11 C 221/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 29 424 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 179,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Co do částky 10 104 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 269,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 747,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 963,69 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 784,17 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrokem z prodlení co do výše 1,5 % ročně z částky 8 179,52 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 10 963,69 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a co do částky 11 140,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 185,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 583,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 210,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrokem 29 % ročně z částky 7 210,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se za poskytnuté finanční prostředky zavázala zaplatit 14 220 Kč, jakožto kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 866 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 34 220 Kč ve 45 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2019. Žalovaná na tuto smlouvu, do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, celkem uhradila 23 073,52 Kč. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni přešla uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše závazku žalované 21 040,59 Kč zahrnující i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 210,64 Kč a dlužné poplatky ve výši 3 929,84 Kč, celkem tedy částku 11 140,48 Kč, a dále příslušenství pohledávky představující kapitalizované úroky ve výši 3 583,43 Kč za období od 11. 6. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 29 % ročně, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % za období od 18. 6. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1 185,93 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou následně uzavřeli dne 21. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala uhradit částku v celkové výši 10 104 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 864 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 956 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč. Žalovaná se poskytnutou částku 14 000 Kč společně se sjednanými poplatky ve výši 10 104 Kč zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 536 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 8. 2019. K 1. 11. 2019 činila dlužná jistina 11 592,98 Kč a dlužný poplatek 11 454,88 Kč. Žalovaná na předmětnou pohledávku, do postoupení pohledávky na žalobkyni, uhradila částku v celkové výši 5 820,48 Kč. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni přešla uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše závazku žalované 27 383,52 Kč zahrnující i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 963,69 Kč a dlužné poplatky ve výši 7 319,83 Kč celkem tedy částku 18 283,52 Kč, a dále příslušenství pohledávky představující kapitalizované úroky ve výši 3 747,09 Kč za období od 2. 11. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 29 % ročně, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % za období od 9. 11. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1 269,56 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná přesto do podání žaloby na dlužnou částku neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Při jednání dne 27. 9. 2022 byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.) ohledně povinnosti navrhnout důkazy ke svým tvrzením, jakými listinami a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně byla poučena o následku nesplnění této výzvy v podobě částečného nebo úplného neúspěchu ve věci.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla na základě zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 7. 2018 uzavřena dne 30. 7. 2018 smlouva o zápůjčce [číslo] smlouva o zápůjčce – [anonymizována tři slova], jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč poskytnutá v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 30. 7. 2018 a zákaznické katzy – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 7. 2018). V zákaznické kartě bylo žalovanou uvedeno, že žádá o zápůjčku ve výši 20 000 Kč s týdenními splátkami, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je vdaná/v registrovaném partnerství, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, nevlastní automobil, je zaměstnána na DPČ/DPP jako prodavačka u společnosti [právnická osoba], dále bylo zaškrtnuto, že zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou. Ohledně finančních údajů byl uveden čistý měsíční příjem 10 780 Kč z jednoho zdroje, další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, celkem tedy 45 780 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 6 000 Kč. Výplatní den byl uveden 15., kreditní karta ne, zápůjčka u jiné společnosti ne, bankovní účet na jméno žadatele ne. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva z 1. 5. 2018, 2 výplatní pásky za měsíce červen a červenec. Žalovaná podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost uvedených údajů (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 7. 2018 na částku 20 000 Kč). Ve smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo uvedeno, že jde o refinancování zápůjčky, část zápůjčky tak bude použita na splacení zůstatku dlužné částky zákazníka (žalované) z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] v celkové výši 6 625 Kč. K vyplacení v hotovosti tak byla určena částka ve výši 13 375 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán poplatek ve výši 14 220 Kč sestávající z úroku ve výši 2 662 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 866 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno týdenní splátkové období, přičemž se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 34 220 Kč ve 45 splátkách po 761 Kč, resp. poslední splátka ve výši 736 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 30. 7. 2018). Žalovaná jednotlivé splátky nehradila podle uzavřené smlouvy a 15. 5. 2020 činil nesplacený zůstatek jistiny 7 210,64 Kč, přičemž na splátkách žalovaná uhradila celkem částku 23 079,52 Kč (zjištěno z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 k č. smlouvy [číslo]).

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla na základě zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 12. 2018 uzavřena dne 21. 12. 2018 smlouva o zápůjčce [číslo] smlouva o zápůjčce – [anonymizována tři slova], jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 14 000 Kč poskytnutá v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 21. 12. 2018 a zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 12. 2018 na částku 14 000 Kč). V zákaznické kartě bylo žalovanou uvedeno, že žádá o zápůjčku ve výši 14 000 Kč s měsíčními splátkami, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je vdaná/v registrovaném partnerství, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, nevlastní automobil, je zaměstnána na DPČ/DPP, je zaměstnána jako dělník u společnosti [právnická osoba], dále bylo zaškrtnuto, že zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou. Ohledně finančních údajů byl uveden čistý měsíční příjem 14 829 Kč z jednoho zdroje, další čisté příjmy domácnosti ve výši 32 000 Kč, celkem tedy 46 820 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 7 000 Kč. Výplatní den byl uveden 10., kreditní karta ne, zápůjčka u jiné společnosti ne, bankovní účet na jméno žadatele ne. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva, 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce říjen a listopad. Žalovaná podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost uvedených údajů (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 12. 2018 na částku 14 000 Kč). Za poskytnutí zápůjčky byl ve smlouvě o zápůjčce [číslo] sjednán poplatek ve výši 10 104 Kč sestávající z úroku ve výši 1 864 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 956 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno týdenní splátkové období, přičemž se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 24 104 Kč ve 45 splátkách po 536 Kč, resp. poslední splátka ve výši 520 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 21. 12. 2018). Žalovaná jednotlivé splátky nehradila podle uzavřené smlouvy a 15. 5. 2020 činil nesplacený zůstatek jistiny 10 964,69 Kč, přičemž na splátkách uhradila celkem částku 5 820,40 Kč (zjištěno z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 k č. smlouvy [číslo]).

