7 C 76/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 850 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 159,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 6. 2025 se společností právnická osoba., IČO IČO, která ji předtím nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala spotřebitelské úvěry prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz. Žalovaný si prostřednictvím tohoto portálu zvolil parametry požadovaného úvěru, provedl registraci, vyplnil své osobní údaje, odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním verifikačního SMS kódu. Po ověření jeho totožnosti a úvěruschopnosti byla žádost o úvěr schválena. Dne 21. 11. 2023 pak žalovaný zadáním verifikačního SMS kódu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl převeden na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen vždy k 21. dni v měsíci hradit úrok přirostlý za předchozí období. Jistinu úvěru mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla současně sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných plateb. Právní předchůdkyně žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a v poslední upomínce ze dne 22. 3. 2024 jej informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni odeslání této upomínky a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celé pohledávky dne 23. 3. 2024. Následně byl k plnění vyzván rovněž předžalobní výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne 20. 7. 2025, na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 14 000 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, odpovídajícího smluvnímu úroku za první měsíc čerpání úvěru, splatnému nejpozději dne 22. 3. 2024, a dále se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 850 Kč, kterou vyčíslila sazbou 0,1 % denně z jistiny za období od 23. 3. 2024 do 20. 7. 2025, po zohlednění případných úhrad žalovaného. Současně požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky až do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně opodstatněným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 10 000 Kč rovněž z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tato částka byla převedena na bankovní účet žalovaného, čímž se měl žalovaný na její úkor bez právního důvodu obohatit.

2. V podání ze dne 11. 5. 2026 žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a předložených podkladů, jakož i na základě informací z veřejně dostupných registrů a databází. Před schválením úvěru byl žalovaný lustrován mimo jiné v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž výsledky těchto lustrací nevzbuzovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Žalovaný současně při odeslání žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splatit a své finanční možnosti před podáním žádosti řádně zvážil. Registrací na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně dále prohlásil, že není v prodlení se splácením žádných svých závazků vůči třetím osobám, není evidován v databázích dlužníků, zejména v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí ani v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků. Úvěruschopnost žalovaného byla dále posuzována porovnáním jeho doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů, přičemž interní pravidla právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovala zachování finanční rezervy ve výši nejméně 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, která musela dosahovat alespoň částky životního minima. Žalovaný k prokázání svých příjmů doložil mimo jiné rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 15 134 Kč měsíčně a dále poskytl výpisy ze svého bankovního účtu za období od června do listopadu 2023. Na základě těchto podkladů, provedených lustrací a vyhodnocení příjmů a výdajů dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen své závazky z úvěrové smlouvy řádně plnit, a jeho žádosti o úvěr proto vyhověla. Žalobkyně závěrem uvedla, že žalovaný ke dni podání tohoto vyjádření neuhradil na předmětný úvěr ničeho, a na podané žalobě proto v plném rozsahu setrvává.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, vč. všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 11. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Na jejím základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. č. účtu. Pro veškeré platby související se smlouvou byl sjednán variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného (Anonymizováno). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný byl povinen hradit vždy nejpozději do 21. dne každého kalendářního měsíce úrok přirostlý za předchozí období, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv. Smluvní strany si v čl. 4.2 smlouvy dále sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků nebo se zaplacením sjednaného úroku vzniká žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž zaplacením je v prodlení. V čl. 6.2 smlouvy si smluvní strany současně sjednaly, že bude-li žalovaný v prodlení s plněním svých povinností po dobu nejméně dvou kalendářních měsíců, stává se bez dalšího splatným celý dluh, zahrnující nesplacenou jistinu, nesplacený úrok i veškeré sankce z prodlení sjednané v čl. 4.2 smlouvy.

7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě a jeho nejvyšším dosaženým vzděláním je nedokončené základní vzdělání, případně že je bez vzdělání. Jako svůj jediný zdroj příjmů označil invalidní důchod ve výši 15 790 Kč měsíčně, přičemž své pravidelné měsíční výdaje vyčíslil částkou 4 860 Kč. Současně prohlásil, že vůči jeho osobě není vedeno žádné exekuční ani insolvenční řízení a že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly podání insolvenčního návrhu.

8. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému byl s účinností od 1. 1. 2023 přiznán a vyplácen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 15 134 Kč měsíčně. Současně vzal soud za prokázané, že toto oznámení žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s posuzováním jeho žádosti o poskytnutí úvěru a při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se sjednáváním úvěru předložil právní předchůdkyni žalobkyně výpis z tohoto účtu za období od června do listopadu 2023. Ke dni vyhotovení výpisu činil disponibilní zůstatek na účtu částku 37,69 Kč. Z obsahu výpisu soud dále zjistil, že pravidelným a hlavním příjmem žalovaného byl invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 15 790 Kč měsíčně. Kromě tohoto příjmu byly na účet žalovaného opakovaně poukazovány finanční prostředky pocházející z úvěrů a zápůjček poskytnutých různými nebankovními společnostmi, dále jednorázové platby od fyzických osob a příležitostné příjmy související se sázkovou činností. Na výdajové straně účtu převažovaly zejména výběry hotovosti, splátky dříve čerpaných úvěrů, převody finančních prostředků na účty třetích osob a opakované transakce související s hazardními hrami. Vedle toho byly z účtu hrazeny běžné výdaje na potraviny, stravování, pojištění a další spotřební potřeby. Výpis z účtu současně dokládá, že žalovaný v posuzovaném období opakovaně čerpal úvěrové produkty od různých nebankovních poskytovatelů.

10. Ze sdělení Raiffeisen Bank, a.s. ze dne 1. 7. 2026 soud zjistil, že žalovaný je veden jako majitel bankovního účtu č. č. účtu. Ze sdělení banky dále vyplynulo, že na tento účet byla dne 21. 11. 2023 připsána platba ve výši 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru v přehledné a srozumitelné formě poskytnuty informace o základních parametrech úvěrového vztahu, zejména o maximální výši úvěru, době jeho trvání, výši a způsobu splácení jednotlivých splátek, celkové částce splatné spotřebitelem, roční procentní sazbě nákladů (RPSN) a o finančních důsledcích případného prodlení s plněním smluvených plateb 12. Z potvrzení o platbě Fio Banky, a. s., ze dne 17. 12. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 11. 2023 poukázala na bankovní účet č. č. účtu částku 10 000 Kč. Předmětná platba byla identifikována variabilním symbolem var. symbol, který odpovídal variabilnímu symbolu sjednanému ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

13. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedeného dne využila smluveného oprávnění a prohlásila úvěr poskytnutý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota za okamžitě splatný. Současně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto oznámení.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na uvedenou společnost svou pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 uzavřené mezi společností právnická osoba., IČ: IČO, a žalobkyní soud zjistil, že společnost právnická osoba. postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka vzniklá právní předchůdkyni žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla postoupena na žalobkyni.

17. Z předžalobní upomínky včetně informací o sledování zásilky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného dopisem ze dne 20. 7. 2025, odeslaným dne 23. 7. 2025, k úhradě veškerého dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to ve lhůtě stanovené do 20. 10. 2025.

18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

19. Dne 21. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota. Na jejím základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč, přičemž dne 21. 11. 2023 žalovanému skutečně poskytla částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný byl povinen vždy nejpozději do 21. dne kalendářního měsíce hradit úrok přirostlý za předchozí období, přičemž jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a současně ujednaly, že bude-li žalovaný v prodlení po dobu alespoň dvou kalendářních měsíců, stává se splatným celý dluh včetně příslušenství a sjednaných sankcí. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, zahrnující zejména údaje o výši úvěru, době jeho trvání, způsobu splácení, celkové částce splatné spotřebitelem, roční procentní sazbě nákladů a důsledcích prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 3. 2024 využila smluvně sjednaného oprávnění a zesplatnila celý dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Pohledávka ze smlouvy byla následně postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na společnost právnická osoba., a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 20. 7. 2025. Ani poté svůj dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 20. 7. 2025, odeslanou dne 23. 7. 2025, v níž mu byla poskytnuta lhůta k dobrovolnému splnění povinností do 20. 10. 2025.

