11 C 135/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem <b>I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a v kat. úz. [část obce], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova bez č.p. nebo č.e., garáž, to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a v kat. úz. [část obce], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova bez č. nebo č., garáž, to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, s odůvodněním, že se stal obdarovaným na základě darovací smlouvy uzavřené dne 14. 1. 2013 mezi ním a jeho sestrou [jméno] [příjmení], kdy předmětem daru byl právě předmětný pozemek, jehož součástí je daná garáž. K obdarování došlo na základě svobodné a jasné vůle jeho sestry, která tak hodlala naplnit dřívější přání rodičů, tedy předat za života pozemek do vlastnictví žalobce, svého bratra. Ohledně darovací smlouvy bylo na katastru nemovitostí zahájeno vkladové řízení, které však zůstalo nedokončené, a to z důvodu formálních překážek, shledaných katastrálním úřadem v popisu nemovitosti v darovací smlouvě, který neodpovídal novelizovaným katastrálním předpisům. K doporučení katastrálního úřadu vzali proto účastníci vkladového řízení, dárkyně a obdarovaný, svůj návrh na vklad práva zpět. Darovací listina však i nadále nepochybně zachycuje vůli dárkyně darovat předmětné nemovitosti, v době podpisu byla dárkyně zcela duševně způsobilá. Zdravotní stav dárkyně se zhoršil v důsledku úrazu, který utrpěla v [anonymizováno] 2013 a který vyvolal nutnost umístění dárkyně do zdravotnického zařízení. Dárkyně, sestra žalobce, zemřela dne 4. 12. 2017 bez pořízení pro případ smrti. Jedinou dědičkou se v dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] stala vnučka dárkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Během trvání dědického řízení se žalobce obrátil na pověřeného notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s výzvou, nechť dědička vstoupivší do práv a povinností zemřelé dárkyně ve vztahu k předmětné darovací smlouvě naplní ujednané povinnosti a nechť je vzniklý právní a faktický stav zohledněn v probíhajícím dědickém řízení. Na to notář žalobci sdělil, že poučil dědičku o závaznosti právního jednání, ta přesto neuznala darovací smlouvu ze dne 14. 1. 2013 za pravou a platnou z důvodu duševní nezpůsobilosti zůstavitelky (tj. dárkyně) k takovému právnímu jednání. Žalobce má však za to, že dárkyně byla v době sepisu smlouvy v [anonymizováno] 2013 zcela při smyslech, dědička navíc svá tvrzení nijak nepodložila. Žalobce proto vyzval dědičku, aby respektovala poučení soudního komisaře, naplnila zákonné povinnosti a jednala tak, aby došlo ke vkladu vlastnického práva žalobce k pozemku do katastru nemovitostí. Tato výzva však byla právním zástupcem dědičky odmítnuta. Právní jednání dědičky – zcizení daných nemovitostí – považuje žalobce za neplatné. Žalobce učinil zjištění, že dědička hodlá sporné nemovitosti zcizit – převést na třetí osobu, a to na žalovanou, když podala návrh na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku, vedený u katastrálního úřadu pod č. řízení [anonymizováno] [číslo] [rok]. Jelikož tomuto postupu nemohl žalobce přivolit, neboť byl přesvědčen, že darovací smlouvou byl řádně obdarován a dědička je tímto projevem vůle vázána, podal dne 4. 11. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na vydání předběžného opatření, v němž by bylo dědičce uloženo nenakládat s předmětnými nemovitostmi. Soud I. stupně však nepravomocně usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. [číslo jednací], návrh zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. [číslo jednací], napadené usnesení soudu I. stupně změnil a předběžné opatření nařídil. Zároveň žalobci uložil podat žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Ještě předtím však katastrální úřad povolil, resp. provedl dne 29. 11. 2019 vklad vlastnického práva z dědičky na žalovanou, a to i přestože byl informován, že bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí o jeho návrhu na vydání předběžného opatření, aby dědička měla povinnost s nemovitostmi nenakládat. Soud uloženou povinnost z usnesení ze dne 9. 12. 2019 splnil dne 22. 1. 2020, když podal žalobu o určení vlastnického práva k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, kde jako žalovanou uváděl dědičku [příjmení] [jméno] [příjmení] coby původního vlastníka. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl však žalobce neúspěšný, neboť soudy dospěly k závěru, že žalovaná měla být osoba zapsaná jako aktuální vlastník v katastru nemovitostí. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. [číslo jednací], žalobu zamítl. Přitom žalobcův návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, žalované [anonymizováno], zamítl, což potvrdil i odvolací soud. Žalobce proto v souladu s odůvodněním rozhodnutí o původní žalobě podal žalobu proti žalované jako aktuálně v katastru zapsanému vlastníku.

