. 11. 2025 domáhala zaplacení částky 20 813 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 12. 2. 2025 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému dne 12. 2. 2025 poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 495 Kč a pevným úrokem ve výši 735 Kč, který měl zaplatit u druhé až osmé splátky. Celý úvěr měl žalovaný uhradit v 24měsíčních splátkách, následně však dvakrát dne 14. 4. 2025 a 16. 5. 2025 prodloužil splatnost splátky za poplatek 1 485 Kč. Žalovaný však neplnil povinnosti řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 5. 9. 2025 zesplatnila. Celkem za trvání úvěru žalovaný uhradil žalobkyni částku 3 122 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhá jistiny ve výši 14 373 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti smlouvy 970 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut celkem ve výši 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. V podání ze dne 23. 2. 2026 dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, jak na klienta, tak na domácnost klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR. Žalovaný uvedl v žádosti, že má příjem 40 000 Kč měsíčně, ostatní členové domácnosti 35 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem činily 13 044,44 Kč měsíčně, splátky v rámci žalobkyně byly ve výši 2 372,52 Kč, nová splátka měla být 1 360 Kč, náklady na bydlení počítala žalobkyně ve výši 6 388 Kč a životní minimum členů domácnosti bylo ve výši 8 510 Kč měsíčně. Dle NRKI se žalovaný po celou dobu splácení nedostal do prodlení se splácením jiných závazků. Žalobkyně na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovaného schopným splácet úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

6. Dne 12. 2. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, v rámci, které žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, žalovaný vrátit celkem ve 24měsíčních splátkách částku celkem 20 640 Kč. Splátka činila 625 Kč měsíčně, k první splátce byl přičten poplatek ve výši 495 Kč a ke druhé až osmé splátce byl přičten úrok ve výši 735 Kč měsíčně. Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána prostřednictvím podpisového kódu zaslaného SMS. (Úvěrová smlouva ze dne 12. 2. 2025, INFORMAČNÍ MEMORANDUM o zpracování osobních údajů ke dni 6. 1. 2025, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník platný od 4. 11. 2022). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti z NRKI a vlastního hodnocení. Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 40 000 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti ve výši 5 000 Kč. (Posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta). Žalovaný měl v době sjednání úvěru 5 jiných existujících splátkové úvěry s měsíčními splátkami ve výši 500 Kč, 235 Kč, 521 Kč, 2 027 Kč a 1 376 Kč a 5 úvěrů z kreditních karet – 2 * revolvingový úvěr, 3 * kreditní kartu (Úvěrová zpráva). Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč (Opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 12. 2. 2025). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ze dne 5. 9. 2025 odeslanou dne 5. 9. 2025, o čemž žalovaného informovala, žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 14 dní od sepsání výzvy, předtím byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 21. 7. 2025 (Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 5. 9. 2025 a podací arch ze dne 5. 9. 2025, výzva ze dne 21. 7. 2025 a podací lístek ze dne 22. 7. 2025). Následně byl žalovaný vyzván dne 3. 10. 2025 k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 6. 10. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 3. 10. 2025 a podací arch ze dne 6. 10. 2025).

7. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“21. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 2. 2025 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, protože žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Ani po výzvě soudu žalobkyně nedoložila, jak prověřila příjmovou či výdajovou stránku žalovaného před uzavřením úvěru, neboť žalovaný sice tvrdil, že pobírá 40 000 Kč měsíčně a že celkový příjem domácnosti je 75 000 Kč, ale nebylo to nijak doloženo. Stejně tak u výdajů, žalobkyně nijak neověřila výdaje na bydlení a spotřebu žalovaného a vycházela pouze z částky životního minima. Naopak z výpisu NRKI se podává, že žalovaný měl sjednáno 5 splátkových úvěrů, 2 revolvingové úvěry a 3 kreditní karty. Jen u splátkových úvěrů bylo měsíční zatížení 5 000 Kč a při neznalosti dalších výdajů žalovaného, nedošlo k řádnému prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jediným výpisem, který žalobkyně předložila, byl právě výpis NRKI, další výpisy soudu nepředložila. V takovém případě je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Žalobkyně, prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil 3 122 Kč, má proto vrátit 11 878 Kč (15 000 – 3 122 = 11 878). Co do zbytku jistiny, úroku, poplatku (20 813 – 11 878 = 8 935), a veškerého příslušenství, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 11 878 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

23. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 374,43 Kč, přičemž tato částka představuje 14,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 813 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.