8 C 171/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: nahrazení rozhodnutí finančního arbitra podle §244 a násl. o. s. ř.

I. Zamítá se žaloba, aby rozhodnutí Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] bylo nahrazeno tak, že a) Závazky ze Smlouvy o stavebním spoření č. [bankovní účet] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou trvají. b) Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku obnovit účet stavebního spoření č. [bankovní účet]. c) Žalovaná je povinna navýšit cílovou částku stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] podle návrhu žalobce. d) Naspořená částka stavebního spoření podle smlouvy č. [bankovní účet] je úročena roční úrokovou sazbou 3 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra specifikovaného ve výroku shora, jimž Finanční arbitr zamítl návrh žalobce, aby žalovaná obnovila jeho účet stavebního spoření, který pro něj vedla na základě smlouvy o stavebním spoření, a uvedla ho do správného stavu, navýšila cílovou částku a pokračovala v úročení naspořené částky roční úrokovou sazbou, kterou si účastníci sjednali při uzavření smlouvy o stavebním spoření. Žalobce argumentoval tím, že smlouva neobsahovala rozvazovací podmínku, žalovaná byla povinna přijmout jeho návrh na zvýšení cílové částky se zachováním úrokové sazby 3 % a nebyla oprávněna tuto úrokovou sazbu snížit. Současně nebyla oprávněna stavební spoření ukončit. Žalobce uvedl, že smlouvu uzavřel v roce 2001, během spoření pak byla 3 x navýšena cílová částka a vždy byl poskytnut úrok 3 % ročně. Žalobce koncem roku 2019 znovu požádal o navýšení cílové částky, což žalovaná odmítla a nabídla mu uzavření nové smlouvy s nižším úrokem. Dopisem ze dne [datum] pak žalovaná oznámila žalobci, že v důsledku dosažení sjednané cílové částky 500 000 Kč došlo k zániku smlouvy ke dni [datum]. Žalobce s tímto závěrem žalované nesouhlasil, a proto se obrátil na Finančního arbitra, který však jeho návrh zamítl.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť se ztotožňuje s rozhodnutím Finančního arbitra. Uvedla, že naspořením cílové částky smlouva zanikla, neboť byl naplněn její účel. Nebylo povinností žalované přistoupit na návrh žalobce na zvýšení cílové částky.

3. Účastníci dále uváděli argumentaci k tvrzení žalobce o tom, že si dosud nevyzvedl naspořenou částku, neboť nesouhlasí s ukončením smlouvy, v důsledku čehož mu žalovaná dluží na úrocích z této částky, respektive na její straně vzniká bezdůvodné obohacení odpovídající takovým úrokům. Touto argumentací se soud dále nezabýval, neboť předmětem řízení nebyla žaloba na finanční plnění.

4. K žalobě se vyjádřil též Finanční arbitr s odkazem na § 250c zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve svém vyjádření zopakoval nosnou argumentaci předmětného nálezu. Zdůraznil, že velmi pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení před ním najevo. Na závěrech svých rozhodnutí trvá.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o jednotlivých rozhodných skutečnostech. Neshoda mezi nimi panuje pouze ohledně právního posouzení věci.

6. Soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o stavebním spoření a o zřízení účtu [číslo] to na cílovou částku 100 000 Kč. Na základě pozdějších dohod účastníků došlo k opakovanému navýšení cílové částku, a to dne [datum] na 210 000 Kč, dne [datum] na 400 000 Kč a dne [datum] na 500 000 Kč.