7. Žalovaná svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uznala dne 11. 5. 2020 společně s dluhem ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Současně byl sjednán splátkový kalendář, který se žalovaná zavázala splácet po 1 900 Kč měsíčně (poslední splátka 2 135 Kč) od 30. 4. 2020 do 30. 3. 2022, pod ztrátou výhody splátek v případě nedodržení splátkového kalendáře (zjištěno z uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 11. 5. 2020).

8. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 18. 12. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku na [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek, zejména str. 49 a 56). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, současně byla informována o zpracování osobních údajů žalobkyní (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a informace o zpracování osobních údajů ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021I). Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě 42 980,67 Kč nejpozději do 13. 7. 2021, přičemž jako právní důvod vzniku pohledávek žalobkyně uvedla smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 12. 2018 a [číslo] ze dne 30. 7. 2018 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (zjištěno z výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejí žalobě ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze dne 28. 6. 2021).

9. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.

10. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti s tím, že 6 625 Kč bude použito na splacení dlužné částky z již dříve uzavřené smlouvy o zápujčce. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 34 220 Kč ve 45 týdenních splátkách po 761 Kč (poslední ve výši 735 Kč). Dne 21. 12. 2018 uzavřela právní předchůdkyní žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla 14 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit celkem částku ve výši 24 104 Kč ve formě 45 týdenních splátek po 536 Kč (poslední ve výši 520 Kč). Žalovaná v obou případech neuhradila půjčené finanční prostředky ve smluveném termínu. Dne 11. 5. 2020 žalovaná oba závazky uznala vůči právní předchůdkyni žalobkyně a současně byl sjednán i splátkový kalendář. Na první zápůjčku žalovaná uhradila částku 23 079,52 Kč, na druhou částku 5 820,40 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná sjednaný splátkový kalendář nedodržela a byla tak vyzvána žalobkyní k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

14. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o.z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Podle § 1880 odst. 1o.z. pak postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva tedy podléhala režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen jako„ ZSÚ“).

16. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalované.

17. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

20. Žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nedoložila důkazy, kterými by prokázala, že právní předchůdkyní žalobkyně byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 84 a násl. ZSÚ nedostála. Žalobkyně soudu nedoložila listiny, které právní předchůdkyně uvedla v žádostech o spotřebitelský úvěr, o kterých tvrdila, že je měla k dispozici k posouzení úvěruschopnosti, ačkoliv je dle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ je povinna uchovávat. Soud tak nemohl prověřit, zda je právní předchůdkyně správně posoudila a z jakých konkrétních výstupů si utvořila obrázek o finančních poměrech žalované. Jistým ukazatelem ohledně smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 12. 2018 mohla být i předchozí smlouva o zápůjčce ze dne 30. 7. 2018, kdy je ze zákaznické karty patrné, že byla uzavřena k refinancování předchozího smlouvy o zápůjčce, tedy i přes zjištěné příjmy nedocházelo k úhradám podle sjednaného splátkového kalendáře, ale bylo třeba nové zápůjčky k uspokojení stávajícího závazku. Žalobkyně tím, že soudu nepředložila listiny, o nichž tvrdí, že z nich právní předchůdkyně žalobkyně dovodila úvěruschopnost žalované, neunesla důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně prověřena, čímž se staly uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 7. 2018 a ze dne 21. 12. 2018 neplatnými ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem, přičemž k jeho neplatnosti soud přihlédne v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu. Na základě tohoto zjištění soud zamítl nároky žalobkyně vyplývající ze smluv o zápůjčkách tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení.

21. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 7. 2018 poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná na ni při splátkách do podání žaloby uhradila 23 079,52 Kč. K bezdůvodnému obohacení tak na straně žalované nedošlo. U smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 12. 2018, kde byla vyplacena částka 14 000 Kč, uhradila žalovaná na splátkách do podání žaloby celkem částku 5 820,48 Kč, ve zbylé částce, tedy v 8 179,52 Kč, které nevrátila, se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plnění bez právního důvodu, a žalované vznikla povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.

23. S ohledem na výše uvedené bylo o úrocích z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k úhradě pohledávky. Nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla odeslána předžalobní výzva, v níž byla vyzvána k zaplacení do 13. 7. 2021. Dnem následujícím se tak dostala do prodlením s plněním povinnosti bezdůvodné obohacení žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vydat, a od tohoto data tak vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné vyšší, která v dané době činila 8,5 % ročně, nikoli 10 % ročně, jak žalobkyně navrhovala.

24. Pohledávka byla řádně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z.

25. Soud proto v shora uvedené části žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. Zamítnuté položky představují ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dlužnou částku 10 104 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 269,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 747,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 963,69 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 784,17 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrokem z prodlení co do výše 1,5 % ročně z částky 8 179,52 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 10 963,69 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dlužnou částku ve výši 11 140,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 185,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 583,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 210,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrokem 29 % ročně z částky 7 210,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná, na náhradu nákladů řízení by tak měla nárok žalovaná, avšak té žádné náklady nevznikly.