10 C 99/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno jméno ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 490 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně, od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 640 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení 11 490 Kč s příslušenstvím s tím, že [datum] účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce a současně dohodu o hmotné odpovědnosti, z níž vyplývala odpovědnost žalovaného za schodek na svěřených hodnotách. Dne [datum] žalovaný převzal vozidlo žalobkyně Renault Traffic 3, r. z. [anonymizováno] [číslo], téhož dne kolem 17:00 hod pak svou nedbalostí způsobil na tomto vozidle škodu: při nakládání dokumentů do vozidla nechal otevřené boční dveře, do kterých následně poryvem větru uhodila otevřená vrata brány. Nárazem byly dveře vysazeny z pantů, upadly a byly zničeny. Současně došlo k rozbití zadního bočního skla a byl promáčknut plech nad pravým zadním kolem. Následně bylo vozidlo opraveno v autorizovaném servisu [příjmení] a škodní událost byla nahlášena pojišťovně, u níž měla žalobkyně sjednáno havarijní pojištění. Celkové náklady na opravu vozidla činily 114 897 Kč, spoluúčast žalobkyně v rámci pojistné události pak činila 10 %, tj. 11 490 Kč. Tato částka tak představuje škodu, za níž žalovaný žalobkyni odpovídá. Žalobkyně vyzvala žalovaného k proplacení žalované částky, žalovaný však dosud dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a uvedl, že se tvrzení žalobkyně nezakládají na pravdě. Žalovaný si není vědom, že by se čehokoliv dopustil a žalobkyni způsobil škodu: žalovaný dostal klíče od vozidla a klíče od parkoviště s tím, že si má vzít vozidlo. Když k vozidlu na parkovišti přišel, bylo již poškozené. Také částku 114 897 Kč za opravu žalovaný považuje za přehnanou: na autě bylo rozbité okno a vysazené dveře, opravu tedy lze provést za pár tisíc korun. Je proto možné, že žalobkyně si nechala opravit i jiná poškození vozidla. Za červen 2021 navíc žalovaný ani neobdržel plat, tudíž pro žalobkyni v tomto období vůbec nepracoval.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] dohodu o provedení práce, podle které se žalovaný zavázal pro žalobkyni v období od [datum] do [datum] provést dohodnutý pracovní úkol jako řidič dopravního prostředku do 3,5 t. Předpokládaný rozsah práce činil 300 hodin a odměna 90,50 Kč/hod (prokázáno dohodou o provedení práce [číslo] z [datum]).

5. Téhož dne účastníci uzavřeli rovněž dohodu o hmotné odpovědnosti, podle níž žalovaný převzal hmotnou odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat (prokázáno dohodou o hmotné odpovědnosti z [datum]).

6. Dne [datum] v [číslo] paní [jméno] [příjmení] za žalobkyni a žalovaný podepsali předávací protokol k vozidlu Renult Traffic 3, r. z. [anonymizováno] [číslo]. Podle něj žalovaný převzal vozidlo bez závad, pouze s tím, že chybí zadní kryt kufru a jsou poškrábané zadní dveře zevnitř, stav tachometru činil 192 512,66 km. Dne [datum] v 16:48 paní [příjmení] a žalovaný podepsali druhou část tohoto protokolu o vrácení vozidla, podle níž (vedle chybějícího zadního krytu kufru a poškrábaných zadních dveří) bylo rozbité zadní pravé okno, zlomené posuvné dveře vpravo a nad pravým zadním kolem se nacházelo promáčknutí; v protokolu bylo dále konstatováno, že škoda byla [datum] nahlášena pojišťovně, stav tachometru činil 192 512,76 km (prokázáno předávacím protokolem k vozidlu r. z. 5ai [číslo] ze [datum] a [datum]).

7. Žalobkyně prostřednictvím paní [jméno] [příjmení] oznámila pojišťovně, že [datum] v 17:00 hod. došlo na adrese [ulice a číslo] v [anonymizováno] k pojistné události v podobě poškození pojištěného vozidla [příjmení] [jméno], r. z. [anonymizováno] [číslo]. Rozsah poškození popsala tak, že je rozbité zadní sklo, poškozený díl nad pravým zadním kolesem a zlomené dveře, vozidlo není pojízdné. Prohlídka vozidla byla před oznámením pojistné události provedena [právnická osoba], s. r. o. (prokázáno oznámením škodné události havarijního pojištění [číslo] číslo pojistné smlouvy [číslo]).