7. Z listin předložených v řízení před Finančním arbitrem vyplývá, že smlouva o stavebním spoření byla mezi účastníky uzavřena na návrh žalobce ze dne [datum], který žalovaná přijala dne [datum] (viz Návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne [datum], Přijetí návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne [datum]). V obou těchto listinách se uvádí, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky pro stavební spoření, vydané [právnická osoba], a schválené ministerstvem financí (dále jen„ Všeobecné obchodní podmínky“). Z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v § 9 odst. 1 je mimo jiné uvedeno, že na písemnou žádost účastníka může stavební spořitelna provést formou změny smlouvy o stavebním spoření zvýšení cílové částky, přičemž změna smlouvy nabývá platnosti a účinnosti dnem uvedeným v Přijetí návrhu změny smlouvy o stavebním spoření, vydaném stavební spořitelnou. Ve Všeobecných obchodních podmínkách není řešena situace, kdy dojde k naspoření cílové částky. V § 10 Všeobecných obchodních podmínek je upraveno ukončení smlouvy o stavebním spoření výpovědí, přičemž stavební spořitelna může smlouvu o stavebním spoření vypovědět jen v případě, kdy účastník neplní smluvní podmínky.

8. Žalovaná informovala žalobce dopisem ze dne [datum] o blížícím se naspoření sjednané cílové částky, a že tímto naspořením stavební spoření automaticky zaniká. Současně nabídla žalobci možnost zvýšit cílovou částku, případně uzavřít novou smlouvu s garantovanou úrokovou sazbou 1,20 % ročně po dobu 6 let (viz dopis z [datum]). Žalobce na toto sdělení reagoval žádostí o navýšení cílové částky za stejných podmínek, tj. s 3% úročením (viz dopis z [datum]). Žalovaná žalobci sdělila, že změnu cílové částky je možné provést pouze se změnou tarifu na tarif aktuální (viz dopis z [datum]). Obdobná žádost žalobce a reakce žalované se opakovala v dopise žalobce z [datum] a odpovědi žalované z [datum] (viz dopisy z [datum] a [datum]).

9. Dopisem ze dne [datum] žalovaná informovala žalobce o zániku smlouvy o stavebním spoření z důvodu naspoření cílové částky 500 000 Kč (viz dopis z [datum]).

10. Žalobce se obrátil na Finančního arbitra návrhem, kterým požadoval, aby žalovaná obnovila jeho účet stavebního spoření, uvedla jej do správného stavu, navýšila cílovou částku a pokračovala v úročení naspořené částky roční úrokovou sazbou 3 %.

11. Finanční arbitr ve svém nálezu podrobně popsal skutková zjištění, z nichž vyšel, a která jsou v zásadě shodná se skutkovými zjištěními soudu popsanými shora, dále podrobně rozebral aplikovanou právní úpravu, tj. zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona [obec] národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., tj. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o stavebním spoření, dále zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně jeho přechodná ustanovení, podle kterých je třeba na smlouvu o stavebním spoření aplikovat úpravu občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dále Finanční arbitr vyšel z textu předmětné uzavřené smlouvy o stavebním spoření a Všeobecných obchodních podmínek pro stavební spoření, schválených Ministerstvem financí České republiky dne 27. 11. 1995 pod č. j. 322/51 474/1995 a dne 27. 2. 1998 pod č. j. 352/7 721/1998.

12. Finanční arbitr aplikoval na danou věc též judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozsudek ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 33 Odo 203/2002, rozsudek ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, rozsudek ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018. Uzavřel, že v daném smluvním vztahu účastníků smlouva neobsahuje žádné ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky. Dle § 578 obč. zák. proto smlouva o stavebním spoření zanikla v důsledku dosažení cílové částky. Pokud jde o změnu cílové částky, Finanční arbitr na základě Všeobecných obchodních podmínek dospěl k závěru, že změnu smlouvy, a to mimo jiné zvýšení cílové částky, mohou účastníci sjednat, avšak žalovaná není povinna přijmout každý návrh žalobce jako účastníka stavebního spoření na navýšení cílové částky, tj. i se zachováním výše úrokové sazby, kterou je úročena naspořená částka. Finanční arbitr tedy návrh žalobce zamítl (viz nález Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]). Námitky žalobce podané proti tomuto nálezu Finanční arbitr rovněž zamítl (viz rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]).

