10 C 226/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , příspěvková organizace, Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 74 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 200 Kč od 21. 3. 2024 do 22. 11. 2024 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 74 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 200 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 568 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky za parkování vozidla RZ: , SPZ, ve výši 72 300 Kč a odtah ve výši 1 900 Kč, který žalobkyně provedla dne 28. 2. 2024. Dle žalobních tvrzení bylo toto vozidlo po odtahu umístěno žalobkyní na jí provozovaném parkovišti. Žalobkyně žalovanou k vyzvednutí vozidla a zaplacení dlužné částky opakovaně vyzývala, a to výzvou z 14. 3. 2024 a z 28. 5. 2024. Žalovaná si vozidlo nevyzvedla a dlužnou částku za odtah a parkovné ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila.2 Žalobkyně dále k výzvě soudu sdělila, že žalované nazaslala výzvu k úhradě celé jistiny (74 200 Kč) a že výzvou k úhradě je dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také sám žalobní návrh.3 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4 Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5 Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti:6 Žalobkyně provedla dne 28. 2. 2024 odtah motorového vozidla ve vlastnictví žalované, které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. K odtahu došlo na pokyn strážníka městské policie, neboť vozidlo neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti (zjištěno z protokolu o odtahu č. , hodnota, z 28. 2. 2028 a z výpisu z karty vozidla).7 Žalovaná byla dopisem ze dne 14. 3. 2024 informována o odtahu vozidla a o cenách odtahu a střežení vozidla na parkovišti žalobkyně. Současně byla žalovaná dopisem vyzvána k vyzvednutí vozidla z parkoviště žalobkyně (zjištěno z oznámení o odtahu vozidla – výzvy k převzetí vozidla z 14. 3. 2024 včetně dodejky z 19. 3. 2024).8 Dne 28. 5. 2024 byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě dlužné částky za parkovné (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky z 28. 5. 2024 včetně dodejky z 4. 6. 2024).9 Dle sazebníku poplatků má žalobkyně nárok na částku 1 900 Kč za odtah vozidla a částku 72 300 Kč za střežení vozidla, sestávající z denní sazby ve výši 250 Kč za každý 1. den (den odtahu) až 3. den střežení vozidla, ve výši 400 Kč za každý 4. a další započatý den až do 180. dne a ve výši 50 Kč za 181. den a každý následující den (zjištěno ze zřizovací listiny žalobkyně, nařízení č. 2/2013 Sb. hlavního města Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti).10 Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:11 Žalobkyně dne 28. 2. 2024 realizovala odtah motorového vozidla žalované, protože vozidlo žalované neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti. Žalobkyně odtažené vozidlo umístila na parkovišti, které provozuje. Žalobkyně žalovanou dne 14. 3. 2024 a dne 28. 5. 2024 písemně upozornila, že její vozidlo bylo odtaženo. Žalobkyně žalovanou současně vyzvala, ať si vozidlo vyzvedne a uhradí částku za odtah a parkovné. Žalovaná si vozidlo nevyzvedla a dlužnou částku za odtah a parkovné do dnešního dne neuhradila.12 Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by dlužnou částku za parkování vozidla uhradila.13 Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně.14 Žalobkyně dne 28. 2. 2024 v souladu se svým předmětem činnosti na území hl. m. Prahy odstranila na základě § 25 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, silniční motorové vozidlo vlastněné žalovanou. Vozidlo žalované neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti.15 Žalobkyni proto v souladu s nařízením č. 2/2013 Sb. hlavního města Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně střežení na parkovišti vzniknul nárok na částku 72 300 Kč za následujících 924 dnů parkování (s ohledem na žalobkyní uplatněné období od 28. 2. 2024 do 19. 3. 2024. Žalobkyně současně okamžik splatnosti pohledávky ztotožnila s okamžikem vhození výzvy z 14. 3. 2024 do poštovní schránky žalované, tj. s datem 19. 3. 2024, zákonný úrok z prodlení z jistiny pak žalobkyně požádala od 21. 3. 2024. Žalobkyně však soudu neprokázala, že by k úhradě jistiny žalovanou vyzvala. Soud tak výrokem I. tohoto rozsudku nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 21. 3. 2024 do 22. 11. 2024, tedy do dne splatnosti – dne následujícího po dni, kdy byla žaloba žalovanému doručena fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. – zamítl. S ohledem na datum splatnosti pak soud rovněž shledal, že úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 12,75 % ročně a nikoliv žalobou požadovaných 14,75 % ročně, a žalobu tak zamítl rovněž co do 2% rozdílu. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud návrhu žalobkyně v celé zbývající části vyhověl, přičemž zákonný úrokem z prodlení žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 23. 11. 2024 do zaplacení.16 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze ve zcela nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 026 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 848 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 200 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za její doplnění žaloby z 3. 1. 2025, neboť v něm byly uvedeny skutečnosti, které měly a mohly být soudu sděleny již při podání žaloby.