8 C 80/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 18 876 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou došlou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky představující rezervační poplatek. Svůj nárok žalobce odůvodnil následovně: Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 18. 9. 2020 dohodu o rezervaci nemovitosti a žalobce zaplatil v souladu s čl. 4 této dohody rezervační kauci ve výši 30 000 Kč. Následně mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k uzavření kupní smlouvy z důvodu neshody smluvních stran na jejím obsahu. Jako hlavní důvod žalobce uvedl neschopnost stran dohodnout se na způsobu dělení nájemného, které platili původní nájemci nemovitosti k rukám žalovaného. Shodu se dle žalobce nepodařilo nalézt a žalovaný dne 16. 10. 2020 žalobci sdělil, že pokud žalobce nepřistoupí na podmínky žalovaného, považuje celou transakci za zrušenou a nemovitost nabídne dalším zájemcům. Žalovaný měl na základě uzavřené smlouvy rezervovat nemovitost do 30. 10. 2020, výše uvedeným jednáním tak smlouvu porušil a žalobci vznikl nárok na vrácení rezervačního poplatku. Tento poplatek je svou povahou smluvní pokutou, kterou by měl žalobce v souladu s judikaturou povinnost platit pouze v případě, kdyby z jeho strany došlo k porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. Žalobce však žádnou svou povinnost neporušil a nebyl povinen uzavřít smlouvu, s jejímž obsahem nesouhlasil. Ohledně skutečnosti, že žalovaný odstoupil od smlouvy prostřednictvím e-mailu, zatímco dle smlouvy tak lze učinit pouze písemnou formou, žalobce uvádí, že sdělení žalovaného akceptoval a tím došlo k ratihabici nedostatku formy. Žalobce nesouhlasil rovněž s kompenzační námitkou uplatněnou žalovaným, neboť ji chápe jako účelovou a neurčitou. Podanou žalobou se na základě výše uvedeného domáhá vrácení 30 000 Kč rezervačního poplatku včetně úroku z prodlení v zákonem stanovené výši.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil z následujících důvodů: Dne 18. 9. 2020 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena rezervační smlouva, v níž žalobce coby kupující deklaruje vážný zájem o koupi nemovitosti včetně potvrzení sjednané kupní ceny. Nemovitost měla být rezervována do 30. 10. 2020. Žalobce následně složil rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč. Dle smlouvy je žalovaný oprávněn si tento poplatek ponechat, pokud by k uzavření kupní smlouvy nedošlo z důvodu na straně kupujícího (žalobce). Dále bylo ve smlouvě taxativně vymezeno, kdy žalovaný zaplacený rezervační poplatek vrací. Po uzavření rezervační smlouvy došlo dne 21. 9. 2020 k odhadu ceny nemovitosti na základě žádosti žalobce, respektive banky poskytující žalobci úvěr. Dále byla na náklady žalovaného vypracována kupní smlouva a smlouva o advokátní úschově. Po neshodách ohledně vypořádání nájemného, které žalovaný považuje za marginální problém vzhledem k celkové ceně nemovitosti, žalobce žalovanému dne 15. 10. 2020 sdělil, že o koupi nemovitosti nemá nadále zájem. Žalovaný rozhodnutí žalobce akceptoval, přesto po dobu rezervace nemovitost dále nenabízel a opětovně žalobce s nabídkou kontaktoval ještě po uplynutí rezervace. Vzhledem k tomu, že došlo k porušení smlouvy o rezervaci, vznikl žalovanému nárok ponechat si zaplacený rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč. Navíc žalovaný uplatnil kompenzační námitku ve výši 30 000 Kč, neboť mu v důsledku jednání žalobce vznikla škoda v rámci předsmluvní odpovědnosti, kdy žalovaný vynaložil náklady na úkony spojené se zamýšleným uzavřením kupní smlouvy. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

