9 C 46/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Liborem Zhřívalem ve věci žalobkyně: označení žalobkyně proti žalovanému: označení žalovaného o 32 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 124 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 22 726 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 23. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 815 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 850 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky) s odůvodněním, že žalovaný jako podnikající osoba uzavřel dne 23. 3. 2023 (nebo 23. 9. 2022 – jak uvádí v podání ze dne 25. 7. 2025) s právním předchůdkyní žalobkyně společností , anonymizováno, , IČO , anonymizováno, , sídlem , anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o krátkodobé podnikatelské zápůjčce ve výši 20 000 Kč č. , anonymizováno, (dále též „Smlouva“ či „Smlouva o zápůjčce“). Uzavření Smlouvy předcházelo vyplnění žádosti o zápůjčku na webu , anonymizováno, a vyjádření souhlasu s Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen „VOP“). Žalovaný před odesláním žádosti o zápůjčku čestně prohlásil, že zápůjčku použije výhradně k podnikání (včetně jeho zřízení). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním způsobem na účet č. , anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného (občanský průkaz, výplatní páska), z databází (centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, obchodního rejstříku podnikatele, databáze odcizených dokladů) a z vlastní prověřovací činnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku ve výši 20 000 Kč spolu s poplatek za poskytnutí podnikatelské zápůjčky ve výši 4 000 Kč do 22. 4. 2023. Jelikož žalovaný zápůjčku spolu s poplatkem v dohodnutém termínu neuhradil, vznikl právní předchůdkyni v souladu s čl. 5.1 Smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč za prodlení s platbou delší než 3 dny, ve výši 2 450 Kč za prodlení s platbou delší než 7 dní a ve výši 4 150 Kč za prodlení s platbou delší než 14 dní. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila v souladu s čl. 5.7 VOP na žalobkyni. Žalobkyně se dále domáhá po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 1 815 Kč (konkrétně požaduje částku 850 Kč za zpracování podkladů pro vymáhání pohledávky a seznámení se spisem, částku 400 Kč za vypracování podkladů o předání pohledávky k vymáhání odesílané dlužníkovi - email, SMS, dopis - a částku 565 Kč za vypracování a odeslání výzvy k úhradě - email, SMS, tel. hovory.

2. Žalovaný oproti tomu požadoval zamítnutí žaloby pro neplatnost Smlouvy, kterou spatřoval zejména v absenci posouzení jeho úvěruschopnosti. Tvrdil, že mu ve skutečnosti nebyla poskytnuta zápůjčka, ale zastřený spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že záměrem právní předchůdkyně žalobkyně bylo vyhnout se všem regulím zákona o spotřebitelském úvěru a ČNB. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnost a řádně prověřila jeho úvěruschopnost, zjistila by, že v době sjednání úvěru se již nacházel v dluhové pasti, neboť měl několik jiných nesplacených úvěrů po splatnosti. Skutečnost že byl ve Smlouvě označen identifikačním číslem nehraje žádnou roli, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala přesný podnikatelský záměr a během 30 dnů není ani možné tuto částku na podnikatelský záměr použít. Dále neplatnost Smlouvy spatřoval v absenci ujednání o výši úrokové sazby a RPSN, navíc právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala povolením od ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Dále pokládá Smlouvu za neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání v podobě poplatku, jehož výše za 30 dní odpovídá RPSN přes 700%, smluvní pokuty ve výši 2 252 Kč při prodlení nad 3 dny, 2 450 Kč při prodlení nad 7 dnů a 4 150 Kč při prodlení nad 14 dnů, která je excesivní a neodůvodněná, nákladů inkasní agentury ve výši 8 470 Kč, jejichž výše je bez ohledu na reálné náklady nepřiměřená a postrádá jakékoliv ekonomické zdůvodnění. Nadto mu byla Smlouva v rozporu s § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zaslána k nahlédnutí až po vyplacení zapůjčené částky s tím, že před odesláním žádosti o zápůjčku neměl možnost vidět finální verzi Smlouvy a svobodně s právní předchůdkyní žalobkyně ujednat její obsah. Při odeslání žádosti měl možnost pouze nahlédnout do VOP. Jelikož samotnou Smlouvu ani nepodepsal, nemohlo mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně dojít ke vzniku právního vztahu ze Smlouvy. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyni již uhradil celkem částku ve výši 9 876 Kč, která však podle informace poskytnuté žalobkyní byla použita na splacení jiné pohledávky a není tak zjevné, jaké finanční prostředky byly reálně vynaloženy na splácení tohoto úvěru. Ze všech výše uvedených důvodu žalovaný navrhl žalobu zamítnout, případně přiznat žalobkyni pouze jistinu ve výši 20 000 Kč sníženou o to, co již na dluh uhradil, s tím, že úhradu této částky provede po vydání rozsudku.

