10 C 114/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících Jitky Šonové a Michala Soukupa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 97 222 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 97 222 Kč příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

I. Předmět řízení a argumentace účastníkůI.1 Tvrzení a argumentace žalobkyně1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 97 222 Kč s příslušenstvím jako náhrady poměrné části nákladů vynaložených žalobkyní na zvýšení kvalifikace žalované.

2. Dle žalobních tvrzení byla žalovaná u žalobkyně zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici , pracovní pozice, . Žalovaná na základě smlouvy, kterou uzavřela , datum, se společností , právnická osoba, , absolvovala u této společnosti desetiměsíční akreditovaný kurz „, název kurzu, za cenu 125 000 Kč. Dne , datum, pak účastníci uzavřeli dohodu o zvýšení kvalifikace, kterou se žalobkyně zavávala umožnit žalované zvýšení kvalifikace studiem uvedeného kurzu a žalovaná se zavázala po zvýšení kvalifikace setrvat u žalobkyně po dobu 3 let v pracovním poměru nebo jí uhradit vynaložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace. Dne , datum, žalobkyně zaplatila společnosti , právnická osoba, kurzovné ve výši 125 000 Kč za žalobkyni. Kurz následně žalovaná dokončila dne , datum, .

3. Po skončení vzdělávacího programu však následně žalovaná pracovala u žalobkyně pouze 8 měsíců do listopadu 2023. V této době vykonávala nadále práci , pracovní pozice, . Dne , datum, žalovaná dala výpověď z pracovního poměru a ten následně skončil ke dni , datum, . Žalované tak vznikla povinnost nahradit žalobkyni poměrnou část vynaložených nákladů na zvýšení kvalifikace ve výši 97 222 Kč (125 000 Kč / 36 měsíci x 28 měsíců). Žalobkyně přitom sice zvýšenou kvalifikaci žalované nevyužívala, žalovaná však po skončení kvalifikace nepracovala u žalobkyně po dobu 12 měsíců, která by umožňovala hodnotit, zda došlo k naplnění výjimky z povinnost hradit uvedenou náhradu stanovené v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce.I.2 Tvrzení a argumentace žalované4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a ve věci uvedla, že kvalifikaci si v souladu s uzavřenou kvalifikační dohodou zvyšovala kvůli plánovaným personálním změnám u žalované, v jejichž rámci měla být žalované přidělena vyšší pracovní pozice , pracovní pozice, . Do tohoto útvaru měla žalovaná přejít od , datum, a měla se začít připravovat na náhradnictví po plánovaném odchodu , tituly před jménem, , jméno FO, z dané pozice. Tento plán se však nakonec nerealizoval: Následně totiž došlo ke změně ředitele , divize žalobkyně, , jméno FO, žalované , datum, sdělil, že s jejím přechodem do daného útvaru a následným povýšením nesouhlasí a že úsilí při absolvování kvalifikačního kurzu bude žalované kompenzováno alespoň navýšením mzdy. V rozporu s tím ovšem poté byla žalovaná v rámci hierarchie žalobkyně od , datum, naopak ponížena z pozice , Anonymizováno, (přímo podřízené řediteli divize) na pozici , Anonymizováno, (podřízené vedoucímu týmu, resp. oddělení), v důsledku čehož přišla o nárok na manažerské vozidlo. Po dokončení kurzu žalovaná žádala svého nadřízeného o narovnání mzdové situace dle příslibu z , datum, . Uvedené dohody však žalobkyně nenaplnila.

