10 C 228/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 085,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky , částka, spolu skapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ,úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úrokem ve výši 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , jméno PO, , právnická osoba, , („společnost , jméno PO, “) poskytla žalovanému na základě smlouvy z , datum, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, a společnost , jméno PO, proto ke dni , datum, přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky. Pohledávku za žalovaným následně společnost , jméno PO, smlouvou z , datum, postoupila žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje konkrétně zaplacení dlužné jistiny , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, a dlužného úroku za dobu do zesplatnění ve výši , částka, . Jako příslušenství žalované částky pak žalobkyně dále požaduje kapitalizované úroky za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizované zákonné úroky z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci se souhlasem účastníků jednal dle ust. § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Dne , datum, uzavřela společnost , jméno PO, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to online na webu , jméno PO, .cz. Smlouvou se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě „kreditní linky“ do výše , částka, . Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch společnosti , jméno PO, minimální měsíční platby do 21. dne každého měsíce do doby uhrazení celé dlužné částky s tím, že informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb mu bude sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který bude dostupný online na jeho účtu , jméno PO, na www., jméno PO, .cz. Současně bylo ve smlouvě specifikováno, že minimální měsíční splátka „se vypočítá jako fixní částka, která když bude pravidelně měsíčně splácena tak celý Čerpaný úvěr bude splacen v době stanovené v Osobních podmínkách jako ‚období pro výpočet Minimální měsíční splátky‘.“ Období pro výpočet měsíční splátky nebylo ve smlouvě sjednáno. Ve smlouvě byl sjednán úrok v roční výši 60 %. Ve smlouvě byla dále specifikována RPSN 81,02 % (prokázáno osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a fotografií občanského průkazu žalovaného).

6. Před poskytnutím úvěru měla společnost , jméno PO, k dispozici výpis z běžného účtu žalobce za období od , datum, do , datum, , z nějž mj. vyplýval pravidelný příjem žalovaného ve výši nejméně , částka, měsíčně (prokázáno přehledem příchozích a odchozích plateb z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ).

7. Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, ve výši , částka, , nesplatil však na něj ničeho (prokázáno přehledem denní historie „půjčky“ č. , hodnota, a potvrzením , Anonymizováno, o provedení transakce ze dne , datum, ).

8. Smlouvou ze dne , datum, společnost , jméno PO, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, včetně výňatku z přílohy).

9. Postoupení pohledávky společnost , jméno PO, žalovanému oznámila dopisem z téhož dne (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z , datum, ).

10. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do , datum, a upozornila jej na možnost podání žaloby (prokázáno dopisem z , datum, včetně poštovního podacího lístku).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaný zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 60 %, s RPSN 81,02 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.

13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020, rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, a tam citovaná rozhodnutí).

14. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v prosinci 2021 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 8,28 %, a s průměrnou úrokovou sazbou 7,91 % ročně pro spotřebitelské úvěry a 12,9 % ročně pro revolvingové úvěry[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným tedy přesahovala RPSN (81,02 %) téměř desetinásobně průměrnou RPSN a i sjednaná úroková sazba (60 %) dosahovala více než čtyřnásobku průměru pro kontokorentní úvěry. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1190. ]

15. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

16. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by právní předchůdkyně žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

17. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

18. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

19. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., neboť poskytnutím finančních prostředků bez platné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Z dlužné částky v původní výši , částka, žalovaný neuhradil ničeho, a nadále je tedy povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Nárok na vrácení poskytnuté částky se pak ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stal splatným , datum, , tj. ve lhůtě plnění stanovené v předžalobní výzvě z , datum, , u níž žalobkyně doložila odeslání na adresu žalovaného. Od dne následujícího, tedy od , datum, žalobkyni vzniklo dále právo požadovat úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; ke dni splatnosti činil úrok z prodlení 12,75 % ročně, s ohledem na vázanost předmětem řízení však soud mohl přiznat žalobkyni pouze úrok v požadované výši 11,75 % ročně. Z těchto důvodů je žaloba důvodná ohledně částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Ve zbytku je naproti tomu žaloba nedůvodná: Nároky na úrok a poplatek mají původ v neplatné smlouvě, a nemohly tedy vzniknout. Úrok z prodlení je pak požadován za delší období a z vyšší částky, než na jaké žalobkyni vznikl nárok s ohledem na datum splatnosti a výši bezdůvodného obohacení.

20. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl z převážné části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly: žalobkyně byla konkrétně v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (, částka, na jistině a , částka, na úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do vyhlášení rozsudku) a neúspěšná ohledně částky , částka, (, částka, na požadovaném dlužném poplatku, , částka, na úroku z jistiny do zesplatnění, , částka, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, , částka, na kapitalizovaném úroku, , částka, na úroku z částky , částka, od , datum, do vyhlášení rozsudku, , částka, na úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , , částka, na úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do vyhlášení rozsudku).