10 C 149/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 50,88 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum] stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky za měsíce duben 2021 až listopad 2021. Výše měsíčního poplatku činí 135 Kč.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný je od 1. 2. 2007 přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za měsíce duben až listopad 2021 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou z [datum] (prokázáno dopisem z [datum] včetně dodejky).

6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

7. Žalovaný, jenž vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 o. z. v prodlení, když televizní poplatky za měsíce duben až listopad 2021 (celkem tedy za 8 měsíců) řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 080 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 50,88 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou vymáhání televizních poplatků je, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.