5. Po absolvování kurzu tak v důsledku náplň práce ani přidělované pracovní úkoly nevyžadovaly nově zvýšenou kvalifikaci žalované. Žalovaná z tohoto důvodu opakovaně žádala žalobkyni o odpuštění povinnosti uhradit žalobkyni náklady zvýšení kvalifikace dle kvalifikační dohody. Žalobkyně však tyto žádosti zamítla. Z těchto důvodů se žalovaná rozhodla dát výpověď z pracovního poměru. Žalobkyně tedy zvýšenou kvalifikaci žalované nevyužívala a zjevně ani neměla v úmyslu využívat. Za této situace žalobkyni dle názoru žalované ve smyslu § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce nárok na úhradu nákladů na zvýšení kvalifikace nevznikl.II. Skutkový stavII.1 Skutková zjištění6. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

7. Žalovaná na základě účastníky uzavřené pracovní smlouvy pracovala u žalobkyně od března 2018 na pozici , pracovní pozice, (prokázáno pracovní smlouvou z , datum, a dodatkem z , datum, ).

8. Dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu nazvanou „, Anonymizováno, “. Touto smlouvou byla upravena účast žalované na skupinovém základním kurzu , název kurzu, akreditovaném rozhodnutím MŠMT organizovaného v online formě. Kurz sestával z Přípravného modulu zahrnujícího zejména seznámení se základními nástroji, metodikou a základy vývoje softwaru, se základy teorie algoritmů a s online zdroji a dále z Orientačního modulu zahrnujícího aplikaci nástrojů z přípravného modulu na větších projektech, výuku základů moderního vývoje softwaru a seznámení s několika programovacími jazyky a technologiemi. Kurz trval 23 týdnů výuky + 6 týdnů volna a přípravy na zkoušky. Žalovaná na základě smlouvy mohla žádat navíc o poskytnutí Projektového modulu v „super intenzivní formě“ v délce trvání 7 týdnů výuky a 2 týdnů volna a přípravy na zkoušky, zahrnujícího práci na projektech sestavených na základě oblasti zájmu. Cena kurzu činila 125 000 Kč (prokázáno smlouvou se studentem z , datum, včetně příloh 1–5 a protokolu pro online studenty).

9. Dne , datum, uzavřely žalobkyně a žalovaná Kvalifikační dohodu o zvýšení kvalifikace, kterou se žalobkyně zavázala žalované umožnit zvýšení kvalifikace studiem akreditovaného vzdělávacího programu , název kurzu, na , právnická osoba, on line kurzem při zaměstnání a uhradit kurzovné 125 000 Kč. Žalovaná se v dohodě zavázala po zvýšení kvalifikace setrvat u žalobkyně po dobu 3 let v pracovním poměru nebo žalobkyni uhradit vynaložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace, a to i tehdy, pokud skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Současně bylo sjednáno, že závazek žalované k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace (prokázáno Kvalifikační dohodou o zvýšení kvalifikace z , datum, ).

10. Dne , datum, , právnická osoba, fakturovala žalobkyni částku 125 000 Kč za výše uvedený kurz žalované. Žalobkyně , datum, zaslala této společnosti objednávku daného kurzu pro žalovanou, dohodou z , datum, přistoupila k dluhu žalované představujícímu cenu kurzu 125 000 Kč a danou částku pak , datum, uhradila (prokázáno fakturou č. , hodnota, , objednávkou č. , hodnota, , dohodou o přistoupení k dluhu z , datum, a výpisem z účtu žalobkyně č. , č. účtu, k datu , datum, ).

11. Žalovaná kurz absolvovala a , datum, úspěšně složila jeho závěrečnou zkoušku (prokázáno potvrzením o studiu z , datum, ).

12. Dne , datum, společnost , právnická osoba, vystavila žalované certifikát o absolvování kurzu (prokázáno certifikátem z , datum, ).

13. Dne , datum, žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru (prokázáno výpovědí z , datum, ).

14. Následujícího dne žalovaná oznámila žalobkyni překážky v práci na straně zaměstnavatele (prokázáno oznámením o překážce v práci na straně zaměstnavatele z , datum, ).

15. Dne , datum, a ještě jednou pak v den podání výpovědi žalovaná žádala žalobkyni o odpuštění kompenzace za zvýšení kvalifikace s tím, že žalobkyně její zvýšenou kvalifikaci nevyužívá (prokázáno žádostmi o odpuštění kompenzace za zvýšení kvalifikace z , datum, a z , datum, ).

