9 C 141/2011

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost rozhodnutí výboru TJ

I. Zamítá se žaloba o určení neplatnosti následujících rozhodnutí přijatých Výborem žalovaného dne 27. 7. 2011: 1) Výbor TJ ruší bod č. 2 ze zápisu Výboru TJ konaného dne 1. 9. 2010, kterým bylo pozastaveno členství pana [jméno] [příjmení]. Členství pana [jméno] [příjmení] ve výboru TJ za oddíl basketbal je dnešním dnem hlasováním obnoveno. 2) Výbor TJ pověřuje vedením výboru pana [jméno] [příjmení], zapisovatelem pana [jméno] [příjmení], ověřovatelem zápisu pana [jméno] [příjmení]. 3) Výbor odvolání z funkce vedoucího TJ pana [jméno] [příjmení] z důvodu rezignace. 4) Novým vedoucím TJ byl jmenován pan [jméno] [příjmení], narozen [číslo], bytem [adresa] 5) Výbor opakovaně žádá bývalé statutární zástupce TJ pana [celé jméno žalobce] a pana [jméno] [příjmení] k předání agendy TJ. Výbor tímto pověřuje pana [jméno] [příjmení]. 6) Výbor TJ svolává Členskou konferenci TJ na 31. 8. 2011 Pan [příjmení] [příjmení] je pověřen organizací této konference s navrhovaným programem: prezentace delegátů a kontrola jejich řádné volby, zpráva o kontrole zaplacení členských příspěvků TJ; revize bodu č. 4 usnesení ČK z 30. 3. 2011, změna stanov TJ, nominace, volba, usnesení a závěr. 7) Výbor pověřuje pana [jméno] [příjmení] kontrolou placení členských příspěvků za rok 2011 a kontrolou členské základny ve smyslu bodu 4 usnesení ČK z 30. 3. 2011. 8) Výbor pověřuje pana [jméno] [příjmení] výpovědí plné moci k zastupování TJ [anonymizováno] kanceláři [příjmení] a [příjmení], převzetím dokumentace jednotlivým příkazům a kontrolou fakturovaných nákladů za právní služby za období 2009 až 2011.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku, 24 984Kč k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou podepsanému soudu dne 26. 8. 2011 se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí Výboru TJ (tj. orgán žalované) ze dne 27. 7. 2011, nejsou v souladu se zákonem a stanovami. S odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, uvedl, že žalovaná je sdružením, jíž je žalobce členem a jako takový se v zákonné lhůtě dovolává určení nezákonnosti výše specifikovaných rozhodnutí žalované a určení, že tato rozhodnutí jsou v rozporu se stanovami. Tvrzený rozpor se stanovami a nezákonnost rozhodnutí odůvodnil tím, že zasedání výboru žalované dne 27. 7. 2011 bylo svévolné, neboť nebylo řádně svoláno, když ho svolala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Dále namítal neschopnost výboru usnášet se a skutečnost, že žalobce jako člen výboru jakož i někteří další členové výboru (např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]) nebyli obesláni ani jinak svoláni a nemohli tak vykonávat svá práva.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce s odůvodněním, že žalobce se nikdy nestal členem žalované, neboť nesplnil formální náležitosti (tj. podání přihlášky), popřípadě, nepřistoupil-li by soud na tuto argumentaci, pak není žalobce legitimován, neboť jeho členství zaniklo v roce 2011 pro nezaplacení příspěvku v souladu s článkem III bod 12 písm. e) Stanov schválených 5. 5. 1994. Ke svolání Výboru na den 27. 7. 2011 žalovaná uvedla, že tento byl svolán řádně oprávněnou osobou, konkrétně emailem ze dne 25. 7. 2011, který byl odeslán všem členům Výboru včetně žalobce.