3. Soud dospěl k následujícím zjištěním ohledně skutkového stavu:

4. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 18. 9. 2020 dohodu o rezervaci nemovitosti. Předmětem této dohody byla rezervace nemovitosti, konkrétně jednotky [číslo] způsob využití byt, na LV. [číslo], v budově [adresa] v části [územní celek], způsob využití bytový dům, [list vlastnictví], stojící na pozemku parc. [číslo] dále spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], v části [územní celek], [list vlastnictví], stojící na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) na [list vlastnictví], vše zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] [obec], [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ nemovitost“). Žalobce v pozici kupujícího v čl. 1 dohody o rezervaci nemovitosti deklaroval svůj vážný zájem o koupi nemovitosti za kupní cenu 4 500 000 Kč. Žalovaný v pozici prodávajícího se v čl. 3 rezervační dohody zavázal rezervovat nemovitost pro kupujícího do 30. 10. 2020, tj. nejednat s jinými osobami o prodeji nemovitosti. Dle čl. 4 rezervační dohody má kupující (žalobce) do tří pracovních dnů od uzavření rezervační dohody složit rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč. Dle čl. 5 rezervační dohody se rezervační poplatek podřizuje režimu závdavku dle § 1808 a násl. občanského zákoníku. Podle čl. 6 rezervační dohody se strany dohodly na tom, že nebude-li kupní smlouva ve vymezené rezervační době uzavřena z důvodu na straně kupujícího, prodávající rezervační poplatek kupujícímu nevrací. Jedná se v takovém případě o náhradu za prodloužení celkové doby prodeje nemovitostí a náhradu části nákladů prodávajícího spojených s jednáním s kupujícím o prodeji nemovitostí. V čl. 7 rezervační dohody jsou pak taxativně vymezeny případy, kdy vzniká kupujícímu právo na vrácení rezervačního poplatku, nedojde-li k uzavření rezervační dohody během sjednané doby rezervace. Čl. 11 dohody o rezervaci stanoví, že jakékoliv dodatky či změny závazku založeného rezervační dohodou mohou být prováděny pouze v písemné formě, přičemž e-mailové zprávy ani jiné elektronické zápisy se pro tento účel za písemnou formu nepovažují. Uvedené skutečnosti soud zjistil z Dohody o rezervaci nemovitosti ze dne 18. 9. 2020.

5. Dne 21. 9. 2020 žalobce zaplatil na bankovní účet žalovaného rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč (viz potvrzení o provedené úhradě ze dne 16. 10. 2020). Dne 3. 10. 2020 zaslala právní zástupkyně žalovaného žalovanému koncept kupní smlouvy o prodeji předmětné nemovitosti (viz e-mail ze dne 3. 10. 2020). Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že 7. 10. 2020 zaslal žalovaný návrh kupní smlouvy žalobci, na nějž žalobce téhož dne reagoval se svými požadavky na změny. Během vzájemné komunikace účastníci nedospěli k dohodě o tom, od kterého okamžiku má nájemné placené nájemníkem v nemovitosti připadnout žalobci. Účastníci v e-mailech zmiňovali několik variant, kdy rozhodný okamžik vázali na různé skutečnosti (předání bytu, provedení vkladu do katastru nemovitostí). Z komunikace současně vyplývá, že předmětem sporu bylo inkasování nájemného za cca jeden měsíc, resp. méně. (Viz e-mailová komunikace ze 7. a 8. 10. 2020). Dne 15. 10. 2020 žalobce sdělil žalovanému:„ Nakonec dám na jeho radu (právníka) a nebudu uzavírat koupi bytu, když si nestojím za všemi podmínkami.“ Současně žalobce požádal o vrácení rezervačního poplatku a vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k počtu zájemců žalovaný brzy transakci úspěšně dokončí (viz e-mail ze dne 15. 10. 2020). Žalovaný odpověděl následujícího dne, že rozhodnutí žalobce jej mrzí, ale nezbývá mu, než jej respektovat. Odmítl nicméně vrátit rezervační poplatek. Poskytl žalobci čas na případnou změnu stanoviska:„ Pokud byste změnil názor a chtěl transakci dokončit, dejte mi vědět do této neděle (18/10). V opačném případě budu chápat naši transakci za zrušenou...“. Žalobce reagoval tak, že se po konzultaci se svým právníkem rozhodl v transakci nepokračovat, neboť mezi stranami nedošlo ke shodě na znění kupní smlouvy. Nejedná se nicméně o problém na straně žalobce a ten proto trvá na vrácení rezervačního poplatku (viz e-mailová komunikace z 16. 10. 2020).

