11 C 170/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení společného nájmu bytu rozvedených manželů

I. Společné nájemní právo účastníků k bytu č. , hodnota, , 4+1, I. kat. v 1. patře domu č.p., Anonymizováno, v kat. území a části obce , adresa, , na adrese , Jméno žalovaného B, , adresa, , se zrušuje a výlučným nájemcem tohoto bytu se určuje žalobkyně.

II. Žalovanému se náhrada za zrušené nájemní právo nepřiznává.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů ve výši , částka, na účet Obvodního soudu pro , adresa, .

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů ve výši , částka, na účet Obvodního soudu pro , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vůči žalovanému zrušení společného nájmu bytu č. , hodnota, , 4+1 v 1. patře domu č. p. , Anonymizováno, , kat. úz. , adresa, , na adrese , Jméno žalovaného B, , adresa, , a rozhodnutí, že výlučným nájemcem bytu je žalobkyně a žalovanému nepřísluší žádná náhrada. Žalobu odůvodnila tak, že uzavřeli s žalovaným manželství dne , datum, , za trvání manželství uzavřeli s pronajímatelem Ministerstvo finanční ČR smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, a vznikl tak společný nájem bytu manželi. , jméno FO, základě darovací smlouvy ze dne , datum, se vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, stalo , Anonymizováno, , adresa, , kdy dům byl svěřen do správy , Anonymizováno, , adresa, . Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Po rozvodu užívá byt nepřetržitě od r. 2015 žalobkyně se synem , jméno FO, , byt jí byl zpřístupněn za asistence Policie ČR. Žalovaný byt neužívá a nepotřebuje jej užívat, neboť bydlí v domě – rozlehlé činžovní vile v , adresa, na adrese , adresa, , která je ve společném jmění manželů a od r. 2013 předmětem soudního sporu vedeného před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný přesto odmítá ukončit společný nájem písemnou dohodou, aby nájemcem byla pouze žalobkyně, jak požaduje , Anonymizováno, , adresa, . Vzhledem k tomu, že žalovaný byt již delší dobu neužívá, od r. 2015 byt užívá výhradně žalobkyně se synem , jméno FO, a hradí rovněž výlučně všechny platby spojené s nájmem, žalovaný byt nepotřebuje k řešení své bytové potřeby, naopak užívá výlučně společný dům účastníků, a žalovaný nesouhlasí s ukončením společného nájmu dohodou stran, jsou zde dány předpoklady pro zrušení práva nájmu žalovaného dle § 768 odst. 1 občanského zákoníku bez toho, aby mu ztráta práva nájmu byla jakkoli kompenzována.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to z těchto důvodů. Žalobkyně opustila společnou domácnost, kterou vedla s žalovaným, i ČR dne , datum, . Žalobkyně tak nemá aktivní legitimaci k návrhu na zrušení společného nájmu bytu, neboť rozvodem manželství právo společného užívání bytu zaniklo a nyní nemůže být obnoveno. Bývalí manželé spolu od , datum, až do rozvodu nežili, tudíž žalobkyní nárok na společný nájem bytu zanikl. Žalovaný hradil po celou dobu nájem a poplatky, a to až do r. 2015, tedy i v době, kdy již žalobkyně byt užívala. Žalobkyně se koncem měsíce října 2011 vrátila po 10 letech pobytu v USA se synem , jméno FO, , tuto skutečnost se žalovaný dozvěděl až od její tehdejší právní zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která pro žalobkyni požadovala vydání klíčů od bytu , Jméno žalovaného B, . Žalovaný měl snahu předat žalobkyni klíče od bytu, i když žalobkyni odchodem do zahraničí a opuštěním společné domácnosti zanikl nárok na společný nájem tohoto bytu. Proto se s žalobkyní a její právní zástupkyní setkal dne , datum, v bytě s úmyslem předat jí klíče od bytu, žalobkyně však odmítla byt převzít s tím, že není dostatečně vybaven, i když žalovaný navrhoval, že zařízení bytu doplní. Žalobkyně v roce 2015 vnikla do bytu bez vědomí a v nepřítomnosti žalovaného a vyměnila zámky. Žalovaný se to dozvěděl až tehdy, když chtěl do bytu vstoupit. Písemná dohoda ohledně užívání bytu byla připravena k podpisu v době, kdy žalobkyně byla zastoupena , tituly před jménem, , jméno FO, , s tím, že žalovaný odsouhlasí dohodu o užívání bytu a žalobkyně odsouhlasí návrh dohody o vypořádání SJM bez účasti soudu, tuto však odmítla podepsat a žalovaný tak byl nucen dne , datum, podat návrh na vypořádání SJM k Obvodnímu soudu pro , adresa, . Za situace, kdy není vypořádáno SJM, považuje žalovaný návrh na zrušení práva nájmu bytu za předčasný. Žalovaný byt nemůže užívat, jelikož jej užívá výlučně žalobkyně a je pro něj po výměně zámků fakticky nepřístupný. V případě trvalého opuštění společné domácnosti jedním z manželů právo společného nájmu bytu ze zákona zanikne. Tato skutečnost nastala, neboť žalobkyně neměla v úmyslu se do ČR dobrovolně vrátit. Jestliže opustila společnou domácnost a z bytu se odstěhovala, nemůže se domáhat zrušení společného nájmu.