3. O této žalobě rozhodl podepsaný soud poprvé usnesením 9 C 141/2011-162 ze dne 2. 6. 2020, když žalobu zamítl s tím, že žalobce není k jejímu podání aktivně věcně legitimovaný, neboť jeho členství v žalované zaniklo nezaplacením členských příspěvků ke dni 11. 4. 2011. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl učiněné závěry, že není aktivně legitimován, neboť jeho členství zaniklo v důsledku nezaplacení členských příspěvků ve lhůtě do 11. 4. 2011 a není ani osobou mající na určení neplatnosti napadených rozhodnutí zájem hodný právní ochrany. Žalobce zdůraznil, že závěry soudu o zániku jeho členství nezaplacením členského příspěvku, aniž by ho žalovaná dodatečně vyzvala k úhradě, jsou v rozporu se smyslem a účelem § 238 o.z. upravujícím zánik členství ve spolku. Žalobce dovozoval, že smyslem a účelem tohoto ustanovení je ochrana člena a jeho členství ve spolku, tak aby nemohlo bez dalšího zaniknout pouhým nezaplacením. Poukázal na to, že povinnost výzvy k úhradě v dodatečném termínu byla nezbytnou podmínkou zániku členství i v době před nabytím účinnosti o. z. tedy i ke dni 11. 4. 2011. Zde žalobce dovozoval s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2976/2010 nutnost analogické aplikace ustanovení upravujících členství v obchodních společnostech ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb. Dále nesouhlasil se závěry soudu, že i při aplikaci § 238 o. z. by bylo třeba se primárně řídit úpravou stanov žalované, které povinnost dodatečné výzvy neupravovaly. V tomto bodě stanovy shledával absolutně neplatnými pro rozpor se zákonem, neboť se odchylují od kogentního ustanovení upravující povinnost spolku zaslat výzvu, v neprospěch člena. Žalobce poukázal na to, že byla-li dodatečná výzva byla povinná i v případě vyloučení člena, tím spíše nelze na zánik členství nezaplacením poplatku uplatňovat zcela odlišná přísnější pravidla. Závěr soudu prvního stupně, že jeho členství zaniklo nezaplacením členských příspěvků ve lhůtě k 11. 4. 2011, je dle názoru v přímém rozporu se zněním, jakož i smyslem a účelem právní úpravy upravující způsob zániku členství. Žalobce ve svém odvolání opakovaně zdůraznil, že nebyl k úhradě poplatku vyzván, když (za tyto dodatečné výzvy nelze považovat e-mailové zprávy ze dne 1. 4. 2011 a 8. 4. 2011 doručené před splatností příspěvku), jeho členství v žalované tak nemohlo zaniknout. Žalobce soudu vytkl, že se při rozhodování omezil pouze na zjištění o nezaplacení příspěvků, nezohlednil další tvrzení a důkazy svědčící právě ve prospěch trvání členství žalobce, a to, že členské příspěvky v roce 2011 a násl. nezaplatil žádný z členů žalované, což dokládal znaleckým posudkem. Z tohoto faktu žalobce usuzuje prominutí úhrady členských příspěvků žalovanou. Dovozoval, že pokud podle závěrů soudu prvního stupně členství zaniká bez dalšího nezaplacením příspěvků, zaniklo by dle této logiky členství všech ostatních tehdejších členů žalované (včetně nově jmenovaných zástupců). Ad absurdum by tedy žalovaná byla již téměř 10 let bez členského substrátu, a tedy i bez řádně zvolených statutárních a dalších orgánů. Z jednání žalované, která členské příspěvky v roce 2011 zjevně vůbec nevybírala, jejich úhrady po členech se nijak nedomáhala a zaplacené příspěvky zřejmě vracela, lze naopak dovodit, že případný dluh na členských příspěvcích prominula. Pokud by za daného stavu soud dospěl k závěru, že členství žalobce zaniklo, znamenal by tento zánik porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace členů spolku, když členství některých členů by mělo zaniknout, zatímco členství ostatních členů by za identických podmínek trvalo dále. Dále se vyjadřoval k rozhodnutí výboru z 30. 3. 2011, jímž měl být členský poplatek stanoven, v tom smyslu, že toto rozhodnutí je neplatné, neboť členské konference a následně i výboru se účastnily osoby, které nebyly řádnými členy žalované. V podrobnostech odkázal na dosud nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 19 C 62/2011, v němž soud konstatoval, že pokud bylo prokázáno, že členská konference ze dne 30. 3. 2011 nebyla usnášeníschopná, nemohl být ani výbor žalované platně jmenován, a tudíž nemohl vydat platná rozhodnutí. Z uvedených důvodů žalobce dovozoval, že rozhodnutí„ výboru“ žalované ze dne 30. 3. 2011, které mělo stanovit splatnost a výši členských příspěvků, nelze vůbec považovat za rozhodnutí orgánu žalované. Takové rozhodnutí nemohlo žalobci založit povinnost platit členské příspěvky, a tím pádem nemohlo dojít ani k zániku členství. Konečně i sama žalovaná se zaplacení po nikom nedomáhala, navíc považovala žalobce za svého člena ještě několik let poté, když se jej pokoušela na členské konferenci konané dne 23. 5. 2018, tedy 7 let po údajném zániku členství, vyloučit. Žalobce tak má za to, že je členem žalované.

