8 C 211/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 50 488,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 488,80 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 203,06 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 320 do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 488,80 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřena s žalovaným dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě které bylo žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto přistoupila dne datum k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 3 203,06 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne datum naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne datum. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne datum, který byl současně předžalobní výzvou. Dále jej informovala zprávami zaslanými na e-mailovou adresu žalovaného, do internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh činí na jistině 50 000 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od datum, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dostatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 203,06 Kč za období od datum do dne předcházejícího dni zesplatnění, tj. do datum. Žalobkyně dále požaduje částku 488,80 Kč jako dlužný záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se mu pokoušel doručit žalobu na jeho trvalou adresu, kterou uvedl v rámcové smlouvě a dodatku k této smlouvě, uzavřených se žalobkyní. Dle sdělení anonymizováno oddělení anonymizováno sboru anonymizováno ze dne datum se žalovaný na adrese adresa žalovaného. Matka žalovaného neví, kde se žalovaný zdržuje. Žalovaný je v České republice hlášen k pobytu na adrese adresa žalovaného. Na této adrese si zásilky nepřebírá a dle sdělení pošty tam ani nemá schránku. Zásilku soudu se žalovanému nepodařilo doručit ani na adresu uvedenou žalobkyní, tj. ulice a číslo, obec a číslo. příjmení domu soudu sdělil, že žalovaný na této adrese bydlel od datum do datum na základě podnájemní smlouvy. Jeho současný pobyt mu není znám. Soud při určení mezinárodní příslušnosti vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 kapitoly II Nařízení Brusel I bis. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jako spotřebitel. ulice smlouva však nespadá pod žádný z případů spotřebitelských smluv uvedených v článku 17 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, u nichž je dána speciální mezinárodní příslušnost. Soud dále vycházel z článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva, nebo nároky ze smlouvy, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V případě poskytování služeb se jedná o místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož žalovanému byl úvěr poskytnut na území České republiky, dospěl soud k závěru, že podle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis je dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí ve věci. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky. Účastníci zvolili české právo v rámcové smlouvě. Dle článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (I) se tedy daný smluvní vztah řídí českým právem. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne datum Rámcovou smlouvu číslo jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní a platební služby, konkrétně běžný účet č. bankovní účet, a úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 50 000 Kč. Úrok aktuálně vyčerpané části kontokorentu byl sjednán ve výši 18,90 % ročně, přičemž byl počítán na konci každého dne. Žalovaný se zavázal kontokorent splatit do 1 roku od data prvního čerpání kontokorentu, nebo od jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva obsahuje ujednání, že se řídí platným právním řádem České republiky. Uvedené skutečnosti soud zjistil z Rámcové smlouvy číslo ze dne datum, Dodatku číslo k Rámcové smlouvě číslo ze dne datum, Podmínek pro používání kontokorentu, které byly součástí dodatku. Žalobkyně dle svého tvrzení provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, a to na základě informací z interních a externích databází, konkrétně úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, dále z informací některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v Rámcové smlouvě. Toto tvrzení žalobkyně nebylo sporováno. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný započal s čerpáním dne datum. Ke dni datum činila vyčerpaná jistina úvěru 50 000 Kč a zůstatek na úvěrovém účtu mínus 488,80 Kč. Nesplacený obchodní úrok k tomuto datu činil 3 203,06 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet vyplývá, že ke dni datum činili vyčerpaná listina kontokorentu částku 50 000 Kč a ve dnech 1. až datum byly ještě zaúčtovány tři platby provedené kartou v celkové částce 488,80 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum, v níž jej vyzvala uhradit celkové dlužné částky 53 691,89 Kč (viz dopis ze dne datum, poštovní podací kniha z datum). V řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by žalovaný uhradil žalovanou částku. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného předmětný běžný účet a dále na základě dodatku se zavázala poskytnout mu úvěr, žalovaný se zavázal úvěr řádně splatit. Žalobkyně své povinnosti splnila, žalovaný však nikoli. Žalobkyně proto oprávněně požaduje úhradu dluhu v prokázané výši včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a přiznal jejich plnou náhradu žalobkyni. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 020 Kč a paušální náhradu nákladů 300 Kč za podanou žalobu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.