9 C 42/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Liborem Zhřívalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 874,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 872 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení výši 14,75 % ročně z částky 8 872 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, to je co do požadavku žalobkyně o zaplacení částky 38 002,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 157 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 69,11 % ročně z částky 28 356,42 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024 ve výši 1 254 Kč a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 356,42 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 3. 2024 dosáhne částky 106 790 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 6. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 8. 7. 2025, na žalovaném domáhala zaplacení částky 46 874,18 Kč s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že dne 21. 3. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s ročním úrokem ve výši 69,11 % celkem ve 48 měsíčních splátkách po 2 113 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2023. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, náhledem do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Svým povinnostem ze smlouvy žalovaný nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 10, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 27. 3. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni žalovaným uhrazena celková částka ve výši 21 128 Kč. Kromě dlužné jistiny úvěru ve výši 31 610,15 Kč se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč podle čl. 6.1 Smlouvy ve vztahu ke splátce úvěru č. , hodnota, a ve výši 13 845,18 Kč podle čl. 6.5 Smlouvy (tj. ve výši 0,1% denně z částky 31 610,15 Kč od 29. 3. 2024 k datu vyhotovení žaloby), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč podle čl. 6.2 Smlouvy, úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 520 Kč (tj. 3x 259 Kč) ve vztahu ke splátce č. , hodnota, , 11, 12, kapitalizovaného úroku ve výši 69,11 % z částky 28 356,42 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru) za dobu od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024 ve výši 1 254 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 356,42 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106 790 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 33 029 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný, ač upomenut, na svůj dluh doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 17. 12. 2025, k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Na základě povedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že dne 21. 3. 2023 byla mezi účastníky distančním způsobem uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjčním úrokem ve výši 69,11 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 2 113 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem dubnem 2023. Žalovaný si sjednal se žalobkyní pojištění schopnosti splácet úvěr. Splátka úvěru se skládala ze splátky jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a úhrady za pojištění ve výši 259 Kč. Podle čl. 6.1 Smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Podle čl. 6.2 Smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 15 dnů účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením. V článku 6.3 Smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části v délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle čl. 6.5 Smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Ke Smlouvě byl přiložen předsmluvní formulář s informacemi o úvěru. Prohlášením klienta žalovaný prohlásil, že rozumí okolnostem uzavření Smlouvy (viz Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 21. 3. 2023 č. , hodnota, , Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , Příloha č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 21. 3. 2023, Přihláška do pojištění ze dne 21. 3. 2023, Informační dokument , právnická osoba, o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet úvěry, Podpis na dálku, Předsmluvní formulář, Základní informace o klientovi, Prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zohledňovala, že žalovaný, jehož totožnost byla ověřena občanským průkazem, je svobodný, pracuje ve , adresa, má čistý měsíční příjem ve výši 36 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí celkem 28 124 Kč, rezerva celkem 6 876 Kč, jeho CBS skoré činí 377 a spadá tak do kategorie II „lepší segment klientů“, nemá žádné dluhy po splatnosti, není v úpadku ani ve stavu hrozícího úpadku. Žalovaný doložil svůj příjem ze zaměstnání potvrzeními o platbě ze dne 13. 12. 2022 na částku 38 794 Kč, ze dne 12. 1. 2023 na částku 28 934 Kč, ze dne 13. 2. 2023 na částku 42 907 Kč a ze dne 13. 3. 2023 na částku 36 557 Kč (viz kopie občanského průkazu žalovaného, Hodnocení klienta, výpis z registru SOLUS, výpis z NRKI, Prohlášení klienta, Potvrzením o platbě ze dne 13. 12. 2022, 12. 1. 2023, 13. 2. 2023 a 13. 3. 2023). Žalobkyně, která je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, vyplatila žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč dne 21. 3. 2023, a to převodem na účet , č. účtu, uvedený ve Smlouvě. Vyplacení úvěru bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím SMS zprávy dne 21. 3. 2023 (viz Doklad o vyplacení úvěru ze dne 21. 3. 2023, Informace o vyplacení ze dne 21. 3. 2023, Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru). Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 22. 3. 2023, jehož součástí byl splátkový kalendář (viz Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, po dobu delší než 30 dní, kterou dne 16. 2. 2024 uhradil jen částečně, na následujících splátkách již neuhradil ničeho. Žalovaný celkem splatil částku ve výši 21 128 Kč (viz Karta klienta). Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek po splatnosti č. 10, 11 a 12, k úhradě účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění úvěru, ocitne-li se v prodlení s úhradou kterékoli splátky po dobu delší než 65 dnů (viz Výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 25. 3. 2024). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru č. 10 po dobu delší než 65 dnů žalobkyně úvěr ke dni 27. 3. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 27. 3. 2024, současně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky celkem ve výši 33 029 Kč. Toto oznámení obsahující výzvu k úhradě bylo žalovanému doručeno dne 28. 3. 2023 (viz Oznámení ze dne 27. 3. 2024, včetně žalovaným podepsané dodejky). K úhradě dlužné částky ve výši 33 029 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě běžící smluvní pokuty podle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny ve výši 31 610,15 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení, ročního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,11% z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 28 356,42 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení a za dobu od 91. dne prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 19. 8. 2024 (viz Předžalobní výzva ze dne 19. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu).4. , právnická osoba, . poskytovala v březnu 2023 svým klientům kontokorent s roční úrokovou sazbou ve výši 21,99 % a neúčelovou , Anonymizováno, půjčku s roční úrokovou sazbou ve výši 7,77 % až 13,6 % (viz Sdělení banky ze dne 23. 9. 2025).