4. Pokud se týká zájmu hodného právní ochrany, žalobce dovozoval, že tento je dán, neboť byl ke dni 30. 3. 2011 vedoucím žalované, tj. členem statutárního orgánu. Dne 30. 3. 2011 došlo k jeho neplatnému odvolání z funkce, což bylo dne 24. 10. 2017 potvrzeno Obvodním soudem pro Prahu 3 v rozsudku sp. zn. 19 C 62/2011. Neplatná byla i volba nového vedoucího žalované, kterým se stal [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že odvolání žalobce z funkce vedoucího dne 30. 3. 2011 bylo neplatné, byl žalobce vedoucím žalované i ke dni konání následujícího výboru dne 27. 7. 2011. I přesto se nově zvolení zástupci žalované v následujících letech pokoušeli protiprávnost svého jednání zhojit a opakovaně měnili obsazení ve funkcích statutárních zástupců žalované. Žalobce má za to, že jedinou možností bylo napadnout platnost všech následujících rozhodnutí žalované o změně v obsazení statutárních zástupců a tedy i rozhodnutí přijaté na výboru žalované dne 27. 7. 2011, kde bylo rozhodnuto o další změně v obsazení funkce vedoucího žalované (odvolání [jméno] [příjmení] a volba [jméno] [příjmení]). Rozhodnutí výboru z 27. 7. 2011 je zásadní pro postavení žalobce jako člena statutárního orgánu žalované a přímo se dotýká jeho práv a povinností, je tedy třeba postavit na jisto, zda toto rozhodnutí je či není platné a zda tak žalobce je či není statutárním orgánem žalované. Pokud by žalobci nebyl přiznán zájem hodný právní ochrany na určení neplatnosti rozhodnutí výboru z 27. 7. 2011, bude tím fakticky zhojena protiprávnost jednání nově zvolených zástupců žalované, které se opakovaně dopustili. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadené usnesení změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby je zrušil a vrátil věc nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání nesouhlasila s tím,, že věc je nutno posuzovat podle o.z., dovozovala, že se jedná o nepřípustnou retroaktivitu, neboť řízení bylo zahájeno v roce 2011 a o. z. platí až od 1. 1. 2014. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2978/2010, nepovažuje za případný, neboť rozhodnutí se týká případu, kdy stanovy připustily vyloučení člena bez udání důvodu, k čemuž u žalobce nedošlo. Žalobci zaniklo členství nezaplacením členského poplatku, a pokud žalobce namítá, že tento poplatek nezaplatili téměř žádní tehdejší členové, pak toto tvrzení je vyvráceno znaleckým posudkem vypracovaným v trestním řízení vedeném proti žalobci. Poukázala na to, že rozsudek ve věci sp. zn. 19 C 62/2011 sice dal žalobci za pravdu, avšak není dosud v právní moci. Zdůraznila, že dosud nepravomocná rozhodnutí ve věcech sp. zn. 77 Cm 74/2019, 77 Cm 81/2019 a 77 Cm 75/2018 naopak vyzněla ve svých závěrech shodně v neprospěch žalobce. Žalobce jednoznačně členský příspěvek nezaplatil a neplatil jej ani v následujících letech. Přitom mu výše příspěvku za rok 2011 byla známa, stejně jako termín splatnosti, neboť rozhodnutí, jímž bylo toto určeno, napadl žalobou, nikoli však body týkající se stanovení výše příspěvků a termínu splatnosti. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadené usnesení potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a svým usnesením 11 co 288/2020-179 ze dne 25. 11. 2020 napadené prvostupňové usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu rozhodnutí.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně použil nesprávný procesní předpis, když na místo o.s.ř. postupoval podle z.ř.s., což mělo mimo jiné za následek nesprávnou formu rozhodnutí. Řízení tak by stiženo vadou, pro kterou nemohlo být prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

