10 C 195/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 814 322 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 715 637 Kč, jejíž splatnost se stanoví do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 98 685 Kč, úroku ve výši 10,99 % procenta ročně z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku za prodlení ve výši 15 % ročně z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 483,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 814 322 Kč spolu s úrokem 10,99 % ročně z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, jako nesplaceného úvěru. Dle žalobních tvrzení účastníci 26. 9. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěru ve výši 790 755 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně v měsíčních splátkách po 11 165 Kč. Ve smlouvě byla sjednána též kapitalizace úroků do jistiny. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr – vycházela z toho, že žalovaným uvedený měsíční příjem 20 000 Kč odpovídá průměrnému příjmu na účtu žalovaného a že uvedl-li žalovaný měsíční výdaje 0 Kč, lze na základě ekonomického modelu vycházet z výdajů 7 662 Kč; žalobkyně též zohlednila další splátky úvěrů ve výši 750 Kč, ověřila, že žalovaný není v insolvenci, v CBCB ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a z historie interní evidence ověřila, že neměl relevantní negativní informace. Po poskytnutí úvěru žalovaný splácel sjednané splátky dle splátkového kalendáře jen do 15. 5. 2023 a následně již neplnil ničeho, a to i navzdory opakovaným upomínkám. Upomínkou z 9. 9. 2023 žalobkyně úvěr prohlásila za splatný. Žalovaná částka 814 322 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 806 926 Kč, a dlužných poplatků za náklady spojené s prodlením a za pojištění v celkové výši 7 396 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání.

4. Po provedeném dokazování soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Účastníci dne 26. 9. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 790 755 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně ve splátkách po 11 029 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Ohledně způsobu poskytnutí úvěru si účastníci sjednali, že částka 640 755 Kč bude určena ke konsolidaci dřívějšího ve smlouvě specifikovaného splátkového úvěru žalovaného vůči žalobkyni a využití zbývající částky je na uvážení žalovaného (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 26. 9. 2022). Pozdějšími dodatky se účastníci počínaje únorem 2023 dohodli na splatnosti splátek ke každému 25. dni v měsíci a na odkladu splátek pro období od 25. 4. 2023 do 24. 5. 2023 (prokázáno nedatovaným dodatkem ke smlouvě o úvěru vedenému na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a dodatkem z 4. 4. 2023).

6. V době uzavírání smlouvy o úvěru měla žalobkyně k dispozici informace o pohybech na u ní vedeném účtu žalovaného. V období od 1. 3. 2022 do uzavření smlouvy mezi tyto informace patřilo mj. následující: pravidelné příjmy žalovaného byly tvořeny mzdou od společnosti , Anonymizováno, . ve výši 26 279 Kč v březnu 2022, 36 067 Kč v dubnu 2024, 29 522 Kč v květnu 2022, 9 228 Kč v červenci 2022; od 13. 7. 2022 byl žalovaný v pracovní neschopnosti, v této souvislosti obdržel nemocenské 13 959 Kč v červenci 2022, 9 945 Kč v srpnu 2022, 8 415 Kč v září 2022. Na účet žalobci v jednotlivých měsících přicházely též blíže nespecifikované platby od paní , jméno FO, (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalovaného za březen až září 2022).

7. Dne 26. 9. 2022 žalovaný čerpal na svůj účet část úvěru ve výši 156 345,60 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalovaného za březen 2022). Téhož dne žalovaný čerpal zbývající část úvěru ve výši 634 177,40 Kč formou provedení mimořádné splátky staršího úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 20. 9. 2022 do 28. 9. 2022).

8. V období od 26. 9. 2022 do 15. 5. 2023 žalovaný úvěr splácel a uhradil na něj částku v celkové výši 75 118 Kč, z toho 66 174 Kč na jistinu a zbytek na poplatky (prokázáno přehledem pohybů na úvěrovém účtu označeném jako „podklady pre sudne konanie“ a přehledem „stav úvěru v minulosti“).

9. Dopisem z 5. 8. 2023 žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 39 378 Kč. Dopisem ze dne 9. 9. 2023 následně žalobkyně sdělila žalovanému, že k 6. 9. 2023 došlo k zesplatnění úvěru (prokázáno dopisy z 5. 8. 2023 a z 9. 9. 2023).

