7 C 76/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 31. 8. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 199 Kč a dále co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 199 Kč od 19. 9. 2016 do 30. 8. 2018 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 199 Kč od 31. 8. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 802,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 19. 11. 2020 domáhala zaplacení částky 5 199 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně (dříve právnická osoba, IČO) uzavřela s žalovaným dne 24. 8. 2016 prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kdy k uzavření smlouvy došlo přes webové stránky webová adresa, na nichž se žalovaný zadáním svých osobních údajů nejprve zaregistroval, posléze odsouhlasil znění rámcové smlouvy a také žalobkyni umožnil přístup na svůj bankovní účet č. bankovní účet, z něhož si pak žalobkyně stáhla základní data o žalovaném. Posléze žalovaný po zadání svého uživatelského jména a hesla akceptoval návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalobkyně dne 24. 8. 2016 vyplatila žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný měl splatit dluh nejpozději do 18. 9. 2016. Strany si ujednaly paušální úrok z úvěru ve výši 1 Kč, který tvoří součást poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč a dále zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, i když byl k úhradě dluhu vyzýván.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud pak ve věci dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Strany uzavřely smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, kdy tato smlouva sice obsahovala údaje o žalovaném, jeho podpis však chyběl.

6. Ze sdělení právnická osoba ze dne 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že dne 24. 8. 2016 byla na účet žalovaného vedený pod č. bankovní účet připsána částka 4 000 Kč.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů upomínkou odeslanou prostřednictvím právního zástupce dne 22. 8. 2018.

8. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

9. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co tento odeslal prostřednictvím internetových stránek žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. Současně žalobkyně k výzvě soudu nijak nedoložila své tvrzení, že jí byl umožněn přístup do účtu žalovaného, kdy by prokázání takové skutečnosti mohlo vést za určitých okolností k závěru o tom, že žalobkyně smlouvu sjednávala a pak i uzavřela s žalovaným.

10. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

11. V řízení se tak podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla v srpnu 2018 poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

12. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 19. 9. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu ze dne 22. 8. 2018. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 8. 2018, kdy mělo být plněno do 3 dnů. Jelikož se výzva považuje dle § 573 o.z. za doručenou dne 27. 8. 2018 (pondělí), uplynula lhůta k plnění v délce 3 dnů dne 30. 8. 2018. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 8. 2018 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo), 1. vydání, 2014, s. číslo). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když takto určenou lhůtu je možno s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem považovat právě za lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z uvedené lhůty 3 dnů a přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 31. 8. 2018 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 199 Kč od 19. 9. 2016 do 30. 8. 2018.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 802,27 Kč, přičemž tato částka představuje 53,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 199 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.