3. V replice ze dne 25. 7. 2025 žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení tak, že žalovaný před uzavřením Smlouvy vyplnil a odeslal formulář na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný zaškrtl, že si přečetl VOP a s jejich zněním souhlasí s tím, že součástí VOP byla i vzorová smlouva. Žalobkyně má za to, že Smlouva byla uzavřena platně, neboť žalovaný se seznámil se Smlouvou ještě před odesláním žádosti, a i před samotným uzavřením Smlouvy, přičemž vůči ní nevznesl žádné námitky. V daném případě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka pro podnikatele. Žalovaný byl ve VOP, samotné Smlouvě, jakož i na webu právní předchůdkyně žalobkyně obeznámen s tím, že se jedná o podnikatelskou zápůjčku. Navíc žalovaný v žádosti uvedl své identifikační číslo a není tak pochyb, že jednal jako podnikatel. Žalobkyně připustila, že od žalovaného obdržela cekem tři platby po 3 292 Kč, a to dne 22. 12. 2023, 12. 2. 2024 a 12. 3. 2024. Uvedené platby byly použity na úhradu jiného dluhu žalovaného vůči jinému původnímu věřiteli, a to společnosti , anonymizováno, s tím, že na úhradu dluhu žalovaného, který je předmětem tohoto řízení, nebylo z této částky použito ničeho.

4. V replice ze dne 23. 8. 2025 žalovaný stručně zopakoval důvody neplatnosti Smlouvy. K provedeným úhradám ve výši 3x 3 292 Kč žalovaný uvedl, že při platbách neurčil konkrétní pohledávku, a proto měly být platby ve smyslu § 1932 o. z. započteny na nejstarší splatný dluh. Nadále požadoval zamítnutí žaloby, případně, aby soud přiznal žalobkyni pouze jistinu ve výši 20 000 Kč sníženou o částku 9 876 Kč, kterou již žalobkyni uhradil.

5. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalovaný se z jednání soudu omluvil a žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, a zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Za účelem zjištění skutkového stavu věci byly provedeny níže uvedené důkazy, z nichž bylo zjištěno následující: Žalovaný dne 23. 3. 2023 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 25 000 Kč se splatností ke dni 22. 4. 2023. Žalovaný se v žádosti identifikoval mimo jiné jménem, příjmením, rodným číslem, identifikačním číslem, číslem občanského průkazu. V žádosti dále uvedl své majetkové poměry, konkrétně že pracuje pro společnost , anonymizováno, jako , anonymizováno, a že má čistý měsíční příjem ve výši 45 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 25 000 Kč (viz e-mail žalovaného ze dne 23. 3. 2025). Živnostenské oprávnění má žalovaný od , anonymizováno, 2022 a je veden v živnostenském rejstříku pod IČO , anonymizováno, (viz údaje z veřejné části živnostenského rejstříku). Na podkladě Smlouvy o krátkodobé podnikatelské zápůjčce č. , anonymizováno, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 3. 2025 zápůjčku pro podnikatelské účely ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč do 30 dnů, nejpozději do 22. 4. 2023. Žalovaný byl ve Smlouvě označen (identifikován) shodně jako v žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky. Pro případ prodlení s úhradou zápůjčky měl žalovaný zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu, jejíž výše byla odstupňovaná v závislosti na délce prodlení - při prodlení s platbou delší než 3 dny ve výši 2 250 Kč, při prodlení s platbou delší než 7 dnů ve výši 2 450 Kč a při prodlení s platnou delší než 14 dnů ve výši 4 150 Kč. Zápůjčku měl žalovaný vrátit právní předchůdkyni žalobkyně převodem na účet č. , anonymizováno, pod variabilním symbolem , anonymizováno, . Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o krátkodobé podnikatelské zápůjčce verze , anonymizováno, pak obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků (viz Smlouva o krátkodobé podnikatelské zápůjčce č. , anonymizováno, , Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o krátkodobé podnikatelské zápůjčce verze , anonymizováno, , Informace , anonymizováno, o platbě ve výši 20 000 Kč ze dne 23. 3. 2023). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zohledňovala, že žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z OP, je veden v živnostenském rejstříku, pracuje jako , anonymizováno, u společnosti , anonymizováno, s deklarovanými měsíčními příjmy 45 000 Kč a měsíční výdaji ve výši 25 000 Kč, není proti němu vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásku za měsíc říjen 2022 s čistým příjmem ve výši 35 122 Kč, výplatní pásku za měsíc prosinec 2022 s čistým příjmem ve výši 55 817 Kč a výplatní pásku za měsíc leden 2023 s čistým příjmem ve výši 63 356 Kč (viz Výplatní páska za měsíc říjen a prosinec 2022 a leden 2023, Čestné prohlášení žalovaného, e-mail žalovaného ze dne 23. 3. 2025). Žalovaný dopisem ze dne 5. 12. 2024 od Smlouvy odstoupil pro její neplatnost, což právní předchůdkyně žalobkyně neakceptovala pro pozdní odstoupení (viz Odstoupení od smlouvy ze dne 5. 12. 2024, včetně odpovědi právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z výše uvedené Smlouvy postoupila Smlouvou ze dne 29. 5. 2023 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 29. 5. 2023 (viz Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 29. 5. 2023, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 5. 2025 včetně doručenky datové zprávy). Dne 4. 11. 2023 se žalovaný obrátil na žalobkyni se žádostí o smírné vyřešení dluhu mimosoudní cestou (viz e-mailový přípis žalovaného ze dne 4. 11. 2023 adresovaný žalobkyni). V listopadu 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný poté požádal žalobkyni o zaslání informací k pohledávkám, které žalobkyně eviduje za jeho osobou. Žalobkyně sdělila žalovanému, že k jeho osobě eviduje mimo jiné pohledávku ve výši 69 132 Kč (původní věřitelé „, anonymizováno, a „právní předchůdkyně žalobkyně“ s tím, že pohledávky obou společností byly sloučeny na žádost žalovaného a byl vytvořen jeden splátkový kalendář). Následně žalovaný žádal žalobkyni o sdělení přesných částek, které zaplatil jednotlivým společnostem a kolik mu zbývá uhradit. Na to žalobkyně reagovala sdělením, že pohledávky jsou sloučeny a k vyúčtování dojde až po doplacení. Naposledy pak byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dne 7. 11. 2025 a zároveň byl upozorněn na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou (viz e-mailová korespondence účastníků od 15. 11. 2024 do 11. 12. 2024, e-mail žalobkyně ze dne 7. 1. 2025). V době sjednání zápůjčky měl žalovaný několik jiných nesplacených úvěrů, část z nich i po splatnosti. Šlo konkrétně o úvěr od společnosti , anonymizováno, ve výši 56 000 Kč s datem zahájení 29. 7. 2022, datem ukončení 26. 7. 2023 a výši měsíční splátky 5 975 Kč; úvěr od společnosti , anonymizováno, . ve výši 10 000 Kč s datem zahájení 22. 11. 2022 a datem ukončení 14. 5. 2024; úvěr od společnosti , anonymizováno, . ve výši 7 500 Kč s datem zahájení 26. 1. 2022 a datem ukončení 20. 6. 2023 (viz Společný výpis z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací z 9. 12. 2024). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 9 876 Kč (shodná tvrzení účastníků).

7. Z ostatních důkazů neplynou žádné pro věc rozhodné skutečnosti, které by vedly k přehodnocení jeho skutkových a právních závěrů.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené Smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda se v nyní projednávané věci skutečně jednalo o podnikatelskou zápůjčku či o spotřebitelský úvěr, přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem i peněžitá zápůjčka, na který dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, přestože formálně se dlužníkem stává živnostník. Právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaný byli v době uzavření Smlouvy podnikateli. Ve Smlouvě bylo výslovně ujednáno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely žalovaného s tím, že žalovaný byl ve Smlouvě taktéž označen identifikačním číslem. Podle soudu je však nutné zkoumat faktický stav věci, a tedy, zda se v konkrétním případě nemůže jednat o spotřebitelskou smlouvu. Pro posouzení charakteru smlouvy není samo o sobě určující, zda byl dlužník ve smlouvě označen „identifikačním číslem“, stejně tak není určující nekonkretizovaný pojem „podnikatelské účely“. Žalobkyně uvedla, že ve Smlouvě je uvedeno, že se jedná o podnikatelskou zápůjčku a že žalovaný v žádosti uvedl své identifikační číslo, a proto je podle žalobkyně nepochybné, že se jednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1861/2010, dovodil, že má-li se jednat o závazkový vztah obchodní, musí jít o vztah mezi podnikateli, resp. účastníci jimi byli při vzniku závazkového vztahu, a dále musí být při vzniku tohoto závazkového vztahu zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká jejich podnikatelské činnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 705/2017, pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu.

