11 C 216/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 608 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 672 Kč.</b> <b>II. Co do částky 1 936,92 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 611,08 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že je poskytovatelem spotřebitelského úvěru a uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to 27 500 Kč na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky dle dohodnuté zápůjční úrokové sazby, tj. celkovou částku 42 000 Kč, uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Z důvodu neplnění smlouvy podala žalobkyně proti žalovanému žalobu, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a je vykonatelný, pohledávka dle něj byla prostřednictvím exekuce uhrazena. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek, doposud žalovaný neuhradil smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 13 608 Kč, a to z částky 30 999 Kč od 5. 6. 2020 do 10. 12. 2021 dle příslušných úhrad za období, které není pokryto již vydaným rozsudkem zdejšího soudu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta, neboť mu ze strany exekutorského úřadu bylo řečeno, že úroky a jiné náležitosti byly součástí vymáhané pohledávky, přitom exekuce byla uhrazena a ukončena a žalobkyně tak obdržela všechny finanční prostředky, které jí náležely z titulu smlouvy o půjčce.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž popsala konkrétní postupy, jakými tak činila. Rovněž upozornila, že předmětem sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla smluvní pokuta z částky 30 999 Kč od 23. 4. 2020 do 4. 6. 2020, tedy v částce 1 332 Kč, předmětem nynějšího sporu je smluvní pokuta od 5. 6. 2020 do 10. 12. 2021.

4. Soud nařídil jednání ve věci na 10. 11. 2022, žalobkyně se však z jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že vykonatelná pohledávka z rozsudku zdejšího soudu, č. j. [číslo jednací], byla v exekučním řízení plně uhrazena.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

7. Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (zjištěno z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na žalobkyni), poskytování spotřebitelských úvěrů je jejím předmětem podnikání (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 12. 2020). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit spolu s úroky ve výši 21,05 % ročně, tedy celkovou částku 42 000 Kč, ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 1. 2020. Účastníci si dále ujednali, že úvěr se stane splatným v důsledku porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy, přičemž okamžik splatnosti nastane v okamžiku, kdy bylo žalovanému žalobkyní odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru z důvodu porušení některé z povinností ze smlouvy o úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 12. 2019 včetně čestného prohlášení žalovaného a splátkového kalendáře). Součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky žalobkyně (zjištěno z přílohy č. 1 – úvěrových podmínek platných ke dni 1. 10. 2019). Žalovaný se taktéž zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé dlužné splátky či její části a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, pokud se úvěr stane splatným. Rovněž při prodlení s dohodnutou měsíční splátkou se zavázal za každý jednotlivý případ zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, avšak jen do doby splatnosti celého úvěru. Všechny tyto pokuty pak byly splatné bez písemné výzvy žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 12. 2019 včetně čestného prohlášení žalovaného a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Veškeré listiny ke smlouvě byly žalovanému zpřístupněny rovněž na portálu žalobkyně (zjištěno z výpisu z klientského portálu žalobkyně).

8. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný čestně prohlásil, že má další závazky se splátkami ve výši 7 000 Kč měsíčně u [anonymizováno] a ve výši 2 500 Kč měsíčně u [anonymizováno], na bydlení má výdaje ve výši 2 000 Kč a běžné výdaje ve výši 3 410 Kč, měsíční mzdu pak ve výši 22 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 12. 2019 včetně čestného prohlášení žalovaného), což žalobkyně ověřila z výplatních pásek žalovaného (zjištěno z výplatních pásek žalovaného z [anonymizováno 5 slov] za období říjen a listopad 2019) a výpisu z účtu žalovaného za předchozí rok (zjištěno z výpisu z bankovního účtu na platby mzdy za období prosinec 2018 až prosinec 2019). Žalobkyně vyšla ze statistiky rodinných účtů u domácností bez vyživovaných dětí podle počtu členů (zjištěno ze statistiky rodinných účtů), statistiky výdajů na konečnou spotřebu domácností podle účelu pro ČR (zjištěno z výdajů na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí), výše normativních nákladů na bydlení pro [anonymizováno] za rok 2019 (zjištěno z výše normativních nákladů na bydlení v roce 2019) a částky životního minima pro jednotlivce (zjištěno z životního a existenčního minima v roce 2019), prověřila, že žalovaný nemá žádné exekuce a insolvenční řízení (zjištěno z výstupu z insolvenčního rejstříku a výpisu ze [právnická osoba]), a dospěla k závěru, že je schopen úvěrové splátky splácet (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti zákazníka – žalovaného).

