10 C 62/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 46 254,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 300 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 954,80 Kč spolu skapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 094,16 Kčkapitalizovaným úrokem ve výši 3 775,59 Kčúrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 600 Kč od , datum, do zaplacení,úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 19 179,18 Kč od , datum, do zaplacení,úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 479,18 Kč od , datum, do zaplacení,úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 300 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 2,25 % ročně z částky 27 300 Kč od , datum, do zaplacení,III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení 46 254,80 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , právnická osoba, , („společnost , právnická osoba, “) na základě smlouvy z , datum, č. , hodnota, poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 13 761 Kč. Žalovaná uhradila dohromady pouze 1 900 Kč a s úhradou se dostala do prodlení, a společnost , právnická osoba, proto ke dni , datum, vyčíslila dlužnou částku na 19 179,18 Kč na jistině a 10 773,82 Kč na poplatku. Dále společnost , právnická osoba, poskytla žalované na základě smlouvy z , datum, č. , hodnota, úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit s spolu s poplatkem ve výši 7 609 Kč. Žalovaná uhradila dohromady pouze 800 Kč a s úhradou se dostala do prodlení, a společnost , právnická osoba, proto ke dni , datum, vyčíslila dlužnou částku na 9 600 Kč na jistině a 6 701,80 Kč na poplatku. Pohledávky z obou uvedených smluv za žalovanou následně společnost , právnická osoba, smlouvou z , datum, postoupila žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci se souhlasem účastníků jednal dle ust. § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouvou se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 10 899 Kč vypočteným jako součet úroku 7 483 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 916 Kč Ve smlouvě byla dále specifikována úroková sazba 43 % ročně a RPSN 64,53 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).

6. Před poskytnutím úvěru měla společnost , právnická osoba, od žalované k dispozici údaj o tom, že žalovaná je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 9 733 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, doložený též výpisy z účtu žalované (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr z , datum, ).

7. Žalovaná úvěr čerpala dne , datum, ve výši 20 000 Kč, splatila z něj však pouze 1 900 Kč (prokázáno tabulkou umoření ke smlouvě č. , hodnota, ).

8. Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouvou se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 7 609 Kč vypočteným jako součet úroku 4 244 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 1 865 Kč Ve smlouvě byla dále specifikována úroková sazba 86 % ročně a RPSN 204,41 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).

9. Před poskytnutím úvěru měla společnost , právnická osoba, od žalované k dispozici údaj o tom, že žalovaná je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 9 733 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, doložený též výpisy z účtu žalované (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr z , datum, ).

10. Žalovaná úvěr čerpala dne , datum, ve výši 10 000 Kč, splatila z něj však pouze 800 Kč (prokázáno tabulkou umoření ke smlouvě č. , hodnota, ).

11. Smlouvou ze dne , datum, společnost , právnická osoba, postoupila obě pohledávky za žalovanou žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, včetně přílohy a potvrzením o úplatě z , datum, ).

12. Postoupení pohledávky společnost , právnická osoba, žalované oznámila dopisem z téhož dne (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z , datum, ).

13. Před podáním žaloby žalobkyně dopisem z , datum, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do , datum, a upozornila ji na možnost podání žaloby (prokázáno dopisem z , datum, včetně poštovního podacího lístku).

14. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , datum, a , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 10 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru, v nichž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 43 %, resp. 86 % ročně a s RPSN 64,53 %, resp. 204,41 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřených úvěrových smluv a jejich souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že obě smlouvy se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu jsou absolutně neplatné ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.

16. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020, rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, a tam citovaná rozhodnutí).

17. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v červenci a srpnu 2022 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány (při fixaci mezi 1 a 5 lety) s průměrnou úrokovou sazbou 9,68, resp. 9,89 % ročně a s průměrnou RPSN 9,91 %, resp. 10,24 %.[footnoteRef:1] V případě první smlouvy uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou tedy přesahovala úroková sazba obvyklé sazby více než čtyřnásobně, a RPSN pak dokonce více než šestinásobně. V případě druhé smlouvy uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou pak přesahovala úroková sazba obvyklé sazby více než osminásobně, a RPSN pak dokonce téměř dvacetinásobně. Rozpor obou úvěrových smluv s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1144__D19955 a https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1193__ ]

18. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

19. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká obou smluv v celém jejich rozsahu, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru soudu by právní předchůdkyně žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

20. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřené smlouvy o úvěru jsou z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatné podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

21. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

22. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., neboť poskytnutím finančních prostředků v celkové výši 30 000 Kč bez platné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Z dlužné částky ve výši 30 000 Kč žalovaná dosud plnila uhradila 2 700 Kč, a zbývá jí tedy vydat bezdůvodné obohacení ve výši 27 300 Kč. Nárok na vrácení poskytnuté částky se pak ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stal splatným , datum, , tj. ve lhůtě plnění stanovené v předžalobní výzvě z , datum, , u níž žalobkyně doložila odeslání na adresu žalované. Od dne následujícího, tedy od , datum, žalobkyni vzniklo dále právo požadovat úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; ke dni splatnosti činil úrok z prodlení 12,75 % ročně. Ve zbytku je naproti tomu žaloba nedůvodná: Nároky na úrok a poplatek mají původ v neplatné smlouvě, a nemohly tedy vzniknout. Úrok z prodlení je pak požadován za delší období, ve vyšší procentní sazbě a z vyšší částky, než na jaké žalobkyni vznikl nárok s ohledem na datum splatnosti a výši bezdůvodného obohacení.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl z převážné části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly: žalobkyně byla konkrétně v řízení úspěšná ohledně částky 29 158,38 Kč (27 300 Kč na jistině a 1 858,38 Kč na úroku z prodlení z částky 27 300 Kč od 1.6 11. 2024 do vyhlášení rozsudku) a neúspěšná ohledně částky 36 688,46 Kč (18 954,80 Kč na jistině, 8 094,16 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, 3 775,59 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 179 Kč na úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 600 Kč od , datum, do vyhlášení rozsudku, 2 352,87 Kč na úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 19 179,18 Kč od , datum, do vyhlášení rozsudku, 184,54 Kč na úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 479,18 Kč od , datum, do vyhlášení rozsudku, 1 219,55 Kč na úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 300 Kč od , datum, do , datum, a 327,95 Kč na úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 27 300 Kč od , datum, do vyhlášení rozsudku).