13. V řízení před soudem žalobce podpořil svou argumentaci o tom, že dle Všeobecných obchodních podmínek účinných ke dni uzavření smlouvy nemohlo dojít k jejímu zániku z důvodu naspoření cílové částky, předložením Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření ve znění dodatku [číslo] [právnická osoba], účinných od [datum]. V čl. 11 těchto všeobecných podmínek, který upravuje ukončení smlouvy o stavebním spoření, je v odstavci 2 písm. b) uvedeno, že stavební spořitelna má právo po předchozím písemném upozornění účastníka smlouvu o stavebním spoření vypovědět, mimo jiné pokud zůstatek na účtu účastníka převýší sjednanou cílovou částku. Žalobce poukázal na to, ve Všeobecných obchodních podmínkách účinných ke dni uzavření jeho smlouvy obdobné ustanovení absentuje. Pro právní posouzení nyní souzené věci jsou však tyto všeobecné obchodní podmínky bez významu, neboť ze skutečnosti, že obsahují ujednání pro případ dosažení cílové částky, nelze učinit žádný závěr ve vztahu k smluvnímu vztahu účastníků, který obsahoval jiné všeobecné obchodní podmínky. 14. [ulice] spoření je upraveno zákonem č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, přičemž na danou věc je třeba aplikovat tento zákon ve znění zákona č. 83/1995 Sb., tj. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o stavebním spoření (dále jen„ zákon č. 96/1993 Sb.“).

15. Současně je třeba zohlednit, že smlouva o stavebním spoření je soukromoprávní smlouvou, která z toho důvodu podléhá obecné úpravě občanského zákoníku. Podle ustanovení § 3028 odst. 3, věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se řídí – není-li dále stanoveno jinak – jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Pro daný smluvní vztah je tedy rozhodující úprava podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, resp. do [datum] (dále jen„ obč. zák.“).

16. Jak opakovaně uvedl Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1899/2020, rozsudky ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, a ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1038/2020) stavební spoření je vymezeno jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, a v poskytování státního příspěvku fyzickým osobám - účastníkům stavebního spoření (srov. § 1 zákona č. 96/1993 Sb.).

17. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu řešila shodnou právní otázku, která je předmětem i nyní souzené věci, avšak za jiných skutkových okolností. Ty byly pro potřeby řešení této právní otázky ve všech těchto rozhodnutích totožné, neboť spory se týkaly jedné a téže stavební spořitelny a vycházely z týchž všeobecných smluvních podmínek. V usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1899/2020 se uvádí:„ Způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu [příjmení] čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními všeobecných smluvních podmínek (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením účastníka stavebního spoření a přijímáním jeho plateb stavební spořitelnou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák.“ 18. Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud založil svůj závěr o tom, že smluvní vztah založený smlouvou o stavebním spoření neskončí naspořením cílové částky, na konkrétním ustanovení všeobecných obchodních podmínek. Obdobné ustanovení však ve Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou relevantní pro smluvní vztah účastníků, obsaženo není.

19. Dle § 578 obč. zák., práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

20. Bylo zjištěno, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o zvýšení cílové částky. Na uzavření takové dohody přitom žalobce neměl automatický nárok, neboť dle Všeobecných obchodních podmínek ke změně smlouvy mohlo dojít pouze se souhlasem žalované. Současně z žádného ustanovení smlouvy, Všeobecných obchodních podmínek ani zákona nevyplývá povinnost žalované přistoupit na návrh žalobce na změnu smlouvy. Žalovaná tedy nebyla povinna uzavřít se žalobcem změnu smlouvy spočívající v dohodě o zvýšení cílové částky za úrokových podmínek původní smlouvy.

21. Soud ve shodě s finančním arbitrem dospěl k závěru, že smluvní vztah účastníků zanikl naspořením cílové částky, tedy uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a contrario o. s. ř., když úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.