10. Dopisem z 22. 4. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky a upozornila jej na možnost podání žaloby (prokázáno dopisem z 22. 4. 2024 včetně dodejky na adresu , adresa, a na adresu , adresa, ).

11. Soud provedl rovněž důkaz ceníkem žalobkyně pro soukromou klientelu, z nějž však neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

16. Jak plyne z citovaného ustanovení, poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.

17. Dlužno také podotknout, že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost spotřebitele jakožto úvěrovaného subjektu (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS).

18. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z uvedeného tedy vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.

20. Žalobkyně sice v řízení úplným a konkrétním způsobem tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a svá tvrzení také z většiny prokázala. Zjištěný způsob zkoumání úvěruschopnosti však soud shledal zcela nedostatečným. Při zohlednění značné výše poskytnutého úvěru (790 755 Kč) i nezanedbatelné výše sjednaných splátek (11 165 Kč měsíčně) bylo v projednávaném případě v souladu se standardem odborné péče úvěrujícího na místě provést relativně důkladné prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, tj. zjištění a ověření údajů o jeho příjmové, ale i výdajové stránce. Žalobkyně však tento standard odborné péče nedodržela: pokud jde o příjmovou stránku, spokojila se s obecným tvrzením žalovaného o příjmu ve výši 20 000 Kč a s informací, že v minulosti činily příchozí platby na účet žalovaného i vyšší průměrnou částku. Nijak se však již nezabývala prověřováním toho, zda je žalovaný k datu poskytnutí úvěru v pracovním poměru či má jinak zajištěn pravidelný zdroj příjmů v potřebné výši, ani žádným způsobem nezohlednila, že v době poskytnutí úvěru byl žalovaný již více než dva měsíce v pracovní neschopnosti, jak plynulo i z výpisů z jeho účtu, které byly žalobkyni dostupné. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, žalovaná se spokojila s výsledky ekonomického modelu a zohledněním splátkového zatížení, aniž by blíže přezkoumávala zjevně nepravdivý údaj o nulových výdajích uvedený žalovaným, skutečnost, že v minulosti pravidelně z účtu žalovaného odcházely platby v nezanedbatelné výši bezprostředně po připsání pravidelného příjmu od společnosti , Anonymizováno, i v jiných obdobích a aniž by zjišťovala konkrétnější pravdivý údaj např. o pravidelných výdajích na základní potřeby jako je bydlení či platby za dodávky energií. V poměrech projednávaného případu tak soud provedené prověření úvěruschopnosti žalovaného shledal nedostatečným.

21. V návaznosti na výše uvedené tak soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem zkoumala a adekvátně ji neprověřila (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. V návaznosti na výše uvedené soud práva a povinnosti účastníků řízení vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru v částce 715 637 Kč, která odpovídá rozdílu poskytnuté částky 790 755 Kč a žalovaným splacené částky 75 118 Kč.

24. Splatnost dlužné částky soud stanovil v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který požaduje splatnost „v době přiměřené možnostem úvěrovaného“, ve lhůtě tří měsíců, která umožňuje opatřit si prostředky ke splacení úvěru. Žalovaný v řízení nevznesl žádná tvrzení o svých momentálních poměrech, která by umožňovala stanovit přiměřenou výši a splatnost případných nových splátek.

25. Ve zbytku, tj. co do částky 98 685 Kč, úroku ve výši 10,99 % procenta ročně z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku za prodlení ve výši 15 % ročně z částky 806 926 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, soud žalobu s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy shledal nedůvodnou, a v této části ji zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu 34 % těchto nákladů s ohledem na to, že žalobkyně byla v řízení úspěšná z 67 % (úspěch ohledně jistiny 715 637 Kč, neúspěch ohledně jistiny 98 685 Kč, úroku z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku 143 299,60 Kč a ohledně úroku ve výši k datu vyhlášení rozsudku 104 990,80 Kč).

27. Náklady žalobkyně činí celkem 33 774 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 32 574 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony žalobkyně dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby, příprava na jednání, účast na jednání).

28. Třídenní lhůtu k plnění povinnosti k zaplacení náhrady nákladů řízení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.