20. Při posuzování žádosti o úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, podle nichž byl svobodný, bydlel v nájemním bytě, jeho jediným příjmem byl invalidní důchod ve výši 15 790 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činily 4 860 Kč. Žalovaný současně uvedl, že vůči němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že nejsou dány důvody pro zahájení insolvenčního řízení. Za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti předložil oznámení České správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a výpis z bankovního účtu za období od června do listopadu 2023. Z tohoto výpisu vyplývá, že jeho pravidelným a hlavním příjmem byl invalidní důchod, přičemž na účet současně opakovaně přicházely finanční prostředky z dalších úvěrů a zápůjček, jednorázové platby od fyzických osob a příležitostné příjmy související se sázkovou činností. Na výdajové straně převažovaly zejména výběry hotovosti, splátky dříve čerpaných úvěrů, převody finančních prostředků třetím osobám a opakované výdaje spojené s hazardními hrami; ke dni předložení výpisu činil zůstatek na účtu pouze 37,69 Kč.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen ověřovat údaje sdělené spotřebitelem pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, a jeli to nezbytné, rovněž prostřednictvím nezávisle ověřitelných zdrojů.

26. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

28. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

32. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

33. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

35. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, č. j. 20 Cdo 3436/2024-140, nedostojí věřitel povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

36. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 37. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

38. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2023 podle § 2395 o. z. smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. hodnota, na kterou dopadá právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele ve smyslu § 2 tohoto zákona. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho žádosti o úvěr, oznámení České správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu a z výpisu z jeho bankovního účtu za období od června do listopadu 2023. Žalovaný uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 15 790 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 4 860 Kč. Současně z předloženého výpisu z účtu vyplývalo, že na účet žalovaného opakovaně přicházely prostředky z dalších úvěrů a zápůjček, že žalovaný opakovaně splácel dříve čerpané úvěry, prováděl četné výběry hotovosti a realizoval opakované transakce související s hazardními hrami. Ke dni vyhotovení výpisu navíc činil zůstatek na jeho účtu pouze 37,69 Kč. Nadto nejsou ve výpisu z bankovního účtu žalovaného evidovány výdaje na nájemné, energie, platby operátorovy a další, které musel bez sebe menších pochyb rovněž činit. Za této situace muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že finanční situace žalovaného je závislá nejen na invalidním důchodu, ale i na opakovaném čerpání dalších úvěrových produktů. Přestože jí byly známy skutečnosti nasvědčující značné zadluženosti žalovaného a nestabilitě jeho finančních poměrů, poskytla mu další úvěr ve výši 10 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí požadovanou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy ze dne 21. 11. 2023.

39. Žalobkyně, na niž přešla pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě postupných smluv o postoupení pohledávek uzavřených nejprve mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností právnická osoba., a následně mezi společností právnická osoba., a žalobkyní, v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 11. 2023 na základě uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku, případně její část, právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti právnická osoba., nebo žalobkyni vrátil. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy představuje poskytnutá částka plnění z neplatného právního jednání, a tedy bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. V rozsahu, v němž žalobkyně uplatňuje vedle poskytnuté jistiny rovněž smluvní úroky, smluvní pokuty či jiné nároky založené výlučně neplatnou smlouvou o úvěru, není její žaloba důvodná, neboť z absolutně neplatné smlouvy takové nároky vzniknout nemohou. Soud proto žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl.

40. Soud zamítl i zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 10 000 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

41. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má bezdůvodné obohacení vydat v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 159,79 Kč, přičemž tato částka představuje 6,10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 53,05 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 850 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobkyni dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 11. 5. 2026, neboť doplňovaná tvrzení měla obsahovat již samotná žaloba. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.