2. Žalobce má přitom za to, že žalovaná nebyla v dobré víře v době probíhajícího vkladového řízení, a to jak s ohledem na komunikaci žalobce s (tehdejším) statutárním ředitelem žalované, tak s ohledem na komunikaci s právním zástupcem žalované. Žalovaná byla nepochybným způsobem informována o skutečnosti, že probíhajícímu převodu nemovitostí se bude žalobce aktivně bránit, neboť jeho přednostní vlastnické právo bylo již v minulosti založeno platným právním jednáním – darovací smlouvou, že žalobce obdržel pozemek již dříve darem od své sestry a že dědička je tímto právním jednáním vázána. Právo z existující platné darovací smlouvy, způsobilé k tomu, aby byl žalobce potvrzen zákonem předepsaným způsobem jako vlastník v žalobě specifikovaných nemovitostí, darovaných mu z rozhodnutí jeho sestry, žalobci nesporně proti zapsanému katastrálnímu vlastníkovi svědčí.

3. K výzvě soudu ohledně naléhavého právního zájmu na daném určení žalobce doplnil, že dovozuje svůj naléhavý právní zájem ze závěrů soudů učiněných v řízení vedeném u zdejšího soudu pro sp. zn. [spisová značka], včetně názorů soudu odvolacího a soudu dovolacího. V aktuálně zahájeném řízení je tedy dána skutečnost svědčící o tom, že ke dni zahájení řízení byla jako vlastník sporných nemovitostí v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, žaloba proto splňuje podmínky dané § 80 o.s.ř., tj. nepostrádá preventivní charakter, žalobci tak svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla zamítnout, a to z následujících důvodů. Učinila nesporným, že žalovaná nabyla nemovitosti do vlastnictví od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne 16. 10. 2019, na základě níž byl proveden zápis do katastru nemovitostí. Darovací smlouva ze dne 14. 1. 2013 nebyla bezvadnou smlouvou, což vedlo žalobce a dárkyni k tomu, že dne 19. 3. 2013 vzali společně návrh na vklad vlastnického práva podle této darovací smlouvy zpět a vkladové řízení vedené pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo dne 22. 3. 2013 zastaveno. Judikatura ohledně vázanosti dědice vůlí převodce, který zemřel předtím, než na základě jím uzavřené smlouvy o převodu nemovitostí byl proveden vklad, resp. podán návrh na vklad vlastnického práva, vychází z existence bezvadné smlouvy o převodu, tak tomu však v daném případě není. Daná darovací smlouva není způsobilou vkladovou listinou. Tvrdit vázanost dědice vůlí zemřelého převodce ve smlouvě, která je pro svou neurčitost zjevně absolutně neplatná, je zcela neudržitelné, nehledě na značný časový odstup mezi uzavřením darovací smlouvy a úmrtím dárkyně, nic tedy žalobci a dárkyni nebránilo, aby uzavřeli novou, právně bezvadnou smlouvou, v které by se vyvarovali chyb, které jim katastrální úřad v rámci výzvy k doplnění vytkl. Řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] skončilo zjevně žalobcovým neúspěchem.