8. Dopisem z [datum] pojišťovna sdělila žalobkyni, že ukončila pojistné šetření ke škodě vzniklé [datum] na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka] a z podkladů, které měla k dispozici stanovila pojistné plnění ve výši 103 407 Kč, neboť celkové náklady na opravu vozidla činily 114 897 Kč a 10% spoluúčast žalobkyně činí 11 490 Kč (prokázáno dopisem [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], z [datum], [číslo]).

9. Dopisem ze [datum], doručeným žalovanému [datum], žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou (prokázáno předžalobní upomínkou ze [datum] včetně výpisu sledování zásilky a podací stvrzenky).

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedla, že pro žalobkyni jako dodavatelka dělá zpracování dat k účetnictví a organizuje provoz. Ví, že žalovaný si v pátek převzal nepoškozené vozidlo, byť vozidlo při předání žalovanému fyzicky neviděla: předání probíhalo tak, že svědkyně v centrále v [anonymizováno] ulici připravila protokol a dala jej žalovanému k podpisu, současně mu dala klíče od auta a areálu – jednalo se o uzamčený areál žalobkyně v ulici [ulice] v [anonymizováno], areál má asi 1 000 metrů a parkují v něm 4 auta žalobkyně. Do areálu vedou velká dvoukřídlá vrata, která lze zajistit kamenem proti samovolnému uzavření, není v něm kamerový systém. Parkovací místa se nacházejí 6–10 metrů od vrat. Svědkyně si myslí, že tam předtím vozidlo parkoval žalovaný, který s ním jezdil. V 17 hodin svědkyni telefonoval žalovaný, že je průser: když vyjížděl z areálu, brána narazila do otevřených bočních dveří auta a vyrazila je. Ptala se žalovaného, proč byly dveře otevřené a sdělil jí, že větral. Svědkyně ho poslala do servisu ve stejné ulici jako areál, v němž bylo auto zaparkováno a zavolala jednateli žalobkyně, zda by se přijel podívat na místo. Jednatel do areálu přijel ještě během telefonního hovoru, svědkyně ještě slyšela, jak na žalovaného křičí, ať nekouří v autě, poté hovor típl. Poté jednatel svědkyni zavolal, aby vozidlo objednala do autorizovaného servisu a u pojišťovny ověřila, zda se jedná o její smluvní servis. Vozidlo do servisu vezl žalovaný, svědkyně pak byla v servisu v pondělí. Dveře nedržely v pantech a byly prohnuté, nedaly se zavřít, pohyblivá část se stala nepohyblivou; okno vzadu bylo rozsypané, poškozen byl také práh u bočních dveří. Když žalovaný podepisoval protokol při odevzdávání auta, nadával, že škoda půjde za ním. Svědkyně mu řekla, že za chyby se platí. Ne, že by přiznal, že způsobil škodu, byl naštvaný. V rámci opravy bylo vše pod dohledem likvidátora z pojišťovny, ta schvalovala vše, co se muselo opravit. Nebyly opravovány závady uvedené již v předávacím protokolu ze [datum] spočívající v chybějícím zadním krytu kufru a poškrábaných zadních dveřích.

11. Žalovaný při své účastnické výpovědi uvedl, že dostal klíče od parkoviště a od vozidla na [anonymizováno] a jel do Areálu v [anonymizováno] v [anonymizováno]. Otevřel vrata a zavolal paní [příjmení], že vozidlo je poškozené. Když pak přijel šéf, požádal žalovaného, aby vozidlo odvezl do servisu. Škodu nezavinil. Když do areálu přišel, vozidlo stálo 10 metrů od brány a v daném okamžiku již bylo poškozené, poškození si všiml, když vozidlo poprvé uviděl. Žalovanému se zdá, že předtím tam vozidlo neparkoval on, nepamatuje si, zda byl den předtím v práci. Jeho práce spočívala v tom, že vozil jednatelova syna do školy, z [obec] na [anonymizováno], a zpět. Daný den ráno asi jednatelova syna nevezl, možná jel druhý řidič. Žalovaný neví, jaké vozidlo druhý řidič používal; nemyslí, že by mohlo jít o vozidlo [příjmení] [jméno]. S vozidlem však pravděpodobně jezdil i někdo jiný než žalovaný, nemá však ponětí, zda i v době na přelomu května a června 2021.

