8 C 165/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro 11 506 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 506 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 506 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do části žaloby s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 255,54 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 725,27 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I., se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatiti českému státu na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení, na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 506 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] pod číslem smlouvy [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 15 000 Kč. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupem společnosti [právnická osoba], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Tato společnost převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 506 Kč, sestávající z dlužné jistiny 8 725,27 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 604,49 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 176,24 Kč, dále požaduje uhradit kapitalizované úroky ve výši 8 255,54 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 788,08 Kč, dále úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 725,27 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 725,27 Kč od [datum] do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení byl počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. Na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný je neznámého pobytu. K ochraně jeho zájmů mu proto byl dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ustanoven opatrovník. Ten navrhl žalobu zamítnout. Opatrovník předně poukázal na to, že soud by se měl zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti vzhledem k tomu, že se jedná o závazkový vztah, kdy žalovaný je v postavení spotřebitele a má bydliště ve Slovenské republice. Dále poukázal na výši sjednaných poplatků, které ve svém souhrnu téměř překračují výši poskytnuté zápůjčky. Smlouva je proto neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Z téhož důvodu je smlouva v rozporu s § 813 a § 815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednání o poplatcích v nepřiměřené výši zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu § 1798 odst. 1, 2 o. z. a odst. 5.2 obsahuje odkaz na smluvní podmínky, které měly být ke smlouvě přiloženy. Na smluvních podmínkách však absentuje podpis žalovaného, a žalobkyně v řízení ani jinak neprokázala, že byl žalovaný s jejich obsahem seznámen. Opatrovník žalovaného dále upozornil na rozdíly v podpisech žalovaného na kartě zákazníka ze dne [datum] a na smlouvě o půjčce. S ohledem na četné odlišnosti těchto dvou podpisů lze mít důvodné pochybnosti o tom, že byly oba dokumenty skutečně podepsány žalovaným. Navrhl proto, aby soud zadal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Dle opatrovníka žalovaného dále žalobkyně nesplnila svou povinnost prověřit řádně schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně získala pouze informace o příjmech žalovaného a jeho bydlení a rezignovala na jakékoli další prověření jeho majetkových poměrů a solventnosti, například ve výpisu z Centrální evidence exekucí, či v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, soud proto zkoumal nejprve svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc). Mezinárodní příslušnost českých soudů vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení).

4. Podle čl. 7 bod 1. Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

5. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 826/2011, 33 Cdo 1715/2014) ve vztahu k dřívějšímu Nařízení č. 44/2001, které bylo nahrazeno Nařízením [číslo] pojem služba je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. Úvěr byl poskytnut na území České republiky. Je tedy dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českého soudu dle čl. 7 bod 1 písm. b), druhá odrážka Nařízení.

6. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky. Účastníci ve smlouvě zvolili české právo. Dle článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se tedy daný smluvní vztah řídí českým právem.

7. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] Smlouvu o půjčce se společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím. Dle této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému půjčku v částce 15 000 Kč. Žalovaný jako zákazník se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 11 100 Kč, vypočtený jako součet poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Dle článku 3 si žalovaný zvolil pojištění [anonymizována dvě slova] a zavázal se za to zaplatit úvěrujícímu částku 406 Kč. V článku 4 smlouvy je uvedena celková dlužná částka 26 506 Kč, která je vypočtena jako součet půjčky ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 11 100 Kč a životního pojištění 406 Kč. V článku 5 smlouvy je upraven režim splácení, kde se uvádí:„ Zákazník se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního režimu nebo bezhotovostního režimu. Bezhotovostní režim umožní úvěrující zákazníkovi využívat pouze na základě dlouhodobě dobré platební morálky posuzováno zpětně po dobu alespoň jednoho roku spolupráce s úvěrujícím.“ Dle smlouvy si zákazník zvolil hotovostní režim. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti obchodním zástupcem úvěrujícího při podepsání této smlouvy. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 58 splátkách po 457 Kč, přičemž první splátku byl povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. V článku 6 je mimo jiné uvedeno, že rámcová pojistná smlouva [číslo] o poskytování životního pojištění [anonymizována dvě slova] a dále všeobecné a zvláštní pojistné podmínky [anonymizována dvě slova] jsou umístěny na stránkách úvěrujícího [webová adresa]. Dále je zde uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy je formulář pro odstoupení a pro smluvní strany závazné smluvní podmínky, o nichž zákazník prohlašuje, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi. Pod tímto závěrečným ustanovením jsou podpisy obchodního zástupce úvěrujícího a zákazníka. Dále datum podpisu [datum]. Na téže straně pod podpisy je formulář pro odstoupení od smlouvy.

8. Žalobkyně dále předložila soudu Smluvní podmínky, které neobsahují podpisy obchodního zástupce a zákazníka a nejsou ani datovány. Žalobkyně tvrdila, že tyto smluvní podmínky byly na druhé straně tiskopisu uzavřené smlouvy o půjčce. Dle žalobkyně byl tedy žalovaný s těmito smluvními podmínkami nepochybně seznámen. Z článku 1 smluvních podmínek soud zjistil, že jsou zde uvedeny úrokové sazby pro jednotlivé varianty sjednaných splátek. Při 58 splátkách činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Dále je zde uvedeno, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V podepsaném formuláři Smlouva o půjčce není žádná zmínka o úrokové sazbě vyjádřené v procentech, je zde pouze částka úroku ve výši 2 100 Kč.