6. Dopisem ze dne 26. 10. 2020 žalobce vyzval žalovaného k vrácení rezervačního poplatku ve výši 30 000 Kč do 8. 11. 2020, neboť ze vzájemné e-mailové komunikace účastníků, konkrétně e-mailu ze dne 16. 10. 2020, vyplývá, že žalobce považuje transakci za zrušenou (viz výzva k plnění před podáním žaloby ze dne 26. 10. 2020, podací lístek ze dne 27. 10. 2020). Dopisem ze dne 6. 11. 2020 žalovaný žalobce informoval, že nepovažuje požadavek na vrácení rezervačního poplatku za oprávněný a zároveň mu sdělil, že je stále připraven obchod realizovat a nemovitost na žalobce za sjednanou kupní cenu převést. Současně uvedl s poukazem na článek 11 dohody o rezervaci, že e-mailová komunikace je irelevantní pro závaznost smlouvy, neboť veškeré dodatky a změny závazku založeného touto smlouvou mohly být učiněny pouze v písemné formě, elektronickou formu dohoda výslovně vyloučila. Žalobce reagoval dopisem ze dne 23. 11. 2020, v němž upozorňuje, že to byl žalovaný, kdo uvedl, že od pondělí 19. 10. 2020 považuje transakci za zrušenou. Dle žalobce názor, že e-mailová komunikace není relevantní, je nesprávný, neboť uzavřená smlouva vylučuje e-mailovou komunikaci pouze pro dodatky a změny závazku. (Viz dopis ze dne 6. 11. 2020, dopis ze dne 23. 11. 2020)

7. Z inzerce na prodej bytu plyne, že 19. 10. 2020 byl žalovaný dotazován zájemkyní o koupi bytu, které sdělil, že je byt do konce října rezervován pro vážného zájemce a prohlídka bude možná až po 1. 11. 2020, pokud z rezervace sejde. Z návrhu smlouvy o přijetí finanční částky a listin do advokátní úschovy a z návrhu kupní smlouvy plyne, že byly pro provedení transakce mezi účastníky připraveny. Z výpisu z katastru nemovitostí a kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že kupní smlouva na nemovitost s jiným zájemcem byla uzavřena 17. 3. 2021. Z faktury odměny a výdajů advokáta [číslo] je patrné, že žalovanému byla za poskytování právních služeb v oblasti občanského práva účtována odměna ve výši 43 560 Kč. Žalovaný tuto částku uhradil dne 19. 11. 2020 (potvrzení o zaúčtování platby 43 560 Kč). Jednotlivé služby poskytnuté právní zástupkyní žalovaného jsou specifikovány v příloze – vyúčtování k faktuře [číslo]. Dne 2. 12. 2020 byla na účet bezrealitky.cz zaslána platba ve výši 599 Kč (viz potvrzení o platbě kartou dne 2. 12. 2020).

8. Na základě výše uvedených prokázaných skutečností shrnul soud zjištěný skutkový stav takto: Žalobce s žalovaným uzavřeli dohodu o rezervaci nemovitosti dne 18. 9. 2020. Žalobce jako kupující deklaroval svůj vážný zájem o koupi nemovitosti za kupní cenu 4 500 000 Kč a žalovaný jako prodávající se zavázal rezervovat nemovitost pro kupujícího do 30. 10. 2020. Žalobce složil na účet žalovaného rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč. Strany v dohodě sjednaly podmínky pro započtení rezervačního poplatku na kupní cenu, dále pro jeho vrácení. Rezervační poplatek podřídily režimu závdavku dle § 1808 a násl. občanského zákoníku. Následně započalo jednání o obsahu kupní smlouvy a žalovaný opatřoval podklady pro její uzavření. Mezi stranami nebyla nalezena shoda ohledně termínu, od kdy nájemné z nemovitosti začne plynout žalobci. Z tohoto důvodu žalobce dne 15. 10. 2020 žalovanému sdělil, že nakonec nebude kupní smlouvu uzavírat, a požádal o vrácení rezervačního poplatku. Žalovaný reagoval tak, že poskytl žalobci lhůtu na případnou změnu názoru do 18. 10. 2020 s tím, že poté bude považovat transakci za zrušenou a nabídne nemovitost jiným zájemcům. Vrácení rezervačního poplatku odmítl. I přes své dřívější vyjádření pak žalovaný nabídl po uplynutí doby rezervace dopisem ze dne 6. 11. 2020 žalobci možnost transakci dokončit.

9. Soud jako nadbytečný neprovedl účastnický výslech žalobce navržený k prokázání tvrzení, že žalobce neporušil žádnou svou povinnost a konstruktivně jednal o znění smlouvy. Průběh jednání účastníků je podrobně zachycen v e-mailové komunikaci, jíž byl proveden důkaz. Tato komunikace též dokládá žalobní tvrzení, že důvodem neuzavření smlouvy byla neshoda ohledně počátku plynutí nájemného žalobci.