16. Předžalobní výzvou z , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 97 222 Kč a upozornila ji na možnost podání žaloby v případě neuhrazení (prokázáno předžalobní výzvou z , datum, včetně dodejky).

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná kurz absolvovala v souvislosti s původně zvažovaným přidělením vyšší pracovní pozice manažera útvaru provozu peněžních služeb, k němuž však nakonec nedošlo. Stejně tak bylo mezi účastníky nesporné, že v mezidobí mezi absolvováním kurzu a skončením pracovního poměru žalobkyně zvýšenou kvalifikaci žalované žádným způsobem nevyužívala.

18. Soud provedl rovněž důkaz nepodepsaným návrhem dohody o uznání dluhu, dodejkou z , datum, , odmítnutím dohody o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady z , datum, , sdělením žalobkyně ze , datum, a doručenkou datové zprávy z , datum, , z těchto důkazů však neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.II.2 Závěr o skutkovém stavu19. Na podkladě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

20. Žalovaná na základě pracovní smlouvy z , datum, pracovala u žalobkyně jako , pracovní pozice, . Dne , datum, účastníci v souvislosti s tehdy zvažovaným povýšením žalované na manažerku útvaru , Anonymizováno, uzavřeli dohodu o zvýšení kvalifikace, v níž se mj. žalovaná zavázala setrvat u žalobkyně 3 roky po zvýšení kvalifikace. Na základě této dohody žalovaná absolvovala kurz , název kurzu, , který úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou , datum, . Žalobkyně pak na základě uvedené dohody za žalovanou uhradila kurzovné 125 000 Kč. K původně zvažovanému povýšení žalované nedošlo, žalovaná nadále vykonávala práci , pracovní pozice, a žalobkyně její zvýšenou kvalifikaci nevyužívala. Dne , datum, dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru.III. Právní posouzení21. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že žalobu neshledal důvodnou. Žalovaná sice nesplnila svůj závazek z kvalifikační dohody setrvat u žalobkyně po dobu tří let po zvýšení kvalifikace a dala po šesti měsících a jednom dni od zvýšení kvalifikace výpověď z pracovního poměru. S ohledem na to, že žalobkyně po celou dobu až do výpovědi a do následného skončení pracovního poměru zvýšenou kvalifikaci žalované nevyužívala, však byla naplněna zákonná výjimka z povinnosti zaměstnance uhradit poměrnou část nákladů na zvýšení kvalifikace. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů:

22. Podle § 234 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce „uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.“23. Podle § 235 odst. 2 zákoníku práce „nesplní-li zaměstnanec svůj závazek z kvalifikační dohody pouze zčásti, povinnost nahradit náklady zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se poměrně sníží.“ Podle odst. 3 písm. d) tohoto ustanovení „povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká, jestliže zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl.“24. Žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaná jako zaměstnankyně uzavřely kvalifikační dohodu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 234 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná si ve smyslu této dohody zvýšila kvalifikaci absolvováním kurzu programátora , název kurzu, – za datum absolvování kurzu je přitom na místě považovat datum jeho ukončení úspěšným složením závěrečné zkoušky , datum, (datum následného vydání certifikátu o absolvování kurzu, který má povahu pouhého osvědčení, v tomto směru není rozhodné). Žalobkyně na základě dohody uhradila cenu kurzu ve výši 125 000 Kč, a vynaložila tak náklady na zvýšení kvalifikace žalované.

25. V uvedené kvalifikační dohodě se žalovaná zavázala setrvat u žalobkyně po dobu 3 let od zvýšení kvalifikace. Tento závazek žalovaná nedodržela, neboť , datum, , tj. 6 měsíců a jeden den po zvýšení kvalifikace, dala výpověď z pracovního poměru, který tak na základě této výpovědi skončil , datum, .

