7 C 53/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 008,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 352 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 656,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11 352 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 260,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 15 008,21 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 13. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 11 352 Kč, které byly bezprostředně po uzavření smlouvy, dne 13. 2. 2023, použity k úhradě kupní ceny zboží u prodejce , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a to poukázáním na účet č. , č. účtu, . Finanční prostředky na účet prodejce poukázala přímo právní předchůdkyně žalobkyně. Podle sjednaných podmínek mohla žalovaná dále čerpat finanční prostředky až do celkové výše úvěrového rámce 20 000 Kč, avšak k dalšímu čerpání již nedošlo. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně v celkem 11 měsíčních splátkách po 1 128 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce. Splatnost první splátky připadala na den 15. 3. 2023. Současně si žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 56,76 Kč, které bylo splatné spolu se splátkami úvěru. Celková měsíční splátka včetně pojistného tak činila 1 184 Kč. Žalovaná neuhradila první splátku splatnou dne 15. 3. 2023 a ani žádnou další. Žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila. V důsledku odstoupení od smlouvy se stal splatným celý dosud nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství. Po zesplatnění žalobkyně eviduje vůči žalované pohledávku ve výši 11 352 Kč na jistině, 1 000 Kč na dlužných poplatcích, 1 500 Kč na smluvních pokutách, 293,55 Kč na dlužném pojistném, a 862,66 Kč na úrocích z úvěru, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 1. 9. 2023, až do zaplacení. Celkový dluh žalované tak představuje 15 008,21 Kč s příslušenstvím. Dne 28. 5. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované postoupena na žalobkyni – v době postoupení pohledávky dosud žalovaná neuhradila na svém dluhu ničeho. O postoupení pohledávky byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyrozuměna. Žalobkyně dále žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky, na niž žalovaná nijak nereagovala a dlužnou částku (ani z části) neuhradila.

2. V podání ze dne 13. 3. 2026 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované jako potenciální klientky z více zdrojů a v několika krocích. Nejprve provedla ověření totožnosti žadatelky o úvěr prostřednictvím předloženého dokladu totožnosti, konkrétně se v případě žalované jednalo o občanský průkaz č. , hodnota, s dobou platnosti do 19. 12. 2028. Platnost dokladu byla současně ověřena v databázi neplatných dokladů, a to s negativním výsledkem. Následně byla provedena interní analýza klientských údajů žalované, která byla vyhodnocena dle interních pravidel právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím tzv. rozhodovacího stromu. Současně byly prověřeny veřejné i komerční registry a databáze shromažďující údaje o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žalované. Žalovaná byla rovněž lustrována v registru SOLUS, přičemž negativní výsledek této lustrace by znemožnil další pokračování procesu sjednání úvěru. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla dále hodnocena na základě údajů sdělených samotnou žalovanou při uzavírání smlouvy. Ta uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 36 700 Kč, náklady na bydlení činí 0 Kč, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. S ohledem na skutečnost, že měsíční splátka sjednaného úvěru ke dni uzavření smlouvy činila 1 184 Kč včetně pojistného, a že dle zjištění z registrů žalovaná neměla žádné další splátkové závazky, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí 36 700 Kč a že i po zaplacení nové měsíční splátky jí bude zůstávat dostatečně vysoká částka k zajištění jejích základních životních potřeb.

3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací o zpracování osobních údajů, smlouvy o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a ze sazebníku revolvingového spotřebitelského úvěru soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 2. 2023 distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč. Sjednaný revolvingový úvěr byl rozdělen na účelovou a neúčelovou část. Účelovou část tvořil úvěr ve výši 11 352 Kč, který se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované za účelem nákupu zboží označeného jako „Černá technika“ u společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a to převodem celé částky na účet obchodníka. Žalovaná se zavázala tuto účelovou část úvěru splatit v 11 měsíčních splátkách po 1 128 Kč, při sjednané roční úrokové sazbě ve výši 19,48 % z dlužné částky. Dále se zavázala hradit poplatky za sjednané doplňkové služby spočívající v pojištění schopnosti splácet úvěr, a to ve výši 56,76 Kč spolu s každou měsíční splátkou úvěru. Celková měsíční splátka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně hradit, tak činila 1 184 Kč po dobu 11 měsíců, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na den 15. 3. 2023.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud dále zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (jakožto úvěrující) si s žalovanou (jako úvěrovaným) sjednala podmínky odstoupení od smlouvy mj. tak, že právní předchůdkyně žalobkyně může od smlouvy odstoupit v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaná byla současně informována o tom, že odstoupením smlouva o úvěru zaniká a došlo-li již k čerpání úvěru, celý do té doby nesplacený úvěr, jakož i veškeré další peněžité závazky, se stávají splatnými (písmeno O část 4. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, označená jako „povinné informace ve smlouvě podle zákona a co jsme s vámi dále ujednali“). Dále žalovaná vzala na vědomí, že v případě porušení povinnosti splácet úvěr jí může být účtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byla v prodlení (písmeno L část 4. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, označená jako „povinné informace ve smlouvě podle zákona a co jsme s vámi dále ujednali“).

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla při uzavření smlouvy seznámena s tím, že v případě prodlení s úhradou splátek je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat poplatek ve výši 400 Kč za první písemnou upomínku při prodlení spotřebitele a poplatek ve výši 600 Kč za druhou písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, jakož i smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč pro případ ukončení smlouvy o úvěru věřitelem z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce.

