11 C 270/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 19 750 Kč k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 3. 2018 uzavřeli dohodu, dle níž se žalovaná zavázala uhradit žalobci částku 40 000 Kč jakožto provizi za zprostředkování zakázky schodiště v [obec] pro koncového zákazníka [jméno] [příjmení], a to na základě faktury po dokončení schodiště. Dne 5. 12. 2019 žalovaná žalobci potvrdila, že předmětné schodiště je již hotové a zaplacené, proto žalobce zaslal žalované fakturu ze dne 12. 12. 2019 na dohodnutou částku. Přijetí faktury žalovaná dne 23. 12. 2019 potvrdila a požádala o úhradu až v polovině ledna 2020. Žalobce na toto nereagoval, nedošlo tedy ke změně splatnosti. Dne 10. 1. 2020 žalovaná kontaktovala žalobce s tím, že bude chtít uhradit náklady, které jí během zakázky vznikly, žalobce však žalovanou informoval, že toto je třeba řešit s koncovým zákazníkem, kterým byl pan [příjmení], přitom ten žalobce k dotazu informoval, že vícepráce byly ze strany žalované fakturovány a byly plně uhrazeny. Žalobce má za to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování, přičemž žalobce závazek splnil, dílo bylo dokonce provedeno.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná realizovala pro objednatele [jméno] [příjmení] dílo v podobě ocelového lomenicového schodiště, dílo bylo dokončeno a cena byla uhrazena panem [příjmení] koncem roku 2019. Žalovaná sporuje, že by došlo k uzavření smlouvy o zprostředkování, neexistuje žádný záznam o tom, že by byly ujednány podstatné náležitosti této smlouvy. Toto nelze dovozovat z komunikace mezi žalovanou a žalobcem, která proběhla v prosinci 2019, kdy žalovaná chtěla pouze prověřit daný požadavek a přesunout řešení dané záležitosti do doby po Vánocích. Pokud žalovaná zvažovala úhradu, jednalo se pouze o vyhodnocování nastalé situace, tedy zda neuhradí danou částku v zájmu pokračování další spolupráce. Pokud by byla smlouva uzavřena, provize je dle právní úpravy splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy. Z ničeho neplyne, že by si účastníci ujednali odchylný režim, nebo že by byla smlouva uzavřena s odkládací podmínkou. Ústní smlouva o dílo by byla uzavřena nejpozději dne 4. 4. 2018, kdy byla vystavena zálohová faktura, provize se tak stala nejpozději tímto datem splatnou a žalovaná namítá její promlčení.

3. K tomu žalobce uvedl, že oběma stranám bylo zjevné, že dochází ke zprostředkování zakázky schodiště v [obec], podstatné náležitosti smlouvy byly označeny v e-mailu ze dne 26. 3. 2018, nabídku žalovaná přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy. Vyjádření žalované z prosince 2019 nelze chápat jako pouhou snahu přesunout řešení dané věci na dobu po Vánocích, ještě v roce 2020 probíhala mezi účastníky konverzace ohledně opravy vystavené faktury. V uzavřené smlouvě došlo k odchýlení od režimu dle § 2447 odst. 1 občanského zákoníku, kdy byla stanovena odkládací podmínka, tedy uhrazení ceny provedeného díla. Poslední část ceny díla byla uhrazena dne 2. 12. 2019, následujícího dne kontaktoval žalobce žalovanou s žádostí o potvrzení této informace, načež žalovaná vyzvala žalobce k vystavení faktury. Nárok tak bylo možné uplatnit u soudu nejdříve po fakturaci dne 3. 12. 2019 a žaloba byla podána před promlčením pohledávky.

4. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že žalovaná realizovala pro objednatele [jméno] [příjmení] v [obec] dílo v podobě ocelového lomenicového schodiště, dílo bylo dokončeno a cena byla uhrazena panem [příjmení] koncem roku 2019.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. Žalobce a jednatel žalované spolu od 17. 3. 2018 komunikovali ohledně podoby a detailů předmětného schodiště pro pana [příjmení] [jméno] ze dne 23. 3. 2018 požádal žalobce jednatele žalované o sdělení ceny daného schodiště. E-mailem ze dne 26. 3. 2018 jednatel žalované zaslal cenovou nabídku a doplnil specifikaci schodiště, na to žalobce téhož dne odpověděl, že zajistí zálohu, kdy se bude fakturovat přímo na zákazníka pana [příjmení], zároveň požádal o přičtení částky 40 000 Kč bez DPH a zaslání upravené nabídky s tím, že tato částka bude vyfakturována, až budou celé schody zaplacené. Na to jednatel žalovaná téhož dně reagoval tak, že rozumí a v příloze zasílá upravenou nabídku (zjištěno z e-mailové komunikace mezi účastníky z období 17. – 26. 3. 2018). Žalovaná vystavila první zálohou fakturu na schodiště dne 4. 4. 2018 (zjištěno ze zálohové faktury č. [rok] pro [jméno] [příjmení] ze dne 4. 4. 2018), zákazník [jméno] [příjmení] hradil cenu schodiště čtyřmi platbami, a to dne 13. 4. 2018, dne 6. 5. 2019, dne 4. 9. 2019 a dne 2. 12. 2019 (zjištěno z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 14. 10. 2021 platbě ze dne 2. 12. 2019, 4. 9. 2019 a 6. 5. 2019 a potvrzení o provedení odchozí tuzemské úhrady ze dne 14. 10. 2021). E-mailem ze dne 3. 12. 2019 žalobce sdělil jednateli žalované, že obdržel informaci o dokončení schodiště, a v této souvislosti by rád dofakturoval dohodnutou provizi za zakázku, jednatel žalované na to e-mailem ze dne 5. 12. 2019 reagoval tak, že schodiště je skutečně hotové a doplacené, žalobce tak může fakturu vystavit, jen žalovaná prosí o měsíční splatnost, jelikož schodiště po finanční stránce moc dobře nevyšlo (zjištěno z e-mailové komunikace ze dne 3. 12. 2019 a 5. 12. 2019). Žalobce následně vystavil dne 12. 12. 2019 žalované fakturu na zaplacení provize za dané schodiště v [obec] na částku 40 000 Kč, splatnou dne 20. 12. 2019 (zjištěno z faktury č. [číslo] [číslo] [rok] ze dne 12. 12. 2019), kterou zaslal jednateli žalované e-mailem z téhož dne s žádostí o úhradu alespoň poloviny v dřívějším čase, na což dne 23. 12. 2019 jednatel žalované reagoval tak, fakturu uhradí až v lednu, jelikož potřebuje mít peníze za jinou zakázku a schodiště moc dobře nevyšlo (zjištěno z e-mailu ze dne 23. 12. 2019). E-mailem ze dne 10. 1. 2020 pak jednatel žalované kontaktoval žalobce ohledně nákladů, které vznikly navíc při zakázce v [obec], a uvedl, že neví, jaké jsou vztahy na stavbě a příští týden náklady vyčíslí (zjištěno z e-mailové komunikace ze dne 10. 1. 2020). Dopisem ze dne 19. 8. 2021, zaslaným žalované téhož dne, ji žalobce vyzval k zaplacení částky 40 000 Kč jako provize ze smlouvy o zprostředkování dle § 2445 a násl. občanského zákoníku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2021 včetně podacího lístku).

