11 C 193/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Schramovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 1 650 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 650 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 73 568 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 16. 4. 2012 koupil bytovou jednotku č. [rok] [číslo] o dispozici 2+KK vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] spolu s podílem na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo], to vše nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ Byt“), za kupní cenu 3 700 000 Kč. V bytě byla zařízena ložnice, obývací pokoj a kuchyně. Dne 17. 1. 2013 žalobce uzavřel s žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Bytu za kupní cenu ve výši 2 950 000 Kč ve výši 100 000 Kč (dále jen„ Smlouva“), neboť se chtěl přestěhovat do [anonymizována tři slova], kde měl vyřízené rezidenční vízum a založenou obchodní společnost. Dle odhadu banky [číslo] ze dne 18. 12. 2012 byla cena Bytu stanovena na 3 400 000 Kč. Jelikož žalovaná obdržela hypoteční úvěr pouze ve výši 1 300 000 Kč, dohodla se se žalobcem, že mu zbývající část kupní ceny uhradí až po majetkovém vypořádání s bývalým manželem žalované a žalovaná bude moci bydlet v Bytě. Dne 25. 1. 2013 žalovaná převedla na účet žalobce částku ve výši 1 300 000 Kč. Žalobce byl následně dne 25. 3. 2013 zadržen Policií ČR, vzat do vazby a roku [rok] odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Dne 14. 7. 2016 žalovaná [příjmení] prodala manželům [příjmení] za kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč. Z obdržené částky žalovaná uhradila zbylý dluh z poskytnutého úvěru, přičemž na zbylý dluh vůči žalobci žalovaná neuhradila ničeho. Smlouva byla podepsána ve dvou vyhotoveních, které byly Policií ČR vzaty z Bytu a následně navráceny žalované, která se do Bytu nastěhovala. Žalovaná se dále zavázala, že zařízení bytu, které nebude chtít, daruje rodičům žalobce, přesto tak neučinila. Vedle kupní smlouvy předložené žalovanou byla v písemné podobě uzavřena ještě další, která zněla na částku ve výši 1 650 000 Kč s tím, že tuto částku uhradí žalovaná žalobci poté, až se žalovaná finančně vypořádá se svým v té době ještě manželem. K této listině se však žalobce z důvodu toho, že je ve výkonu trestu a všechny věci zůstaly v Bytě, nemohl dostat. Smlouva předložená žalovanou zní na částku 1 300 000 Kč proto, že ji připravovala žalovaná. Žalobce s žalovanou předávací protokol dle Čl. VIII. Smlouvy nepodepsali. Žalobce původně navrhoval úhradu kupní ceny prostřednictvím směnky, žalovaná s tím však nesouhlasila a proto přistoupili k výše uvedenému způsobu úhrady kupní ceny.

2. Žalovaná nárok žalobce v celém rozsahu neuznává. Tvrzení žalobce jsou smyšlená a korespondují s jeho trestnou minulosti, neboť žalobce byl v řízení u Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], pravomocně odsouzen na doživotí a v minulosti byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 let za majetkovou trestnou činnost spočívající v podvodech. Žaloba je aktem msty žalobce za to, že jej žalovaná již nenavštěvuje v místě výkonu trestu odnětí svobody. O tom svědčí i trestní oznámení podané žalobcem ve stejné věci, kde policejní orgán rozhodl o odložení. Žalovaná skutečně dne 17. 1. 2013 na základě kupní smlouvy nabyla od žalobce [příjmení] za kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč, kterou uhradila prostřednictvím hypotečního úvěru. Kupní cena ve výši 1 300 000 Kč byla ovšem konečná a byla žalovanou řádně uhrazena, žádná dohoda o doplatku ceny ani v ústní, ani v listinné podobě neexistuje a nikdy neexistovala. Žalovaná nabyla nemovitost za velmi výhodnou cenu, toto však přisuzuje svému tehdejšímu partnerskému soužití s žalobcem. Obě smluvní strany přitom v Čl. XVII. Smlouvy shodně vyloučily tíseň i nápadně nevýhodné podmínky při uzavření smlouvy. Žalobce nadto nepředložil žádný listinný důkaz prokazující jiné ujednání smluvních stran a neunesl tak důkazní břemeno, přičemž žalovaná předložila veškeré jí dostupné listiny, tj. kupní smlouvu a zástavní smlouvu, které byly uloženy do katastru nemovitostí. Věrohodnost žalobce je navíc snížena jeho kriminální minulostí, zatímco žalovaná je osobou bezúhonnou. Žalovaná dále z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení dle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SOZ“). Z listin předložených žalobcem přitom nevyplývá, že by existovala jiná dohoda o kupní ceně mezi účastníky řízení.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

4. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 17. 1. 2013 Smlouvu o převodu vlastnického práva k Bytu. Dle Čl. V.1 Smlouvy se smluvní strany dohodly, že kupní cena za Byt je 1 300 000 Kč. Dle Čl. VIII.1 Smlouvy se smluvní strany dohodly na protokolárním převzetí Bytu žalovanou 10 dnů ode dne právní moci rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o povolení zápisu vkladu vlastnického práva žalované k Bytu do katastru nemovitostí. Dle Čl. XII.1 Smlouvy tato Smlouva nahrazuje jakékoli případné dřívější dohody mezi smluvními stranami týkající se předmětu Smlouvy. Jakékoli doplnění nebo změna této Smlouvy podléhají písemné dohodě smluvních stran. Dle Čl. XVII.1 smluvní strany prohlašují, že jsou zcela způsobilé k právním úkonům, že Smlouvu uzavřely vážně a svobodně, že nebyla sepsána v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek, že si Smlouvu přečetly a s jejím obsahem souhlasí a jsou si vědomy svých závazků ze Smlouvy vyplývajících, a na důkaz toho připojují níže své vlastnoruční podpisy (prokázáno kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 17. 1. 2013).

5. Policejní orgán rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2018 o odložení trestní věci podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 a odst. 3 písm. d) tr. zák. žalobcem a podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti dle § 217 odst. 217 odst. 1 a 2 tr. zák. žalovanou. Policejní orgán na základě odhadu [číslo] který stanovuje obvyklou cenu Bytu na 3 400 000 Kč, shledal převod Bytu mezi účastníky řízení za kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč za převod mezi spřízněnými osobami. Žalovaná dne 25. 1. 2013 vyčerpala prostředky z hypotečního úvěru poskytnuté na koupi Bytu ve výši 1 300 000 Kč a následně jej splácela splátkami ve výši 13 000 Kč měsíčně. Dne 14. 7. 2016 prodala žalovaná [příjmení] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč. Dne 21. 7. 2016 došlo k předčasnému splacení hypotečního úvěru žalované, kdy na tento uhradil částku ve výši 1 026 518,27 Kč [jméno] [příjmení] (prokázáno usnesením PČR ze dne 19. 3. 2018).

6. Soud dále provedl důkazy: dopis ze dne 22. 10. 2019, pohled ze [anonymizováno] a na počítači psaný dopis podepsaný [jméno], čtyři dopisy od [jméno] [příjmení] adresované žalobci a dopisy a listiny obsažené v složkách [číslo] předložených žalobcem, z nichž však nezjistil žádnou skutečnost relevantní pro rozhodování o předmětu řízení. Po provedeném dokazování byl žalobce dne 26. 5. 2020 poučen o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a důkazní návrhy tak, aby bylo zřejmé, že existovala mezi účastníky jiná další ujednání o vyšší kupní ceně a co bylo jejím obsahem, neboť toto z provedeného dokazování nevyplývá. Žalobce byl dále poučen, že nebude-li postupovat v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci.

7. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 17. 1. 2013 Smlouvu o převodu vlastnického práva k Bytu. Dle Čl. V.1 Smlouvy se smluvní strany dohodly, že kupní cena za Byt je 1 300 000 Kč. Žalovaná kupní cenu žalobci uhradila. Žalovaná dne 25. 1. 2013 vyčerpala prostředky z hypotečního úvěru poskytnuté na koupi Bytu ve výši 1 300 000 Kč a následně jej splácela splátkami ve výši 13 000 Kč měsíčně. Dne 14. 7. 2016 prodala žalovaná [příjmení] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 4 900 000 Kč. Dne 21. 7. 2016 došlo k předčasnému splacení hypotečního úvěru žalované, na který uhradil částku ve výši 1 026 518,27 Kč [jméno] [příjmení].

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Dle § 588 SOZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

11. Dle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

12. Dle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

13. Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

14. Smlouvu o převodu vlastnického práva k Bytu ze dne 17. 1. 2013 soud posoudil jako smlouvu kupní ve smyslu § 588 SOZ. Žalovaná kupní cenu ve výši 1 300 000 Kč žalobci řádně uhradila a následně došlo ke vkladu jejího vlastnického práva k Bytu do katastru nemovitostí. Smlouva neobsahuje žádné ujednání ohledně převodu vlastnického práva k movitým věcem umístěným v Bytu (nábytek aj.). Případná změna Smlouvy by navíc musela být dle Čl. XII.1 Smlouvy provedena v písemné formě, takže tvrzená ústní ujednání žalobce a žalované by nemohly mít na obsah Smlouvy žádné právní účinky. Ač žalobce tvrdí, že nedošlo k vyhotovení předávacího protokolu, dle Čl. VIII.1 tato povinnost účastníkům řízení vznikla až 10 dnů po pravomocném rozhodnutí o vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí, tudíž i případné porušení této povinnosti by nemělo vliv na převod vlastnického práva k Bytu, neboť k tomu došlo již vkladem do katastru nemovitostí dle § 132 odst. 1 a 2 SOZ ve spojení s § 133 odst. 2 SOZ. Ze Smlouvy dále nevyplývá, že by byla žalovaná povinna doplatit zbývající kupní cenu ve výši 1 650 000 Kč, jak uvedl žalobce. Soud proto žalobce vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních prostředků prokazující další ujednání o vyšší kupní ceně. Jinými slovy, soud poučil žalobce, jakým způsobem je nutné doplnit jím tvrzené skutečnosti a důkazní prostředky tak, aby dostál povinnosti důkazní dle § 120 odst. 1 o.s.ř. Žalobce ovšem pouze uvedl, že další ujednání o vyšší kupní ceně ve 2 vyhotoveních mu byla odňata policejním orgánem a následně předána žalované. Žalobce nicméně nepředložil žádný důkazní prostředek, který by svědčil o existenci tvrzeného ujednání. Z nízké výše kupní ceny přitom nelze bez dalšího usuzovat, že takové právní jednání bylo účastníky řízení učiněno. Výše kupní ceny mohla být navíc ovlivněna blízkým vztahem žalobce a žalované, kterému žalobce věnoval podstatnou část svých vyjádření adresovaných soudu.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, může soud prvního stupně své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Zdejší soud k předmětnému poučení přistoupil v rámci jednání dne 26. 5. 2020 a poskytl žalobci lhůtu 30 dnů na doplnění tvrzení a důkazních návrhů před zákonnou koncentrací řízení. Žalobce však této výzvě vyhověl jen částečně, když sice dostál povinnosti tvrzení, avšak nepředložil žádné důkazní prostředky, ze kterých by soud mohl učinit závěr o závazku žalované doplatit žalobci zbývající kupní cenu ve výši 1 650 000 Kč. Námitku promlčení soud s ohledem na závěr uvedený níže neposuzoval.

16. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a rozhodl o zamítnutí žaloby.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 568 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 650 000 Kč sestávající z částky 14 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby, a to: převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 30. 10. 2019, účast na jednání soudu dne 26. 5. 2020 a účast na jednání soudu dne 11. 8. 2020, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 800 Kč ve výši 12 768 Kč.