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti a z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ověřila totožnost žalované na základě fotografické kopie jejího občanského průkazu a dále žalovanou lustrovala v registru SOLUS. Současně žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 36 700 Kč a že její výdaje na bydlení, hypotéku, splátky jiných úvěrů a jiné splátky úvěrů činí částku 0 Kč měsíčně. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti však soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje nikterak neověřovala z jiných a nezávislých zdrojů. Nevyžádala si např. výplatní pásky, písemné potvrzení o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvu ani jiné relevantní podklady k doložení příjmů a výdajů žalované.

10. Ze záznamu o odchozí platbě z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 2. 2023 poukázala částku ve výši 11 352 Kč na účet společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , přičemž platba byla označena variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu úvěrové smlouvy uzavřené dne 13. 2. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

11. Z rozpisu plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně neevidovala ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žádnou uhrazenou splátku ze strany žalované.

12. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu spolu s oznámením o zániku pojištění ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a vyzvala ji k bezodkladné úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího archu ze dne 3. 8. 2023 soud dále zjistil, že tento dopis byl žalované odeslán dne 3. 8. 2023 na adresu jejího trvalého bydliště.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 28. 5. 2025 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy byla s účinností ke dni jejího uzavření (28. 5. 2025) na žalobkyni postoupena pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z elektronického dokumentu označeného jako relevantní příloha soud dále zjistil, že hodnota postoupené pohledávky činila 15 008,21 Kč.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobkyni.

15. Z předžalobní upomínky včetně informací o sledování zásilky soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby dopisem ze dne 10. 10. 2025 (odeslaným dne 13. 10. 2025) žalobkyní vyzvána, aby zcela uhradila svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to ve lhůtě do 20. 10. 2025.

16. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.

17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

18. Dne 13. 2. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 352 Kč, a to bezhotovostním převodem této částky na účet obchodní společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , za účelem úhrady kupní ceny zboží označeného jako „Černá technika“. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 11 měsíčních splátkách, přičemž výše jedné splátky včetně sjednaného pojištění činila 1 184 Kč; první splátka byla splatná dne 15. 3. 2023. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila a neuhradila ani jedinou splátku. Pro její prodlení s plněním splátkového kalendáře právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 8. 2023 od smlouvy o úvěru odstoupila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celé pohledávky, a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla s účinností ke dni 28. 5. 2025 z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná ani následně žalobkyni na tuto pohledávku neuhradila žádné plnění, a to ani na základě výzvy ze dne 10. 10. 2025, v níž jí byla stanovena lhůta k dobrovolnému splnění povinnosti do 20. 10. 2025. Prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bylo omezeno pouze na ověření totožnosti žalované dle občanského průkazu a ověření jeho platnosti; současně vycházela z žalovanou tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 36 700 Kč a měsíčních nákladů ve výši 0 Kč, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala z jiných zdrojů.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen ověřovat údaje sdělené spotřebitelem pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, a je‑li to nezbytné, rovněž prostřednictvím nezávisle ověřitelných zdrojů.

24. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

26. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

33. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, č. j. 20 Cdo 3436/2024-140, nedostojí věřitel povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

36. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 2. 2023 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně k výzvě soudu prokázala pouze to, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované ověřila totožnost žalované na základě dokladu totožnosti a jeho platnosti, provedla lustraci žalované v registru SOLUS a dále vycházela z žalovanou tvrzených měsíčních příjmů ve výši 36 700 Kč a měsíčních výdajů ve výši 0 Kč, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přitom byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna ověřit žalovanou sdělené údaje prostřednictvím nezávisle ověřitelných zdrojů. Již tvrzení žalované o nulových měsíčních nákladech muselo být způsobilé vyvolat u právní předchůdkyně žalobkyně pochybnosti o jeho pravdivosti. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně založila posouzení úvěruschopnosti žalované výlučně na ničím nepodloženém prohlášení žalované o jejích majetkových poměrech, nepostupovala s náležitou odbornou péčí a úvěruschopnost žalované posoudila nedostatečně. Z těchto důvodů soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy ze dne 13. 2. 2023.

37. Žalobkyně, na kterou byla podle § 1879 a násl. o. z. postoupena pohledávka její právní předchůdkyně vůči žalované, v řízení doložila, že dne 13. 2. 2023 byla žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplacena částka 11 352 Kč. Žalovaná přitom neuhradila ničeho ani žalobkyni, ani její právní předchůdkyni. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru ve výši 11 352 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni. V rozsahu zbývající části uplatněné jistiny, tj. rozdílu mezi částkou 15 008,21 Kč a částkou 11 352 Kč, ve výši 3 656,21 Kč, jakož i v rozsahu veškerého jejího příslušenství, včetně sjednaných poplatků, smluvních pokut a úroků vyplývajících z absolutně neplatné smlouvy, soud žalobu zamítl.

38. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 11 352 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

39. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, soud proto rozhodl, že má bezdůvodné obohacení vydat v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 260,21 Kč, přičemž tato částka představuje 51,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,64 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 008,21 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 157,50 Kč. Soud žalobkyni dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 13. 3. 2026, neboť doplňovaná tvrzení měla obsahovat již samotná žaloba.