3. K tomu žalobkyně uvedla, že žalobkyně pracovala jako úspěšná stomatoložka až do r. 1995/1996, od tohoto roku však trpěla vážnými zdravotními komplikacemi (bolesti hlavy kvůli hematomu, celková vyhublost, neschopnost pohybu, neschopnost se o sebe postarat apod.). V tomto stavu jí žalovaný přemístil do zčásti zařízeného domu v , Anonymizováno, , nezajistil jí žádnou péči a pomoc. Žalobkyně byla následně nalezena dne , datum, v , Anonymizováno, na ulici v bezvědomí a následně hospitalizována a operována pro rozsáhlý hematom mozku. Po celou dobu před touto událostí ani poté nejevil žalovaný o žalobkyni žádný zájem, matce žalobkyně tvrdil, že se jednalo o rakovinu, a oznámil jí operaci a stav žalobkyně až týden po operaci žalobkyně. Když bylo zřejmé, že žalobkyně operaci přežije, opět ji žalovaný odvezl do , adresa, , kde dále žila se synem , jméno FO, , tedy zde byla vedena poslední společná domácnost účastníků, a kde byla nulová lékařská péče. K převozu žalovaný přistoupil přes doporučení lékařů, kteří navrhovali hospitalizaci po dobu minimálně dalších 3 měsíců, nebyla možná pooperační dlouhodobější hospitalizace a rehabilitace. Žalobkyně byla imobilní, neschopná hovořit a obstarat si základní úkony. Následně se stav žalobkyně natolik zlepšil, že byla schopná docházet na rehabilitace, které trvaly další 4 roky, protože operace hematomu vedla ke ztrátě většiny schopností žalobkyně, ke ztrátě paměti, poruchám řeči, vnímání apod. Nyní je stav žalobkyně takový, jaký je, mozek je částečně poškozený, žalobkyně se velmi špatně vyjadřuje, má těkavou mysl. Žalovaný od konce r. 1996 trvale bydlel v , adresa, , , Anonymizováno, . , jméno FO, doporučení lékaře se žalobkyně v roce , Anonymizováno, chtěla vrátit ke svému zaměstnání, avšak žalovaný jí odebral lékařské diplomy prokazující odbornou kvalifikaci a chtěl jí nechat umístit do psychiatrického zařízení. , jméno FO, žalobkyni byl ze strany žalovaného vyvíjen psychický nátlak, matce žalobkyni i žalobkyni bylo žalovaným sděleno, že žalobkyni odveze někam, kde jí nikdo nenajde. Aby se žalobkyně vyhnula dalším represím ze strany žalovaného, rozhodla se z poslední společné domácnosti v , Anonymizováno, odcestovat i se synem do USA. Odchod do USA tak byl vynucen postojem žalovaného, žalobkyně jej nepovažovala za trvalé opuštění manžela a společné domácnosti. V té době již ani žalovaný v bytě nebydlel, byt přenechal známým, v podstatě jako ubytovnu, přenechával jej k podnájmu žalobkyni neznámým lidem. Po návratu do ČR se chtěla do bytu nastěhovat, toto jí však bylo umožněno až v roce 2015 za asistence Policie ČR, neboť jí žalovaný odmítl předat klíče. Byt byl po vstupu v roce 2015 vybydlený a zcela prázdný. Od té doby jej žalobkyně obývá, stará se o něj a platí veškeré poplatky spojené s užíváním bytu. Není pravdou, že žalobkyně pobývala v USA nelegálně, důvodem k návratu byla jednak potřeba řešit vypořádání společného majetku a jednak další vzdělání syna. Žalobkyně nikdy neměla v úmyslu opustit ČR trvale. Žalobkyně tak nikdy neopustila rodinnou domácnost s úmyslem žít trvale jinde ve smyslu § 743 odst. 3 občanského zákoníku., právnická osoba, výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby žalobkyně doplnila návrhy důkazů k tomu, že odjela z ČR v důsledku psychického či fyzického nátlaku, či jiného nevhodného chování žalovaného, resp. takových manželských rozporů, které jí neumožňovaly i nadále s žalovaným sdílet společnou domácnost, a k tomu, že žalovaný v období od r. 1996 do r. 2001 podnajímal byt , Jméno žalovaného B, , nebo jej jinak poskytoval jiným osobám k užívání, žalobkyně doplnila, že již v roce 1996, kdy došlo k dané příhodě, byly mezi účastníky špatné rodinné vztahy, jak vyplývá z jejích tvrzení, rovněž se žalovaný snažil po odvozu žalobkyně z nemocnice urgentně zbavit její matky. Žalobkyně rovněž zjistila, že žalovaný žije s jinou ženou. Proto měla za to, že bude nejlepší, aby prodali dům v , Anonymizováno, a žalobkyně se synem si koupí byt v , Anonymizováno, a vrátí se tam. , jméno FO, to jí však žalovaný vyhrožoval, že ji nechá zavřít do psychiatrické léčebny nebo do pečovatelského domu, odkud se již nedostane, a nikdo jí tam nenajde. Proto se rozhodla utéct k babičce do USA, poskytnout synovi vzdělání a vrátit se zpět se synem, až bude dospělý. Ze strachu plánovala odjezd jako prázdninový výlet, nechala v , Anonymizováno, všechny osobní věci. To, že s žalovaným vedli společnou domácnost, potvrzuje i to, že neměli společné finance, žalovaný jí nedával peníze, i letenky do USA si musela platit z peněz, které dostala od své matky. Matka žalobkyně od r. 1997 přesídlila do , Anonymizováno, , podnikala jako realitní makléřka, celou dobu žalobkyni a syna finančně podporovala a zajistila jí neurologickou péči u , tituly před jménem, , jméno FO, . Když by žalovaný nepřerušil léčbu žalobkyně, mohl se její stav zlepšit a mohla být i zcela zdravá. K tomu, že žalovaný byt pronajímal nebo půjčoval, žalobkyně zajistí svědecké výpovědi, jelikož je to již 7 let, žalobkyně v té době nebyla v ČR a sousedy neznala.

5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že žalobu zamítl, když po právním posouzení podle § 705 odst. 1 a § 708 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. dospěl k závěru, že žalobkyně svým odchodem a následným pobytem v USA trvale opustila společnou domácnost vedenou s žalovaným, neboť nejpozději návrhem na rozvod manželství projevila vůli dále s žalovaným společnou domácnost nesdílet, čím zaniklo právo společného nájmu bytu a jediným nájemcem zůstal žalovaný. Námitku žalobkyně, že společnou domácnost opustila v důsledku nátlaku žalovaného, přičemž nechtěla ČR opustit natrvalo, ale plánovala vrátit se, až bude syn starší, posoudil soud jako neprokázanou. S ohledem na uvedené shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou.

6. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , potvrdil, změnil pouze nákladový výrok. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, že pokud žalobkyně i se synem účastníků odcestovala v roce 2001 do USA ke své babičce, kde následně zůstala až do rozvodu manželství účastníků v roce 2011, jednalo se o její dobrovolné rozhodnutí, ke kterému nebyla nijak nucena nátlakem svého okolí, resp. ze strany žalovaného. S tímto se pak pojí správné právní hodnocení zjištěného skutkového stavu věci soudem prvního stupně, že odcestováním žalobkyně došlo z její strany k trvalému opuštění společné domácnosti, které trvalo až do rozvodu jejich manželství o 10 let později, přičemž po celou dobu se žalobkyně nijak nevyjádřila, že by měla zájem se vrátit. S tímto opuštěním společné domácnosti občanský zákoník v tehdy platném znění spojoval zánik společného nájmu bytu manželi s tím, že jediným nájemcem zůstal ve smyslu § 707 a § 708 obč. zák. ve znění zák. č. 40/1964 Sb. manžel, který zde zůstal, tj. žalovaný. Žalobkyně, které právo nájmu k předmětnému bytu nesvědčí, tak nemůže být ani aktivně legitimována k podání této žaloby.

7. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. , jméno FO, základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že závěr odvolacího soudu, že trvalým opuštěním společné domácnosti zanikl společný nájem Bytu a jeho výlučným nájemcem se stal žalovaný, neobstojí. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1297/2002, či ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 679/2005) také dovozuje, že smyslem úpravy právních následků trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem bytu je poskytnutí právní ochrany osobě, která zůstala v bytě bydlet poté, kdy nájemce bytu, s nímž žila v trvalém životním společenství, toto soužití ukončil. Osoba, na kterou má přejít právo nájmu bytu, musí žít s nájemcem bytu ve společné domácnosti, vedené v bytě, jehož se přechod práva nájmu bytu týká, a musí v tomto bytě zůstat bydlet i poté, co nájemce trvale společnou domácnost opustil. Shodné závěry týkající se případů opuštění společné domácnosti jedním z manželů lze dovodit i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3592/2011, a z tam citovaných rozhodnutí. Aby tedy došlo k následkům předvídaným v § 708 ve spojení s § 707 odst. 1 obč. zák. a aby se poté, co žalobkyně trvale opustila společnou domácnost, výlučným nájemcem Bytu stal žalovaný, museli by účastníci vést společnou domácnost v Bytě, jehož byli společnými nájemci. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo, neboť jak vyplývá ze skutkových zjištění odvolacího soudu, od roku 1996 účastníci žili v jejich domě v , Anonymizováno, . Jelikož žalobkyně opustila společnou domácnost vedenou v tomto domě, a nikoli v Bytě, k zániku společného nájmu Bytu tím nedošlo a společnými nájemci Bytu tak zůstali oba účastníci.8. , jméno FO, jednání dne , datum, žalovaný doplnil, že žalobkyně nehradila od rozhodnutí Městského soudu v Praze nájem ani služby v předmětném bytě, toto musel všechno uhradit žalovaný, s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pak žalovaný přestal toto hradit, neví aktuální výši dluhu, žalobkyně mu sdělila, že nyní neví, komu má platit, zda jemu, nebo městské části, žalovaný má zároveň podezření, že žalobkyně pobírala doplatek na bydlení i v době, kdy již nájemné nehradila. Žalovaný nechce byt ani navštěvovat, schůdná varianta pro něj je rozdělení bytu na dva, nebo přikázání jemu do výlučného nájmu. , jméno FO, jednání dne , datum, pak doplnil, že žalovaný pečoval o bytovou jednotku po celou dobu pobytu žalobkyně v USA, rozvrat manželství způsobila žalobkyně svým odjezdem do USA, žalovaný komunikuje s pronajímatelem bytu.9. , jméno FO, jednání dne , datum, žalobkyně doplnila, že na žalobě a tím přiřčení bytu do svého výlučného nájmu trvá, je v 3. stupni invalidity, nemá nyní kde jinde bydlet.

10. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že žalobkyně a žalovaný žili po propuštění žalobkyně z nemocnice v domě ve vlastnictví účastníků v , Anonymizováno, , v roce 2001 odjela žalobkyně se synem do USA a vrátila se v roce 2011 po rozvodu manželství, v roce 2015 se pak přestěhovala do bytu , Jméno žalovaného B, , kde žije se synem , jméno FO, dosud, a to za asistence Policie ČR, vyměnila zámky a žalovaný nedisponuje klíči ke vstupu do bytu, žádnou jinou nemovitost v SJM žalobkyně neužívá, tyto užívá žalovaný.

11. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

12. Účastníci jako nájemci a , právnická osoba, jako pronajímatel uzavřeli s účinností od , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v 1. patře domu č. p. , Anonymizováno, , kat. úz. , adresa, , adresa , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, (zjištěno ze smlouvy o nájmu bytu). Darovací smlouvou ze dne , datum, byl dům č. p. , Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, , obec , adresa, , darován ČR – Ministerstvem financí Hlavnímu městu , adresa, s tím, že nemovitost byla svěřena do správy Městské části , adresa, (zjištěno z darovací smlouvy ze dne , datum, ). Vedle toho vlastní účastníci rovněž pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , objekt k bydlení, to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro kat. úz. , adresa, , obec , adresa, , adresa , adresa, , a to každý podíl o velikosti 1/2 (zjištěno z informace o pozemku parc. č. , hodnota, ).

13. Žalobkyně pracovala od , datum, do , datum, na II. stomatologické klinice , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, v , adresa, jako samostatně pracující lékařka (zjištěno z pracovní náplně ze dne , datum, a posudku o pracovní činnosti ze dne , datum, ), od , datum, do , datum, na , Anonymizováno, , adresa, (zjištěno z potvrzení na žádost zaměstnance ze dne , datum, ).

