8 C 231/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované toho času adresa anonymizováno 9 slov číslo , anonymizována tři slova , země pro zaplacení 25 934,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 934,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 934,58 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 297 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky jako úhrady zdravotní péče, kterou jí žalobkyně poskytla ve dnech [datum] – [datum]. Celková výše nákladů činila 45 934,58 Kč. Žalovaná dne [datum] zaplatila zálohu na poskytnutí zdravotní péče ve výši 20 000 Kč. Poskytnutou péči žalobkyně vyúčtovala pod fakturou [číslo] ze dne [datum] ve shora uvedené částce, splatné ke dni [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Jelikož se jedná o spor s mezinárodním prvkem, zkoumal soud nejprve, zda je příslušný v uvedené věci rozhodnout. Bydliště žalované na území České republiky se nepodařilo zjistit. Na poslední známé adrese v České republice žalovaná nepřebírá poštu. Žalovaná je státní příslušnicí Rumunska, kam jí byly prostřednictvím dožádání doručeny soudní písemnosti v souladu s právními předpisy doručujícího státu. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy. Příslušnost soudu je proto obecně určena dle článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále„ nařízení Brusel I bis“), podle kterého může smluvní partner podat proti spotřebiteli žalobu pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 26 nařízení Brusel I bis se však soud, před kterým se žalovaný účastní řízení, stane příslušným soudem, i pokud není příslušný podle jiných ustanovení nařízení. Žalovaná byla usnesením ze dne 14. 4. 2021 poučena o možnosti namítnout nepříslušnost zdejšího soudu v souladu s článkem 26 odstavec 2 nařízení Brusel I bis. Žalovaná tak však neučinila. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušný k projednání věci. Rozhodným právem je právo české dle článku 4 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči ve dnech [datum] – [datum] ve Fakultní nemocnici [anonymizováno] [část obce] v celkové ceně 45 934,58 Kč. Přehled jednotlivých poskytnutých vyšetření, materiálu a jejich ceny vyplývá z účtů za jednotlivá poskytnutá ošetření. Z potvrzení o složené záloze ([příjmení] [anonymizováno] [číslo]) vyplývá, že žalovaná zaplatila zálohu na hospitalizaci ve výši 20 000 Kč Částku ve výši 25 934,58 Kč pak žalobkyně účtovala fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum]. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanou upomenula o dlužnou částku. Žalobkyně tedy uzavřela se žalovanou smlouvu o péči o zdraví podle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž na základě této smlouvy jí poskytla příslušnou zdravotní péči ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Podle § 2636 odst. 2 o. z. zaplatí příkazce (v tomto případě žalovaná) poskytovateli zdravotní péče odměnu, není-li péče o zdraví hrazena výlučně z jiných zdrojů dle jiného právního předpisu. Žalovaná tak byla povinna uhradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči, neboť nebyla účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a ani neměl uzavřenou jinou příslušnou pojistnou smlouvu dle ustanovení § 2758 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila dlužnou částku, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu dle ustanovení § 1970 o. z., a žalobkyně má proto nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich plnou náhradu. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 297 Kč a dále náhradě nákladů v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal náklady za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, žaloba). Náklady řízení tedy celkem činí 1 297 Kč.