7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že si již nepamatuje, zda mu společnost žalované někdo doporučil, nebo si ji vyhledal sám, ale následně ji kontaktoval a požádal je, zda by byli schopni vyrobit příslušné schodiště s takovými parametry. Následně mu byla zaslána nabídka schodiště, kterou považoval za akceptovatelnou, proto zákazníkovi doporučil tuto zrealizovat. Na cenu netlačili, žalobce akceptuje cenu, kterou realizační firmy nabízejí. Většinu s žalovanou řešili po e-mailu, občas i telefonicky. Vše bylo tak, jak je zachyceno v e-mailech, nejednalo se o klasickou provizi z cen, ale spíše jakýsi nákup služeb a jeho přeprodej, kdy byla dohodnuta nějaká cenovka se zákazníkem, bylo dojednáno, že si jednatel žalované přičte cenu, aby tam i ta žalobcova částka byla zohledněna, s tím, že těch 40 000 Kč jsou peníze pro žalobce, toto zaplatil žalované zákazník pan [příjmení], který nevěděl, že těch 40 000 Kč je placeno na příslušnou provizi. Žalobce standardně postupuje tak, že za návrh je jedna cena, tj. za invenci, a za zařizování, komunikaci s dodavatelem atd. je další položka, toto u žalobce dělají i jiní lidé, samozřejmě neříkají konečnému zákazníkovi, jaká je přirážka, vědí, jaké jsou finanční možnosti zákazníka, v daném případě bylo 40 000 Kč akceptovatelných, přeprodali tedy určitou službu. Standardně mají s dlouhodobými spolupracovníky provizní smlouvu, kdy je sjednané určité procento ze zakázky, v daném případě to ale byl první kontakt, proto to chtěl žalobce přeprodat nějakým jednoduchým způsobem, aby se brzy přistoupilo k realizaci a protože nevěděli, zda spolupráce bude pokračovat. Dokončení zakázky bylo bez reakce, žalobce se namátkou dozvěděl, že zákazník ji má již doplacenou, připomněl se žalované, která reagovala velmi korektně. Nic nesvědčilo o tom, že by byly nějaké nesrovnalosti, pouze zazněl požadavek na odklad zaplacení o měsíc, ale ani po měsíci ta částka nepřišla. Žalobce na to netlačil, pouze zaslal SMS, že peníze nepřišly a kdy je má čekat. Následně žalovaná nic nezaplatila, ani nereagovala. Po dalším měsíci si začal jednatel žalované stěžovat, že tam byly nějaké vícenáklady s výjezdem, přitom byli předtím domluveni, že se to bude řešit se zákazníkem. Žalobce fakticky nic technického neřešil, zákazník měl svou realizační firmu, která toto řešila, nikoho nikam neposílal, jen se ptal, jak to vypadá. Po požadavku na úhradu nákladů žalobce vyzval žalovanou, aby je vyčíslili, následně bylo zasláno vyúčtování, kde jen za výjezd byla částka 12 – 15 000 Kč, celková částka byla o něco méně než 40 000 Kč, které vyúčtoval žalobce, toto tedy žalobce považoval za účelové.

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Žalobce poptal u žalované nabídku na zhotovení schodiště pro zákazníka [jméno] [příjmení] z [obec]. Jelikož jak specifikace, tak cenová nabídka za výrobu schodiště byla akceptovatelná, žalobce domluvil u zákazníka zhotovení daného schodiště žalovanou s tím, že dne 26. 3. 2018 požádal žalovanou v souvislosti s tím, aby cenovou nabídku pro zákazníka navýšila o 40 000 Kč, které následně žalobce po zaplacení celé ceny schodiště zákazníkem vyfakturuje žalované. S tímto žalovaná souhlasila a cenovou nabídku pro zákazníka upravila. Domluva probíhala většinou e-mailem. Po zaplacení zhotoveného schodiště zákazníkem na začátku prosince 2019 žalobce opět kontaktoval žalovanou, která s vystavením faktury na provizi souhlasila, jen požádala o delší splatnost. Žalobce vystavil fakturu na zaplacení částky 40 000 Kč se splatností 20. 12. 2019, žalovaná však částku ani po měsíci neuhradila, naopak žádala po žalobci úhradu vícenákladů při zhotovování schodiště, které měla řešit přímo se zákazníkem. Žalobce řádně žalovanou vyzval k úhradě provize, žalovaná však dosud ničeho neuhradila.

11. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 12. § 1732 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), je právní jednání směřující k uzavření smlouvy nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

13. Dle § 1746 odst. 1 o. z. se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Dle § 2445 odst. 1 o. z. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

