11 C 290/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalovanému zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo] jejíž nedílnou součástí byla [ulice] specifikace služby, Všeobecné podmínky poskytování Služby připojení k síti internet, Ceník tarifů internetového připojení, Ceník doplňkových služeb a Typy rozhraní (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se žalovaný zavázal k přijímání plnění na dobu minimálně 12 kalendářních měsíců. Žalovaný podpisem smlouvy sloužící také jako předávací protokol stvrdil zapůjčení zařízení typu AG23, wifi-router. Žalobkyně vypověděla smlouvu dne [datum], smluvní vztah skončil dne [datum] uplynutím výpovědní doby. Žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni zařízení nebo umožnit jeho demontáž ve lhůtě do 5 dnů ode dne ukončení poskytování služby připojení k síti internet. Žalovaný svou povinnost nesplnil, proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, kterou měl žalovaný povinnost uhradit do 15 dnů od uplynutí lhůty k vrácení zařízení. Jelikož byla minimální doba užívání mezi stranami ujednána v délce 12 měsíců a žalobkyně byla nucena předčasně ukončit smluvní vztah, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, a to do 15 dnů od uplynutí lhůty k vrácení zařízení. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 11 C 290/2019-18 soud řízení zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu pro nedostatek pravomoci soudu. Podáním Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ ČTÚ), doručeným zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen„ zvláštní senát“) dne [datum] a doručeným níže podepsanému soudu dne [datum], bylo navrženo zahájení řízení o kompetenčním sporu, mezi ČTÚ jako navrhovatelem a Obvodním soudem pro Prahu 4 jako odpůrcem, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 290/2019, v řízení o zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím. Usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. Konf 16/2021-19, zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud a usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 11 C 290/2019-18 zrušil.

4. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

5. Žalobkyně se k prvnímu jednání nedostavila, přičemž se omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný se k prvnímu jednání nedostavil, aniž by se omluvil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno dnem [datum]. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

7. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému veřejně dostupnou službu připojení k síti Internet, a to ode dne [datum]. Zároveň se v souvislosti s touto službou zavázala žalobkyně dočasně přenechat žalovanému zařízení žalobkyně AG23, wifi-router. Žalovaný se ve smlouvě zavázal užívat službu minimálně 12 měsíců a hradit za ni částku 585 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo stanoveno, že komunikace ohledně závad, vyúčtování a změna podstatných náležitostí smlouvy bude probíhat elektronicky na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě (prokázáno smlouvou o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo] Technickou specifikací služby – připojení k síti internet a všeobecnými obchodními podmínkami poskytování služby připojení k síti internet). Dle čl. 8 jsou poskytovatel i účastník oprávněni vypovědět smlouvu bez udání důvodu s tím, že výpovědní doba činí 30 kalendářních dní a začíná běžet dnem následujícím po dni doručení výpovědi druhé straně. Výpověď musí být doručena e-mailem nebo písemně na adresy uvedené ve smlouvě. Dle čl. 4 veškerá fakturace a korespondence mezi stranami je vedena elektronickou cestou (e-mailem), není-li dohodnuto jinak. Současně si strany smlouvy v čl. 5 všeobecných podmínek poskytování služby připojení k síti internet sjednaly povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté zařízení pro příjem služby nebo umožnit žalobkyni jejich demontáž ve lhůtě do 5 dnů ode dne ukončení služby. Pro případ porušení této povinnosti si strany smlouvy v tomto článku sjednaly povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, a to ve lhůtě uvedené ve výzvě žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by se žalobce s všeobecnými obchodními podmínky seznámil, nepodepsal jejich znění (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami poskytování služby připojení k síti internet). Dne [datum] došlo k ukončení smlouvy na základě výpovědi žalobkyně ze dne [datum], v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného zařízení ve sjednané lhůtě (prokázáno zaznamenanou událostí u klienta – e-mailem ze dne [datum] a výpovědí ze dne [datum]). Jelikož tak žalovaný neučinil, žalobkyně mu dne [datum] vystavila proforma fakturu na částku 2 500 Kč na smluvní pokutu dle čl. 5 všeobecných podmínek za nevrácené zařízení (prokázáno proforma fakturou ze dne [datum]). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum]).

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Dle § 1746 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Dle § 63 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy: d) smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka.

11. Dle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací dle § 1746 odst. 2 o. z. ve spojení s zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, kdy žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému připojení k internetu. Jelikož žalobkyně vystupovala v daném závazkovém vztahu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jednalo se smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Následně došlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně kvůli prodlení v platbách ze strany žalovaného a nevrácení zapůjčeného zařízení žalovaným. V důsledku toho si žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že k danému ujednání o smluvní pokutě nelze ve smyslu § 1815 o. z. přihlížet. Soud v tomto plně odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, které přijal ve svém rozsudku ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015, k otázce, zda může být v případě spotřebitelské smlouvy ujednání o smluvní pokutě obsaženo pouze ve všeobecných obchodních podmínkách; tyto závěry lze analogicky aplikovat v nyní projednávané věci, stejně jako závěry usnesení ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5688/2015 Nejvyšší soud v obou těchto rozhodnutích reflektoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 (že„ ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ustanovení § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle demonstrativního výčtu se za takové ustanovení považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. [příjmení] podpis pod tzv. včleňovací klauzulí přitom pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení“).

16. Ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným není uvedena smluvní pokuta za nevrácení zařízení, tato je obsažena pouze v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Jedinou sankcí, která je ve smlouvě uvedena, je sankce při výpovědi smlouvy ze strany účastníka (žalovaného), k čemu však nedošlo. Žalobkyně nijak neprokázala, kromě odkazujícího ujednání ve smlouvě, tzv. včleňovací klauzule, že se žalovaný se všeobecnými obchodními podmínkami seznámil, všeobecné obchodní podmínky byly přiloženy bez podpisu žalovaného. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

17. S ohledem na shora uvedenou judikaturu soud rozhodl tak, že žalobu zamítl, neboť ujednání o smluvní pokutě, z nějž žalobkyně odvozovala svůj nárok na zaplacení žalované částky, bylo obsaženo pouze ve všeobecných obchodních podmínkách, přičemž žalobkyně neprokázala, že se s nimi žalovaný řádně seznámil. Na základě výše uvedeného soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšný žalovaný by měl mít nárok na plnou náhradu nákladů řízení, avšak s ohledem na to, že neučinil v řízení žádný úkon, ani nebyl zastoupen, mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.