7 C 424/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 189 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 189 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 289 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 7 300 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 7 300 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 7 300 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 660 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 29 189 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodnění. Žalobkyně pronajala žalované na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 8. 2019 č. OVHČ3/121/2666 [číslo], prostoru sloužícímu k podnikání [číslo] v 5. podlaží domu na adrese [adresa žalobkyně a žalované]. Žalovaná dluží žalobkyni na nájemném a na zálohách a za služby za měsíc červenec 2020 částku 7 289 Kč, za měsíc srpen 2020 částku 7 300 Kč, za měsíc září 2020 částku 7 300 Kč a za měsíc říjen 2020 částku 7 300 Kč, celkem tedy 29 189 Kč. Nájemné bylo přitom splatné měsíčně vždy nejpozději do posledního dne příslušného měsíce. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, přestože k tomu byla vyzvána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Z informace o pozemku (č. l. 4) soud zjistil, že vlastníkem budovy [adresa] v ulici [ulice], na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], je žalobkyně.

5. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21. 8. 2019 (č. l. 5) bylo zjištěno, že strany uzavřely smlouvu, na jejímž základě se žalovaná stala nájemcem předmětného prostoru. Nájem byl uzavřen s účinností od 1. 8. 2019 na dobu neurčitou. Nájemné bylo splatné měsíčně nejpozději do posledního dne příslušného měsíce.

6. Z výpočtového listu (č.l. 14) bylo zjištěno, že nájemné a zálohy na služby činily celkem 7 300 Kč měsíčně.

7. Z výpisu z konta nájemce (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaná dlužila na nájemném období od července 2020 do října 2020 částku 29 189 Kč.

8. Výzvou k zaplacení ze dne 4. 10. 2020 (č.l. 16) vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 22 058 Kč. Odeslání výzvy je doloženo kopií doručenky (č. l. 17).

9. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že žalovaná byla nájemkyní výše uvedeného nebytového prostoru, přičemž za období od července 2020 do října 2020 neuhradila na nájemném celkem částku 29 189 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V daném případě se jedná o nájem prostoru sloužícího k podnikání ve smyslu ustanovení § 2302 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se podpůrně aplikují také obecná ustanovení o nájmu obsažená v § 2201 a násl. o.z. Podle ust. § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2246 odst. 1 o.z. ujednají strany nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel (§ 2251 odst. 1 o.z.). V poměrech projednávané věci pak není žalováno více, než na co má žalobkyně na základě nájemní smlouvy nárok. Bylo proto na žalované, pokud chtěla být ve sporu úspěšná, aby tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužnou částku vyrovnala, což neučinila. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 660 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.