7 C 416/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 103 849 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 103 849 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 849 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 609,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 103 849 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 29. 1. 2020 k uzavření smlouvy o zájezdu č. 200435 do destinace Kypr. Téhož dne žalobkyně zaplatila část zájezdu v žalované výši, a to prostřednictvím poukázky na částku 18 000 Kč s tím, že zbývající částka ve výši 85 849 Kč byla uhrazena bankovním převodem. Na počátku měsíce března byly na území ČR zaznamenány první případy onemocnění Covid-19, které zasáhlo mimo jiné i cestovní ruch. S ohledem na nejistotu konání zájezdu žalobkyně s žalovanou nastalou situaci řešila prostřednictvím e-mailové komunikace. S ohledem na nedostatečnou komunikaci ze strany žalované a v době, kdy bylo zřejmé, že zájezd nebude možno uskutečnit, žalobkyně od smlouvy dne 26. 3. 2023 odstoupila. Kyperská republika ode dne 15. 3. 2020 zakázala vstup na své území ostatním turistům. S ohledem na uvedené neměla žalobkyně z důvodu vyšší moci možnost se zájezdu zúčastnit, přičemž zájezd se ani nemohl uskutečnit. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté zálohy, ta však do dne podání návrhu ničeho neuhradila.

2. Žalovaná podala proti předmětnému elektronickému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě odpor. Ve svém podání ze dne 30. 10. 2022 uvedla, že návrh žalobkyně považuje za nedůvodný a neopodstatněný. Žalovaná se ztotožnila s tvrzením žalobkyně, že mezi účastníky byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu a že žalobkyně ke dni 26. 3. 2020 od smlouvy odstoupila. Žalovaná však nesouhlasila s tím, že by žalobkyně odstoupila od smlouvy na základě ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny podmínky, žalobkyně ani sama tento postup nezvolila, nenaznačovala a ani neidentifikovala. Odstoupení bylo provedeno v souladu s § 2533 o. z. a v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalované. Žalobkyně důvod odstoupení v souladu s § 2535 o. z. prezentuje až v rámci žaloby, ačkoliv odstoupila od smlouvy bez uvedení důvodu, s čímž jsou spojeny odpovídající náklady a storno. Žalovaná dále poukázala, že v případě, že by soud dospěl k závěru, že na uvedený případ lze aplikovat ustanovení § 2535 o. z., upozorňuje, že samotný zájezd měl být realizován na počátku května 2020, žalobkyně však od smlouvy odstoupila již několik týdnů před plánovanou realizací zájezdu, tedy v této době nemohla vědět, zda se zájezd uskuteční, či nikoliv.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne 1. 12. 2022 uvedla, že žalobkyně odstoupila od smlouvy v souladu s ust. § 2535 o. z., neboť jinou možnost ani neměla. Postup odstoupení oznámila žalované již v emailové komunikaci ze dne 26. 3. 2022 a to tak, že uvedla, že „je vzhledem k situaci ohledně současné pandemie a zákazu vycestování z republiky nucena stornovat objednaný zájezd“. Žalobkyně měla právo na odstoupení od smlouvy, aniž by musela platit odstupné, a to s ohledem na povahu nastalé situace, kdy nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, kam patří i např. právě výskyt ohniska závažného onemocnění. Kypr pak mezi dny 15. 3. 2020 do 9. 6. 2020 zakázal přílet všem turistům ze všech zemí. Zájem měl být realizován dne 1. 5. 2020, proto fakticky realizován být nemohl.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu a že na základě této smlouvy došlo k uhrazení ceny zájezdu ve výši 103 849 Kč, kdy částečně byla uhrazena z poukazu ve výši 18 000 Kč a zbývající částka převodem na účet žalované ve výši 85 849 Kč. Dále mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně ke dni 26. 3. 2020 od smlouvy odstoupila. Soud proto k důkazu neprováděl dárkový poukaz a výpis z účtu žalobkyně.