8. Odvolací soud shledal se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že na daný spor je třeba použít v souladu s us.t § 3047 zák. 89/2012sb, občanský zákoník dále jen o. z. i že členství žalobce v žalované zaniklo nezaplacením členského příspěvku za rok 2011, když tento závěr vychází zcela jednoznačně z tehdy platných stanov žalované, konkrétně z č.l. III. bod 12 písm. e), Odlišný výklad tohoto ustanovení, zastávaný žalobcem byl odvolacím soudem shledán nepřijatelným. Za nepřiléhavý byl označen odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2976/2010, neboť v uvedené věci Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy bylo možno člena dle znění stanov vyloučit bez uvedení důvodu, v tomto sporu je však vymezen konkrétní důvod zániku členství nezaplacením členského poplatku.

9. Odvolací soud se neztotožnil s odvolatelem ani v tom, že pokud úprava členství ve spolcích, resp. v občanských sdruženích, nebyla podrobně upravena zákonem, je na vyloučení člena, resp. zánik členství, nutno analogicky aplikovat požadavky právní úpravy členství v obchodních společnostech ve smyslu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a to proto, že členství ve spolcích vždy bylo v podstatných věcech zákonem upraveno (ať již zákonem č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, nebo v současné době platným občanským zákoníkem), podrobnější úpravu vždy uvádějí stanovy, jejichž soulad se zákonem soud posuzuje v konkrétním řízení. Odvolací soud neshledal pro analogickou aplikaci obchodního zákoníku, za situace, kdy stanovy podrobně upravují zánik členství pro nezaplacení členských poplatků, žádný důvod. Odvolací soud akcentoval, že povinnost platit členské příspěvky je jednou ze základních povinností člena každého spolku a každý člen je si zcela nepochybně této povinnosti vědom. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že placení členských příspěvků je jednou za základních povinností člena a není jediného důvodu, proč by měl být člen ke splnění této povinnosti (bez příslušné úpravy ve stanovách) jakkoli dodatečně vyzýván. Odvolací soud neshledal, že by stanovy žalované byly v rozporu se zákonem. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že členství žalobce v žalované tudíž nezaplacením členského příspěvku za rok 2011 zaniklo a žalobce již nadále členem žalované nebyl, a to bez ohledu na tvrzení žalobce, že měl být z členství vyloučen až v roce 2018. Za nerozhodné pro postavení žalobce je dle názoru odvolacího soudu i namítané neplacení členských příspěvků ostatními členy žalované, když v tomto řízení není komplexně přezkoumávána činnost žalované ani relevance všech jejích jednání, předmětem řízení je posouzení platnosti konkrétního rozhodnutí.

10. Jakkoli, se odvolací soud shodl se soudem prvního stupně v otázce zániku členství žalobce v žalované nezaplacením členského poplatku, vytkl mu, že se dostatečně nezabýval otázkou, zda žalobce mohl nadále i jako nečlen zastávat funkci vedoucího TJ, a pokud ano, zda byl či nebyl po právu z této funkce odvolán dne 30. 3. 2011 Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval otázkou, ke kterému dni zaniklo členství žalobce u žalované v důsledku nezaplacení členského poplatku, dále zda žalobce mohl i jako nečlen žalované vykonávat funkci vedoucího TJ, či zda výkon této funkce automaticky zanikl se zánikem jeho členství u žalované, a to s ohledem na text tehdy platných stanov. Odvolací soud dále upozornil, že v případě, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že je možné, aby žalobce i jako nečlen vykonával vedoucí funkci v žalované, bude pro další posouzení věci rozhodný výsledek řízení sp. zn. 19 C 62/2011, aby bylo najisto postaveno, zda žalobce byl či nebyl po právu odvolán z funkce vedoucího TJ dne 30. 3. 2013 Odvolací soud uzavřel, že teprve pokud bude najisto postaveno, že žalobce uvedeného dne nebyl po právu odvolán z uvedené funkce a tuto, i jako nečlen žalované, nadále zastával, bude možno uzavřít, že žalobce je osobu, která má zájem hodný právní ochrany na požadovaném určení. Po té bude nutné zkoumat, zda žalobce má zájem na určení neplatnosti všech rozhodnutí přijatých výborem žalované dne 27. 7. 2011 Odvolací soud má za to, že takový zájem nepochybně bude mít na určení neplatnosti bodu 4), pod kterým byl novým vedoucím TJ jmenován [jméno] [příjmení], avšak jeho zájem na určení neplatnosti dalších rozhodnutí Výboru žalované touto žalobou napadených dosud dostatečně tvrzen ani prokázán nebyl.

