8 C 169/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 1 643,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 643,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 643,04 Kč od 8. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 6. 10. 2020 obdržel soud žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 643,04 Kč jako úhrady zdravotní péče, kterou mu žalobkyně poskytla dne 4. 10. 2017. Poskytnutou péči žalobkyně vyúčtovala pod fakturou [číslo] ze dne 23. 11. 2017 ve shora uvedené částce, splatné ke dni 7. 12. 2017. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný je neznámého pobytu. Z toho důvodu mu byl k ochraně jeho zájmů ustanoven opatrovník dle ustanovení § 29 odst. 3, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Opatrovník ve svém vyjádření sdělil, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a proto navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Přitom poukazuje na těžko ověřitelnou pravost podpisu na listině "Prohlášení pacienta – cizince, samoplátce“ a na nedostatečně vyplněnou a nepodepsanou žádanku o vystavení faktury. Opatrovník se dále dovolával promlčení uplatňovaného nároku, neboť dle jeho vyjádření došlo k promlčení nároku žalobkyně dne 5. 10. 2020, přičemž žaloba byla podána až 6. 10. 2020.

4. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci), neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Pravomoc českých soudů vyplývá z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně z čl. 7 odst. 1 písm. b), neboť zdravotní služby byly poskytnuty na území České republiky.

5. Rozhodným právem v této věci je právo české, a to dle čl. 4 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči dne 4. 10. 2017 ve [anonymizována tři slova] [část obce]. Totožnost žalovaného zjistila žalobkyně z jeho průkazu totožnosti vydaného [země], jejíž je občanem. Přehled jednotlivých poskytnutých vyšetření, materiálu a jejich ceny vyplývá z ambulantního účtu za ošetření ze dne 4. 10. 2017. Celková částka činila 1 643,04 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne 23. 11. 2017, splatnou dne 7. 12. 2017. Tuto fakturu žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], kterou jí žalovaný sdělil. Dopisem ze dne 17. 1. 2018 pak žalobkyně žalovaného upomenula o dlužnou částku.

7. Jak vyplývá z„ Prohlášení pacienta – cizince, samoplátce“ ze dne 4. 10. 2017 (dále jen„ Prohlášení pacienta“), žalovaný souhlasil svým podpisem s tím, že pokud nebude celková cena za zdravotní služby vyúčtována v den poskytnutí zdravotní péče, bude mu faktura zaslána na adresu uvedenou adresu uvedenou v Prohlášení pacienta, tj. [ulice a číslo], [obec a číslo]. V návaznosti na tento podpis pak došlo ke zhotovení žádanky o vystavení faktury. Skutečnost, že předložená žádanka není rukou podepsána, není rozhodná pro posouzení věci, neboť se jedná pouze o interní doklad žalobkyně, přičemž ambulantní účet na žalovanou částku je opatřen razítkem žalobkyně a podpisem.

8. Co se týká zpochybnění pravosti podpisu u soukromé listiny, tak jak vyplývá např. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, čj. 93 Co 2/2013-75, tak:„ Pouze přesně skutkově vymezená námitka nepravosti může vést k výjimečnému přesunu důkazního břemene ve vztahu k pravosti soukromé listiny na jejího předkladatele - nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním…“ či z komentářové literatury:„ I v případě námitky nepravosti soukromé listiny musí soud hodnotit tento důkaz v souvislosti s ostatními. Vyplývá-li z nich, že jde o námitku zjevně účelovou a ničím nepodloženou, nestačí to k přechodu důkazního břemene na předkladatele listiny. Námitka z toho důvodu nemůže být jen formální a obecná ("podpis není pravý"), ale přesně skutkově vymezená…“ Ke zpochybnění pravosti podpisu u dané listiny tedy nepostačuje pouhé obecné zpochybnění podpisu žalovaného. Soud má za prokázáno, že žalovaný Prohlášení pacienta podepsal.

9. Žalobkyně tedy uzavřela se žalovaným smlouvu o péči o zdraví podle ustanovení § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž na základě této smlouvy mu poskytla příslušnou zdravotní péči ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

10. Podle ustanovení § 2636 odst. 2 o. z. zaplatí příkazce (v tomto případě žalovaný) poskytovateli zdravotní péče odměnu, není-li péče o zdraví hrazena výlučně z jiných zdrojů dle jiného právního předpisu. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči, neboť nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a ani neměl uzavřenou jinou příslušnou pojistnou smlouvu dle ustanovení § 2758 o. z.

11. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. trvá subjektivní promlčecí lhůta tři roky.

12. Účastníci se dohodli, že pokud zdravotní péče nebude zaplacena ihned, zašle žalobkyně žalovanému fakturu na adresu uvedenou v Prohlášení pacienta. Žalobkyně vystavila fakturu dne 23. 11. 2017, tedy v přiměřené lhůtě po poskytnutí ošetření. Faktura byla splatná dne 7. 12. 2017. Promlčecí lhůta počala běžet dne 8. 12. 2017. Žaloba tedy byla podána včas.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu dle ustanovení § 1970 o. z., a žalobkyně má proto nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich plnou náhradu. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a dále náhradě nákladů v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal náklady za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, žaloba). Náklady řízení tedy celkem činí 1 200 Kč. Za vyjádření ze dne 9. 6. 2021 soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť toto vyjádření obsahovalo pouze sdělení, že žalobkyně trvá na žalobě.