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu č. 200435. Zájezd byl objednán pro celkem pět osob do země pobytu Kypr, v termínu od 1. 5. 2020 do 15. 5. 2020. Celková cena zájezdu byla vyčíslena na částku ve výši 207 697 Kč s tím, že záloha ve výši 103 849 Kč je splatná ke dni 29. 1. 2020 a doplatek ve výši 103 848 Kč je splatný ke dni 30. 3. 2020 (smlouva o zájezdu č. 200435 ze dne 29. 1. 2020). Dle Všeobecných smluvních podmínek platných v rozhodné době pro všechny zájezdy žalované je v případě, že zákazník odstoupí od smlouvy, povinen žalované uhradit následující odstupné: při odstoupení v době od 59 do 30 dnů před začátkem zájezdu skutečně vzniklé náklady, minimálně však 50 % z celkové ceny zájezdu (Všeobecné smluvní podmínky). V případě vad zájezdu měla žalobkyně uplatnit reklamaci včas bez zbytečného odkladu s tím, že neuplatní-li vlastním zaviněním práva z odpovědnosti za vady poskytnutých služeb do jednoho měsíce od skončení zájezdu, sleva z ceny nebude přiznána (Reklamační řád žalované). Z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nařídila vláda s účinností od 16. 3. 2020 00:00 hodin až na výjimky zákaz občanům ČR a dalším uvedeným vycestovat z území republiky (Usnesení vlády České republiky ze dne 13. března 2020 číslo 203). Kypr zakázal přílet turistům od 15. 3. 2020, který opětovně povolil Čechům od 20. 6. 2020 (článek Kypr povolí Čechům přilétat od 20. června, ze dne 23. 5. 2020, e-mailová komunikace s paní , jméno FO, a , Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2022). Z emailové komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2020 kontaktovala žalobkyně paní , jméno FO, , zaměstnankyni žalované, s údaji pro objednání zájezdu. , jméno FO, v příloze zaslala návrh cestovní smlouvy a sdělila žalobkyni pokyny k platbě, následně žalobkyně cenu zaplatila. , jméno FO, vyrozuměla žalobkyni, že má zájezd závazně objednaný (emailová komunikace mezi paní , jméno FO, z adresy , e-mail, a žalobkyní mezi dny 28. 1. 2020 – 29. 1. 2020). Dne 10. 3. 2020 žalobkyně kontaktovala paní , jméno FO, s dotazem, zda s ohledem na současnou situaci nelze objednanou dovolenou přesunout na září, nebo říjen. Téhož dne žalobkyni odpověděla paní , jméno FO, s tím, že v případě změny zájezdu by bylo nutné doplatit případné rozdíly v cenách služeb. Dne 19. 3. 2020 kontaktovala paní , jméno FO, žalobkyni s informací ohledně změny termínu zájezdu s tím, že změna možná je a cena by se navýšila o 39 330 Kč. Žalobkyně se dále doptala na storno zájezdu, jak by to v jeho případě vypadalo. , jméno FO, odpověděla, že výši storna u CK a letecké společnosti zjistí a bude žalobkyni kontaktovat (e-mailová komunikace mezi paní , jméno FO, a žalobkyní mezi dny 10. 3. 2020 – 19. 3. 2020). Dne 20. 3. 2023 adresovala paní , jméno FO, žalobkyni email, kterým ji informovala o výši storno poplatku v částce 102 223 Kč s pojištěním ve výši 3 250 Kč (celkově 105 473 Kč) a dotázala se na její rozhodnutí, zda bude termín měnit, stornovat, nebo vyčkávat. Žalobkyně se rozhodla pár dní se stornem vyčkat a nejpozději do 31. 3. 2020 se s paní , jméno FO, spojit a řešit další kroky. , jméno FO, následně žalobkyni zaslala po předcházející telefonické komunikace informace k aktuální situaci s tím, že nabídla celkem tři řešení – 1) vyčkat, až bude známo právní stanovisko jakým způsobem situace řešit, 2) přesunout pobyt na jiný termín, 3) stornovat smlouvu s tím, že budou žalobkyni doúčtovány pouze vzniklé náklady (s tím, že dodavatelům bylo uhrazeno žalovanou v konkrétní případě 140 000 Kč, pravděpodobně bude žalobkyni vráceno 40 000 Kč a i většina ze zbývajících 100 000 Kč, ovšem není jisté, zda formou voucherů či peněz) (e-mailová komunikace mezi paní , jméno FO, a žalobkyní ze dne 20. 3. 2020). Žalobkyně dne 26. 3. 2020 napsala paní , jméno FO, , že vzhledem k situaci ohledně současné pandemie a zákazu vycestování z republiky je nucena stornovat objednaný zájezd. Tato odpověděla, že požadavek přijala, zjišťuje, zda nebude muset žalobkyně doplácet do částky 105 473 Kč a dále že jakákoliv kompenzace závisí na tom, zda letecká společnost vrátí peníze či nikoliv. Následně dodala, že provedla storno u všech dodavatelů a nyní čeká, zda se vrátí alespoň část financí (e-mailová komunikace mezi paní , jméno FO, a žalobkyní ze dne 26. 3. 2020). Dne 11. 5. 2020 žalobkyně kontaktovala paní , jméno FO, s dotazem ohledně dovolené, kterou byla vzhledem k pandemii stornovat. Dne 2. 6. 2020 žalobkyně opětovně kontaktovala paní , jméno FO, s tím, že let byl zrušen, letecká společnost zveřejnila na svých stránkách kompenzaci letenek a vyzvala proto žalovanou k vyčíslení výše prokazatelných stornopoplatků. Žalovaná žalobkyni odpověděla, že šlo o bezprecedentní situaci, avšak nedoporučovali žalobkyni zájezd stornovat. I když byly skutečné náklady vyšší, bylo žalobkyni naúčtováno minimální storno v souladu s VOP. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením, že by jí nebylo doporučeno zájezd stornovat, naopak ji paní , jméno FO, informovala o předpokladu získání peněz zpět a dále uvedla, že žalovaná za zájezd obdržela 105 000 Kč a i za situace, kdy bylo jasné, že se zájezd neuskuteční, jej požadovala celý doplatit (e-mailová komunikace mezi žalovanou a žalobkyní mezi dny 11. 5. 2020 – 29. 6. 2020). Dne 9. 8. 2020 žalobkyně oznámila předání věci svému zástupci. , jméno FO, uvedla, že je na rozhodnutí dodavatelů, zda se rozhodnou kompenzovat smluvní poplatky či nikoliv a uvedla, že žádné nové informace k dispozici nemá (e-mailová komunikace mezi žalovanou a žalobkyní mezi dny 9. 8. 2020 – 11. 8. 2020). Dále bylo zjištěno, že mezi žalovanou jako pojistníkem a společností , právnická osoba, . byla dne 4. 6. 2019 uzavřena pojistka k pojistné smlouvě č. 1180000147 na pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře s počátkem pojištění ke dni 15. 6. 2011 a pro pojistné období od 15. 6. 2019 – 14. 6. 2020 na dobu neurčitou (Pojistka k pojistné smlouvě č. 1180000147 ze dne 4. 6. 2019). Žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k plnění dluhu dne 1. 10. 2020, kdy uvedla, klientka od smlouvy od zájezdu odstoupila, aniž by byla řádně poučena o všech možnostech řešení věci a je otázkou, jakou má váhu tento akt (výzva k úhradě dluhu ze dne 1. 10. 2020). Žalovaná byla vyzvána dne 17. 8. 2022 k plnění dluhu ve výši 103 849 Kč včetně nákladů zastoupení, a to nejpozději do 29. 8. 2022 prostřednictvím zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou téhož dne (předžalobní výzva ze dne 17. 8. 2022 včetně podacího lístku ze dne 17. 8. 2022).

7. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) ve znění účinném do 4. 1. 2023.

8. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

9. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

10. Podle § 2521 odst. 1 o. z. se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

11. Podle § 2533 odst. 1, 2 o. z. může zákazník před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.

12. Podle § 2535 o. z. má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

13. Podle § 2536a o. z. při odstoupení od smlouvy pořadatel vrátí bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.

14. Po zhodnocení všech důkazů ve vzájemných souvislostech a po právním zhodnocení soud došel k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

15. Mezi stranami byla v souladu s § 2521 o. z. a násl. uzavřena smlouva o zájezdu, od které žalobkyně odstoupila. V daném případě nebylo mezi účastníky sporu, zda žalobkyně od smlouvy o zájezdu odstoupila či nikoliv, ale z jakého důvodu tak učinila a zda byla povinna žalované uhradit odstupné. Jak vyplývá z výše uvedené emailové komunikace, žalobkyně dne 26. 3. 2020 kontaktovala zaměstnankyni žalované s tím, že vzhledem k situaci ohledně současné pandemie a zákazu vycestování z republiky je nucena objednaný zájezd stornovat. Učinila tak po několikadenní komunikaci, v rámci které s žalovanou diskutovala následující postup a s tím spojené otázky finančních podmínek zájezdu. Pokud žalovaná tvrdí, že se žalobkyně rozhodla pro odstoupení od smlouvy v souladu s § 2533 o. z., tedy s povinností uhradit odstupné, uvádí soud, že z e-mailové komunikace je zřejmé, že žalovaná ani možnost odstoupení bez odstupného žalobkyni nenabízela a stále ji informovala, že bude muset hradit storno, které se bude odvíjet od ztrát žalované. Proto dotazovala-li se žalobkyně žalované na výši storno poplatku, nemůže jí být zjišťování potenciálního storna kladeno k tíži a vykládat tak, že žalobkyně měla v úmyslu hradit více než 100 000 Kč storno - odstupné. Reagovala tak na to, co sama žalovaná uvedla v e-mailu. Ani z první výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 10. 2020, kdy tehdejší zástupce žalobkyně neuváděl ustanovení § 2535 o. z. a konstatoval, že žalobkyně nebyla řádně poučena o všech možnostech řešení, nelze vyvodit, že by se jednalo o odstoupení dle § 2533 o. z., zástupce zde argumentuje ve prospěch žalobkyně, které ze strany žalované nebylo nabízené jiné řešení, než odstoupení s hrazením odstupného.