12. Shora rekapitulované listinné důkazy soud hodnotil jako plně pravdivé a věrohodné, když neměl důvod pochybovat o správnosti jejich obsahu. Naproti tomu, pokud jde o svědeckou výpověď [anonymizováno] [příjmení] a účastnickou výpověď žalovaného, je zřejmé, že obsah těchto výpovědí je navzájem v přímém rozporu: pokud by totiž bylo pravdivé tvrzení žalovaného, že v době, kdy [datum] přišel do areálu, stálo vozidlo na parkovacím místě a již bylo poškozené, nemohlo by být zároveň pravdivé tvrzení svědkyně, že jí žalovaný telefonicky sdělil, že do vozidla narazila vrata, když žalovaný vyjížděl z areálu. Po zhodnocení průběhu obou výpovědí soud plně uvěřil svědkyni [příjmení] [příjmení], která vypovídala spontánně, přesvědčivě a věrohodně a popisované události si pamatovala přiměřeně časovému odstupu cca jednoho roku od nich. Její výpověď byla též podpořena obsahem předávacího protokolu ze 4. a 7. 6. 2021 a byla konzistentní i z toho hlediska, že zjištěné poškození zcela odpovídá jí popisovanému průběhu děje škodní události. Naopak žalovanému soud neuvěřil, neboť vypovídal velmi váhavě a vyhýbavě a selektivně se odvolával na to, že si některé okolnosti nepamatuje; věrohodnost výpovědi žalovaného je pak pochopitelně z podstaty věci oslabena též jeho zájmem na výsledku řízení. Soudu se navíc jeví nepravděpodobným i to, že by žalovaný, pokud by byla pravdivá jeho verze událostí, [datum] bez námitek podepsal předávací protokol o odevzdání vozidla konstatující jednotlivá poškození vozidla a neobsahující žádnou informaci o tom, že by vozidlo bylo poškozeno již před jeho fyzickým převzetím žalovaným [datum]. Stejně tak nepravděpodobným se soudu jeví i to, že by neznámá osoba někdy v době před [datum], 17:00 hod., vozidlo poškodila způsobem odpovídajícím nárazu vrat při vyjíždění a následně je zaparkovala zpět na parkovací místo a zde jej zanechala s poškozenými bočními dveřmi – a to otevřené, neboť boční dveře nebylo s ohledem na způsob poškození možné zavírat. Za této situace soud neměl žádné pochybnosti o tom, že k poškození vozidla došlo způsobem tvrzeným žalobkyní a popisovaným svědkyní, tedy nárazem vrat do otevřených bočních dveří vozidla v okamžiku, kdy žalovaný s vozidlem vyjížděl z areálu.

13. Soud provedl rovněž důkaz listinou Povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany z [datum], potvrzením o převzetí potvrzení o zaměstnání z [datum], interními pravidly pro používání firemních vozů a fotodokumentací (neidintifikovatelného) poškození. Z nich však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

14. S ohledem na shora popsané hodnocení důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič na základě dohody o provedení práce z [datum], která byla uzavřena na dobu do [datum] s předpokládaným rozsahem práce 300 hodin a v níž byla sjednána mzda ve výši 90,50 Kč/hod. Dne 4. 6. 2021 žalovaný převzal vozidlo žalobkyně Renult Traffic 3, r. z. [anonymizováno] [číslo], které nebylo poškozeno (s výhradou že chybějícího zadního krytu kufru poškrábaných zadních dveří) a bylo zaparkováno v areálu žalobkyně v ulici [ulice] v [anonymizováno]. Při vyjíždění z tohoto areálu však žalovaný nezajistil vrata od areálu a nechal otevřené boční posuvní dveře auta, následkem poryvu větru pak vrata do bočních dveří narazila, a došlo tak k poškození vozidla: rozbití zadního pravého okna, zlomení posuvných dveří vpravo a promáčknutí nad pravým zadním kolem. Náklady na následnou opravu těchto poškození v autorizovaném servisu činily 114 897 Kč, z toho 103 407 Kč bylo kryto pojistným plněním od pojišťovny, zbývající částka 11 490 Kč připadla na 10% sjednanou spoluúčast.

16. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

17. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 3 tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

18. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

19. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odst. 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

20. Podle § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Soud předně shledal, že ač účastníci uzavřeli dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty ve smyslu § 252 odst. 1 zákoníku práce, na niž žalobkyně v průběhu řízení odkazovala, nelze podle uvedeného ustanovení posuzovat odpovědnost žalovaného jakožto zaměstnance za škodu způsobenou na svěřeném motorovém vozidle. Z výslovného znění tohoto ustanovení totiž vyplývá, že dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty se vztahuje pouze na hodnoty svěřené zaměstnanci k vyúčtování, za které se považují„ hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu.“ Jak výslovně vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku z 23. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 492/2019,„ z okruhu těchto hodnot jsou vyloučeny kupříkladu motorová vozidla nebo předměty, jimiž je vybavena prodejna či kancelář, protože nejde o věci určené k oběhu nebo obratu.“ 21. Odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou na vozidle žalobkyně z tohoto důvodu soud posuzoval podle výše citované obecné úpravy obsažené v § 250 odst. 1 zákoníku práce. Předpoklady vzniku této odpovědnosti jsou protiprávní jednání zaměstnance při plnění pracovních úkolů či v souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění zaměstnance v podobě nedbalosti či úmyslu. Důkazní břemeno o naplnění těchto předpokladů nese v soudním řízení zaměstnavatel. V nyní projednávané věci pak splnění všech podmínek zákonné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli bylo bez pochybností prokázáno: Žalovaný tím, že při plnění svých pracovních úkolů ponechal otevřené boční dveře vozidla a nezajistil vrata, ač jejich zajištění bylo v daném místě možné a obvyklé, jednal nedbale a porušil přitom svou povinnost ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením ve smyslu § 301 písm. d) zákoníku práce. Následkem tohoto zaviněného protiprávního jednání pak došlo k poškození vozidla. Výše žalobkyni vzniklé škody odpovídá nákladům na opravu vozidla po odečtení vyplaceného pojistného plnění, a činí tedy 11 490 Kč, tj. částku ve výši 10% sjednané spoluúčasti v rámci havarijního pojištění, která žalobkyni nebyla pojišťovnou vyplacena.

22. Soud rovněž zvážil zákonnou limitaci náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti upravenou v § 257 odst. 2 zákoníku práce ve výši 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. S ohledem na to, že v kalendářním čtvrtletí předcházejícím vzniku škody (§ 354 odst. 1 zákoníku práce) žalovaný pro žalobkyni nepracoval, bylo třeba pro účely výpočtu zákonného limitu vyjít z pravděpodobného výdělku žalovaného ve smyslu § 355 odst. 1 zákoníku práce. Podle uzavřené dohody o provedení práce měl žalovaný pro žalobkyni odpracovat 300 hodin po 90,50 Kč/hod v průběhu 7 měsíců, jeho pravděpodobný měsíční výdělek tedy činí 3 879 Kč (300 x 90,5 / 7). Čtyřapůlnásobek této částky činí 17 455,50 Kč, a výše požadované náhrady škody tak tento zákonný limit nepřesahuje.

23. Konečně pak soud konstatuje, že žádnou relevanci ve věci nemá tvrzení žalovaného o tom, že mu nebyla řádně uhrazena mzda. Z hlediska posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni je rozhodné pouze to, že [datum] byl žalobce v práci a ke škodě došlo při plnění jeho pracovních úkolů, což bylo v řízení bez pochybností prokázáno.

24. Žalovaný je z uvedených důvodů povinen nahradit žalobkyni způsobenou škodu ve výši 11 490 Kč. Žalobkyně pak žalovaného dopisem ze [datum], doručeným mu [datum], vyzvala k plnění ve lhůtě 15 dnů, a [datum] se proto žalovaný ve smyslu § 1958 odst. 1 a § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ocitl v prodlení s plněním dlužné částky a vznikla mu též povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data [datum], a soud jej proto přiznal v požadovaném rozsahu.

25. Ze všech uvedených důvodů soud shledal, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 6 640 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 4 740 Kč za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí zastoupení, vyjádření ze [datum], účast na jednání dne [datum]) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.