26. V řízení ovšem bylo současně prokázáno (resp. mezi účastníky ani nebylo sporné), že žalobkyně po celé období po zvýšení kvalifikace žalované tuto zvýšenou kvalifikaci žádným způsobem nevyužívala.

27. Za této situace se soud zabýval především otázkou, zda v projednávaném případě byla naplněna výjimka z povinnosti zaměstnance nahradit poměrnou část nákladů zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace stanovená ve výše citovaném ustanovení § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. V tomto směru soud dospěl ke kladnému závěru.

28. Jádro sporu mezi účastníky spočívá v jejich rozdílném výkladu § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce a konkrétně v jejich odlišném názoru na to, zda se může žalovaná úspěšně dovolat dané výjimky, pokud po zvýšení kvalifikace pracovala u žalované méně než 12 měsíců. Uvedené ustanovení totiž výjimku z povinnosti zaměstnance nahradit náklady zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace váže na to, že zaměstnavatel zaměstnancovu zvýšenou kvalifikaci „nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců.“29. Ze samotného textu vykládaného ustanovení § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce jednoznačná odpověď na danou právní otázku neplyne. Při řešení této otázky je tak třeba vycházet ze smyslu a účelu právní úpravy povinnosti zaměstnance nahradit při předčasném skončení pracovního poměru náklady zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace, stejně jako ze smyslu a účelu výjimky stanovené v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. Dle názoru soudu se zákonodárce touto úpravou snaží spravedlivě vyvážit na jedné straně zájem zaměstnance na skutečném využití kvalifikace, do jejíhož zvýšení vložil svůj čas a úsilí, a na straně druhé zájem zaměstnavatele, který na zvýšení zaměstnancovy kvalifikace vynaložil prostředky, aby kvalifikace byla využívána právě v jeho prospěch, nebo aby se mu vynaložené prostředky navrátily. V rámci toho se pak právní úprava snaží bránit tomu, aby se zaměstnanec ocitl „v pasti“, kdy jeho nově nabyté kompetence nejsou zaměstnavatelem nijak využívány a kdy hrozí, že tyto kompetence časem zakrní, kdy mu však v ukončení pracovního poměru fakticky brání riziko proplácení finanční náhrady zaměstnavateli.

30. V situaci, která nastala v projednávané věci, ke dni podání výpovědi i ke dni skončení pracovního poměru byla naplněna podmínka nevyužívání zvýšené kvalifikace žalobkyně po dobu nejméně 6 měsíců. Skutečnost, že v obou daných momentech ještě neuběhlo 12 měsíců od zvýšení kvalifikace, s ohledem na shora uvedený účel nemůže být na překážku uplatnění výjimky z povinnosti zaměstnance nahradit náklady zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace. Trvání na uplynutí této doby by totiž vedlo k absurdní situaci, kdy by žalovaná poté, co její kvalifikace 6 měsíců nebyla využívána, zbytečně čekala dalších šest měsíců do okamžiku, kdy bude moci dát výpověď a kdy se (s jistotou) bude moci výjimky ze své náhradové povinnosti dovolat. Takový právní názor by představoval přepjatý formalismus, a nelze jej tak považovat za správný.

31. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že i po šesti, resp. osmi měsících nevyužívání zvýšené kvalifikace se žalovaná mohla úspěšně dovolat výjimky z povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli poměrnou část nákladů na zvýšení své kvalifikace. Tato povinnost tedy v projednávaném případě se skončením pracovního poměru žalované nevznikla.IV. Závěr a náklady řízení32. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná.

34. Náklady žalované činí celkem 21 280 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 20 080 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 4 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 5 020 Kč (převzetí zastoupení, odpor z , datum, včetně následného doplnění z , datum, , vyjádření z , datum, , účast na jednání , datum, ) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 4 úkony po 300 Kč.

35. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).