7 C 402/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen zákonným zástupcem jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupen zákonným zástupcem jméno příjmení , datum narození bytem adresa o 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a nezaplacené přirážky k jízdnému.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný dne 15. 5. 2021 cestoval dopravním prostředkem (autobusem linky 175) provozovaným žalobkyní, přičemž byl kontrolován revizorem, kterému se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem, o tom byl sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Porušením Smluvních přepravních podmínek [systém dopravy] [anonymizována dvě slova] vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné v částce 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž splatnost pohledávky nastala právě dnem porušení Smluvních přepravních podmínek (viz Smluvní přepravní podmínky a Informace pro cestující). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka, vč. dokladu o odeslání).

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ustanovením § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2, písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., za použití čl. 8 smluvních přepravních podmínek [systém dopravy] [anonymizována dvě slova]. Jelikož žalovaný neplnil z řádného závazkového právního vztahu, je žaloba důvodná, a proto bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Žalovanému bylo v době, kdy cestoval dopravním prostředkem 17 let a 9 měsíců. U žalovaného tak dle soudu byla dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob, včetně všech jejích ujednání a důsledků vyplývajících z jejího porušení. I nezletilé dítě ve věku patnácti let je totiž zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16).

9. Zároveň soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku. Žalobkyně dosud zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč (položka [číslo] bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Dle položky [číslo] bod 2. Sazebníku soudních poplatků platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli soudní poplatek do výše dle položky [číslo] Soudní poplatek za žalobu činí podle položky [číslo] bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč.

10. V daném případě soud elektronický platební rozkaz nevydal, neboť žalovaný je nezletilý (dle § 172 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Žalobkyni tak zbývá uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

12. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.