7 C 76/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 31. 8. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 199 Kč a dále co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 199 Kč od 19. 9. 2016 do 30. 8. 2018 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 199 Kč od 31. 8. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 802,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 19. 11. 2020 domáhala zaplacení částky 5 199 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně (dříve [právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovaným dne 24. 8. 2016 prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kdy k uzavření smlouvy došlo přes webové stránky [webová adresa], na nichž se žalovaný zadáním svých osobních údajů nejprve zaregistroval, posléze odsouhlasil znění rámcové smlouvy a také žalobkyni umožnil přístup na svůj bankovní účet č. [bankovní účet], z něhož si pak žalobkyně stáhla základní data o žalovaném. Posléze žalovaný po zadání svého uživatelského jména a hesla akceptoval návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalobkyně dne 24. 8. 2016 vyplatila žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný měl splatit dluh nejpozději do 18. 9. 2016. Strany si ujednaly paušální úrok z úvěru ve výši 1 Kč, který tvoří součást poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč a dále zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, i když byl k úhradě dluhu vyzýván.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud pak ve věci dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Strany uzavřely smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, kdy tato smlouva sice obsahovala údaje o žalovaném, jeho podpis však chyběl.

6. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že dne 24. 8. 2016 byla na účet žalovaného vedený pod č. [bankovní účet] připsána částka 4 000 Kč.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů upomínkou odeslanou prostřednictvím právního zástupce dne 22. 8. 2018.

8. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

9. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co tento odeslal prostřednictvím internetových stránek žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. Současně žalobkyně k výzvě soudu nijak nedoložila své tvrzení, že jí byl umožněn přístup do účtu žalovaného, kdy by prokázání takové skutečnosti mohlo vést za určitých okolností k závěru o tom, že žalobkyně smlouvu sjednávala a pak i uzavřela s žalovaným.

10. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

11. V řízení se tak podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla v srpnu 2018 poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

12. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 19. 9. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu ze dne 22. 8. 2018. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 8. 2018, kdy mělo být plněno do 3 dnů. Jelikož se výzva považuje dle § 573 o.z. za doručenou dne 27. 8. 2018 (pondělí), uplynula lhůta k plnění v délce 3 dnů dne 30. 8. 2018. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 8. 2018 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo]). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když takto určenou lhůtu je možno s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem považovat právě za lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z uvedené lhůty 3 dnů a přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 31. 8. 2018 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 199 Kč od 19. 9. 2016 do 30. 8. 2018.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 802,27 Kč, přičemž tato částka představuje 53,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 199 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.