22. Soud má s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a právní úpravu spotřebitelského úvěru včetně shora citované judikatury za to, že v případě sjednání zápůjčky byl žalovaný v postavení spotřebitele, neboť souvislost právního jednání s podnikáním žalovaného nelze dovodit pouze ze samotného označení žalovaného v žádosti o zápůjčku, potažmo v samotné Smlouvě. Při vzniku závazkového vztahu nebylo zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká podnikatelské činnosti žalovaného, resp. právní předchůdkyně žalobkyně nevyvinula žádnou aktivitu, aby ověřila, že předmětná zápůjčka byla skutečně poskytována k podnikatelskému účelu. Pouhé prohlášení ve Smlouvě, že zápůjčka bude použita výhradě pro podnikatelské účely žalovaného, jakož i uvedení identifikačního čísla žalovaného ve Smlouvě nestačí, a pokud je jedním z rozhodujících kritérií pro posouzení „účel jednání žalovaného“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 705/2017), pak se zohledněním všech okolností sjednání této zápůjčky, kdy navíc žalovaný již ničeho právní předchůdkyni stran své podnikatelské činnosti nedokládal (např. podnikatelský záměr), je nepochybné, že si předmětnou zápůjčku žalovaný sjednával pro svoji osobní potřebu (opak prokázán nebyl) bez vazby na jeho podnikání. Ostatně i své příjmy žalovaný dokládal výplatními páskami ze svého zaměstnání, tedy z pracovněprávního vztahu, a nikoliv z podnikání. Formulace uvedené ve smluvní dokumentaci tak mají pouze navodit dojem, že se jedná o vztah mezi podnikateli. Je však zřejmé, že žalovaný vystupoval při uzavírání Smlouvy o zápůjčce jako spotřebitel. Právní předchůdkyně žalobkyně evidentně nezkoumala fakticitu živnostenské činnosti žalovaného, tj. zda se skutečně živí jako osoba samostatně výdělečně činná, či nikoli (žalobkyně ničeho rozhodného kromě žádosti o zápůjčku a samotné Smlouvy nedoložila, například doklady o příjmech žalovaného z podnikání, daňová přiznání, doklady o podnikatelských záměrech, pro které potřebuje sjednání zápůjčky, např. nasmlouvaná plnění pro třetí osoby apod.). Pokud se tedy žalobkyně domáhá v tomto řízení žalované částky po žalovaném s tvrzením, že se jednalo o podnikatelskou zápůjčku, snaží se tím pouze obejít právní úpravu spotřebitelského úvěru a ochranu spotřebitele s ní související.

23. Mezi právním předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem tak byla dne 23. 3. 2023 uzavřena Smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 4 000 Kč do 30 dnů, nejpozději do 22. 4. 2023. Z výše uvedených důvodů se tak na předmětnou smlouvu vztahují veškerá zákonná ujednání zákona o spotřebitelské smlouvě. Ve světle tohoto faktu pak měla právní předchůdkyně žalobkyně provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což učinila způsobem zcela nedostatečným. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o zápůjčce ověřila výdělkové poměry žalovaného z výplatních pásek za měsíce říjen až prosinec 2022 a leden 2023, dále operovala se zjištěním, že žalovaný není veden v exekučním a insolvenčním rejstříku a že je veden v živnostenském rejstříku. Z dokazování však nevyplynulo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zabývala též jeho osobními a majetkovými poměry (zejména pak jeho výdaji a náklady na domácnost). Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje uvedené dlužníkem věřiteli ověřit, resp. je objektivně podložit (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, č.j. 33 Cdo 2981/2022). Žalobkyně si nikterak neověřila výši měsíčních výdajů žalovaného, tyto ani blíže nezkoumala. Nevyžádala si od žalovaného ani žádné informace a dokumenty k ověření výdajové stránky žalovaného (např. výpisy z účtu, nájemní smlouvu, zálohové faktury za elektřinu, plyn, vodu apod.). Za situace, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s informacemi od žalovaného (tedy že má měsíční výdaje ve výši 25 000 Kč), aniž by si tyto následně ověřovala, nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť bez údajů o nákladech a výdajích žadatele a osob s ním žijících ve společné domácnosti si mohla těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit jeho schopnost zápůjčku splácet. Pokud by žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, zjistila by např. náhledem do bankovního a nebankovní registru klientských informací (tzv. rejstřík BRKI a NRKI), že žalovaný v předmětné době měl hned několik jiných nesplacených nebankovních úvěrů, některé i po splatnosti.