11. Mezi stranami byla nesporná existence Zápisu z jednání výboru TJ ze dne 27. 7. 2011 a jeho obsah, tj. 8 rozhodnutí schválených výborem TJ a uvedených ve výroku tohoto usnesení.

12. Mezi stranami byla nesporná existence Zápisu z jednání výboru TJ ze dne 30. 3. 2011 a jeho obsah, tj. mimo jiné rozhodnutí o odvolání [jméno] [příjmení] z funkce předsedy TJ a odvolání [celé jméno žalobce] z funkce vedoucího TJ, a jmenování nového předsedy TJ [jméno] [příjmení] a nového vedoucího TJ [jméno] [příjmení]. Obsahem tohoto rozhodnutí je i stanovení členského příspěvku za rok 2011 ve výši 100 Kč se splatností do 11. 4. 2011.

13. Spornou skutečností bylo jednak, zda žalobce přestal být členem žalované z důvodu nezaplacení členského příspěvku, jednak zda jako nečlen mohl vykonávat vedoucí funkci žalované a jednak zda má právní zájem na všech požadovaných určeních. Včasnost žaloby a hmotně právní úprava 14. Podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění platném v době zahájení řízení, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami (odst. 1). Soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu (odst. 2). Žaloba podaná žalobcem dne 26. 8. 2011 byla podána včas, neboť byla podána do 30 dnů od rozhodnutí výboru ze dne 27. 7. 2011. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, pozbyl účinnosti dnem 31. 12. 2013. Z ustanovení § 3045 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyplývá, že sdružení založená podle zákona č. 83/1990 Sb. se od 1. 1. 2014 považují za spolky podle o. z. Z ustanovení § 3047 o. z. ve spojení s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dále vyplývá, že o žalobě v této věci rozhoduje soud podle o. z., konkrétně dle § 258 a násl. o. z. Soud dodává, že na základě § 258 o. z. vycházel z toho, že jde o žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoli již (jak původně navrhoval žalobce) určení, že rozhodnutí nejsou v souladu se zákonem a stanovami.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 10. 2017, č. j. 19C 62/2011-1422 bylo zjištěno, že žalobou podanou dne 4. 4. 2011 se žalobci [titul] [celé jméno žalobce] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] domáhali proti žalované [anonymizována čtyři slova] určení, že 5 rozhodnutí přijatých na členské konferenci žalované dne 30. 3. 2011 a 2 z rozhodnutí přijatých na zasedání výboru TJ dne 30. 3. 2011 nejsou v souladu se zákonem a stanovami. Napadena byla rozhodnutí členské konference, a. jimž se ruší se bod 5. z usnesení Členské konference TJ [anonymizována dvě slova] ze dne 25. 11. 2010, b. jimž členská konference schvaluje k dnešnímu dni přijetí nových oddílů, a to těchto: Muaj Thaj – zástupce [jméno] [příjmení], Box – zástupce [příjmení] [příjmení], Atletika – zástupce [jméno] [příjmení], Golf – zástupce [jméno] [jméno], Jóga – zástupce [jméno] [příjmení], Judo – zástupce [jméno] [příjmení], Kulturistika – zástupce [jméno] [příjmení], Zápas – zástupce [obec] [anonymizováno], Silová trojboj – zástupce [jméno] [příjmení], Rekreační sport – zástupce [jméno] [příjmení], Vzpírání – zástupce [příjmení] [jméno], Taekvondo – zástupce [jméno] [příjmení], c. jimž ČK ukládá výboru TJ [anonymizována dvě slova] povinnost stanovit pro rok 2011 členské příspěvky a jejich řádný odvod do pokladny TJ [anonymizována dvě slova] v termínu do 11.4.2011, d. jimž ČK v souvislosti s rozšířením členské základny ukládá předsedům jednotlivých oddílů, které v letošním roce dosud nesvolaly členské schůze, svolat členskou schůzi oddílů a provést volbu předsedy a orgánů oddílu. Zápis předají oddíly nejpozději do 1.5.2011. Pozvánku na členskou schůzi oddílů, konaných v průběhu dubna, zašlou oddíly s týdenním předstihem na Výbor TJ [anonymizována dvě slova] e. jimž ČK ukládá Výboru TJ [anonymizována dvě slova] neprodleně po skončení této ČK TJ [anonymizována dvě slova], svolat sjednání výboru TJ [anonymizována dvě slova] za účasti zástupců všech oddílů. V případě zasedání výboru TJ ze dne 30. 3. 2011 byla napadena rozhodnutí a. jednak o odvolání [jméno] [příjmení] z funkce předsedy TJ a odvolání [celé jméno žalobce] z funkce vedoucího TJ b. jednak o jmenování nového předsedy TJ [jméno] [příjmení] a nového vedoucího TJ [jméno] [příjmení]. Rozsudkem vyhlášeným dne 24. 10. 2017 soud určil, že obě napadená rozhodnutí výboru TJ jsou neplatná. Rozsudek dosud není v právní moci.