16. Uvedla-li žalobkyně v odůvodnění e-mailu tehdejší aktuální cestovní a epidemické opatření, odstoupila tak s odkazem na mimořádné okolnosti v souladu s § 2535 o. z. Uvedení důvodu odstoupení ani není podstatnou a nezbytnou náležitostí odstoupení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023 v řízení vedeném pod sp. zn. 23 Cdo 2531/2022). Jednání žalované spočívající v odstoupení od smlouvy o zájezdu, má být posuzováno podle svého obsahu a podle vůle jednajícího, byla-li vůle druhé straně známa (§ 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z.). Žalobkyně uvedla důvody spočívající v popisu mimořádné okolnosti, které zamezovaly konání zájezdu a učinila tak v době přiměřené před konáním zájezdu, zájezd se skutečně nekonal. Navíc soudu se jeví absurdní výklad žalované, že žalobkyně trvala na odstoupení od smlouvy, které znamenalo úhradu ceny zájezdu ve výši 50 % v případě, kdy předpokládala, že se zájezd konat nebude. Žalobkyně je spotřebitelka, smluvní ujednání mají být vykládána v její prospěch, analogicky pak tomu tak je i v případě jednostranného právního jednání.

17. K aplikaci ustanovení § 2535 o. z. soud dále uvádí, že v nadepsané věci přihlédl k následujícím skutečnostem. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 26. 3. 2020, zájezd se konal dne 1. 5. 2020, tedy přibližně jeden měsíc po odstoupení od smlouvy o zájezdu. V době, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila, nebylo možné na Kypr vycestovat. Zájezd se s ohledem na tehdejší mimořádná opatření neuskutečnil. Soud v daném případě odkazuje na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 11 Co 313/2021, kterým byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 20 C 325/2020, dle kterého „je z ustanovení § 2535 OZ je zřejmé, že ony nevyhnutelné a mimořádné okolnosti musí nastat v době po uzavření smlouvy o zájezdu a musí mít významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Tyto okolnosti musí existovat v době odstoupení od smlouvy, je však třeba zvažovat i délku časového období mezi odstoupením od smlouvy a dobou, kdy se měl zájezd uskutečnit, tedy posoudit, zda již v době odstoupení od smlouvy je důvodné předpokládat, že tyto nevyhnutelné a mimořádné okolnosti budou mít významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu v době, kdy se zájezd má uskutečnit.“ V souladu s citovaným rozhodnutím dospěl k závěru, že v době uzavření smlouvy bylo o pandemii zcela minimální povědomí a dopad na poskytnutí/neposkytnutí zájezdu nebylo možné předvídat. K přiměřené délce pro odstoupení od smlouvy zdejší soud uvádí, že dobu v délce zhruba jednoho měsíce pro odstoupení shledal přiměřenou. Čím bližší je termín konání zájezdu, tím je větší pravděpodobnost, že nastalé mimořádné okolnosti přetrvají a budou mít vliv na poskytování zájezdu (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 70 Co 395/2021, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 25 C 107/2021, podle kterého byla jako příliš dlouhá doba k odstoupení od smlouvy o zájezdu dle citovaného ustanovení shledána doba v délce více než 3 měsíců).

18. S ohledem na výše uvedené měl soud za to, že žalobkyně odstoupila dle ustanovení § 2535 o.z. a žalovaná byla povinna jí vrátit zpět uhrazenou zálohu ve výši žalované částky.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 609,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 154 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 103 849 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 630 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 170 Kč ve výši 5 285,70 Kč. Při určování výše nákladů řízení soud vyhodnotil výzvu k plnění jako jednoduchou výzvu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., neboť výzva neobsahovala právní rozbor předpokládaný § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Za úkon další porada s klientem přesahující jednu hodinu, který žalobkyně požadovala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud žalobkyni náhradu nepřiznal, neboť porada s klientem je obsažena v úkonu převzetí a přípravy zastoupení a žalobkyně soudu žádné potvrzení k prokázání provedení úkonu nedoložila.

20. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.