14. Žalobkyně byla hospitalizována od , datum, do , datum, na neurochirurgickém oddělení , podezřelý výraz, , jméno FO, . V propouštěcí zprávě je uvedeno, že dne , datum, snad upadla do náhlého bezvědomí na ulici. Byla odvezena rychlou záchrannou službou na interní ambulanci , podezřelý výraz, , jméno FO, mj. v bezvědomí, s anisokordií a s pravostrannou hemiplegií. Žalobkyně byla v 2. měsíci těhotenství, celkově velmi vyhublá až kachetická. Dne , datum, byla v , podezřelý výraz, , jméno FO, provedena z důvodu , Anonymizováno, . Žalobkyně byla při přijetí k operaci v těžkém bezvědomí, po výkonu se její stav zlepšil. , datum, . Při propuštění dne , datum, u žalobkyně přetrvávala residuální , Anonymizováno, vpravo a , Anonymizováno, byl v regresi. Žalobkyně byla propuštěna do domácího ošetření s plánem další celkové rehabilitace včetně , Anonymizováno, (zjištěno z propouštění zprávy z , podezřelý výraz, , jméno FO, ). Žalobkyni bylo před propuštění provedeno CT vyšetření mozku, kdy byla konstatována , Anonymizováno, , právnická osoba, vlevo, nejspíše , Anonymizováno, tamtéž s , Anonymizováno, (zjištěno z vyšetření CT ze dne , datum, ). V posudku o invaliditě žalobkyně posudkový lékař dne , datum, konstatoval, že invalidita vznikla dne , datum, , u žalobkyně je dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na základě neurologického, resp. psychiatrického postižení jako následku krvácení do mozku. V roce 2001 prodělala , Anonymizováno, , od té doby trpí , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , po terapii je od r. 2002 bez záchvatů. Poté 11 let pobývala v USA, zde dle kontrolní magnetické rezonance bez akutního nálezu, EEG bez změn oproti minulosti. Jde o postižení lehké až středně těžké, středně těžké postižení myšlení, zřetelný odklon od normy při výkonu některých aktivit a rolí. Ztráta pracovní schopnosti činí s ohledem na postižení kognitivních funkcí 45 % (zjištěno z posudku o invaliditě ze dne , datum, ).

15. Dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , prohlásil, že s žalobkyní byl v kontaktu a asistoval v r. 1992 u jejího porodu. V roce 1996 jej za dramatických okolností vyhledal žalovaný. Žalobkyně byla těhotná, zvracela, příčinou bylo krvácení do mozku při , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ). Tato příhoda se řešila v , podezřelý výraz, , poté, co se podařilo stanovit diagnózu, byla převezena na neurochirurgické oddělení , podezřelý výraz, , jméno FO, . Žalobkyně byla následně propuštěna domů. , Anonymizováno, . , jméno FO, rodinu v jejím tehdejším bydlišti navštívil s manželkou, neví, zda jednou, či vícekrát, byli informováni o tom, jak se žalobkyni daří. V domě s nimi bydlel ruský dědeček, který se velmi staral o vnuka. Postupně se stav žalobkyně lepšil a jejich vztahy přestaly (zjištěno z prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, ).

16. V dopise ze dne , datum, sděloval žalovaný žalobkyni a synovi, že mj. co se týče bytu v centru, nedá se pronajímat, prodat, snad bude možné ho někdy privatizovat, je také možné, že jim ho mohou vzít, jelikož je již dlouho prázdný (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ). Pro pobyt v USA byla žalobkyni v roce 2009 vystavena identifikační karta státu , Anonymizováno, (zjištěno z identifikační karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalobkyně dne , datum, na Generálním konzulátu ČR v , jméno FO, prohlásila, že po uzavření manželství žila se žalovaným v , Anonymizováno, na adrese , Jméno žalovaného B, , adresa, , kde žalovaný dosud bydlí. V manželství nebyla spokojená, věřila, že po narození syna , jméno FO, , nar. 1992, se vše zlepší, ale nestalo se tak. S žalovaným nežije již více jak 10 let, manželství je trvale a hluboce rozvráceno, nelze předpokládat a očekávat obnovení manželského soužití. Příčinu rozvratu shledávala žalobkyně v povaze žalovaného (zjištěno z čestného prohlášení žalobkyně ze dne , datum, ). K návrhu žalobkyně bylo manželství žalobkyně a žalovaného pravomocně rozvedeno dne , datum, (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Dopisem ze dne , datum, sdělila zástupkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, zástupci žalobkyně, že dům č. p. , Anonymizováno, , kat. úz. , adresa, , , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, , , adresa, , je ve vlastnictví , Anonymizováno, , Anonymizováno, a ve svěřené správě Městské části , adresa, . Městská část eviduje nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky a ještě předchozím vlastníkem , právnická osoba, , společný nájem dle nich tedy i nadále trvá. Platby spojené s nájmem bytu jsou hrazeny z účtu žalovaného, vzhledem k nulové spotřebě vody za minulé zúčtovací období je pravděpodobné, že byt v současné době nikdo neužívá (zjištěno z dopisu z , datum, včetně smlouvy o nájmu bytu). K žádosti žalobkyně o součinnost při vstupu do bytu č. , hodnota, zástupkyně Městské části , adresa, sdělila právnímu zástupci žalobkyně, že byt pravděpodobně není trvale obýván, nicméně je zařízen nábytkem a dalšími věcmi, bylo tak rozhodnuto, že z důvodu opatrnosti se vstupu do bytu za pronajímatele účastnit nebudou, neboť by riskovali zatažení do sporu o vypořádání SJM s ohledem na vyhrocené vztahy mezi účastníky (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ). Vyúčtování služeb k bytu za rok 2016 bylo vedeno na jméno , jméno FO, (zjištěno z vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytového prostoru č. , hodnota, ), elektřinu za druhou polovinu roku 2015 a začátek roku 2016 však hradila žalobkyně (zjištěno z faktury PRE z , datum, a vyúčtování spotřeby elektřiny z , datum, ), nájemné bylo i v roce 2018 fakturováno na oba účastníky (zjištěno z faktury za nájemné č. , hodnota, ), ale hradila jej žalobkyně (zjištěno z výpisu z obratů zaúčtovaných na účet v období říjen 2019). Dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , zástupce žalobkyně vyzval zástupkyni žalovaného k uzavření dohody o vypořádání SJM, popř. alespoň dohody ohledně nájmu bytu s tím, že tuto výzvu má případně žalovaný považovat za předžalobní výzvu (zjištěno z dopisu ze dne , datum, a podací stvrzenky ze dne , datum, ). Nato zástupkyně žalovaného předložila zástupci žalobkyně návrh dohody o vypořádání SJM mezi účastníky (zjištěno z návrhu na vypořádání SJM z , datum, ).

