8 C 64/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Růžičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 59 287,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní částku 31 174 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17 984 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 158 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 9. 2024 do zaplacení, co do částky 10 129,56 Kč, co do úroku ve výši 72,86 % ročně z částky 39 514,39 Kč od 24. 9. 2024 do 17. 10. 2024 ve výši 1 839,60 Kč, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 39 514,39 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 9. 2024 dosáhne částky 148 665 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění doplnění domáhala uložení povinnosti žalované uhradit jí částku v celkové výši 59 287,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně po řádném ověření úvěruschopnosti žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splácen formou splátek ve výši 2 942 Kč měsíčně vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubna 2024. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 942 Kč, a to dne 18. 4. 2024, 16. 5. 2024 a 25. 6. 2024 a dostala se do prodlení. Žalobkyni tím vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalované v celkové výši 400 Kč. Následně došlo ke dni 22. 9. 2024 k zesplatnění celého úvěru, kdy k tomuto dni se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, a to v částce 46 677,85 Kč (původní jistina v částce 39 514,39 Kč a úrok ve výši 7 163,46 Kč). Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby v částce 10 129,56 Kč, sjednaný úrok ve výši 72,68 % ročně od 24. 9. 2024 do 17. 10. 2024 a od 18. 10. 2024 jakožto 91. dne prodlení pak činí tento úrok výši 12,75 % ročně. Žalobkyně taktéž požadovala úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 1 083 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:Žalovaná byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a příslušenství (viz předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2025, poštovní podací arch ze dne 7. 4. 2025). Po žádosti žalované a po posouzení její úvěruschopnosti jí byla zaslána částka 1 Kč s vygenerovaným podpisovým kódem a návrhy smluv, jakož další dokumentace, o čemž byla žalovaná prostřednictvím SMS zprávy informována s tím, že souhlas je třeba projevit zasláním SMS zprávy, což žalovaná učinila (viz podpis na dálku - smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1,- Kč, zaslaná SMS (informace o vyplacení), důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) ). Úvěr byl sjednán na částku 40 000 Kč, hrazený formou splátek ve výši 2 942 Kč nejpozději 19. dne každého kalendářního měsíce počínaje po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, úrok byl sjednán ve výši 72,86 % ročně a výše předpokládané RPSN činila 102,85%. Dále se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, má povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Taktéž se žalovaná zavázala zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů v částce 200 Kč. Žalovaná se též zavázala v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Žalovaná měla hradit pojistné ve výši 361 Kč měsíčně (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo , hodnota, , předsmluvní formulář vztahující se ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ke smlouvě číslo , hodnota, , splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, , dodatek číslo 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo , hodnota, , prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, pojištění schopnosti splácet úvěry, příloha číslo 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnost splácet úvěr, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, dodejka s uložením dne 27. 3. 2024). Úvěr byl žalované poskytnut v částce 40 000 Kč dne 25. 3. 2024 (viz doklad o vyplacení úvěru, otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu). Žalovaná byla v pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, s výší čisté mzdy 17 147 Kč za prosinec 2023 a na účet žalované byla od této společnosti zaslána částka 18 052 Kč dne 11. 3. 2024, 17 147 Kč dne 8. 1. 2024 a 13 547 Kč dne 7. 12. 2023 (viz potvrzení o provedené platbě pro žalovanou, výpis společnosti , právnická osoba, za období 12/2023). Žalovaná byla zaměstnaná s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 17 300 Kč, na výdajích uvedla částku 4 860 Kč, u splátek pro žalobkyni pak částku 2 334 Kč a na bydlení částku 6 008 Kč (viz hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, ). V době sjednání úvěru měla žalovaná platný občanský průkaz (viz kopie občanského průkazu číslo , hodnota, ). Žalovaná se na základě expozice v částce 1 313 655 pohybovala s bodovým ohodnocením v kategorii III Score Card (viz výpis z nebankovního registru klientských informací). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení splátky č. 4 a 5 dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, stejně jako k zaplacení splátky č. 4, 5 a 6 dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, (viz výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 9. 2024). Žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala jí k úhradě částky 49 158 Kč (viz oznámení ze dne 22. 9. 2024). Žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje6. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 platí, že: „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak bylo dovozeno, že : „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 má spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.

15. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci: mezi účastníky byla v elektronické podobě uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak bylo povinností žalobkyně posoudit před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy o úvěr úvěruschopnost žalované. Tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalované řádně zjišťovala, však v daném případě neobstojí, neboť žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou včetně výpisu z jejího pracovního poměru a výpisů z bankovního účtu spolu s lustrací v nebankovním registru, což ovšem nelze považovat za dostačující - viz i rozhodnutí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně například nepřistoupila k dalšímu ověřování týkající se výše tvrzených výdajů žalované - z čeho se skládá částka 4 860 Kč, na základě čeho je hrazeno bydlení ,,pouze“ v částce 6 008 Kč, popř. zda u již tvrzených hrazených splátek žalobkyni v částce 2 334 Kč tento svůj závazek žalovaná řádně a včas plní, jakož i zda a jakým způsobem zde byla zkoumána úvěruschopnost žalované, kdy atd.

16. Na základě výše uvedeného proto soud nemá zato, že by žalobkyně dostála povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalované a předmětná smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. Žalovaná má tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, a to dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku 40 000 Kč, přičemž soud na jistinu započetl částku uhrazené žalovanou v celkové výši 8 826 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 174 Kč (výrok I. tohoto rozsudku) a zbylé nároky žalobkyně (ostatní požadované částky, zbytek „nové“ jistiny, všechny smluvní pokuty, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení) pak soud zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Ohledně zákonných úroků z prodlení soud sděluje, že s ohledem na to, že dosud nenastala splatnost zbývající části jistiny (a to na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), nemohl prozatím nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení vzniknout.

17. S ohledem na nečinnost žalované soud nemohl učinit žádná skutková zjištění k jejím aktuálním příjmovým a majetkovým poměrům, tj. k možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelného úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto byla splatnost stanovena v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované v řízení činil méně než 10 % (52,6 % - 47,4 %) za současného přihlédnutí k rozsahu zamítaného příslušenství.