11 C 175/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 24 305,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 24 305,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 305,20 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 11 616 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 305,20 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 114 515,43 Kč za období od 20. 4. 2022 do 31. 5. 2023, přičemž souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, tedy 200 000 Kč. Finanční prostředky ve výši 100 000 Kč byly poskytnuty žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 5.2021. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl tento zesplatněn a následně i žalobkyní zažalován. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 8. 2022, č.j. 25 C 39/2022-30, bylo žalovanému mj. uloženo uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 114 515,43 Kč do 19. 4. 2022 Smluvní pokuta je stanovena v čl. 6 smlouvy o úvěru. Žalovaný do podání žaloby na uvedené smluvní pokutě ničeho neuhradil ani na základě výzvy žalobkyně.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 28. 6. 2023, č.j. EPR 157981/2023-5, proti kterému podal žalovaný včasný odpor, ve kterém uvedl, že uhradil exekuci č.j. 160 EXE 4528/22-30. Původní částka dluhu činila 117 547 Kč, exekutorem byla vymožena částka 230 823 Kč, kterážto byla zaplacena dne 2. 1. 2023, jejíž součástí již byl zákonný úrok z prodlení, náklady, smluvní pokuty i penále. Současně žalovaný soudu přiložil potvrzení od soudu a doklad o zaplacení.

3. Žalobkyně v reakci na odpor žalovaného uvedla, že smluvní pokuta požadovaná touto žalobou je počítána od 20. 4. 2022, po podání původní žaloby, o níž bylo rozhodnuto ve věci 25 C 39/2022, tedy pouze dožalovává smluvní pokutu do zákonem stanovené maximální výše, kdy je tato smluvní pokuta omezena tak, že nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200 000 Kč.

4. Žalovaný dále k věci, ve svém podání ze dne 31. 10.2023, uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a pro neověření úvěruschopnosti. Žalovaný dále uvedl, že mu byla poskytnuta jistina ve výši 100 000 Kč, přičemž měl za 48 měsíců žalobkyni zaplatit 281, 040 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 64,58 % p.a. a RPSN ve výši 87,58 %. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, je třeba pak nahlížet jako na neplatná na i jednotlivá ujednání týkající se smluvních pokut. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byl dne 13. 5. 2021 uzavřen návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru [číslo]. Výše úvěru byla sjednána na částku 100 000 Kč, celková částka, kterou má žalovaný zaplatit pak činila 281 040 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána 48 měsíců, splátky činily 6 672 Kč včetně pojištění, úroková sazba 64,58 % p.a., RPSN 87,58 %. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta v částce 499 Kč (6.1), pro případ prodlení delším 15 dnů je žalobkyně oprávněna účtovat náklady vzniklé v souvislosti s prodlením částkou 200 Kč (6.2). V případě prodlení delším 65 dnů (6.3) je žalobkyně oprávněna poskytnutý úvěr zesplatnit s tím, že splatné úroky přirůstají k jistině, nikoli budoucí úroky, zesplatněním dochází k zániku pojištění. Jestliže nedojde ke dni zesplatnění k úhradě nové jistiny (jistina + úroky), vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty odpovídající 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (6.5). V bodě 1.1 části B) smlouvy o úvěru je uvedeno, že poskytovatel (žalobkyně) před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného) (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 13. 5. 2021).

7. Jelikož se žalovaný dostal se splácením poskytnutého úvěru do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala jej k úhradě celkové částky 118 547 Kč sestávající se ze zbývající dlužné původní jistiny ve výši 99 527,17 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 988,26 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 634 Kč. Současně zde bylo uvedeno, že souhrn uvedených smluvních pokut činí vždy maximálně součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru dle uzavřené smlouvy, nejvýše však 200 000 Kč. Na úroku za poskytnutí úvěru, který přiroste po zesplatnění úvěru, je požadována částka v maximální souhrnné výši odpovídající 120% celkové částky, která má být zaplacena dle uzavřené smlouvy (zjištěno z oznámení ze dne 15. 9. 2021).

8. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl dne 10. 8. 2022 rozsudkem pro zmeškání o povinnosti žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni částku 117 547 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 118 547 Kč od 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 2 071,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 117 547 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, částku 24 696,80 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 99 527,17 Kč od 17. 9. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 4 120,56 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 99 527,17 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2021 dosáhne částky 337 248 Kč a dále náklady řízení. Pohledávka vycházela ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 5. 2021 (zjištěno z rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 8. 2022, č. j. 25 C 39/2022 – 30).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2023 k úhradě částky 24 305,20 Kč, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, s odkazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 8. 2022, č.j. 25 C 39/2022, kterým byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta pouze do 19. 4. 2022, přičemž prodlení s úhradou dlužné částky trvalo i po tomto datu (zjištěno z předžalobní upomínka ze dne 31. 5. 2023 včetně podacího archu z 31. 5. 2023).

10. Výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v květnu 2021 s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně činil 6,96 % a pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem pak 11,82 % (zjištěno z export ze systému [příjmení] [příjmení], exportováno 1. 11. 2023, sestava [číslo], korunové úvěry poskytované bankami domácnostem ČR, nové obchody, za období 30. 6. 2021 – 30. 4. 2021).

11. Z provedeného důkazu – podací arch ze dne 30. 3. 2022 soud nezjistil žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí ve věci.

12. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.

13. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 64,58 % p.a., RPSN 87,58 %. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu na zaplacení dlužné částky spolu s úroky, úroky z prodlení a smluvními pokutami kapitalizovanými ke dni podání žaloby, tedy 19. 4. 2022, o čemž bylo dne 10. 8 2022 rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání č.j. 25 C 39/2022-30.

16. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen jako„ ZSÚ“).

18. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

19. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Jelikož žalobkyně požaduje po žalované smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru [číslo] na jejíž uzavření dopadají shora uvedené předpisy, se soud ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda, s ohledem na již uvedené ujednání o výši úrokové míry, vůbec došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, a to v celém rozsahu, případně v jednotlivých ujednání.

22. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

25. Ve světle citovaných § 1813 a § 577 o.z., s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, nelze očekávat, že bez takového ujednání by byla smlouva o úvěru vůbec uzavřena a nelze tak příslušené ujednání o úroku oddělit od zbytku smlouvy, dospěl soud k závěru, na rozdíl od rozhodnutí ve věci 25 C 39/2022, kde bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání a soud tak neprováděl dokazování a nezabýval se právním posouzením daného nároku, že jde o skutečnost, jež způsobuje neplatnost celé smlouvy. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023 č.j. 35 Co 345/2022-56 ohledně případné moderace neplatného ustanovení„ Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C [číslo] Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C [číslo] [příjmení] [příjmení] a de [příjmení] [jméno]; C [číslo] [příjmení] a [příjmení], C [číslo] Kanyeba; C [číslo] Unicaja Banco a Caixabank; C [číslo] [příjmení] del [příjmení] [jméno] nebo C [číslo] Mikrokasa).“.

26. V rozporu s dobrými mravy shledává soud zejména sjednanou výši úroků, jež je výrazně (téměř 10x) vyšší, než byla obvyklá úroková sazba uplatňovaná bankami při poskytování spotřebitelských úvěrů nebo půjček, kdy dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004„ (v ) rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. Nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého„ nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy“.

27. Jak bylo uvedeno, sjednaná míra úroků ve výši 64,58 % ročně výrazně přesahuje výši úrokových sazeb poskytovaných bankami, jež dosahovaly v květnu 2021, tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, od 6,96 % do 11,82 % (pro kontokorenty a revolvingové úvěry) ročně a tím i mantinely stanovené judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Takto sjednaný úrok odporuje dobrým mravům a je tak ujednáním předvídaným § 1813 o.z. a způsobujícím tak neplatnost celé smlouvy.

28. V obdobných věcech již mnohokrát rozhodoval Městský soud v Praze, jako soud odvolací, zejména rozhodnutí ze dne 5. 3. 2018, č. j. 68 Co 22/2018-61; ze dne 24. 5. 2018, č. j. 20 Co 106/2018-68; ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90; ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99 a ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80 a dále č. j. 11 Co 171/2022-80, 11 Co 334/2020-55, 13 Co 346/2021-62, 14 Co 100/2021-126, 17 Co 271/2020-112, 18 Co 48/2021-73, 18 Co 216/2022-72, 19 Co 102/2022-61, 25 Co 64/2022-155, 29 C 302/2022-75, 53 Co 47/2022-60, 53 Co 181/2022-181, 54 Co 280/2021-151 nebo 55 Co 421/2021-91, ve kterých byl vyjádřen shodný právní názor, a to že se jedná o nepřiměřené ujednání v rozporu s dobrými mravy a že dané ujednání nelze od zbytku smlouvy s ohledem na způsob podnikání žalobkyně oddělit.

29. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 5. 2021 je neplatná jako celek a není tak možné po žalovaném požadovat plnění, na základě ujednání v ní obsažených. Soud tak rozhodl o tom, že se žaloba zamítá (výrok I).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 616 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 305,20 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za 4 úkony právní služby za přípravu a převzetí věci, nahlížení do spisu, vyjádření k žalobě a jednání před soudem včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.