16. Z výše uvedeného vyplývá, že i když bylo napadeno rozhodnutí přijaté na členské konferenci, jímž byla výboru TJ [anonymizována dvě slova] uložena povinnost stanovit pro rok 2011 členské příspěvky a jejich řádný odvod do pokladny TJ [anonymizována dvě slova] v termínu do 11. 4. 2011, samotné rozhodnutí výboru TJ dne 30. 3. 2011 o výši členského příspěvku za rok 2011 a o termínu zaplacení nebylo v zákonné třicetidenní lhůtě (dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb.) napadeno. K otázce zániku členství žalobce v TJ spoje z důvodu nezaplacení členských poplatků 17. Ze stanov schválených dne 5. 5. 1994, z článku III. bod 11 písm. b) bylo zjištěno, že základní povinností člena TJ je platit oddílové a členské příspěvky a další poplatky stanovené výborem oddílu i orgány TJ. Dle článku III bod 12 písm. e) bylo zjištěno, že členství zaniká nezaplacením členského příspěvku ve stanoveném termínu. Dle článku IV bod 13 výši členských příspěvků TJ a termíny jejich odvádění stanoví výbor TJ, o způsobu jejich odvodu a evidence do pokladny TJ rozhoduje výbor TJ. Tedy i když bylo shledáno rozhodnutí členské konference ze dne 30. 3. 2011, jímž bylo výboru TJ uloženo stanovit pro rok 2011 členské poplatky a jejich řádný odvod do poklady do 11. 4. 2011, v rozporu se zákonem a stanovami, nemůže mít toto rozhodnutí na samotné rozhodnutí Výboru TJ, jímž byla výše poplatku a jeho splatnost stanovena, a které nebylo napadeno, žádný vliv, neboť zmocnění pro stanovení výši členského oplatku a jeho splatnosti, výboru vyplývá přímo z č.l.

IV. Bod

13. Stanov. Výbor TJ tak v souladu s platnými stanovami, stanovil výši poplatku a jeho splatnost, toto rozhodnutí výboru ze dne 30. 3. 2011 napadeno nebylo. Námitky žalobce, že nebyl dodatečně vyzván k úhradě členského poplatku a že členský poplatek neuhradili ani ostatní členové spolku, byly shledány irelevantními pro posouzení zániku jeho členství ve spolku. K této otázce se podrobně vyjádřil zejména odvolací soud, jehož závěry jsou stručně popsány v odstavci 8. a 9., na který soud proto odkazuje.

18. Závěr soudu o zániku členství žalobce dne 12. 4. 2011 marným uplynutím lhůty stanovené výborem TJ k zaplacení členského příspěvku je v souladu i se dvěma zatím nepravomocnými rozhodnutími Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 77 Cm 74/2019-396 a 77 Cm 81/2019-365. K otázce možnosti vykonávat funkci vedoucího TJ spoje po zániku členství.

