7 C 69/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 602,50 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 704 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 898,50 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 146,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 602,50 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 21. 2. 2026 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu umožnila opakovaně čerpat peněžní prostředky formou služby , Anonymizováno, až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit vždy do 20. dne měsíce následujícího jejich čerpání a spolu s nimi jí zaplatit připsané poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný své platební povinnosti porušil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 26. 11. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, evidované ve výši 16 602,50 Kč. Z toho 15 002,50 Kč vyčerpané peněžní prostředky, 1 600 Kč poplatky za šest upomínek. Žalovaný dluh nevyrovnal ani k předžalobní upomínce.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Na základě provedených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

4. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 21. 2. 2025 sjednali distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky formou služby , Anonymizováno, , a to až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit vždy do 20. dne měsíce následujícího jejich čerpání a spolu s nimi jí zaplatit připsané poplatky (smlouva o úvěru, smlouva o balíčku , Anonymizováno, , ceník účinný od 4. 10. 2024). Žalovaný vyčerpal celý úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, celkem načerpal 35 004 Kč a zaplatil 22 300 Kč, ve stanovené lhůtě peněžní prostředky žalobkyni nevrátil (transakční historie). Žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (výzva ze dne 21. 9. 2025, doklady o odeslání ze dne 9. 10. 2025, 8. 8. 2025). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani částečně dluh k upomínkám neuhradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 25. 7. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, evidované ve výši 16 602,50 Kč, z toho 15 000 Kč vyčerpané peněžní prostředky a 1 602 Kč poplatky a (zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o úvěru). Posledně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2026 (předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání ze dne 27. 11. 2025). Žalobkyně před samotným sjednáním smlouvy o revolvingovém úvěru zkoumala majetkové poměry žalovaného, kdy zjistila na jeho bankovním účtu v posledních v období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 příjmy v celkové výši 33 552 Kč a odchozí platby 24 146 Kč (výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ). Dále z výpisu z registru klientských informací zjistila, že má zažádáno o 7 splátkových úvěrů (z toho dva odmítnuté), 3 kreditní karty a 4 revolvingové úvěry pouze během února 2025 (registr klientských informací).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

18. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“19. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 2. 2025 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně však prověřila pouze finanční situaci žalovaného za jeden měsíc, kdy předložila výpis z účtu žalobce za prosinec 2024. V tomto měsíci měl žalobce příjem 32 552 Kč od Remarktplast s.r.o. a díle jeden větší neoznačený výdaj ve výši 17 000 Kč. Žalobkyně přes výzvu soudu nijak nevysvětlila, zda zjišťovala pravidelný měsíční příjem žalovaného a jeho pravidelné výdaje, například za nájemné či jiné položky. Z informací za jeden měsíc si žalobkyně nemohla udělat představu, zda bude žalovaný schopen dlouhodobě hradit revolvingový úvěr, byť se nejednalo o vysokou částku. S ohledem na nedostatek zjištěných skutečností nelze zjistit opravdové finanční zatížení žalovaného. Nadto se z výpisu z registru klientských informací podává, že žalovaný jen během února 2025 zažádal o 7 splátkových úvěrů (z toho dva odmítnuté), 3 kreditní karty a 4 revolvingové úvěry, další část žádostí byla odvolána. Z toho se dá odvodit, že během stejného měsíce, kdy požádal žalobkyni o sjednání úvěrové smlouvy, poptával dalších 14 úvěrů, tedy že jeho příjmová situace nebyla dobrá.

20. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2025.

21. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 35 004 Kč, žalovaný na nich vrátil částku 22 300 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 12 704 Kč (35 004 Kč – 22 300 Kč = 12 704 Kč), co do zbytku jistiny 3 898,50 Kč (16 602,50 Kč – 12 704 Kč = 3 898,50 Kč) soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 12 704 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146,67 Kč, přičemž tato částka představuje 53,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 602,50 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a z částky 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 800 Kč ve výši 1 218 Kč. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění ze dne 7. 4. 2026 ohledně úvěruschopnosti, neboť tato tvrzení měla obsahovat již žaloba. Výzvu ze dne 26. 11. 2025 pak soud hodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění bez právního rozboru.