11 C 197/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 23 680 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 12. 4. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Co do částky 3 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 680 Kč od 22. 7. 2021 do 11. 4. 2022 ve výši 8,5% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 680 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení ve výši 8,5% ročně se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 654,08 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [jméno], advokáta.</b> 1. Žalobou podanou soudu dne 12. 4. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) se žalovaným uzavřeli dne 19. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit nejpozději dne 21. 7. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 680 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 29. 3. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla i pohledávka za žalovaným. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, žalobkyně tak po žalovaném požaduje úhradu jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 680 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzev žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně ani žalovaný s k nařízenému jednání dne 1. 11. 2022 nedostavili, žalobkyně se dne 25. 10. 2022 omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 6. 2021 uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit do 21. 7. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 680 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla přezkoumání úvěruschopnosti včetně ověření v klientských databázích (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 6. 2021, potvrzení o verifikační platbě).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 21. 6. 2021 žalovanému na účet č. [bankovní účet] [variabilní symbol] částku ve výši 20 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu u [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021).

7. Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 29. 3. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, ve které je v bodě 3. Uzavírání dílčích smluv uvedeno, že každý 5. Den kalendářního měsíce, po dobu trvání uzavřené smlouvy, zašle právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni Datovou pásku, čímž je uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek uvedených v Datové pásce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 29. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek).

8. Žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 dopisem ze dne 14. 1. 2022 a současně jej vyzvala k úhradě částky ve výši 27 170 Kč, resp. 33 268 Kč (včetně nákladů právního zastoupení) (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně plné moci a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2022 včetně podacího lístku).

9. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.

10. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 21. 6. 2021 poskytnuta na jeho bankovní účet částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 680 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek a následných dílčích smluv mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen jako„ ZSÚ“).

15. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.

16. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

19. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 1. 11. 2022 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou.

20. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála. Ve smlouvě o úvěru je pouze uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost přezkoumávala, včetně ověření v klientských databázích, nicméně žádné podklady, ze kterých vycházela, soudu předloženy nebyly. Ve světle rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o.z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Podle § 1880 odst. 1o.z. pak postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 6. 2021 poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil, jedná se tak o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plnění bez právního důvodu, a žalovanému vznikla povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.

24. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. V daném případě nemá soud za prokázané, že byla žalovanému doručena předžalobní výzva, v níž byl vyzván k zaplacení. Soud sice provedl podací lístek ze dne 14. 1. 2022, který je stejného data jako předžalobní výzva, avšak soud nemá za prokázané, kdy byla zásilka s výzvou k plnění žalovanému doručena, není tak zřejmé, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Soud tak rozhodl o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dnem podání žaloby, a od tohoto data tak vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení v zákonné výši, která v dané době činila 8,5 % ročně.

26. Soud proto v shora uvedené části žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbytku (co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 680 Kč od 22. 7. 2021 do 11. 4. 2022 ve výši 8,5% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 680 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení ve výši 8,5% ročně) žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. Lhůtu k plnění pak soud stanovil odchylně od § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť prodlouženou pariční lhůtu v délce 15 dní považuje za odpovídající současné ekonomické realitě, kdy se mnoho domácností dostává do platebních problémů, přičemž je zřejmé, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy problémy s úhradou svých závazků, je tedy vhodné mu poskytnout delší lhůtu k plnění.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 654,08 Kč, přičemž tato částka představuje 68,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 948 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 680 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jelikož bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což je soudu z úřední činnosti známo) a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.