5. K tomu žalobce doplnil, že nesouhlasí s tím, že darovací smlouva mezi ním a jeho sestrou nebyla právně bezvadnou, tedy byla pro neurčitost zjevně neplatnou, přičemž odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. [anonymizováno] [číslo], který uvedl, že katastrální úřad je povinen provést výklad smlouvy a na základě výkladu lze překlenout i určité formální nedostatky ve smlouvě. U žalobce šlo o shodný případ, formální nedostatek, přičemž z obsahu listiny bylo nepochybné, že sestra žalobce mu daruje předmětný pozemek. Formální nedostatek tak nejenže nenarušuje právně bezvadnou smlouvu, ale ani nemá za následek absolutní neplatnost pro neurčitost, neboť samotný pozemek je označen nepochybným způsobem, parcelním číslem a katastrálním územím. Ani zpětvzetím návrhu na vklad neztratila smlouva mezi žalobcem a jeho sestrou platnost ani účinnost, tolik nenastaly žádoucí účinky – vklad vlastnického práva žalobce. Překážkou přitom byl formalistický přístup příslušného katastrálního úřadu, tedy žalobce byl poprvé„ poškozen“. K dalšímu poškození žalobce pak došlo nemravným postupem dědičky, která, ač poučena soudním komisařem o tom, že vstoupila do práv a povinností zůstavitelky, nepokračovala v plnění vůle dárkyně, k čemuž jí posloužilo nepodložené tvrzení, že v době obdarování nebyla dárkyně způsobilá právně jednat, namísto toho tedy převedla předmětné nemovitosti na žalovanou. Žalovaná odvádí pozornost od toho, že při nabývání citovaného pozemku nebyla v dobré víře, jelikož byla průkazně informována žalobcem o relevantních skutečnostech bránících převodu pozemku, včetně žalobcem podaného návrhu na vydání předběžného opatření. Žalobcem byl tedy opětovně poškozen postupem žalované jako nedobrověrného nabyvatele pozemku, kdy ve vztahu navrhovatelky a dědičky [příjmení] [příjmení] a žalované jako nabyvatele šlo zcela jednoznačně o vědomě zlé jednání. Žalobce byl následně, ač bdělý a dbající ochrany svých práv podáním včasného návrhu na vydání předběžného opatření, opět poškozen postupem katastrálního úřadu, který ničeho nedbal a pozemek převedl.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