9. Před uzavřením smlouvy o půjčce obchodní zástupce úvěrujícího vyplnil se žalovaným [příjmení] zákazníka, a to dne [datum]. Zde jsou uvedeny kontaktní údaje na žalovaného, tj. adresa jeho trvalého pobytu na Slovensku, adresa výběrního místa v [obec a číslo] a dále jako další kontakt byt na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], jako referent dispozičního prodejce s průměrnou mzdou 21 300 Kč. Své měsíční výdaje na domácnost uvedl v částce [částka]. K ověření předložil potvrzení o přechodném pobytu na území ČR VA [číslo], dále pracovní smlouvu, mzdový výměr, nájemní smlouvu a výplatní pásky za měsíce srpen, září a říjen 2014. Opatrovník žalovaného poukázal na skutečnost, že u nájemní smlouvy je uveden údaj 1. 6. – [datum]. Karta zákazníka na konci rovněž obsahuje podpis zákazníka a podpis obchodního zástupce. Lze souhlasit s opatrovníkem, že podpisy zákazníka na kartě zákazníka a na smlouvě o půjčce nepůsobí identicky. Soud však nemá důvod pochybovat o tom, že karta zákazníka skutečně byla vyplněna podle údajů sdělených žalovaným, neboť je zde mezi kontaktními adresami uvedena též adresa v [obec a číslo], kterou měl žalovaný nahlášenu v centrální evidenci obyvatel. Současně soud vzal v úvahu, že z žádných jiných důkazů či tvrzení nevyvstaly pochybnosti o tom, že žalovaný skutečně podepsal kartu zákazníka a smlouvu o půjčce. Jedná se tedy pouze o hypotetickou námitku opatrovníka. Z toho důvodu soud nevedl další dokazování ke zjišťování pravosti podpisů žalovaného.

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] zaslaným na jeho adresu doporučeně (viz dopis ze dne [datum] a informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum], poštovní podací lístek ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum], a to rovněž doporučeně, jak vyplývá z tohoto dopisu a poštovního podacího lístku ze dne [datum].

11. V řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni více než žalobkyní tvrzených 15 000 Kč.

12. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který byl účinný v době uzavření předmětné smlouvy. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 9 odst. 1 citovaného zákona věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem ve vztahu k výši zapůjčené částky, ačkoli vyšel pouze z tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů. Při použitelném příjmu 7 300 Kč lze považovat za odpovídající úvahu právního předchůdce žalobkyně, že žalovaný je schopen splácet týdně sjednanou částku 457 Kč. Ve vztahu k § 9 zákona č. 145/2010 Sb. tedy byla smlouva uzavřena platně. Sjednaný administrativní poplatek 3 000 Kč soud považuje za přiměřený. Ohledně poplatku za hotovostní režim splácení však soud dospěl k závěru, že tento poplatek je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 547 o. z., a ujednání o něm je proto neplatné dle § 580 odst. 1 o. z. Důvodem je skutečnost, že dle textu předložené smlouvy o půjčce žalovaný prakticky neměl na výběr, zda zvolit bezhotovostní či hotovostní režim splácení, přičemž právě hotovostní režim je postižen poplatkem 6 000 Kč.

14. Úrok byl sjednán v souladu s § 2392 o. z. Soud však dospěl k závěru, že byl sjednán pouze pevnou částkou 2 100 Kč, a to z toho důvodu, že pouze tato částka je zmíněna v uzavřené smlouvě. Smlouva přitom žádným způsobem neodkazuje na jakoukoli procentuální sazbu. Sazba 23,72 % ročně je zmíněna pouze v samostatných smluvních podmínkách, které však nejsou opatřeny podpisem žalovaného a nejsou ani datovány. Ze smlouvy, kterou žalovaný podepsal, tedy žádným způsobem nevyplývá, že by měl být placen jakýkoliv úrok nad rámec částky 2 100 Kč.

15. Soud dále má za prokázáno, že žalovaný uzavřel životní pojištění, za nějž se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 406 Kč. Ačkoli žalobkyně nepředložila soudu přílohu [číslo] která měla být nedílnou součástí smlouvy o půjčce a obsahovat rámcové pojistné podmínky, soud nemá důvod pochybovat o tom, že žalovaný toto pojištění skutečně uzavřel, když podepsal vyplněné údaje o něm ve smlouvě o půjčce.

16. Soud má tedy za to, že na základě uzavřené smlouvy vznikl oprávněný nárok právního předchůdce žalobkyně na úhradu celkem částky 20 506 Kč, která se skládá ze zápůjčky ve výši 15 000 Kč, administrativního poplatku 3 000 Kč, úroku 2 100 Kč a pojištění 406 Kč. Žalovaný uhradil částku 15 000 Kč, čímž byly ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z. uhrazeny poplatek 3 000 Kč, úrok 2 100 Kč a jistina 9 900 Kč. K úhradě tedy zbývá jistina 5 100 Kč a pojištění 406 Kč.

17. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky 5 506 Kč a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum], k tomuto datu činila sazba 8,05 % ročně.

18. Soud žalobě vyhověl co do částky 5 506 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ohledně zbývajícího nároku soud žalobu zamítl (poplatek za hotovostní režim 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 8 255,54 Kč a navazující úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 725,27 Kč od [datum] do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení požadovaný nad rámec zákonného úroku přiznaného).

19. O nákladech řízení účastníků navzájem soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

20. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů státu za ustanoveného opatrovníka, jímž byl advokát, dle § 149 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a uložil náhradu těchto nákladů žalobkyni, která byla ve věci převážně neúspěšná. Výše těchto nákladů bude stanovena v samostatném usnesení.