15. Dle § 2447 odst. 1 o. z. je provize splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky.

16. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a vzniku závazkového právního vztahu, přičemž dospěl k závěru, že se tak stalo. Z předcházející e-mailové komunikace z března 2018 i následně komunikace z prosince 2019 je zřejmé, že mezi účastníky došlo k dohodě, že žalovaná navýší cenovou nabídku určenou pro zákazníka, kterého jí představil žalobce, o částku 40 000 Kč, která však následně bude zaplacena žalovanou žalobci, a to poté, co žalobce vystaví příslušnou fakturu. Žalovaná s touto dohodou souhlasila, což plyne i z toho, že ve chvíli, kdy ji žalobce kontaktoval s tím, že by chtěl vystavit fakturu, neměla vůči tomu žádných námitek a pouze požádala o odklad splatnosti vyfakturované částky. Byla zde tedy řádně uzavřena ústní smlouva, která vykazuje převážně prvky smlouvy o zprostředkování ve smyslu § 2445 odst. 1 o. z. Bylo totiž prokázáno, a žalovaná to v podstatě nesporovala, že žalobce oslovil pro zákazníka pana [příjmení] žalovanou s požadavkem na zhotovení atypického schodiště, žalovaná učinila cenovou nabídku na toto schodiště prostřednictvím žalobce a s tímto zákazníkem také nakonec smlouvu na zhotovení tohoto schodiště, tj. smlouvu o dílo, uzavřela. V této souvislosti pak žalobce požadoval, aby byla cenová nabídka zvýšena o 40 000 Kč a tuto částku poté, co bude žalované uhrazena zákazníkem spolu s platbou ceny díla, žalovaná uhradila žalobci, tedy jednalo se svou podstatou o provizi. To, že žalovaná nijak nezpochybňovala podstatu daného ujednání, vyplývá i z e-mailové komunikace z března 2018, neboť bez jakýchkoli námitek zvýšila cenovou nabídku na základě požadavků žalobce, což jednatel žalované doprovodil slovy„ Rozumím, v příloze posílám upravenou cenovou nabídku“. Z toho konstatování neplyne, že by žalovaná měla jakékoli výtky vůči danému ujednání, nebo by nechápala jeho podstatu. Tím, že žalovaná dne 26. 3. 2018 potvrdila žalobci zvýšení cenové nabídky a provedla jej, finálně akceptovala dohodu mezi účastníky o uhrazení provize za zprostředkování smlouvy o dílo na zhotovení předmětného schodiště a došlo k uzavření ústní smlouvy ve smyslu citovaných ustanovení. I pokud by se nejednalo o smlouvu o zprostředkování, jak byla soudem posouzena, dohoda mezi účastníky byla zcela zřejmě akceptována a jednalo by se přinejmenším o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Soud tak nepřisvědčil námitkám žalované, že k uzavření smlouvy nedošlo, toto ostatně ani nemůže vyplývat z komunikace v prosinci 2019, neboť v této době již byla smlouva uzavřena a žalovaná skutečně pouze žádala o posun, resp. prodloužení splatnosti částky provize dle faktury, kterou se žalobce chystal vystavit.

17. Dle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Dále se soud zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná, ani tuto však neshledal důvodnou. Jak vyplynulo z e-mailové komunikace mezi účastníky, žalobce požadoval zaplacení předmětné částky provize s tím, že ji vyfakturuje, až bude celé dílo zaplacené. Toto ujednání je nutno vykládat tak, že splatnost předmětné provize byla sjednána až poté, co zákazník pan [příjmení] žalované uhradí celou cenu díla, tedy až bude zakázka dokončená. Toto odpovídalo i pojetí dané provize, neboť tato byla mezi účastníky sjednána fakticky tak, že žalovaná navýšila cenu za zhotovované dílo a tyto finanční prostředky, které jí nad rámec nabídkové ceny díla zákazník uhradil, měla následně vyplatit žalobci. Tím se účastníci výslovně odchýlili od dispozitivního ustanovení § 2447 odst. 1 o. z., tedy ujednali si odlišnou splatnost provize za zprostředkování. Opětovně, žalovaná toto nijak nezpochybňovala, v komunikaci z prosince 2019 pouze požádala o odklad zaplacení vyfakturované částky, neměla však žádné jiné námitky ohledně celkové splatnosti provize, ani nerozporovala obdrženou fakturu, pouze opětovně zmínila momentální problémy s rychlým zaplacením dle splatnosti stanovené ve faktuře. Provize se tak nestala splatnou nejpozději zaplacením zálohové faktury, jak tvrdila žalovaný, tj. v dubnu 2018, ale až na počátku prosince 2019, tedy s kompletním uhrazením ceny za sjednané dílo zákazníkem panem [příjmení]. Pohledávka tak nemohla být v době, kdy byla podána žaloba, tedy v listopadu 2021, promlčená.

20. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zprostředkování, kdy na základě zprostředkování zhotovení schodiště pro zákazníka žalobce pana [příjmení] žalobci vznikl nárok na zaplacení sjednané provize ve výši 40 000 Kč, a to poté, co dne 2. 12. 2019 zákazník uhradil plnou cenu díla žalované.

21. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobě na zaplacení částky 40 000 Kč vyhověl.

22. O příslušenství rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že přiznal úroky z prodlení ode dne 21. 12. 2019, neboť nejpozději dnem následujícím po splatnosti stanovené v předmětné faktuře, tj. 20. 12. 2019, se žalovaná dostala do prodlení a vznikla ji povinnost úroky z prodlení žalobci uhradit.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 750 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 40 000 Kč ve výši 2 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu a vyjádření ze dne 28. 1. 2022, a za účast na jednání soudu – dne 29. 3. 2022) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 000 Kč ve výši 3 150 Kč.