5. Obvyklá výše roční úrokové sazby, za kterou , právnická osoba, . poskytovala svým klientům spotřebitelský úvěr sjednaný dne 21. 3. 2023 ve výši 30 000 Kč při splatnosti ve 48 měsíčních splátkách, činila 16,4 % (viz Sdělení banky ze dne 25. 9. 2025).

6. Úrokové sazby ve , právnická osoba, . jsou stanoveny individuálně na základě rizikovosti profilu klienta, přičemž výše úvěru ani doba splatnosti nemá vliv na poskytnutou výši sazby s tím, že úrokové sazby poskytovala v období března 2023 v rozmezí od 7,58 % do 17,9 % (viz Sdělení banky ze dne 25. 9. 2025).7. , právnická osoba, . poskytovala svým klientům spotřebitelské úvěry ve výši 30 000 Kč sjednané 21. 3. 2023 bez sledovaného účelu a bez zajištění, při splatnosti 48 měsíců, se základní úrokovou sazbou (dle rizikovosti klienta) 6,9 % až 17 % a při včasném splácení (dle rizikovosti klienta) s úrokovou sazbou 5,9 % až 15,9 % (viz Sdělení banky ze dne 26. 9. 2025).

8. Výše úrokové sazby, za kterou , právnická osoba, . poskytovala svým klientům v březnu 2023 úvěry ve výši 30 000 Kč splatných v 48 měsíčních splátkách, činila 15,29 % (viz Sdělení banky ze dne 1. 10. 2025).9. , právnická osoba, . poskytovala v březnu 2023 neúčelové úvěry do 49 999 Kč s úrokovou sazbou 13,4 % až 22,4 % ročně (viz Sdělení banky ze dne 26. 9. 2025).

10. Z ostatních provedených důkazů neplynou žádné pro věc rozhodné skutečnosti.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle třetího odstavce téhož ustanovení vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

19. Podle § 2395 o. z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

20. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru.

21. Mezi účastníky byla dne 21. 3. 2023 uzavřena Smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se zápůjčním úrokem a úhradou za pojištění, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 2 113 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2023. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy nedostál, když uhradil žalobkyni toliko částku 21 128 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že se zabývala jeho příjmy a výdaji, vycházela přitom z doloženého příjmu cca ve výši 36 000 Kč a deklarovaných měsíčních výdajů ve výši 28 124 Kč. Ve Smlouvě byla roční úroková sazba sjednána ve výši 69,11 %. Žalovaný splatil úvěr jen částečně, přestože byl k jeho úhradě vyzván. V březnu 2023 poskytovaly banky klientům neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 6,9 % až 22,4 % ročně. Soud uvedené rozmezí považuje za obvyklou výši úrokové sazby v době uzavření předmětné Smlouvy.

22. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. uzavřenou adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z., kdy žalovaný uvedenou Smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, 420 a § 1810 a násl. o. z.), pročež Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Již před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Současný občanský zákoník ve svém § 588 o. z. pak stanoví, že absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporu zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Občanský zákoník zároveň ve svém § 1796 obsahuje speciální úpravu neplatnosti smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Aby bylo možné označit smlouvu za lichevní ve smyslu ustanovení § 1796 o. z., musí být dán jak objektivní prvek lichvy v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran, tak prvek subjektivní spočívající ve zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti strany úvěrové smlouvy.

25. V projednávané věci byl naplněn první objektivní znak lichevní smlouvy, protože mezi plněním obou stran je zjevně hrubý nepoměr. Žalobkyně a žalovaný si ve Smlouvě na poskytnutí úvěru v částce 30 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit v 48 měsíčních splátkách, sjednali úrok ve výši 69,11 % ročně. Soudem zjištěný obvyklý úrok v dané době však pro dané parametry úvěru při nejvyšších zjištěných sazbách dosahoval výše 22,4 % ročně. Z uvedeného je zřejmý hrubý nepoměr mezi touto výší a výší sjednanou účastníky řízení. Tato sjednaná úroková sazba je více než třikrát vyšší než nejvyšší obvyklá úroková sazba zjištěná soudem v rozhodném období pro úvěr se shodnými parametry (při srovnání s nejnižší obvyklou úrokovou sazbou dokonce více než desetkrát vyšší). Úvěr přitom nebyl poskytován prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.

26. V důsledku pasivity žalovaného však nebylo prokázáno naplnění subjektivního znaku lichevní smlouvy (zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného). Z tohoto důvodu soud ustanovení § 1796 o. z. na danou věc neaplikoval.

27. Nepoměr vzájemného plnění smluvních stran je však v daném případě z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a zjevný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

28. Ujednání o výši úroku z úvěru je tak pro svou zjevnou nemravnost absolutně neplatným podle § 588 o. z. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu ze strany žalovaného. Uvedená neplatnost se přitom podle soudu netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé Smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně coby nebankovní poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci. Žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model (resp. její podnikání). Jak již uvedl Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, „žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.“29. Moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde není možná, protože podmínkou aplikace tohoto ustanovení je právní závěr pouze o částečné neplatnosti smlouvy. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru tak moderace podle ustanovení § 577 o. z. nepřichází v úvahu.

30. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 8 872 Kč představující částku, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, tj. 30 000 Kč, poníženou o částku 21 128 Kč, kterou již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ze Smlouvy uhradil. Z částky 8 872 Kč pak soud žalobkyni přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne 29. 3. 2024, tj. ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému doručena výzva žalobkyně k okamžité úhradě dlužné částky. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

31. Co do zbylé části žalobního žádání soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to jednak s ohledem na shora uvedenou částečnou platbu žalovaného, a dále proto, že při absolutní neplatnosti Smlouvy neexistuje právní důvod pro přiznání požadované smluvní pokuty, úroku z úvěru, úhrady za pojištění a nákladů, ať už mandatorních či volitelných, na uplatnění dluhu plynoucích ze Smlouvy.

32. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že i pokud by soud dospěl k závěru, že Smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena (což nebyla, jak shora uvedeno), byla by přesto neplatná pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli povinnost posoudit důkladně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s tím, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z dokladů a informací poskytnutých žalovaným a dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnost. Protože na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, bylo žádosti o úvěr vyhověno.

33. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje uvedené dlužníkem věřiteli ověřit, resp. je objektivně podložit (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jakkoli zabývala jeho majetkovými poměry co do výdajů a nákladů žalovaného na domácnost. Žalobkyně si nikterak neověřila výši měsíčních výdajů žalovaného, tyto ani blíže nezkoumala. Nevyžádala si od žalovaného ani žádné informace a dokumenty k ověření jeho výdajové stránky (např. nájemní smlouvu, zálohové faktury za elektřinu, plyn, vodu apod.). Za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s informacemi od žalovaného (tedy že má měsíční výdaje ve výši 28 124 Kč), aniž by si tyto následně ověřila, nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť bez údajů o nákladech a výdajích žadatele si mohla těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit její schopnost úvěr splácet.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. V daném případě byla žalobkyně úspěšná pouze co do částky 8 872 Kč a neúspěšná byla ve zbytku uplatněného požadavku, tj. ohledně částky 38 002,18 Kč. Po propočtu úspěchu a neúspěchu účastníků by byla žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 62 % v řízení mu vzniklých nákladů. Protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.