10. Dále soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy navržené k prokázání existence nároků žalovaného uplatněných v rámci kompenzační námitky (doklad o realizaci transakce prodeje akcií ve [anonymizováno] bance, doklad o výši poplatku za transakci akcií, účastnický výslech žalovaného, bližší specifikace poskytnutých právních služeb a jejich vyčíslení po jednotlivých položkách), neboť žalobní nárok nebyl shledán důvodným.

11. Soud nevyhověl žádosti účastníků o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Dle § 118b odst. 1 ve spojení s § 114c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) lze takovou lhůtu poskytnout pouze z důležitých důvodů. Žalobce soud vyzval k doplnění tvrzení a důkazů písemně v dostatečném předstihu před jednáním a žalobce na tuto výzvu obšírně reagoval. Výzva obdobného obsahu učiněná při jednání soudu s poučením dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. tak nebyla ničím překvapivá, neboť soud pouze respektoval zákonnou úpravu učinit takovou výzvu znovu při jednání. Pokud jde o žalovanou, z její strany by bylo poskytnutí lhůty neúčelné z téhož důvodu, pro který soud neprovedl další žalovanou navržené důkazy.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dohoda o rezervaci uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je nepojmenovaným smluvním typem - uzavření takové smlouvy umožňuje § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Dále se soud zabýval povahou sjednaného rezervačního poplatku. Podle čl. 5 dohody o rezervaci se strany dohodly, že rezervační poplatek podřizují režimu závdavku ve smyslu § 1808 a násl. o. z. Předmětné ustanovení smlouvy tedy není ujednáním o smluvní pokutě dle § 2048 a násl. o. z., jak uváděl žalobce.

14. Podle § 1808 odst. 1 o. z., byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní. Podle § 1808 odst. 2, nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li druhá strana závdavek, má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo, není-li splnění dluhu možné, náhradu škody.

15. Úprava rezervačního poplatku obsažená ve smlouvě v zásadě koresponduje s výše uvedenou zákonnou úpravou závdavku. Odchylně je upravena doba složení závdavku dle čl. 4 dohody o rezervaci, dle které se rezervační poplatek skládá nikoliv při uzavření dohody, ale do tří pracovních dnů od uzavření dohody. Při posuzování tohoto ujednání je nicméně nezbytné vycházet ze zásady dispozitivnosti, která je jednou ze základních zásad soukromého práva, a dle, které, jak stanoví § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Silný důraz na respekt autonomie vůle smluvních stran se promítá i v ustálené judikatuře. Co se týče posuzované věci, lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2239/2012 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je možné k zajištění závazků užít mezi stranami i jiná smluvní ujednání, než která jsou vyčtena v zákoně, případně je dána možnost si zajišťovací instituty v zákoně přizpůsobit. Výše uvedený rozsudek se vztahoval k původnímu zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti účinném občanském zákoníku byl důraz na autonomii vůle ještě posílen, je možné z něj vycházet i nyní. Odkazuje na něj i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 272/2020, který dovozuje, že rovněž utvrzovací instituty lze sjednat i nad rámec zákonného výčtu, případně zákonem dané typy modifikovat. Akcentována je zde opět autonomie vůle smluvních stran a nutnost zjišťovat skutečný úmysl jednajícího, respektive v případě vícestranného závazku společný úmysl stran.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že při posuzování rezervačního poplatku je třeba vycházet především z obsahu sjednané dohody. Skutečnost, že tato dohoda, respektive část dohody týkající se rezervačního poplatku vyjadřuje úmysl stran, dovozuje soud zejména z toho, že ani žalobce ani žalovaný ve své argumentaci nezpochybňují obsah dohody jako takový, ale je mezi nimi sporné, zda nastaly dohodou upravené podmínky pro vrácení rezervačního poplatku či nikoliv.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že strany si mohly sjednat rezervační poplatek v podobě v dohodě uvedené, a dále se zabýval tím, zda došlo k naplnění podmínek pro vrácení rezervačního poplatku, kterého se žalobce podanou žalobou domáhá. Dohoda o rezervaci uvádí v čl. 6 oprávnění prodávajícího ponechat si rezervační poplatek v případě, že k uzavření kupní smlouvy během doby rezervace nedojde z jakéhokoliv důvodu na straně kupujícího. V čl. 7 písm. a) – e) jsou pak vymezeny případy, v nichž je prodávající povinen vrátit kupujícímu rezervační poplatek, nedojde-li k uzavření kupní smlouvy v rezervační době. Žalobce v podání ze dne 22. 8. 2021 uvedl, že nárok na vrácení rezervačního poplatku vyplývá z čl. 7 písm. a), neboť žalovaný porušil svou povinnost rezervovat předmětnou nemovitost do 30. 10. 2020 a nejednat s jinými osobami o prodeji, nicméně sám žalovaný žalobce informoval e-mailem ze dne 16. 10. 2020, že transakci považuje za zrušenou a po 18. 10. 2020 nabídne nemovitost dalším zájemcům.

