8 C 231/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované toho času adresa anonymizováno 9 slov číslo, anonymizována tři slova, země pro zaplacení 25 934,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 934,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 934,58 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 297 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky jako úhrady zdravotní péče, kterou jí žalobkyně poskytla ve dnech datum – datum. Celková výše nákladů činila 45 934,58 Kč. Žalovaná dne datum zaplatila zálohu na poskytnutí zdravotní péče ve výši 20 000 Kč. Poskytnutou péči žalobkyně vyúčtovala pod fakturou číslo ze dne datum ve shora uvedené částce, splatné ke dni datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Jelikož se jedná o spor s mezinárodním prvkem, zkoumal soud nejprve, zda je příslušný v uvedené věci rozhodnout. Bydliště žalované na území České republiky se nepodařilo zjistit. Na poslední známé adrese v České republice žalovaná nepřebírá poštu. Žalovaná je státní příslušnicí Rumunska, kam jí byly prostřednictvím dožádání doručeny soudní písemnosti v souladu s právními předpisy doručujícího státu. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy. Příslušnost soudu je proto obecně určena dle článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále„ nařízení Brusel I bis“), podle kterého může smluvní partner podat proti spotřebiteli žalobu pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 26 nařízení Brusel I bis se však soud, před kterým se žalovaný účastní řízení, stane příslušným soudem, i pokud není příslušný podle jiných ustanovení nařízení. Žalovaná byla usnesením ze dne 14. 4. 2021 poučena o možnosti namítnout nepříslušnost zdejšího soudu v souladu s článkem 26 odstavec 2 nařízení Brusel I bis. Žalovaná tak však neučinila. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušný k projednání věci. Rozhodným právem je právo české dle článku 4 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči ve dnech datum – datum ve Fakultní nemocnici anonymizováno část obce v celkové ceně 45 934,58 Kč. Přehled jednotlivých poskytnutých vyšetření, materiálu a jejich ceny vyplývá z účtů za jednotlivá poskytnutá ošetření. Z potvrzení o složené záloze (příjmení anonymizováno číslo) vyplývá, že žalovaná zaplatila zálohu na hospitalizaci ve výši 20 000 Kč Částku ve výši 25 934,58 Kč pak žalobkyně účtovala fakturou číslo ze dne datum, splatnou datum. Dopisem ze dne datum pak žalobkyně žalovanou upomenula o dlužnou částku. Žalobkyně tedy uzavřela se žalovanou smlouvu o péči o zdraví podle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž na základě této smlouvy jí poskytla příslušnou zdravotní péči ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Podle § 2636 odst. 2 o. z. zaplatí příkazce (v tomto případě žalovaná) poskytovateli zdravotní péče odměnu, není-li péče o zdraví hrazena výlučně z jiných zdrojů dle jiného právního předpisu. Žalovaná tak byla povinna uhradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči, neboť nebyla účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a ani neměl uzavřenou jinou příslušnou pojistnou smlouvu dle ustanovení § 2758 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila dlužnou částku, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu dle ustanovení § 1970 o. z., a žalobkyně má proto nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich plnou náhradu. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 297 Kč a dále náhradě nákladů v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal náklady za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, žaloba). Náklady řízení tedy celkem činí 1 297 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.