24. Soud tak uzavírá, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne 23. 3. 2025 uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání Smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelské smlouvě byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené Smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 3. 2023.

25. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne 23. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč fakticky poskytla a žalovaný je již také částečně splatil. Vzhledem k závěru o neplatnosti Smlouvy o zápůjčce soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu zápůjčky posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 20 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalovanému prokazatelně poskytla, jíž ponížil o částku 9 876 Kč, kterou již žalovaný na svůj dluh uhradil. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, a to jednak s ohledem na částečnou platbu žalovaného, a dále proto, že při absolutní neplatnosti Smlouvy o zápůjčce neexistuje právní důvod pro přiznání žádané smluvní pokuty, poplatků ani nákladů, ať už mandatorních či volitelných, na vymáhání zápůjčky. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o zápůjčce dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž ten sám ve vyjádření k žalobě sdělil, že úhradu dlužné částky provede po vydání rozsudku). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazků, zcela (a záměrně) pomíjena.

26. Tím, že se žalobkyně bez omluvy nedostavila k jednání soudu dne 24. 9. 2025 (jak shora uvedeno), nemohlo se jí dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby bezodkladně doplnila svá tvrzení ohledně důvodu zápůjčky a podstaty společenského vztahu, který je pro určení charakteru Smlouvy určující, neboť pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti je určující podstata společenského vztahu, v němž dané osoby vystupovaly, dále ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a specifikování na co konkrétně byly započteny částečné platby žalovaného v celkové výši 9 876 Kč (resp. že ze strany žalovaného bylo požádáno o sloučení uvedeného dluhu s jiným dluhem, který není předmětem tohoto řízení, do jednoho a jak byly sjednány podmínky ohledně splácení, zejména co do pořadí splácení toho kterého dluhu), a aby soudu navrhla důkazy k prokázání těchto skutečností. O následcích nesplnění této výzvy by byla žalobkyně na tomto jednání poučena, avšak svou neúčastí na jednání se sama připravila o možnost na tuto výzvu reagovat.

27. Žalobkyně tak rozhodné skutečnosti tvrdila (popsala) neúplně, nenavrhla a nedoložila důkazy potřebné k prokázání těchto rozhodných skutečností. Jelikož žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce, včetně sjednání v žalobě uplatněných poplatků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, nezbylo soudu než žalobu částečně zamítnout v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku.

28. Jen okrajově soud dodává, že obranná tvrzení žalovaného stran neplatnosti Smlouvy pro absenci jeho podpisu na Smlouvě jsou lichá, neboť k platnosti smlouvy o zápůjčce zákon nevyžaduje písemnou formou, zároveň bylo v řízení prokázáno, a to zejména výpisem z účtu, že žalovanému byla na podkladě Smlouvy zápůjčka ve výši 20 000 Kč skutečně poskytnuta. Žalovaný navíc poskytnutí zápůjčky ani výši, v jaké mu byla poskytnuta, nesporoval. To však na věci nic nemění a Smlouva je přesto absolutně neplatná, avšak z důvodu již shora popsaného.

29. Ostatními námitkami žalovaného týkajícími se neplatnosti Smlouvy se soud dále nezabýval, neboť to s ohledem na fakt, že již shora konstatované vede k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy, považoval za nadbytečné.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. V daném případě byla žalobkyně úspěšná pouze co do částky 10 124 Kč a neúspěšná byla ve zbytku uplatněného požadavku, tj. ohledně částky 22 726 Kč s příslušenstvím. Po propočtu úspěchu a neúspěchu účastníků by byla žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 38 % v řízení mu vzniklých nákladů. Protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.