18. Jak je uvedeno výše, strany se shodly na podstatných náležitostech budoucí kupní smlouvy, neshoda zůstala pouze ohledně počátku období, za které již nájemné z prodávané nemovitosti připadne kupujícímu. Je tedy zřejmé, že neshoda se týkala ujednání, které netvoří podstatnou náležitost kupní smlouvy ve smyslu § 2079 o. z. Jednalo se pouze o vedlejší ujednání. V kontextu celé kupní smlouvy o převodu bytové jednotky má toto ujednání zcela minimální význam, neboť se týká mnohonásobně nižšího plnění, než sjednaná kupní cena.

19. Pro posouzení věci je stěžejní skutečnost, že to byl žalobce, nikoli žalovaný, kdo jednostranně kategoricky ukončil další jednání o kupní smlouvě, a to e-mailovým sdělením ze dne 15. 10. 2020. Tuto skutečnost žalobce ve své argumentaci zcela pomíjí a naopak akcentuje sdělení žalobce obsažené v e-mailu ze dne 16. 10. 2020 E-mail žalobce ze dne 16. 10. 2020 je však třeba hodnotit v kontextu se zmíněným e-mailem žalovaného ze dne 15. 10. 2020, a to jako reakci na něj. Stejně tak žalobce pomíjí, že žalovaný v tomtéž e-mailu ze dne 16. 10. 2020 především poskytl žalobci čas na změnu stanoviska do 18. 10. 2020. Pokud současně sdělil, že po tomto datu bude chápat transakci za zrušenou, jednalo se z jeho strany o pouhé konstatování skutečnosti nastolené žalobcem, nikoli žalovaným.

20. Žalobce spatřoval porušení smluvní povinnosti žalovaného v tom, že v e-mailu ze dne 16. 10. 2020 sdělil, že po datu 18. 10. 2020 nabídne nemovitost jiným zájemcům. K tomu soud uvádí, že za situace, kdy žalobce ukončil kontraktační proces, nelze žalobci vytýkat sdělení, že nemovitost nabídne jiným zájemcům. Z dokazování navíc vyplynulo, že žalobce tak ve skutečnosti neučinil, když ještě po tomto sdělení potenciální zájemce informoval o uvolnění rezervace až po 1. 11. 2020 a ještě dne 6. 11. 2020 žalobci nabízel dokončení transakce. Na tuto nabídku žalovaný nereflektoval.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že to byl žalobce jako kupující, kdo porušil svůj závazek z rezervační dohody uvedený v čl. 3 odst. 2, v němž se zavazuje, že bude během doby rezervace postupovat v souladu s touto rezervační dohodou za účelem uzavření kupní smlouvy s prodávajícím.

22. Byl tedy naplněn předpoklad pro aplikaci čl. 6 dohody o rezervaci, neboť k uzavření kupní smlouvy během doby rezervace nedošlo z důvodu na straně kupujícího, tj. žalobce, který odmítl v jednání pokračovat. Žalovaný je tak oprávněn si ponechat rezervační poplatek ve výši 30 000 Kč.

23. Soud se nezabýval právní argumentací žalobce ohledně nedostatku písemné formy e-mailové komunikace a jejího případného zhojení akceptací ze strany žalobce, neboť, ačkoli ve vzájemné korespondenci právních zástupců účastníků je tato problematika zmíněna, v řízení nebyly tvrzeny žádné dodatky či změny závazku založeného dohodou o rezervaci, tím méně takové, které by byly činěny formou e-mailové korespondence.

24. Jak je zmíněno výše, soud se dále nezabýval uplatněnou kompenzační námitkou žalovaného ve výši 30 000 Kč neboť, že podle o. s. ř. se tato námitka posuzuje jako obrana proti návrhu.

25. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 876 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor žalovaného ze dne 9. 4. 2021, vyjádření žalovaného ze dne 31. 5. 2021, vyjádření žalovaného ze dne 11. 10. 2021, účast na jednání přesahující dvě hodiny dne 8. 11. 2021), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 600 Kč ve výši 3 276 Kč.