7 C 473/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 41 333,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 618 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 618 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 715,52 Kč kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 559,68 Kč, smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 39 651 Kč od [datum] do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 715,52 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 483,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Kladně dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 41 333,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to pod obchodní značkou [jméno] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem do výše 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr prostřednictvím měsíčních splátek po min. 5 % z dlužné částky, neméně vždy 500 Kč. Jelikož žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, když se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátkami, nebo jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení od smlouvy bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] s účinky ke dni [datum]. Ke dni následujícím po dni zesplatnění požadovala právní předchůdkyně žalobkyně na dlužné jistině 39 651 Kč, smluvní úrok 23,76 % ročně, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 41.333,52 Kč, kterou tvoří navíc i částka dlužných poplatků, pojistného a smluvní pokuty dle všeobecných obchodních podmínek. Na základě smlouvy ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem., odeslaným dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 41 333,52 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 39 651 Kč, pojistného ve výši 446,55 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 535,97 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 559,68 splatného ke dni [datum]. Dále požaduje smluvní úroky ve výši 23,76 % ročně z jistiny ve výši 39 651 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 41 333,52 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně. Usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. EPR 174280/2022-5, byla věc z důvodu místní nepříslušnosti tamního soudu postoupena soudu zdejšímu.

2. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost, kdy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované. Z informací, které žalovaná poskytla, bylo zjištěno, že výše jejích měsíčních příjmů je 30 000 Kč, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije u rodičů. Celkové náklady domácnosti včetně ostatních finančních závazů byly odhadnuty na 3 000 Kč. Žalovaná byla lustrována v systému SOLUS, NRKI/BRKI, ARES, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. V dalším doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že žalovaná celkově načerpala částku ve výši 39 418 Kč a uhradila částku 2 800 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] byly ověřeny údaje žalobkyně.

6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy a o zesplatnění úvěru k [datum]. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě částky celkem 43 894 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky.

9. Z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že úplata za postoupení pohledávek byla připsána na její bankovní účet.

10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil výši a rozvržení splátek v min. výši 500 Kč a úrokovou sazbu ve výši 23, 76 %.

11. Z rámcové smlouvy [číslo] byly zjištěny údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

12. Z listiny nazv. informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru ze dne [datum] soud ověřil údaje právní předchůdkyně žalobkyně.

13. Z žádosti - smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, od února roku 2019 pracuje jako obsluha strojů a zařízení s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč, její náklady domácnosti jsou 1 500 Kč a finanční závazky ve výši 1 500 Kč. Úvěrový rámec poskytnutý žalované dosahoval výše 40 000 Kč a byl navržen po 24měsíčních splátkách počínaje [datum].

14. Z podání [jméno] bank ze dne [datum] číslo úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 2 800 Kč.

15. Z produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně pro revolvingové úvěry účinným ke dni [datum] byly zjištěny rámcové informace o čerpání úvěru.

16. Ze sazebníku pro úvěry splatného od [datum] byly zjištěny výše poplatků souvisejících s poskytnutým úvěrem.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] bylo zjištěno, že tato je ze dne [datum].

18. Z přílohy [číslo] postupovaných, ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná je na řádku [číslo].

19. Z Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb, zejména z odst. [číslo] písm. b) byly zjištěny podmínky pro odstoupení od smlouvy.

20. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši 1 300 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč.

21. Z otisku ze systému původního věřitele soud zjistil, že vyplatil žalované částku úvěru.

22. Z obratů z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně započítávala částky na úvěrovém účtu.

23. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 39 651 Kč Částku ve výši 41 333,52 Kč (sestávající se z úvěru ve výši 39 651 Kč, pojistného ve výši 446,55 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 535,97 Kč) měla žalovaná splatit v celkem ve 24měsíčních splátkách. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila 2 800 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně, který jí byl odeslán dne [datum].

24. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 28. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

33. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 27 Co 38/2021-64, krajský soud připustil, že pouze jazykový výklad právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat tomu, že zákonným důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru bude relativní neplatnost smlouvy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Dle krajského soudu je nutné vyvažovat faktické nerovnosti mezi oběma smluvními stranami. Spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje a bez prověřování úvěruschopnosti je ochrana pouze iluzorní. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je dle krajského soudu i ochranou druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

34. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

35. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

36. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

37. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

38. V daném případě žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované řádně, když vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytnuté informace jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčela žádné relevantní informace. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že příjem žalované činí 30 000 Kč měsíčně a celkové náklady domácnosti včetně ocenění ostatních finančních závazků jsou v částce 3 000 Kč měsíčně. Navzdory tvrzení žalobkyně soud při prověřování, zda žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost, došel k opačnému závěru. Pokud žalobkyně bez dalšího převzala tvrzení žalované, že její měsíční příjem je 30 000 Kč, aniž by si od ní vyžádala pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele či daňové přiznání, nemůže soud takový postup považovat za řádné prověření příjmové stránky žalované. Pokud pak žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, bylo na žalobkyni, aby žalovanou vyzvala k vyjádření, zda má v souvislosti s bydlením nějaké výdaje. Otázka bydlení však není jedinou výdajovou stránkou věci, kterou měla žalobkyně zkoumat. Nelze se ztotožnit s uvedením ničím nepodložené paušální výdajové částky 3 000 Kč, která, má-li pokrýt veškeré výdaje žalované (tedy bydlení, potraviny, běžné výdaje domácnosti), je zcela zjevně nedostatečná a nereálná. Žalovaná je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalované je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalované měla vyžádat podklady, které výši jejích příjmů a výdajů dokládají.

39. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 odst. 1 o.z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

40. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 39 418 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 2 800 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 36 618 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o zbytek jistiny ve výši 4 715,52 Kč, o různé poplatky, smluvní úrok, či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).

41. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

42. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu ze dne [datum], splatnost byla nastavena do [datum]. Čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Soud má za to, že lhůta k plnění dne [datum] byla dostatečně dlouhá v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z., neboť zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti dne [datum]. Žalovaná se tak ocitla v prodlení [datum], od tohoto data soud přiznal i zákonný úrok z prodlení.

43. S ohledem na uvedené soud zamítl v druhé části výroku II. návrh žalobkyně na přiznání práva na kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 2 559,68 Kč, smluvní úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 39 651 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 715,52 Kč od [datum] do zaplacení zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 833,88 Kč, přičemž tato částka představuje 77,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 654 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 333,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) a z částky 2 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 880 Kč ve výši 1 024,80 Kč.

45. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u zdejšího soudu desítky žalob stejného typu, kdy mění pouze číslo úvěru, žalovanou částku a její příslušenství. Lze tak učinit závěr o tom, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, soud proto při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.

46. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.