7. Žalobce a sestra žalobce [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 14. ledna 2013 darovací smlouvu, na základě níž se sestra žalobce zavázala darovat žalobci parcelu [číslo] [anonymizováno] o výměře [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] o výměře [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí] (zjištěno z darovací smlouvy ze dne 14. 1. 2013). Dne 15. 1. 2013 byl podán návrh na vklad vlastnického práva pro žalobce ke Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na základě výzvy katastrálního úřadu k doplnění ze dne 7. 2. 2013 byl však návrh na vklad vzat zpět a řízení bylo ke dni 19. 3. 2013 zastaveno (zjištěno z informace o průběhu řízení č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]). Dopisem ze dne 10. 4. 2018 informovala právní zástupkyni žalobce pověřeného notáře ve věci dědického řízení po sestře žalobce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 4. 12. 2017, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že ještě za jejího života v [anonymizováno] 2013 byla uzavřena darovací smlouva mezi ní a žalobcem, kdy předmětem darování byla parcela parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž součástí pozemku byla budova bez č. p. nebo č. e. – [anonymizováno]. Právní zástupkyně žalobce uvedla, že předmětnou smlouvou jsou vázáni dědicové zemřelého účastníka smlouvy, kteří vstupují do práv a povinností zemřelého účastníka smlouvy, které tu byly v okamžiku jeho smrti. Jelikož smlouva nebyla spolu s návrhem na vklad podána příslušnému katastrálnímu úřadu, je třeba pokračovat s dědičkou zemřelé sestry v postavení osoby zavázané darovací smlouvou, právní zástupkyně žalobce proto požádala, aby pověřený notář toto v dědickém řízení zohlednil (zjištěno z dopisu ze dne 10. 4. 2018). Dopisem ze dne 14. 5. 2018 notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] právní zástupkyni žalobce sdělil, že poučil jedinou dědičkou, vnučku sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], o závaznosti právního jednání zůstavitelky pro její právní nástupce, dědička však neuznala darovací smlouvu ohledně pozemku včetně [anonymizováno] za pravou a platnou z důvodu duševní nezpůsobilosti zůstavitelky k takovému právnímu jednání, proto k pohledávkám jako ke sporným soud v pozůstalosti dle § 173 z. ř. s. nepřihlédl (zjištěno z dopisu ze dne 14. 5. 2018). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. května 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo téhož dne i právní moci, byla potvrzena jako jediná dědička pozůstalosti po sestře žalobce její vnučka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která mimo jiné nabyla rovněž nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec Praha a [katastrální uzemí] – pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez č. p./ č. e. – [anonymizováno] (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 5. 2018, č. j. [číslo jednací]). Dopisem ze dne 18. 6. 2018 sdělila právní zástupkyně žalobce dědičce [příjmení] [příjmení], že nesouhlasí s jejím postupem, který není nijak relevantně prokazován, a žalobce se případně bude domáhat nabytí vlastnického práva žalobou na určení, proto vyzvala dědičku, aby se v co nejkratší době vyjádřila písemně k popření závaznosti právního jednání sestry žalobce, a zároveň aby ohledně pozemku p. [číslo] jehož součástí je garáž, nečinila žádné úkony, které by znesnadnily nebo znemožnily vklad vlastnického práva žalobce pro případ, že by jeho žaloba na určení vlastnického práva byla úspěšná (zjištěno z dopisu ze dne 18. 6. 2018). Dopisem ze dne 28. 6. 2018 právní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] odpověděla, že dědička nepovažuje darovací smlouvu za platnou s ohledem na zdravotní stav sestry žalobce v době jejího uzavření (zjištěno z dopisu ze dne 28. 6. 2018). Dědička sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaná uzavřeli dne 15. 10. 2019 kupní smlouvu, na základě níž se [anonymizováno] [příjmení] zavázala převést na žalovanou vlastnické právo k pozemku p. [číslo] na tomto pozemku stojící budově bez č. p./ č. o., [anonymizováno], to vše v [katastrální uzemí] (zjištěno z kupní smlouvy mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovanou ze dne 15. 10. 2019). Téhož dne byl ke Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, podán návrh na vklad vlastnického práva pro žalovanou (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ke dni 2. 1. 2020). Žalobce nato podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal uložení povinnosti [anonymizováno] [příjmení] nenakládat s předmětnými nemovitostmi (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 11. 2019, č. j. [číslo jednací]), o čemž e-mailem ze dne 5. 11. 2019 právní zástupkyně žalobce informovala i žalovanou s tím, že žalobce nemovitosti obdržel v předchozí době darem od své sestry a převodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je tímto právním jednání vázána jako dědička (zjištěno z e-mailové komunikace mezi zástupkyní žalobce a žalovanou žal ze dne 5. 11. 2019). Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], zamítnut (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 11. 2019, č. j. [číslo jednací]) a dne 29. 11. 2019 katastrální úřad provedl vklad vlastnického práva pro žalovanou (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ke dni 2. 1. 2020). Na e-mail ze dne 5. 11. 2019 reagoval právní zástupce žalované e-mailem ze dne 27. 11. 2019 tak, že v katastru nemovitostí je vedeno záznamové řízení patrně na základě oznámení žalobcem, zjevně se však nejedná o záznamové řízení na základě oznámení soudu o nařízení předběžného opatření, proto požádal zástupkyni žalobce o informaci, jaký je stav v dané věci, zda skutečně byl podán návrh na nařízení předběžného opatření a zda o tomto návrhu bylo rozhodnuto a jak (zjištěno z e-mailu ze dne 27. 11. 2019 od zástupce žalované). K odvolání žalobce bylo usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření Městským soudem v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], změněno tak, že navrhované předběžné opatření bylo vydáno. Zároveň bylo ve výroku IV. žalobci uloženo, aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem (zjištěno z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2019, č. j. [číslo jednací]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2020, č. j. [číslo jednací], byla žaloba na určení vlastnictví žalobce k předmětnému pozemku a [anonymizováno] zamítnuta, neboť žaloba byla podána proti dědičce [příjmení] [příjmení], která však již jak v době podání žaloby, tak v době jednání soudu nebyla zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2020, č. j. [číslo jednací]). Tento rozsudek byl na základě odvolání žalobce Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 3. prosince 2020, č. j. [číslo jednací], potvrzen (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2020, č. j. [číslo jednací]). Dovolání žalobce pak bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2021, č. j. [spisová značka] [číslo], odmítnuto (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]).

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností.

9. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

11. Žalobce a sestra žalobce [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 14. ledna 2013 darovací smlouvu, kterou se sestra žalobci zavázala darovat pozemek parc. [číslo] na něm stojící [anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m² a cestu o výměře [anonymizováno] m², to vše v katastrálním území Nusle, vklad vlastnického práva pro žalobce však nebyl proveden a řízení u katastrálního úřadu bylo pro zpětvzetí zastaveno. Po smrti sestry žalobce dne 4. 12. 2017 byla jediná dědička sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení i následně žalobcem vyzvána ke splnění závazku z darovací smlouvy, ta to však odmítla, naposledy v [anonymizováno] 2018, s tím, že nepovažuje darovací smlouvu za platnou s ohledem na zdravotní stav sestry žalobce v době jejího uzavření. Následně dědička uzavřela dne 15. 10. 2019 se žalovanou kupní smlouvu, kterou se zavázala převést na žalovanou vlastnické právo k předmětným nemovitostem, a byl podán návrh na vklad vlastnického práva pro žalovanou. Jelikož návrh žalobce na nařízení předběžného opatření na nenakládání s předmětnými nemovitostmi, o němž byla informována i žalovaná, byl soudem I. stupně zamítnut, vklad vlastnického práva žalované byl katastrálním úřadem dne 29. 11. 2019 proveden. Až posléze bylo Městským soudem v Praze zamítavé usnesení soudu I. stupně změněno tak, že navrhované předběžné opatření bylo vydáno, a žalobci bylo uloženo, aby podal žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žaloba podaná žalobcem proti dědičce sestry žalobce však byla pravomocně zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, jelikož byla podána proti osobě, která nebyla v dané době zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.

12. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

13. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. s. ř.“), se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Předmětem žaloby na určení může být pouze existence či neexistence práva či právního poměru, přičemž deklaruje právní poměr či právo, které vznikly již v minulosti. Jedná se svou povahou o rozhodnutí preventivní, které má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce před tím, než dojde k porušení práva. Naopak tam, kde již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti, judikatura soudů opakovaně dovodila, že nemá určovací rozhodnutí smysl a je třeba se žalobou domáhat určitého plnění, tedy že žaloba na plnění má obvykle přednost před žalobou na určení.

15. S ohledem na výše uvedené je proto vždy nutné zkoumat u žalob na určení naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení, a to tam, kde není dán přímo ze zákona. Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod publ. č. R 6/2003, rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp.zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/1997 pod č. 21) je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žalobce je pak povinen takový naléhavý právní zájem tvrdit a prokázat.

16. Dle § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ SOZ“), vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

17. Dle § 133 odst. 2 SOZ, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

18. Dle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ NOZ“), převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

19. Soud však v daném případě shledal, že naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnictví k předmětným nemovitostem není dán.

20. Naléhavý právní zájem nemůže být bez dalšího dán pouze tím, že probíhají nebo probíhala soudní řízení ohledně předmětných nemovitostí, v nichž se žalobce domáhal určení vlastnictví, popř. zákazu dispozice s těmito nemovitostmi. Ani skutečnost, že navrhovatel v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je soudem odkázán k podání žaloby na určení vlastnictví, jeho naléhavý právní zájem bez dalšího nezakládá, je nutno tento naléhavý právní zájem založit na skutečnostech, z nichž plyne, že právo nebo právní poměr účastníka jsou ohroženy nebo je jeho právní postavení nejistým. To však v daném případě není ani tak splněno.

21. V případě převodu vlastnického práva přímo z právního předpisu, zde občanského zákoníku, vyplývá konkrétní způsob, jakým nabyvatel nabývá do svého vlastnictví nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, což pozemek parc. [číslo] v obci [obec] a v kat. úz. [část obce], jehož součástí je stavba – budova bez č.p. nebo č.e., [anonymizováno], splňuje. V případě takové nemovitosti je nutné nejen platně uzavřít nabývací smlouvu, tedy mít titul k nabytí nemovitosti v podobě darování, koupě, směny apod., ale k dokončení nabytí vlastnického práva je třeba dodržet i způsob nabytí vlastnického práva, který je dovršen až pravomocným vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pokud k vkladu nedojde, převod vlastnického práva není dovršen a k nabytí vlastnického práva nedojde. Toto pravidlo bylo zakotveno již v SOZ s účinností od 1. 1. 1992 v § 133 odst. 2 (do 31. 12. 1991 byl převod vlastnického práva k nemovitostem v soukromém vlastnictví podmíněn registrací převodní smlouvy státním notářstvím, do té doby smlouva nebyla vůbec účinná – viz § 134 odst. 2 SOZ, účinného do 31. 12. 1991) a v podstatě v nezměněné podobě jej přejal i NOZ do § 1105.