17. Žalobkyně nepobírala dávku doplatku na bydlení (zjištěno ze sdělení Úřadu práce ze dne , datum, na č. l. 609 a 610 soudního spisu), minimálně od ledna 2020 do dubna 2023 pravidelně hradila nájemné a zálohy na služby v bytě , Jméno žalovaného B, , následně od května 2023 přestala hradit a tyto opět započala hradit v květnu 2024, kdy byly provedeny do srpna 2024 čtyři platby, a to dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, (zjištěno z přehledu plateb – výpisu z účtu žalobkyně z aplikace George s jednotlivými úhradami za období od ledna 2020 do dubna 2023 a následně od května 2024 do srpna 2024). Žalovaný uhradil na pohledávky z nájemného a služeb dne , datum, částku , částka, , 6x , částka, a , částka, , dále dne , datum, 2x částku , částka, a dne , datum, 2x částku , částka, (zjištěno z e-mailu ze dne , datum, – komunikace mezi žalovaným a spol. , Anonymizováno, ohledně plateb provedených žalovaným, včetně připojených listin, a potvrzení o provedení transakce 2x ze dne , datum, a 2x ze dne , datum, ). Pronajímatel bytu , Anonymizováno, , adresa, k dotazu soudu sdělil, že žalobkyně s matkou dvakrát navštívily v předchozím roce nebo dvou , Anonymizováno, a stěžovaly si na kvalitu bydlení, , Anonymizováno, zajistila poté kontrolu a prověření situace včetně pokynů k nápravě. Správce nemovitostí ve správě Městské části , adresa, spol. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, .o. pak sdělila k žádosti této městské části, že žalobkyně přestala platit nájemné a zálohy na služby od května 2023, a to evidentně na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , potvrzeného následně v červnu rozsudkem Městského soudu v Praze. Poté odmítala přebírat veškeré urgence placení nájemného a služeb. Návazně na předmětná rozhodnutí je kontaktoval a osobně se dostavil žalovaný k projednání dalšího užívání a placení nájemného a služeb a zaplatil dlužné nájemné a zálohy za období květen 2023 až únor 2024 v celkové částce , částka, . Patrně v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu zaplatila žalobkyně dne , datum, nájemné za březen 2024, dne , datum, za duben 2024 a dne , datum, za květen 2024. Nájemné za červen a červenec 2024 nebylo v době odeslání e-mailu správce nemovitostí ze dne , datum, doplaceno, stejně jako nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši , částka, , splatný dne , datum, . Celkový evidovaný dluh tak činí , částka, . Komunikace ze strany žalobkyně není žádná, žalovaný se na jednání opakovaně dostavil a hledal vstřícné řešení k úhradě dlužného nájemného a služeb i k užívání bytu (zjištěno ze sdělení Městské části , adresa, ze dne , datum, včetně e-mailové komunikace se sdělením správní firmy , Anonymizováno, ., stručného přehledu vystavených faktur ke dni , datum, a e-mailu od zástupce žalovaného pro spol. , Anonymizováno, ze dne , datum, , na č. l. 626 až 631 soudního spisu). Žalobkyni byl od , datum, přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, neboť dle posudku PSSZ ze dne , datum, byla žalobkyně uznána od , datum, invalidní pro invaliditu 3. stupně, když z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70 % (zjištěno z rozhodnutí ČSSZ ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, datum, -, Anonymizováno, ).

18. Ve svém prohlášení ze dne , datum, syn účastníků , jméno FO, soudu sdělil, že se narodil v roce 1992. V roce 1995 žalobkyně, jeho matka, onemocněla. V témže roce se rodina přestěhovala z bytu , Jméno žalovaného B, do domu v , Anonymizováno, . Žalobkyně se synem odešli do Ameriky v důsledku chování žalovaného k žalobkyni, když , jméno FO, končil studium na střední škole, žalobkyně požádala v ČR o rozvod, až když byl rozvod hotový, odvážili se vrátit domů. Žalovaný žalobkyni nedal žádné věci, které tady zanechala, nepustil je ani do jednoho domu a ukázal jim jen prázdný byt, ale klíče jim nedal (zjištěno z prohlášení , jméno FO, , syna účastníků, ze dne , datum, ).

19. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že v domě bydlí cca od r. 1992, spolek nájemníků mají od r. 2011, žalobkyni zná ze spolku nájemníků, kde je on místopředseda a žalobkyně je pokladní, řeší se tam privatizace bytů, se kterou jsou teď problémy, protože městská část se k tomu nestaví moc kladně, jsou problémy i se správcem domu ohledně té privatizace. Dříve ve spolku řešili rekonstrukci areálu bývalého Rudého práva, která způsobovala potíže jednotlivým nájemníkům v domě. Žalobkyně bydlí se synem někde ve spodním bytě, buď v přízemí, nebo v 1. nadzemním podlaží. Občas s žalobkyní řešil nějaké věci ohledně bytu. Žalovaného asi nikdy neviděl, nepamatuje si, že by s ním někdy mluvil. V bytě účastníků svědek byl až poté, co již byla žalobkyně ve spolku nájemníků, před založením spolku v bytě asi nikdy nebyl, ví jen o tom, že bylo jméno účastníků na vizitce bytu. Jelikož jezdí hodně výtahem, tak do spodních pater moc nepřijde.

20. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že s dcerou o tom, co bude vypovídat, nehovořila, nechtěla na ni a vnuka tlačit. Svědkyně pobývala v ČR delší dobu, měla zde od r. 1997 realitní kancelář, a to až do r. 2001, kdy žalobkyně utekla od manžela do USA, pak jela do USA, aby pomáhala dceři. Jindy uvedla, že v USA s žalobkyní byla až od r. 2003, jelikož měla v ČR práci a byt, o kterých žalovaný nevěděl, musela vše prodat a pronajmout. V době, kdy se žalobkyni stala ta příhoda, bydleli s žalovaným v bytě , Jméno žalovaného B, , tam se jí pak stal ten hematom, žalovaný ji pak přestěhoval do nedostavěného domu v , Anonymizováno, . V , Anonymizováno, žil s žalobkyní ještě syn účastníků a bývalý manžel svědkyně, který však neměl v ČR povolení k pobytu, již nějakou dobu v , Anonymizováno, bydlel. V , Anonymizováno, je navštěvoval , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl kamarádem žalobkyně a asistoval u porodu žalobkyně. Žalobkyně však vůbec nemluvila, nic si nepamatovala, potřebovala pomoc neurochirurga. Žalobkyně nechtěla odjet do USA, žalovaný jí donutil, přitom měla dobrou práci i život, neměla důvod odjet. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má jinou ženu, chtěla, aby syn chodil do škody ve městě, a sehnala kupce na nemovitost v , Anonymizováno, , žalovaný ale odmítl podepsat kupní smlouvu a sdělil, že žalobkyně půjde do domu pro invalidy a nikdo ji tam nenajde. Žalobkyně proto sdělila žalovanému, že jede jen na měsíc, aby si syn odpočinul u moře, odletěla pouze s jedním kufrem a vše v ČR nechala, své dokumenty, diplomy, rodinné fotografie, všechny osobní věci. Jindy uvedla, že žalobkyně odjela pouze dočasně, aby syn dokončil školu a aby ho mohla chránit před žalovaným, chtěla se vrátit, až syn ukončí školu. V USA bydlela matka svědkyně, byla ale na sociálních dávkách, nemohla se o žalobkyni starat. Jindy uvedla, že od r. 2001 do r. 2003 se o žalobkyni starala matka svědkyně, v USA jsou navíc služby, které se postarají o takové lidi, platili žalobkyni nájemné a dávali jí peníze na jídlo. V roce 2011 se žalobkyně se synem vrátili, jelikož v USA žili pouze v pronájmu a syn účastníků snil o tom, že budou bydlet zase ve vlastním domě. Po návratu je ale žalovaný nepustil do žádné nemovitosti. Do roku 2015 tedy žalobkyně a syn žili jako bezdomovci u různých lidí. Syn účastníků už to pak nevydržel a šel na Policii ČR, aby se dostal do bytu , Jméno žalovaného B, . V bytě zjistili, že tam předtím bydleli jiní lidé, že byt byl pronajímán, protože tam nalezli účtenky z nákupů, divadla, kina, proto je tam žalovaný nepouštěl. V bytě , Jméno žalovaného B, nyní bydlí žalobkyně se synem.

21. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že ve výslechu svědkyně , jméno FO, i prohlášení , jméno FO, byly významné rozpory, případně se některé informace ukázaly jako zcela nepravdivé na základě dalšího provedeného dokazování (viz odůvodnění předchozího rozsudku soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Přesto byly i těmito důkazy potvrzeny některé základní skutečnosti rozhodné v dané věci s ohledem na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tedy pobyt žalobkyně a žalovaného v , Anonymizováno, poté, co byla žalobkyně propuštěna z nemocnice po operaci, následně žalobkyně se synem odjeli do USA, kde pobývali až do rozvodu manželství účastníků, poté se žalobkyně se synem vrátila do ČR a od r. 2015 bydlí v předmětném bytě , Jméno žalovaného B, , kam si zjednala přístup prostřednictvím Policie ČR.

22. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak fotografií vstupních dveří, avšak tento důkaz soud nehodnotí, neboť není podstatný pro rozhodnutí v tomto sporu, když z něj nebylo možné zjistit žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. Soud provedl rovněž dokazování výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , dopisem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , prohlášením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , Datum narození advokáta, názor Nejvyššího soudu z nich nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné v tomto sporu. Soud neprovedl navrhovaný důkaz souhlasným prohlášením ze dne , datum, a seznamem nájemníku ze dne , datum, , neboť je považoval za nadbytečné, jelikož z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. Soud rovněž neprovedl navrhovaný důkaz výslechem znalce a , tituly před jménem, , jméno FO, , svědka , jméno FO, , , jméno FO, od Policie ČR, , jméno FO, a npor. Vondráčka, neboť je považoval za nadbytečné, jelikož okolnosti ohledání nemovitosti v , adresa, a otevření bytu , Jméno žalovaného B, nejsou pro tuto věc rozhodné. Taktéž neprovedl navrhované důkazy posudkem o invaliditě, výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a lékařskými zprávami uvedenými v posudku o invaliditě, neboť je považoval za nadbytečné, jelikož měli pouze prokázat to, že žalobkyně není schopna u soudu vypovídat, pokud však nesouhlasila se svým výslechem, nebyly tyto okolnosti důležité, neboť účastníka lze vyslýchat jen s jeho souhlasem (srov. § 131 o. s. ř.). Rovněž soud nepovažoval za nutné provést navrhovaný důkaz výslechem , jméno FO, , neboť z něj nebylo možné zjistit žádné skutečnosti rozhodné v dané věci, když tato měla svědčit o poměrech na Ukrajině a posílání peněz do ČR, což však není z hlediska rozhodnutí podstatné. Soud dále neprovedl výslech , jméno FO, , neboť se jí nepodařilo obeslat, , jméno FO, , protože to neumožňoval její zdravotní stav, a , jméno FO, , jelikož na jejím výslechu žalobkyně netrvala a tato se vrátila na Ukrajinu. Soud taktéž neprovedl důkaz prohlášením , jméno FO, , neboť žalobkyně jej ani po upozornění na předchozím jednání u následujícího ústního jednání nedodala, výslech této osoby pak žalobkyně navrhla až po uplynutí příslušné lhůty, kterou byla poučena, že má doplnit důkazy k tvrzeným skutečnostem poté, co uplynula koncentrační lhůta dle § 118b o. s. ř. Žalobkyně rovněž navrhla svědecké výpovědi sousedů, avšak nebyla schopna označit kromě manželů , jméno FO, žádné konkrétní osoby, které mají být slyšeny, soud tedy považoval tento důkazní návrh za neurčitý a tím i nezpůsobilý a nepřihlížel k němu. Soud taktéž neprovedl navrhované důkazy výslechem svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, a účastnický výslech žalovaného, neboť tyto byly navrženy na posledním jednání dne , datum, , tedy po uplynutí koncentrační lhůty.

23. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.24. , jméno FO, základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

25. Účastníci jako manželé uzavřeli s , právnická osoba, s účinností od , datum, nájemní smlouvu k bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, , kat. úz. , adresa, , na adrese , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, , , adresa, , dům následně v roce 1995 nabylo do vlastnictví Hlavní město , adresa, . Žalobkyně byla od , datum, do , datum, hospitalizována na neurologickém oddělení Nemocnice , jméno FO, , kdy byla přijata v bezvědomí z interní ambulance Nemocnice , jméno FO, a byla jí provedena evakuace hematomu z důvodu krvácení do mozku z vrozené , rodné přijmení, malformace, došlo k poškození velké části spánkového laloku vlevo a části týlního laloku vlevo, což má vliv na kognitivní a jiné funkce člověka. Žalobkyně byla v té době v 2. měsíci těhotenství, celkově vyhublá až kachetická, těhotenství bylo i přes spory s žalovaným nakonec přerušeno. Žalobkyně byla propuštěna do domácího ošetřování s , Anonymizováno, vpravo a , Anonymizováno, a s plánem další celkové rehabilitace včetně intenzivní logopedické péče. Účastníci po propuštění žalobkyně z nemocnice trvale bydleli v domě ve vlastnictví účastníků v , Anonymizováno, , tam je navštěvoval porodník, který dříve o žalobkyni pečoval, , tituly před jménem, , jméno FO, , stav žalobkyně se zlepšoval. V roce 2001 žalobkyně opustila se synem , jméno FO, ČR a odjela do USA, v roce 2007 nebyl byt , Jméno žalovaného B, již delší dobu ani žalovaným užíván. , jméno FO, návrh žalobkyně došlo v roce 2011 k rozvodu manželství účastníků, poté se žalobkyně vrátila do ČR. V roce 2015 se žalobkyně se synem , jméno FO, za asistence Policie ČR přestěhovala do bytu , Jméno žalovaného B, , od té doby jej obývá a do dubna 2023 hradila i nájemné a služby a další náklady spojené s bytem, žalovaný nedisponuje klíči od bytu, užívá však všechny ostatní nemovitosti v SJM, žalobkyně žádné jiné nemovitosti v SJM neužívá. Od rozhodnutí soudu I. stupně a odvolacího soudu žalobkyně nájemné a zálohy na služby nehradila a se správní firmou pověřenou pronajímatelem ke správě daného bytu nekomunikovala, tyto dlužné úhrady následně po komunikaci se správní firmou zaplatil žalovaný, který s nimi byl v kontaktu i ohledně dalšího užívání bytu. Od zrušení rozsudků rozsudkem Nejvyššího soudu začala žalobkyně opětovně platit nájemné a zálohy na služby, zatímco žalovaný přestal toto hradit, i nadále zůstává neuhrazen dluh za nájem za dva měsíce a nedoplatek za služby za rok 2023. Ztráta pracovní schopnosti žalobkyně byla v roce 2018 posudkovým lékařem s ohledem na postižení kognitivních funkcí stanovena na 45 %, od února 2022 na 70 %.

26. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

27. Soud se předně zabýval otázkou, dle jaké právní úpravy bude daná věc, tedy otázka zrušení práva společného nájmu bytu, řešena.

28. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

29. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

30. Dle § 705 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako „obč. zák.“), nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Dle § 705 odst. 3 obč. zák. při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.

31. Jak vyplývá z příslušného ustanovení zákona, předpoklady pro zrušení práva společného nájmu bytu jsou existence společného práva nájmu bytu manžely, rozvod manželství a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2245/2015).

32. Právo na zrušení společného nájmu bytu tedy vzniká až rozvedeným manželům. Fakticky tak dochází ke vzniku práva k okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno. Pokud vzniklo právo na zrušení společného nájmu bytu účastníkům ke dni rozvodu jejich manželství, v tomto případě ke dni , datum, , tj. před dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., musí být uplatněný nárok na zrušení společného nájmu bytu v souladu s § 3074 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb. posouzen podle dosavadních právních předpisů, tedy podle § 705 odst. 1 až 3 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2245/2015).

33. Soud se tedy zabýval tím, zda byly v předmětné věci ke dni rozhodování soudu splněny všechny shora uvedené podmínky pro to, aby byl zrušen společný nájem bytu účastníků jako rozvedených manželů, neboť jinak by bylo nutné žalobu zamítnout.

34. Je nepochybné, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o tom, kdo bude předmětný byt na adrese , Jméno žalovaného B, , adresa, , užívat, rovněž že manželství bylo pravomocně rozvedeno.35. , jméno FO, základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu pak soud uzavírá, že rovněž dosud existuje společný nájem bytu rozvedených manželů – účastníků, neboť opuštěním společné domácnosti účastníků žalobkyní, pokud nebyla vedena v předmětném bytě, nemohlo dojít k zániku společného nájmu k tomuto bytu, když osoba, na kterou má přejít právo nájmu bytu, musí žít s nájemcem bytu ve společné domácnosti, vedené v bytě, jehož se přechod práva nájmu bytu týká, a musí v tomto bytě zůstat bydlet i poté, co nájemce trvale společnou domácnost opustil. To však nebylo v dané věci zjištěno, naopak minimálně v roce 2007 byl byt již delší dobu opuštěný a nikdo z účastníků jej neobýval, když žalovaný pravděpodobně užíval jiné nemovitosti v SJM účastníků.

