9 C 93/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Liborem Zhřívalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 6 260 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 722,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 260 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), a to prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, zadáním verifikačního kódu, který byl žalovanému zaslán do SMS. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně, jejíž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, totožnost žalovaného, který je fyzickou nepodnikající osobou, verifikační platbou z jeho účtu a dále vyžádáním fotokopie jeho dokladu totožnosti. K ověření výše příjmu poskytl žalovaný žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní pásky. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě těchto skutečností nedošlo u žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, pročež mu byla žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému poskytnut téhož dne, a to převodem na bankovní účet žalovaného, z něhož provedl verifikační platbu. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl v souladu se smlouvou splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak v souladu se smlouvou dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Z celkové čerpané výše úvěru neuhradil žalovaný jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Vedle žalované jistiny požadovala žalobkyně kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, tj. 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne , datum, , a dále kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 2 260 Kč, sjednanou ve smlouvě, tj. 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je žalovaný v prodlení, za období ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. ode dne , datum, , do data odeslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně, tj. do dne , datum, . Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

2. V podání ze dne 16. 2. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že úvěruschopnost, coby věřitel, posuzovala na základě údajů sdělených klientem. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. S odkazem na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (čl. 10.1), registrací na jejích webových stránkách klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí či Databázi neplatných dokladů MVČR. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a jeho žádosti o úvěr tak bylo vyhověno. Ke dni vyhotovení uvedeného podání (k 16. 2. 2026) nezaplatil žalovaný na svůj dluh ničeho.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, se z jednání soudu omluvila, a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, a zároveň nepožádal o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů.

5. Za účelem zjištění skutkového stavu věci byly provedeny níže uvedené důkazy, z nichž bylo zjištěno následující: Žalovaný požádal žalobkyni prostřednictvím její webové stránky o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se v žádosti identifikoval mimo jiné jménem, příjmením, rodným číslem a číslem občanského průkazu. V žádosti dále uvedl, že je svobodný, bydlí sám v pronajatém bytě, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, pracuje pro společnost , právnická osoba, jako , Anonymizováno, a dosahuje zde měsíčního příjmu ve výši 30 760 Kč. Jeho měsíční výdaje činí 16 000 Kč, není proti němu vedena exekuce ani insolvence (viz Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). Žalovaný žalobkyni společně s žádostí předložil kopie řidičského a občanského průkazu (viz kopie těchto dokladů předložené žalobkyní). Dále žalovaný žalobkyni předložil výpis ze svého účtu u , právnická osoba, ., za období od , datum, do , datum, , z něhož plyne, že od společnosti , právnická osoba, obdržel dne , datum, částku 26 486 Kč, dne , datum, částku 29 517 Kč, dne , datum, částku 31 972 Kč, dne , datum, částku 27 194 Kč a dne , datum, částku 33 113 Kč. Od společnosti , právnická osoba, . obdržel žalobce dne , datum, částku 11 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 15 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 15 000 Kč, dne , datum, částku 7 000 Kč a dne , datum, částku 8 000 Kč. Dne , datum, žalobce od společnosti , právnická osoba, . obdržel částku 23 000 Kč, jako jemu poskytnutý úvěr, a dne , datum, pak od společnosti , právnická osoba, obdržel částku 70 000 Kč, jako výplatu půjčky (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, ., za období od , datum, do , datum, ). Na podkladě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., částku 10 000 Kč. Tento úvěr byl žalovanému poskytován bez konkrétního účelu na dobu neurčitou s tím, že úvěr trvá do doby úplného splacení jistiny, která byla úročena úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úrok přirostlý za uplynulé období měl být splácen každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci. Jistina úvěru mohla být splacena zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, byl úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také účelně vynaložené náklady, které vznikly úvěrujícímu v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Úvěrující byl povinen, v případě prodlení úvěrovaného s úhradou částky podle smlouvy, vyzvat úvěrovaného k úhradě dlužné částky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Úvěrující byl oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu dojde-li k porušení smluvní povinnosti úvěrovaného uvedené ve smlouvě. V případě zesplatnění úvěru byl úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení podle smlouvy, včetně smluvní pokuty (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení , právnická osoba, o provedené platbě vystavené den , datum, a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanému sdělila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek, vyplývajících ze smlouvy, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl zároveň žalobkyní vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 30 318 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu (viz. dopis žalobkyně žalovanému ze dne , datum, ). Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy ve výši 33 349,65 Kč do tří dnů (viz dopis zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, ).

6. Z ostatních listinných důkazů neplynou žádné pro věc rozhodné skutečnosti, které by vedly k přehodnocení skutkových a právních závěrů soudu.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Na předmětnou smlouvu se tak vztahují veškerá zákonná ujednání zákona o spotřebitelském úvěru. Ve světle tohoto faktu pak měla žalobkyně provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což učinila způsobem zcela nedostatečným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila výdělkové poměry žalovaného z výpisu z jeho účtu u , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, , dále operovala se zjištěním, že žalovaný není veden v exekučním a insolvenčním rejstříku. Z dokazování však nevyplynulo, že by se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného blíže zabývala faktem, že z výpisu z jeho účtu je zřejmé, že žalovaný krátce před sjednáním předmětného úvěru čerpal několik dalších úvěrů v celkové částce cca 164 000 Kč, a také se nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry (zejména pak jeho výdaji a náklady na domácnost). Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje uvedené dlužníkem věřiteli ověřit, resp. je objektivně podložit (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, č.j. 33 Cdo 2981/2022). Žalobkyně si nikterak neověřila výši měsíčních výdajů žalovaného, tyto ani blíže nezkoumala. Nevyžádala si od žalovaného ani žádné informace a dokumenty k ověření výdajové stránky žalovaného (např. nájemní smlouvu, zálohové faktury za elektřinu, plyn, vodu apod.). Za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s informacemi od žalovaného (tedy že má měsíční výdaje ve výši 16 000 Kč), aniž by si tyto následně ověřovala, nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť bez údajů o nákladech a výdajích žadatele a osob s ním případně žijících ve společné domácnosti si mohla těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Pokud by žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného skutečně s odbornou péčí, zjistila by nejen z výpisu z jeho účtu (tak, jak je uvedeno shora), ale např. i náhledem do bankovního a nebankovní registru klientských informací (tzv. rejstřík BRKI a NRKI), že žalovaný měl v době uzavření smlouvy velmi pravděpodobně hned několik dalších jiných nesplacených spotřebitelských úvěrů uzavřených s nebankovními subjekty.

17. Soud tak uzavírá, že žalovaný a žalobkyně spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelské smlouvě byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, .

18. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet fakticky poskytla. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, a žalovaný ani netvrdil, že by žalobkyni na tento dluh cokoli uhradil. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, protože při absolutní neplatnosti smlouvy neexistuje právní důvod pro přiznání úroku z úvěru či žádané smluvní pokuty. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazků, zcela (a záměrně) pomíjena.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

20. Po porovnání úspěchu a neúspěchu účastníků řízení v souzené věci, kdy žalobkyně byla úspěšná co do 61,5 % žalované částky a neúspěšná co do 38,5 %, tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 23 % jí vzniklých nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, odměny za právní zastoupení advokátem ve výši 5 340 Kč (za tři úkony právní služby po 1 780 Kč, a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne , datum, a sepis žaloby, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a tři paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem z částky 7 490 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 722,70 Kč (tj. 23 % z částky 7 490 Kč).

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; místo plnění ve vztahu k náhradě nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.