19. Z čl. III. bod 10 písm, c Stanov platných ke dni zániku členství žalobce v TJ spoje vyplývá, že mezi základní práva členů TJ patří právo volit a být volen do všech orgánů TJ. Z čl. VIII. vyplývá, že nejvyšším orgánem TJ je členská konference, která je tvořena delegovanými zástupci všech oddílů. Kdo může být delegovaným členem oddílu upravuje čl. VI. bod 20 stanov, kde je uvedeno, že členská schůze oddílu, které se mohou účastnit členové oddílu, volí delegáty na členskou konferenci TJ a navrhuje členy orgánů TJ. Podle č.l. VIII. bod 29 písm. h) stanov, členská konference TJ bere na vědomí složení výboru TJ z členů schválených výbory jednotlivých oddílu odboru. Vedoucího TJ dle čl. VIII bod 32 písm. i) jmenuje Výbor TJ a tento vedoucí se stává členem výboru. Z jazykového a logického výkladu těchto ustanovení vyplývá, že vedoucí TJ je členem Výboru TJ, členem výboru, jak vyplývá z citovaných ustanovení, mohou být pouze členové TJ. Tedy logicky nelze uzavřít jinak, než že i vedoucím TJ musí být jejím členem.

20. Soud tak dospěl k závěru, že v případě zániku členství žalobce ke dni 12. 4. 2011, zanikla k tomuto datu i jeho funkce vedoucího TJ.

21. S ohledem na aplikaci § 3047 soud použil právní úpravu obsaženou v § 258 a násl. o. z. Dle § 258 o. z., každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

22. V době zasedání výboru TJ dne 27. 7. 2011 tudíž ani v době zahájení tohoto soudního řízení 26. 8. 2011 ani v době rozhodování soudu žalobce nebyl členem TJ, a tudíž není dána jeho aktivní legitimace z titulu členství. Žalobce tvrdil, že jeho aktivní legitimace je případně dána z titulu toho, kdo má zájem hodný právní ochrany. Odůvodnil to tím, že výbor TJ rozhodoval dne 27. 7. 2011 mimo jiné i o obsazení funkce vedoucího TJ, kterou žalobce vykonával a ze které byl neoprávněně odvolán výborem TJ dne 30. 3. 2011. Bylo sice zjištěno, že dne 30. 3. 2011 Výbor TJ odvolal [celé jméno žalobce] z funkce vedoucího TJ a jmenoval nového vedoucího TJ [jméno] [příjmení], a že dne 27. 7. 2011 Výbor TJ odvolal vedoucího TJ [jméno] [příjmení] a jmenoval vedoucího TJ [jméno] [příjmení], ovšem ani na základě toho soud nedovodil aktivní legitimaci žalobce. Neboť i kdyby bylo rozhodnutí o jeho odvolání z funkce vedoucího ze dne 30. 3. 2011 shledáno pravomocně v rozporu se zákonem a stanovami (neplatným), zanikla by jeho funkce nejpozději ke dni 12. 4. 2011 (tedy ke dni zániku jeho členství v TJ)., Za situace, kdy členství žalobce zaniklo 12. 4. 2011 a k tomuto datu zanikla automaticky i jeho funkce vedoucího TJ, neshledal soud žádný zájem žalobce hodný právní ochrany v souvislosti s rozhodnutím Výboru TJ dne 27. 7. 2011. Jinými slovy soud nevidí, jakým způsobem by se žalobce mělo dotýkat rozhodnutí Výboru TJ dne 27. 7. 2011 o tom, kdo bude od 27. 7. 2011 vykonávat funkci vedoucího TJ, když jeho členství a funkce zanikly již 12. 4. 2011.

23. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Pro úplnost soud uvádí, že v tomto rozhodnutí soud výslovně hodnotí jen taková nesporná tvrzení a důkazy, které postačily pro jeho rozhodnutí soudu. Ostatní důkazy pro nadbytečnost neprovedl, popř. je v tomto rozhodnutí pro nadbytečnost neuvedl.

25. Výrok II. se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s . Žalovaná byla v řízení úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada 300 Kč za jeden procesní úkon (tj. vyjádření k žalobě ze dne 13. 5. 2020) účastníka učiněný v době, kdy tento ještě nebyl zastoupen advokátem, určená dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Dalšími náklady řízení na straně žalobce jsou náklady zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta určená dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava, účast u jednání dne 2. 6. 2020), a hotové výdaje advokáta 2x 300 Kč určené dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21% DPH. Celkové náklady za první řízení před soudem prvního stupně činí 8 528 Kč. Další náklady představuje částka 16 456 Kč sestávající se z nákladů na zastoupení advokátem v odvolací řízení a další řízení před soudem prvního stupně. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu (účast na jednání před odvolacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 11. 2020, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 1. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 3. 2021 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 4. 2021 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč. Celkové náklady tak představuje částka 24 984Kč.