7 C 48/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o uložení povinnosti vydat plynoměr za účasti pověřeného zástupce

I. Žalovaný je povinen za účasti pověřeného zástupce žalobkyně vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) typu A015N, výrobního čísla [číslo], které je umístěno v místě spotřeby [číslo] a na adrese odběrného místa [adresa žalovaného], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaném domáhala uložení povinnosti vydat plynoměr za účasti pověřeného zástupce (dále jen„ plynoměr“), který je umístěn v místě spotřeby [číslo] a na adrese odběrného místa [adresa žalovaného].

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 5. 2014 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], zemní plyn, zatímco žalovaný se zavázal zemní plyn odebírat a platit sjednanou cenu.

6. Ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě [číslo] včetně přílohy [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala připojit odběrné plynové zařízení k distribuční soustavě a umožnit odběr zemního plynu, že byl na adresu [adresa žalovaného], namontován plynoměr s výrobním [číslo].

7. Z žádosti o zpřístupnění měřidla ze dne 17. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k tomu, aby dne 8. 7. 2020 umožnil pracovníkům žalobkyně přístup k předmětnému plynoměru za účelem demontáže z důvodu ukončení smluvního vztahu.

8. Z žádostí o provedení práce ze dnů 8. 6. 2020 a 8. 7. 2020 bylo zjištěno, že v uvedených dnech byly činěny pokusy o demontáž předmětného plynoměru, tyto se však nezdařily.

9. Z výpovědi smlouvy vedené pod č. 2020 [číslo] bylo zjištěno, že poté, co po opakovaných pokusech nemohl být shora specifikovaný plynoměr demontován z důvodu nepřítomnosti odběratele, došlo ke dni 28. 5. 2020 k nucenému ukončení smlouvy za účelem zamezení odběru plynu.

10. Z dodejky č. R [číslo] bylo zjištěno, že výpověď byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2020.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 11. 2020 včetně podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke zpřístupnění plynoměru nejpozději do 8. 12. 2020 s tím, že pokud žalovaný této výzvě nevyhoví, obrátí se žalobkyně na soud. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 18. 11. 2020.

12. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy plynu dle zák. č. 458/2000 Sb. I když byla distribuce plynu do odběrného místa žalovaného ke dni 28. 5. 2020 ukončena, tak žalovaný předmětný plynoměr žalobkyni dosud nevydal.

13. Dle ust. § 71 zák. č. 458/2000 Sb. jsou výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřícímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřícího zařízení. Za situace, kdy žalovaný neumožnil žalobkyni demontáž plynoměru, je žalobní nárok žalobkyně oprávněný. Tento závěr soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 22 Cdo 385/2012). Soud proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, podání žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

15. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový popis bez právního rozboru, čímž se nejedená o výzvu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a.t.