36. S ohledem na výše uvedené právní posouzení pak soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro zrušení společného nájmu bytu rozvedených manželů – účastníků, neboť společný nájem bytu účastníků dosud existuje, účastníci se pravomocně rozvedli a nedohodli se na nájmu daného bytu, a přistoupil k posouzení toho, kterému z manželů daný byt přikázat do výlučného nájmu, tedy který z účastníků bude určen výlučným nájemcem bytu.

37. Vedle hledisek výslovně uvedených v § 705 odst. 3 obč. zák. (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele), k nimž je soud povinen přihlédnout a s nimi se vypořádat vždy, tak ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí soud podle okolností konkrétního případu přihlédne jako k dalším hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k možnosti uspořádání jejich bytových poměrů, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu apod. Soudní praxe doposud nezaznamenala odklon ani od závěru, že hledisko zájmu nezletilých dětí může převážit na stanoviskem pronajímatele a stejně tak mohou další hlediska (v zákoně výslovně neuvedená) převážit nad hledisky zákonnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 975/2005, a v něm citovanou další judikaturu).38. , jméno FO, základě provedeného dokazování, mj. vyjádření pronajímatele bytu i dalších kritérií, soud určil, že výlučným nájemce bytu bude žalobkyně. Soud připomíná, že žalobkyně užívá daný byt od r. 2015 (ačkoliv se do bytu dostala poněkud nestandardním způsobem, a to za asistence Policie ČR, i v rozhodné době však byla nájemcem bytu, jak bylo již uvedeno výše), hradila za něj veškeré náklady až do dubna 2023, kdy bylo soudy rozhodnuto, že výlučným nájemcem je žalovaný, tedy není zde právní titul žalobkyně k užívání předmětného bytu. Soud pak takové jednání nepovažuje s ohledem na okolnosti za nepochopitelné nebo nelogické, neboť v té době se žalobkyně mohla důvodně domnívat, že jediným nájemcem bytu je žalovaný a ten je také povinen veškeré úhrady pronajímateli platit. Jedinou výtkou snad může být to, že žalobkyně zároveň měla alespoň nějaké úhrady provádět žalovanému, s ohledem na obtížnou komunikaci mezi účastníky však i to soud považuje za částečně pochopitelné a bude na účastnících, aby si tyto dlužné úhrady v budoucnu případně nějak vypořádali. Následně, po rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož vyplynulo, že žalobkyně je i nadále společným nájemcem bytu, žalobkyně opět začala úhrady platit, ačkoliv se (pravděpodobně) domnívala, že hradí aktuální úhrady, nikoli platby dlužné, jak se zpětně ukázalo z vyjádření pronajímatele. Naopak žalobkyně nijak neužívá žádné jiné nemovitosti v dosud nevypořádaném společném jmění účastníků, tyto nemovitosti jsou v plné dispozici žalovaného, který daný byt , Jméno žalovaného B, k uspokojování svých bytových potřeb nepochybně nepotřebuje. Ačkoliv vyjádření pronajímatele nevyznívá jednoznačně, lze z něj usuzovat, že s ohledem na lepší komunikaci a doplacení dluhu z nájemného a služeb pronajímatel, resp. správní firma pronajímatele preferuje spíše další nájem bytu žalovaným. I s ohledem na výše uvedenou situaci s placením nájemného a služeb a složitou procesní situaci ve sporu však nepovažuje soud druhý argument pronajímatele, tedy dluhy a jejich doplácení, za plně relevantní, otázku lepší komunikace pak převažuje jednak dlouhodobé a z většiny bezproblémové užívání bytu žalobkyní (alespoň pronajímatel kromě dvou stížností žalobkyně na kvalitu stavu bytu nic dalšího neuvedl), jednak ta skutečnost, že žalobkyně v současné době nemá jiné bydlení, neboť jak soud uvedl výše, neužívá žádnou jinou nemovitost ve společném jmění účastníků, s nimiž nyní plně disponuje žalovaný, a je osobou ve 3. stupni invalidity, což i dále stěžuje její možnosti nalézt jiné obdobné a adekvátní bydlení. Soud se tak nezabýval hodnocením příčiny rozvratu manželství, přičemž však připomíná, že v rozsudku o rozvodu manželství nebyla příčina rozvratu přisouzena ani jednomu z účastníků, naopak příčina rozvratu byla vyhodnocena jako vzájemná.39. , jméno FO, základě výše uvedeného rozhodl proto soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, zrušil společný nájem bytu účastníků a určil, že výlučným nájemcem je žalobkyně.

40. Soud pak nerozhodl o povinnosti žalovaného k vyklizení a opuštění bytu, neboť ten byt dlouhodobě (9 let) neobývá a nezdržuje se v něm.

41. Rovněž ve výroku II. rozsudku soud žalovanému neurčit bytovou náhradu, neboť žalovaný nijak nezpochybňoval, že užívá nemovitost/i ve zrušeném, avšak dosud nevypořádaném společném jmění účastníků, zatímco žalobkyně tyto ani zčásti nevyužívá, s ohledem na dané okolnosti pak není zajištění bytové náhrady žalovanému třeba.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznává, neboť v tomto typu řízení tzv. judicium duplex, shodně jako v řízení o vypořádání spoluvlastnictví, nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Soud postupoval v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, v němž Ústavní soud konstatoval: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Zde však soud žádné zvláštní okolnosti neshledal, a proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána.

43. Výrok o povinnosti zaplatit náhradu nákladů státu se opírá o ust. § 148 o.s.ř., kdy má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V této věci tyto náklady představuje tlumočné za tlumočení výslechu svědkyně , jméno FO, při jednání dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo tlumočnici , tituly před jménem, , jméno FO, přiznáno tlumočné ve výši , částka, . Jelikož již výše soud uvedl, že v tomto řízení nelze bez dalšího určit, který účastník měl ve věci (plný) úspěch, rozdělil soud poměrně dané náklady státu a uložil každému z účastníků úhradu jejich jedné poloviny.