22. V tomto soud rovněž odkazuje na rozsáhlou a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. V právní větě rozsudku ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010, Nejvyšší soud uvedl následující:„ I. Nabývání vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí je dvoufázové; jeho esenciálním předpokladem je vznik závazkově právního vztahu (např. prostřednictvím uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem je úplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z prodávajícího do vlastnictví kupujícího za dohodnutou kupní cenu) s právními účinky inter partes, kdy k nabytí vlastnického práva k takto smluvně převáděnému nemovitému majetku a tedy k dovršení věcně právních účinků erga omnes, je zapotřebí vkladu tohoto vlastnického práva do katastru nemovitostí. II. Vklad vlastnického práva lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu. (…) Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušenému katastrálnímu úřadu. III. Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je tedy třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (tzv. intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí; taková smlouva má pouze účinek obligační - zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl. IV. Ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí. Tato právní skutečnost je dovršena („ nastane“) až uskutečněním všech jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. (…); dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani zpětné právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad.“ Obdobně se vyslovil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4314/2011.

23. Žalobce se tak nemůže domáhat určení svého vlastnického práva k nemovitostem s (prokázaným) tvrzením, že k zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí nedošlo v důsledku pochybení katastru nemovitostí a následného protiprávního jednání dědičky jeho sestry. Dokud totiž nebyl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proveden, nemůže se nabyvatel převáděné nemovitosti úspěšně domáhat určení svého vlastnického práva k takové nemovitosti, neboť se dosud vlastníkem ani stát nemohl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1876/2001).

24. Pokud se žalobce dosud nemohl stát vlastníkem předmětných nemovitostí, není dán ani jeho naléhavý právní zájem, jelikož zde není žádné právo žalobce, které by mohlo být ohroženo, nebo by se mohlo stát nejistým (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010).

25. Soud se tedy nezabýval dalšími vznesenými námitkami, a to platností a účinností darovací smlouvy, tím, zda sestra žalobce byla v době, kdy sjednala s žalobcem darovací smlouvu, způsobila činit taková právní jednání, a zda žalovaná byla dobrověrným nabyvatelem předmětných nemovitostí, a na základě výše uvedeného rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření k žalobě, a za účast na jednání soudu – dne 3. 2. 2022) a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.

27. Žalobce na jednání navrhl, aby pokud nebude jeho žalobě vyhověno, nebyla žalované přiznána náhrada nákladů řízení, když by měly být zváženy mimořádné okolnosti věci, a to morální hledisko a právní past, do níž se žalobce dostal, jelikož žalobce byl poškozen jednáním dědičky své sestry a žalované, rovněž jednáním katastru nemovitostí a rozhodnutími soudů, když v rozhodnutí o minulé žalobě bylo uvedeno, že žaloba je zamítána proto, že žaluje někoho, kdo není vlastníkem, žádný jiný důvod uveden nebyl.

28. Dle § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

29. Soud však v daném případě takové důvody zvláštního zřetele hodné neshledal, jelikož jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, darovací smlouva mezi žalobcem a jeho sestrou byla uzavřena dne 14. 1. 2013, dne 4. 12. 2017 jeho sestra zemřela a dne 14. 5. 2018 nabyla pozůstalost po sestře žalobce jediná dědička [příjmení] [příjmení], která již v [anonymizováno] 2018 dala žalobci na srozuměnou, že nepovažuje darovací smlouvu za platnou. Žalobce však po celou dobu nekonal a nesnažil se dostupnými právními prostředky domoci se převodu vlastnického práva na svou osobu, ať už za života své sestry (ačkoliv v té době byla situace komplikována jejím zdravotním stavem, v němž nebyla schopna sama jednat), nebo po její smrti vůči jediné dědičce, a to soudní cestou, např. žalobou na plnění povinností ze smlouvy. Žalobce tak měl právní prostředky, jak se domoci svých nároků předtím, než byly nemovitosti převedeny na žalovanou, která již nebyla nijak vázána povinnostmi ze sjednané darovací smlouvy, přičemž v dané době již byl zastoupen advokátem, tedy odborníkem v dané oblasti, od něhož se mu mělo dostat příslušných rad, nelze zde tedy dovodit, že nemohl mít povědomost o možnostech, jakým způsobem vést svou obranu proti počínání jediné dědičky své sestry. I pokud by snad došlo k pochybení v jednání katastru nemovitostí, případně jiných státních institucí, jak tvrdí žalobce, což však soud nijak nezkoumal, nemohlo toto mít vliv na skutečnost, že žalobce až do přelomu října a listopadu 2019, kdy se dozvěděl o tom, že dojde k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovanou, svá práva nehájil a soud tak nemohl přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. pro důvody zvláštního zřetele hodné, neboť je neshledal.