7 C 514/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 139 052,97 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 295,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 295,84 Kč kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 217,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 295,84 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 119 757,13 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 007,75 Kč, co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 391,45 Kč, co do smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 138 577,97 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 119 282,13 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 139 052,97 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o rychlé půjčce [číslo] v níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v měsíčních částkách splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % a s dalšími poplatky, které byly uvedeny ve smlouvě a v ceníku. Žalobkyně svým povinnostem dostála a žalovanému poskytla úvěr v uvedené výši. S ohledem na to, že žalovaný nesplácel řádně a včas, přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění dluhu. Dne [datum] uzavřela banka se [právnická osoba] a. s. smlouvu o postoupení pohledávek, když součástí byla rovněž pohledávka banky za žalovaným. Ke dni [datum] pak [právnická osoba] a. s. uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když před poskytnutím úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů ([příjmení]) a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). S ohledem na uvedené požaduje žalobkyně celkem částku 139 052,97 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 138 577,97 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 391,45 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 225,15 Kč a z dlužných poplatků ve výši 475 Kč. Žalobkyně žalovaného naposledy vyzvala k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] prostřednictvím zástupkyně.

2. V podání ze dne [datum] a ze dne [datum] dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých klientem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] když žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s principy banky a principy obezřetného úvěrování. Dále byly prověřeny registry a databáze zmíněné v žalobě. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl dále porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji, odhadnutými na základě statistických dat. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Rovněž předložila mimořádný výpis z bankovního účtu [číslo] za období od [datum] do [datum]. Dále v prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti uvedla, že celkový příjem klienta v době nápočtu nabídky byl 69 797,01 Kč a maximální možná měsíční platební kapacita klienta v době nápočtu nabídky částka 13 959,40 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

5. Z mimořádného výpis z účtu [číslo] – [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného n účtu byl 2 635,98 Kč a konečný zůstatek ke konci období byl 255 793,63 Kč. Dále bylo zjištěno, že za sledované období bylo třikrát hrazeno nájemné ve výši 33 884 Kč měsíčně 6. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky z úvěru ve výši 169 266,61 Kč a to nejpozději do 7 dní od odeslání této výzvy.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, žije u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední, je podnikatelem v pohostinství, jeho čistý měsíční příjem dosahuje částku 36 000 Kč a jako ostatní splátky uvedl částku 3 400 Kč.

8. Z akceptace návrhu [číslo] soud zjistil, že návrh na uzavření smlouvy byl akceptován dne [datum] na jistinu ve výši 250 000 Kč s výší měsíční splátky 3 876 Kč a ročním úrokem ve výši 9,9 %.

9. Z potvrzení úplaty mezi bankou a [právnická osoba] soud zjistil, že k tomuto došlo dne [datum].

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] informovala žalovaného o postoupení na adrese [adresa žalovaného].

11. Z vyrozumění o postoupení pohledávky a podacího archu soud zjistil, že banka o postoupení informovala žalovaného dopisem ze dne [datum].

12. Z ceníku účinného dnem [datum], produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil podmínky pro osobní úvěry banky.

13. Z celkem dvou kopií občanského průkazu soud zjistil, že banka ověřovala totožnost žalovaného v roce 2016 a 2017.

14. Z dokumentu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že dne [datum] požádal klient o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela banka z negativních záznamů na blacklistech, exekucí, informací z úvěrových registrů, zohlednila příjmy a výdaje, vyhodnotila rizika, kontrolovala insolvenční rejstřík, databázi neplatných dokladů. Při hodnocení vycházela z příjmů žalovaného, které uvedl ve výši 36 000 Kč. Závěrem shledala, že na základě uvedených informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného účet splácet a úvěr schválila.

15. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 bylo zjištěno, že žalovaný dosahuje příjmů ve výši 437 094 Kč, přitom dle přílohy [číslo] pobírá příjmy ze samostatné činnosti ve výši 1 569 247 Kč a výdaje ve výši 1 132 153 Kč. Dále z přiznání vyplývá, že v období 9 měsíců pobíral slevu na nezaopatřenou manželku [příjmení] [jméno] [příjmení].

16. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že banka informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni [datum] z důvodu prodlení se splácením, dlužná částka byla vyčíslena na částku 146 669,57 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena bankou na [právnická osoba] a.s. a z této na žalobkyni.

18. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 250 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek ve výši 3 876 Kč, úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], a i přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil.

19. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

20. S ohledem na to, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo ke dni [datum], věc je posuzována dle znění zákona účinného v předmětné době, tedy dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

21. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 cit. zákona.

26. Žalobkyně měla pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. Podlé téhož rozhodnutí pak věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.

29. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18 je povinností obecného soudu přezkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného splatit plánovaný úvěr, když absence tohoto přezkumu představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

30. V daném případě žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, když před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů (SOLUS) a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalobkyně dále získala informace prostřednictvím návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce a předložila soudu přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období roku 2015. V souladu s výše uvedenými závěry bylo v uvedené věci stěžejní posoudit, zda žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to nejen příjmovou, ale rovněž výdajovou stránku věci, když řádné neprověření má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ohledně příjmů žalovaného předložila žalobkyně soudu přiznání k dani z příjmů fyzických osob, z něho vyplývá, že žalovaný vykonával samostatnou činnosti a do výsledku jsou již zahrnuty i výdaje spojené se samostatnou činností. Co se týče posouzení výdajové stránky žalovaného, má soud za to, že při posouzení žalobkyně nepostupovala řádně. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl jako výdaj pouze splátku jiného úvěru ve výši 3 400 Kč. S novou splátkou tak mělo zatížení splátkami úvěrů dosáhnout částky přibližně 7 000 Kč Přitom ze samotného prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně vyplynulo, že suma měsíčních splátek měla být 14 290 Kč Tyto rozpory nebyla žalobkyně schopna vysvětlit. Žalobkyně pak žádným způsobem neprověřila další výdaje žalovaného (běžné výdaje domácnosti, životní náklady a náklady na bydlení- zde se žalobkyně spokojila s tvrzením, že žalovaný bydlí u rodičů). Žalobkyně by se proto podobně jako u příjmové stránky neměla spoléhat čistě na tvrzení žalovaného, ale informace si jako profesionál v dané oblasti sama ověřit. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, spokojil-li se věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru jen s objektivně nedoloženým prohlášením spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a s nahlédnutím do registru dlužníků, je smlouva z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatná.

31. Z výpisu z účtu žalovaného za předcházející měsíce před poskytnutím úvěru bylo zřejmé, že se jedná o účet k samostatné činnosti, kdy pravidelnými měsíčními výdaji jsou platby nájemného ve výši 33 884 Kč měsíčně či jednorázový příjem od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 242 000 Kč. Tento výpis však nevypovídá nic o tom, jaké výdaje měl s vlastní osobou. Navíc z přiznání k dani z příjmů vyšlo najevo, že pobíral slevu na nezaopatřenou manželku, která neměla vlastní příjem přesahující částku 68 000 Kč měsíčně a pravděpodobně mohla být na žalované výživou závislá, ale to ani právní předchůdkyně žalobkyně neověřila. Ani informace z výpisu nevypovídají o schopnosti žalovaného uvedenou částku řádně splácet. Zájmem žalovaného je uzavřít smlouvu a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Ověření údajů pak bylo dle zákona o ochraně spotřebitele povinností žalobkyně, ta však nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou.

32. Jelikož je tedy smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 230 704,16 Kč a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 19 295,84 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o část jistiny ve výši 119 757,13 Kč (139 052,97 – 19 295,84 = 119 757,13), o různé poplatky, smluvní úrok, či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).

33. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

34. V daném případě soud nepostupoval podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, kdy se má při vracení jistiny postupovat podle možností spotřebitele, neboť pravidlo o vracení jistiny spotřebitelského úvěru bylo zavedeno až zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v jeho ustanovení § 87.

35. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou ze dne [datum], odeslanou [datum], splatnost byla nastavena ihned. Žalovaný se tak ocitl v prodlení [datum], od tohoto data soud přiznal i zákonný úrok z prodlení. Soud proto přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 217,4 Kč (11,75 % ročně z částky 19 295,84 Kč za období od [datum] do [datum]). Od data [datum] jej žalobkyně požadovala nekapitalizovaný ve výši 11,75 %, proto jej soud přiznal z částky 19 295,84 Kč. Co do zbytku soud nároky ze zákonného úroku z prodlení zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. tak, že měly náležet převážně úspěšnému žalovanému, ten se však v průběhu řízení nijak nevyjadřoval, žádné náklady mu nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), neboť soud k jinému postupu neshledal důvody.