9. Žalobkyně dne 18. 12. 2019 žalovanému úvěr vyplatila (zjištěno z potvrzení o provedení transakce ze dne 18. 12. 2019 na částku 27 500 Kč a 2 500 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému v důsledku nezaplacení dohodnutých splátek obyčejnou poštou upomínku ze dne 28. 2. 2020 (zjištěno z upomínky pro smlouvu ze dne 28. 2. 2020 včetně čestného prohlášení, seznamu odeslaných upomínek a dokladu o provedení platby) a upomínku ze dne 25. 3. 2020 (zjištěno z upomínky ze dne 25. 3. 2020 včetně čestného prohlášení, dokladu o provedení platby a seznamu odeslaných upomínek). Dopisem ze dne 22. 4. 2022, který byl téhož dne žalovanému odeslán, mu žalobkyně sdělila, že se úvěr stal dnem odeslání tohoto oznámení o zesplatnění smlouvy splatným, vyčíslila dlužnou částku na 30 999 Kč, smluvní pokuty na 1 996 Kč a upomínací náklady na 300 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek (zjištěno ze zesplatnění ze dne 22. 4. 2020 včetně podacího lístku). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 12. 1. 2021, bylo žalovanému uloženo zaplatit dlužnou částku neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 27 849 Kč s úrokem 21,05 % ročně z této částky od 23. 4. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 23. 4. 2020 do zaplacení, dlužné neuhrazené splátky před zesplatněním ve výši 3 150 Kč, smluvní pokuty za prodlení se 4 splátkami úvěru ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a dlužných splátek ode dne zesplatnění, tj. od 23. 4. 2020, do 4. 6. 2020, tj. do dne podání žaloby, ve výši 1 332 Kč (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2020, č. j. [číslo jednací]). Žalovaný byl vyzván k úhradě vykonatelné pohledávky dle tohoto rozsudku výzvou exekutora ze dne 23. 2. 2021 (zjištěno z výzvy ke splnění vymáhané povinnosti od soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], č. j. [číslo jednací] na č. l. 11 – 12 soudního spisu) a dne 14. 5. 2021 uhradil částku 1212,43 Kč, dne 4. 6. 2021 částku 5 483 Kč, dne 8. 7. 2021 částku 4 903 Kč, dne 6. 8. 2021 částku 5 080,90 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 4 054,90 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 4 306,50 Kč, dne 8. 11. 2021 částku 5 165,25 Kč, dne 12. 11. 2021 částku 728,93 Kč a dne 10. 12. 2021 částku 64,09 Kč, čímž byly dlužná jistina a dlužné splátky plně uhrazeny (zjištěno z bonity smlouvy). Předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 13 608 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 999 Kč, tj. neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek, od 5. 6. 2020 do 10. 12. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 24. 4. 2022 včetně podacího lístku).

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebních úvěrů poskytla na základě smlouvy ze dne 17. 12. 2019 žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Dále byla mezi nimi ujednána jednorázová smluvní pokuta za jednotlivé dlužné splátky ve výši 499 Kč do zesplatnění úvěru, smluvní pokuta 0,1 % denně z každé dlužné splátky úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalovaný řádně splátky nehradil, žalobkyně úvěr ke dni 22. 4. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovanému k úhradě dlužných částek. Rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2021, bylo žalovanému uloženo vedle zaplacení dlužné jistiny úvěru i smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a 1 332 Kč vyčíslené do podání žaloby, tj. do 4. 6. 2020. Žalovaný pohledávku z tohoto rozsudku do 10. 12. 2021 jednotlivými platbami uhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a dlužných splátek od 5. 6. 2020 do 10. 12. 2021, žalovaný však tuto neuhradil.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen jako„ ZSÚ“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

17. Dle § 122 odst. 2 ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

18. Dle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila v souladu s § 86 ZSÚ schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem ze dne 3. 12. 2020.

20. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě smluvní pokuty je jednak regulována její sjednatelná výše, a to na 0,1 % denně z částky, pro níž je spotřebitel v prodlení, a jednak je regulována absolutní výše, které může souhrn všech smluvních pokut dosáhnout, a to na součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. V případě žalovaného činila celková výše spotřebitelského úvěru 30 000 Kč, souhrn všech smluvních pokut dle § 122 odst. 3 ZSÚ tak mohl činit max. 15 000 Kč. Z tohoto pak soud vyšel při posouzení nároku žalobkyně.

21. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila v předchozím řízení, kde žalovala rovněž dlužnou jistinu úvěru (dlužný neuhrazený zůstatek úvěru a dlužné splátky do splatnosti), smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a ve výši 1 332 Kč, kdy v prvním případě šlo o čtyři jednorázové smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami a v druhém případě pak o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a dlužných splátek od zesplatnění do 4. 6. 2020, tedy do podání žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

22. V případě smluvní pokuty se jedná o nárok se samostatným skutkovým základem a akcesorickou povahou, proto je nutné ji vyčíslit konkrétní peněžitou částkou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010), přičemž nárok na smluvní pokutu lze uplatnit pouze do dne zahájení řízení, tj. do dne podání žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009). Proto také žalobkyně mohla uplatnit nárok na smluvní pokutu v předchozím řízení pouze do dne podání žaloby, tj. do dne 4. 6. 2020, ačkoliv smluvní pokuta i po podání žaloby z dlužných částek plynula a i po 5. 6. 2020 přirůstala.

23. V tomto řízení je tedy správně žalovaná smluvní pokuta z neuhrazené jistiny a dlužných splátek od 5. 6. 2020, tj. ode dne, za nějž již žalobkyně nemohla smluvní pokutu požadovat v předchozím soudním řízení, do 10. 12. 2021, kdy žalovaný pohledávku z neuhrazených splátek a zůstatku úvěru zcela doplatil. Bylo prokázáno, že žalovaný dne 14. 5. 2021 uhradil částku 1212,43 Kč, dne 4. 6. 2021 částku 5 483 Kč, dne 8. 7. 2021 částku 4 903 Kč, dne 6. 8. 2021 částku 5 080,90 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 4 054,90 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 4 306,50 Kč, dne 8. 11. 2021 částku 5 165,25 Kč, dne 12. 11. 2021 částku 728,93 Kč a dne 10. 12. 2021 částku 64,09 Kč. Z částky 30 999 Kč od 5. 6. 2020 do 14. 5. 2021 by tak plynula smluvní pokuta ve výši 10 632,66 Kč, z částky 29 786,57 Kč od 15. 5. 2021 do 4. 6. 2021 pak ve výši 625,52 Kč, z částky 24 303,57 Kč od 5. 6. 2021 do 8. 7. 2021 pak ve výši 826,32 Kč, z částky 19 400,57 Kč od 9. 7. 2021 do 6. 8. 2021 pak ve výši 562,62 Kč, z částky 14 319,67 Kč od 7. 8. 2021 do 7. 9. 2021 pak ve výši 458,23 Kč, z částky 10 264,77 Kč od 8. 9. 2021 do 7. 10. 2021 pak ve výši 307,94 Kč, z částky 5 958,27 Kč od 8. 10. 2021 do 8. 11. 2021 pak ve výši 190,66 Kč, z částky 793,02 Kč od 9. 11. 2021 do 12. 11. 2021 pak ve výši 3,17 Kč a z částky 64,09 Kč od 13. 12. 2021 do 10. 12. 2021 pak ve výši 1,79 Kč, celkem tedy 13 608,92 Kč, žalobkyně však požadovala pouze 13 608 Kč.

24. Jelikož však žalobkyně mohla dle § 122 odst. 3 ZSÚ nárokovat po žalovaném smluvní pokuty pouze do výše 15 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a 1 332 Kč již požadovala v předchozím řízení u tohoto soudu, vznikl jí nárok pouze na částku smluvních pokut zbývající do dosažení maximální výše smluvních pokut ve smyslu § 122 odst. 3 ZSÚ. Jak vyplývá z předmětného zákona, do této maximální výše se zahrnují veškeré smluvní pokuty, které věřitel může po spotřebiteli požadovat, tedy jak pokuty ve formě procentního úroku za určitý čas prodlení, tak jednorázové smluvní pokuty za konkrétní porušení. V daném případě tak po odečtení částek 1 996 Kč a 1 332 Kč zbývá pouze 11 672 Kč.

25. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 2048 o. z. ve spojení s § 122 ZSÚ nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jednotlivých částek neuhrazeného zůstatku úvěru a dlužných splátek od 5. 6. 2020 do 10. 12. 2021 v celkové výši 11 672 Kč, přičemž co do částky 1 936 Kč žalobu z důvodu překročení limitu uvedeného v § 122 odst. 3 ZSÚ zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 611,08 Kč, přičemž tato částka představuje 71,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 608 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.