Obvodní soud pro Prahu 4 · Rozsudek

11 C 25/2020

č. j. 11 C 25/2020-63

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-08 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH04:2021:11.C.25.2020.1

Citované zákony (8)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 58 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 58 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 880 Kč, a to k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2020 domáhal zaplacení částky 58 000 Kč spolu s příslušenstvím. Tento svůj nárok odůvodnil tím, že dne 21. 3. 2019 uzavřel žalobce spolu se žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě zapůjčil žalobce žalované částku 62 000 Kč. V rámci smlouvy byla ujednána klauzule tzv. ztráta výhody ve splátkách, tedy zesplatnění celého dluhu pro prodlení s úhradou splátky. Žalovaná v průběhu roku 2019 uhradila pouze splátky za duben až červenec 2019, a to i přes opakované upomínky žalobce. Žalobce tak následně přistoupil k předčasnému zesplatnění zbývající dlužné částky. Žalovaná zbývající dlužnou částku řádně a včas neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to s ohledem na to, že je předčasná a tedy nedůvodná. Dle žalované žalobce neunesl důkazní břemeno tvrzení vzniku tvrzeného závazkového vztahu ze zápůjčky ve výši 62 000 Kč uzavřené mezi ním a žalovanou, kdy z žalobních tvrzení žalobce nevyplývá, kdy mělo dojít k poskytnutí půjčky žalované. Dále žalovaná rozporovala dodatečné úpravy smlouvy o půjčce, kdy původně sjednaná částka 60 000 Kč byla ve smlouvě rukou přepsána na 62 000 Kč. Žalovaná uvedla, že v listině ze dne 21. 3. 2019 je sjednáno, že se vydlužitel zavazuje zápůjčku vrátit do 3 let, kdy tato sjednaná doba před podáním žaloby neuplynula a na umoření zápůjčky byla sjednána pouze splatnost 1. splátky ve výši 1 000 Kč dne 15. dubna 2019, která byla uhrazena.

3. Na jednání soudu konaném dne 8. 4. 2021 zástupkyně žalované uvedla, že v mezidobí došlo k úhradě celé dlužné částky. Dále uvedla, že při posuzování ujednání o splátkách, je nutné vycházet z ujednání obsažených ve smlouvě, kde je půjčka sjednána na dobu 3 let a je zde ujednána pouze 1. splátka ve výši 1 000 Kč. Žalovaná tak smlouvu dodržela a neporušila žádné ustanovení dané smlouvy. Zástupkyně žalované uvedla, že nesporují částku 60 000 Kč, na kterou také v průběhu sporu žalovaná plnila.

4. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že účastníci spolu uzavřeli dne 21. 3. 2019 smlouvu o půjčce, že došlo k reálnému předání finančních prostředků žalobkyni, a že žalovaná na dlužnou částku plnila v rozsahu 4 000 Kč.

5. Z tvrzení stran vyplývá, že mezi stranami je sporu o to, zda došlo k zapůjčení částky 60 000 Kč nebo 62 000 Kč a zda byl v daném případě žalobce oprávněn zesplatnit zbývající dlužnou částku, zejména s ohledem na sjednaný způsob splácení této částky.

6. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 21. 3. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, v rámci které se smluvní strany dohodli, že žalobce, jakožto zápůjčitel, půjčí žalované, jakožto vydlužiteli, částku ve výši 60 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s tím, že se žalovaná zavázala zapůjčenou částku vrátit do 3 let. První splátka byla sjednána na 15. dubna 2019 ve výši 1 000 Kč, další splátky si žalobce se žalovanou neujednali. V rámci smlouvy bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celé částky při prodlení žalované s vrácením více než pěti splátek nebo dvou splátek po dobu měsíce (zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 3. 2019). Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na dlužnou částku celkem 4 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Dne 10. 8. 2020 žalovaná na dlužnou částku uhradila 2 000 Kč. Dále dne 10. 9. 2020 uhradila 10 000 Kč a následně dne 16. 10. 2020 částku 47 000 Kč, čímž došlo k uhrazení zbývající dlužné částky. (zjištěno výpisů z účtu [obec] spořitelny a dokladů o provedení tuzemské odchozí platby).

8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 21. 3. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalované částku ve výši 60 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s tím, že se žalovaná zavázala zapůjčenou částku vrátit do 3 let. První splátka byla sjednána na 15. dubna 2019 ve výši 1 000 Kč, další splátky si žalobce se žalovanou neujednali. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na dlužnou částku celkem 4 000 Kč. Následně v průběhu řízení doplatila zbývající dlužnou částku, a to dne 10. 8. 2020 splátkou ve výši 2 000 Kč, dne 10. 9. 2020 splátkou ve výši 10 000 Kč a následně dne 16. 10. 2020 částkou 47 000 Kč, čímž došlo k uhrazení zbývající dlužné částky.

10. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 o. z. pak lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úrok při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo dále třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

13. Soud má za prokázané, že smlouva o půjčce byla sjednána na dobu 3 let, které ke dni podání žaloby neuplynuly. Ani výkladem smlouvy nebylo možné dovodit, že by si smluvní strany smluvily pevně stanovené splátky dlužné částky, kdy ve smlouvě byla výslovně uvedena pouze 1. splátka dne 15. 4. 2019 ve výši 1 000 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že vydlužitel vrátí peníze na bankovní účet uvedený ve smlouvě vždy 15 den v měsíci, zde však výše požadovaných pravidelných splátek absentuje a jejích výši nelze dovodit ani z výše 1. splátky (1000 Kč), jelikož by v rámci 36 měsíců (3 let) došlo ke splacení pouze 36 000 Kč a rozvržení splátek by tedy celkové dlužné částce neodpovídalo.

14. Žalobce v žalobě uvedl, že v důsledky nehrazení splátek došlo k předčasnému zesplatnění zápůjčky. K tomu soud uvádí, že dle zákonného ustanovení § 2394 o. z., které bylo ve smlouvě chybně interpretováno, je zapůjčitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úrok při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Chybná interpretace zákonného ustanovení nic nemění na povinnosti žalobce řádně odstoupit od smlouvy a o tomto vyrozumět žalovanou, dříve než nastane zesplatnění zápůjčky. V tomto případě žalobce nedoložil a z jeho tvrzení ani nevyplývá, že by před zesplatněním došlo k řádnému odstoupení od smlouvy o zápůjčce, a tedy k zesplatnění zbylé dlužné částky nebylo po právu.

15. Soud má za prokázané, že v průběhu řízení došlo ze strany žalované k doplacení zbylé dlužné částky. Uplatněná pohledávka tak zanikla splněním ze strany žalované. Žaloba však nebyla žalobcem vzata zpět.

16. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba byla nedůvodná a v plném rozsahu jí zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 880 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 000 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 420 Kč za vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 3 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § § 13 odst. 4 a. t..

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.