7 C 87/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 184 815 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 095 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 63 095 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 121 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 151 413 Kč ve výši 12,75 % ročně od 17. 9. 2024 do 22. 4. 2025 a se se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 318 Kč ve výši 0,75 % ročně od 23. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 70,39 % ročně z částky 133 201,77 Kč od 17.09.2024 do 10.10.2024 ve výši 5 996,40 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 133 201,77 Kč od 11.10.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17.09.2024 dosáhne částky 362 620,00 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne , datum, zaplacení částky 184 815 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 70,39 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve 24měsíčních splátkách po 13 011 Kč. Dále si sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 420 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni , datum, dle článku 6.3 smlouvy zesplatnila, žalovaný byl v prodlení delším než 65 dní s úhradou splátky č. , hodnota, splatnou ke dni , datum, . Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 96 905 Kč, po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Zesplatněním úvěru žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny (celkem ve výši 149 116,70 Kč skládající se z částky 133 201,77 Kč jako původní jistiny a částky 15 814,93 Kč jako úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění), smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy ve výši 3 * 499 Kč za prodlení s hrazení splátek č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, celkem ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 800 Kč (4 * 200 Kč za prodlení u splátek č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, dle článku 6. 2 smlouvy), smluvní pokuty ve výši 33 402,88 Kč dle článku 6. 5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 149 116,70 Kč za období od 17. 9. 2024 do data vyhotovení žaloby, úroku ve výši 70,39 % ročně z jistiny 133 201,77 Kč od 17. 9.2024 s limitací dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy od 11.10. 2024 vyžaduje úrok ve výši 12,75 % ročně, nejvýše však , částka, . Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. V doplnění ze dne , datum, dále uvedla, že z dokladů o příjmech žalovaného byl zjištěn příjem 102 368 Kč měsíčně, výdaje 32 411 Kč měsíčně, volné zdroje ve výši 68 957 Kč měsíčně. Žadatel byl prověřen v databázích ISIR, NRKI, předložil informativní výpisy z bankovního účtu. Žalovaný rovněž dobrovolně sjednal pojištění pro neschopnost splácet, identita žalovaného byla doložena občanským průkazem, žalovaný neměl sjednané jiné úvěry. Žalovaný nebyl ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel nebyl v insolvenci a doklad totožnosti žalovaného byl platný. Žalobkyně provedla scoring klienta, životní minimum u žalovaného činí 4 860 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 15 253 Kč, kdy tyto sice nebyly doloženy žádným dokladem, ale i žalovaného váže zásada poctivosti v právním styku a žalobkyně z této částky vycházela.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnická osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018). Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené za žalovaného zadáním jedinečného kódu , Anonymizováno, , a jejího splátkového kalendáře ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 160 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v 24měsíčních splátkách po 13 011 Kč s úrokem ve výši 70,39 % ročně. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle čl. 6.2 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Z přílohy č. 1 ke smlouvě a z přihlášky do pojištění ze dne , datum, bylo zjištěno, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěry. Ke smlouvě a k dodatku č. , hodnota, byl přiložen předsmluvní formulář ze dne , datum, s informacemi o úvěru. Prohlášením klienta ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný prohlásil, že rozumí okolnostem uzavření smlouvy o úvěru (Návrh na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Základní informace o klientovi, Zaslaná SMS, Příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy, Přihláška do pojištění ze dne , datum, , Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Podmínky pojištění schopnosti splácet úvěr, Splátkový kalendář, Předsmluvní formulář ze dne , datum, , Prohlášení klienta ze dne , datum, , Důkaz o odeslání jedné Kč a důkaz o přijaté SMS pro vyplacení). Oznámením ze dne , datum, žalobkyně bylo prokázáno, že úvěr žalobkyně žalovanému schválila (Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ). Dokladem o vyplacení úvěru na vrub č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 160 000 Kč dne , datum, (Doklad o vyplacení úvěru na vrub č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

5. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 5 * 13 011 Kč, poté částky 6 668 Kč, 5 923 Kč, 6 668 Kč, 5 923 Kč a 6 668 Kč, celkem uhradil 96 905 Kč. Dále bylo prokázáno, že od počátku byl v prodlení s hrazením jednotlivých splátek (Karta klienta). Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě částky 151 413 Kč do 10 dní od odeslání oznámení, jinak celý úvěr zesplatní, předcházely tomu výzvy na zaplacení dílčích částek (Oznámení ze dne , datum, , Výzva k zaplacení ze dne , datum, , Výzva k zaplacení ze dne , datum, , Výzva k zaplacení ze dne , datum, ). Výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, byla připsána částka 74 632 Kč, dne , datum, částka 79 503 Kč, dne , datum, částka 214 253 Kč, dne , datum, částka 79 193 Kč, dne , datum, částka 79 724 Kč, dne , datum, částka 105 185 Kč, dne , datum, částka 104 779 Kč, dne , datum, částka 97 141 Kč, dne , datum, částka 103 789 Kč, dne , datum, částka 106 208 Kč od Nejremeslnici (Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, ). Kopií občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, bylo zjištěno, že v době sjednání úvěru měl platný občanský průkaz (Kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, ). Výpisem z Nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný měl tři žádosti o úvěr, celková částka k čerpání 7 627 380 Kč, limit 100 750 Kč, pohyboval se v kategorii III-IV Score Card (Výpis z NRKI ke dni , datum, ). Dokumentem Hodnocení klienta žalobkyně prokázala, že žalovaný tvrdil příjem 102 368 Kč, výdaje dle životního minima měl 4 860 Kč, splátky žalobkyni 12 298 Kč, náklady na bydlení 15 253 Kč, celkem tedy výdaje 32 411 Kč. Dále žalovaný uvedl, že pracuje pro společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., na hlavní pracovní poměr, je ženatý a bydlí ve vlastním bydlení (Hodnocení klienta ze dne , datum, ). Předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně dokladu podacího archu ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (Předžalobní výzva ze dne , datum, ).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Podle odstavce 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

15. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

17. V rozsudku ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. V daném případě žalobkyně tvrdila, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které žalovaný uvedl, tedy že jeho čistý měsíční příjem byl ve výši přibližně 100 000 Kč, z hlediska příjmů tyto byly prokázány výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně však nedostatečně prověřila výdajovou stránku, neboť vycházela bez dalšího z tvrzení žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 15 253 Kč, životního minima ve výši 4 860 Kč a dále přičetla splátky žalobkyni na jiný úvěr ve výši 12 298 Kč. Výdajová tvrzení však nebyla nijak prokázána a žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Výdaje životního minima sice poskytují určitou představu o výdajích nějaké průměrné modelové fyzické osoby, ale nevypovídají nic konkrétního o žalovaném. Žalovaný byl pak v prodlení s hrazením splátek ve výši 13 011 Kč od první splátky, což rovněž svědčí o nedostatečném prověření úvěruschopnosti. Z výpisu NRKI nadto vyplývá, že žalovaný měl pravděpodobně hypotéku ve výši zhruba 7 000 000 Kč, což rovněž nebylo nikde při sjednávání úvěruschopnosti uvedeno.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 160 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 96 905 Kč soud mu proto uložil vrátit částku 63 095 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, zbytek „nové“ jistiny, všech smluvních pokut, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení do 22. 4. 2025 (viz níže) soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka.

24. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, dále nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. S ohledem na výše uvedené soud zákonný úrok z prodlení přiznal dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Soud má za to, že splatnost nastala na základě předžalobní výzvy ze dne 7. 4. 2025, odeslané stejného dne, která vyzývala k uhrazení dlužné částky do 15 dní od odeslání výzvy. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od 23. 4. 2025. K jinému rozhodnutí s ohledem na nečinnost žalovaného neshledal podklady.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný. Žalovanému však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.