11 C 326/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 30 956 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na zaplacení částky 30 956 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p.a. od 30. 8. 2019 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 777,60 Kč k rukám zástupkyně žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení, o jejíž výši a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou tři smlouvy o úvěru, a to ze dne 14. 12. 2016 na částku 22 000 Kč, ze dne 5. 1. 2017 na částku 24 000 Kč a ze dne 31. 3. 2017 na částku 12 000 Kč. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na základě neplatných smluv uhradila na první smlouvu 33 450 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy činí 11 452 Kč, na druhou smlouvu 32 650 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 8 650 Kč, a na třetí smlouvu 22 856 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 10 856 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, doručenou dne 22. 8. 2019, ve které vyzvala žalovanou k vydání tohoto bezdůvodného obohacení, neboť bylo plněno na základě neplatných smluv o úvěru, žalovaná však na ni nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalovaná řádně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitelky. Taková smlouva je pak dle závěrů aktuální judikatury absolutně neplatná a soud k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalobkyně má za to, že k tomu, aby žalovaná splnila své zákonné povinnosti s odbornou péčí, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, např. výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, příp. daňová přiznání. Dále je nutné nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná si však před posouzením úvěruschopnosti žádné takové dokumenty neobstarala, ani nenahlédla do příslušných databází. Pro žalovanou nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalobkyní, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalobkyně, nezhojí ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jednání žalované vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí, neplatnost smluv o úvěru nastupuje jako soukromoprávní sankce za nesplnění povinnosti, která je uložena žalovanému zákonem za účelem ochrany spotřebitele. V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora je to pak žalovaná, která povinnost prokazovat, že řádně úvěruschopnost žalobkyně posoudila, prosté konstatování žalované není unesením důkazního břemene. Jelikož z tohoto plny, že dané smlouva o úvěru jsou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné, žalovaná mohla požadovat po žalobkyni pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Žalobkyně uhradila celkem částku 88 956 Kč, přitom měla uhradit jen 58 000 Kč, rozdíl 30 956 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které žalobkyně požaduje vrátit.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná dne 11. 9. 2017 písemně uznala dlužné částky ze smluv o zápůjčce ze dne 14. 12. 2016, 5. 1. 2017 a 31. 3. 2017 co do důvodu a výše (jistina i poplatky). Žalobkyně tak potvrdila, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Plnění přijatá na úhradu dluhu, které je v rozsahu platného uznání, je nutno považovat za plnění na existentní dluh žalobce a z toho důvodu nelze takové plnění považovat za plnění bez právního důvodu. K dnešnímu dni naopak žalovaná eviduje dluh žalobkyně ve výši 36 746,28 Kč. Žalovaná nesouhlasí s tím, že smlouvy o zápůjčce jsou smlouvami neplatnými, splňují, stejně jako postup žalované při uzavírání, veškeré zákonné požadavky. U plnění na poplatek se jednalo o plnění smluvního závazku žalobkyně z příslušných smluv, nikoli plnění bez právního důvodu. Nemohlo tak dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení. Tvrzení, že žalovaná porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně s odbornou péčí, je nepravdivé a nepodložené. Žalovaná vždy v souladu s platnou právní úpravou posuzuje schopnosti každého potenciálního zákazníka, při posuzování každé žádosti hodnotí jak finanční, tak osobní situaci každého žadatele, přičemž vždy v maximální možné míře usiluje o získání všech potřebných informací. Žalovaná, resp. její obchodní zástupce, v domácnosti žalobkyně během posuzovací návštěvy před uzavřením smlouvy mimo jiné ověřila doklady žadatele o spotřebitelský úvěr (platný občanský průkaz, výměr důchodu atd.). V rámci těchto návštěv byly tedy zjišťovány údaje nutné k uzavření smluv a posouzení úvěruschopnosti. V této souvislosti došlo k vyhotovení dokumentu Zákaznická karta, když v ní byly uvedeny výdaje a použitelné příjmy žalobkyně, tj. jednotlivé finanční informace, které žalobkyně sama poskytla a na základě nichž byly vypočteny disponibilní příjmy žalobkyně. Zákaznické karty byly vyhotoveny na základě sdělených informací a dokladů předložených žalobkyní, na jejich základě bylo odpovědně zhodnoceno, zda žalobkyně pravdivě deklaruje opakující se uváděné příjmy a reálné výdaje odpovídající danému regionu či domácnosti. Bylo tak důvodně vycházeno z informací poskytnutých žalobkyní, která jejich pravost a kompletnost (včetně předložení dokladů je prokazujících) potvrdila svým podpisem. Žalobkyně podpisem Zákaznické karty potvrdila, že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení a že informace uvedené v Zákaznických kartách jsou použitelné pro účely posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně čestně prohlásila, že reálně disponuje použitelnými příjmy a stvrdila tak úplnost, přesnost a pravdivost jí předložených údajů.

4. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná si před uzavřením smluv žádné dokumenty o finanční situaci žalobkyně neobstarala, je nepravdivé a ničím nepodložené, když při posouzení disponibilních příjmů žalobkyně proběhla obvyklá kontrola občanského průkazu, výměru důchodu a jiných nezbytných skutečností, jak toto plyne z přiložených zákaznických karet žalobkyně. Žalobkyní zmiňovaná judikatura je tak v dané věci nepoužitelná. Náklady na poskytování služeb krytých poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení odpovídají poplatkům, jež jsou za tyto služby hrazeny. Postup žalované byl zcela v souladu s požadavky legislativy, především zákona č. 257/2016 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb.

5. Na to žalobkyně uvedla, že žalovaná spoléhala pouze na zcela nedostačující tvrzení žalobkyně ohledně příjmů a výdajů, aniž by si toto nějak ověřila. Žalobkyně nezjišťovala, v jakým poměrech žalobkyně bydlí, kolik členů tvoří její domácnost, zda nemá další půjčky. Právě např. předložením SIPO či výpisů z účtu společně s nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů má nezastupitelnou vypovídající úlohu. Naopak prohlášení žalobkyně nemá žádnou vypovídající hodnotu o tom, že žalovaná řádně posoudila schopnost žalobkyně splácet, neboť průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinností věřitele. Žalovaná si za tímto účelem nezajistila potřebné dokumenty a tvrzení žalované, že si obchodní zástupce nechal předložit nějaké dokumenty, je účelové a zcela nepravdivé. Řádným zkoumáním úvěruschopnosti je i posoudit s odbornou péčí, což nemohl činit sám obchodní zástupce. Ani pouhé nahlédnutí do registrů není dostačující a může vést k naprosto zkresleným závěrům, kdy k tomu žalovaná musí prokázat, že bezprostředně před uzavřením jednotlivé smlouvy nahlížela do tvrzených registrů, což žalovaná neprokázala. Žalovaná tak svou zákonnou povinnost nesplnila.

6. Rovněž žalobkyně poukázala na to, že výše RPSN ve smlouvě dosahuje výše 166,36 %, což přesahuje dovolenou sazbu o více než 66 %, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně namítla neplatnost ustanovení o částce za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částce za administrativní činnost a komfortní splácení pro rozpor s dobrými mravy, toto představuje nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch žalobkyně jako spotřebitele, které způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smluv. Dle popisu se jedná o tutéž službu, za kterou žalobkyně musí platit dvakrát, navíc výše každého poplatku je asi o 35 % až 45 % vyšší než výše úroku. Je zjevné, že žalovaná se při koncipování smluv uvedením poplatku za hotovostní inkaso splátek snažila vyhnout uvedení vysokého smluvního úroku, který by mohl být hodnocen jako nepřiměřený, tím, že do smlouvy uvedl jiné neadekvátní poplatky, které nejsou označeny jako smluvní úrok. Poplatky za hotovostní inkaso jsou účelové, inkaso nefunguje tak, jak je předkládáno v dokumentaci, zástupce se nedostavuje do bydliště, není zde pravidelné inkaso splátek. Žalovaná tak obchází stanovení konkrétní výše sjednaného smluvního úroku.

7. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná neposkytla žalobkyni s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy informace uvedené v příloze č. 4 k zákonu č. 257/2016 Sb. Žalovaná tuto svou povinnost porušila, neboť smlouva byla uzavřena během 20 minut a žalobkyně tak ani neměla možnost se s potřebnými údaji seznámit. Stěží pak žalovaná byla schopna vysvětlit žalobkyni všechny okolnosti uzavření smlouvy s ohledem na její finanční potřeby a možnosti a k tomu ještě řádně posoudit úvěruschopnost žalobkyně. Pokud by žalovaná řádně prověřila úvěruschopnost žalobkyně nahlédnutím do příslušných registrů, tak by zjistila, že žalobkyně je neschopná splácet bez dalšího zadlužování. Pokud žalovaná poukazuje na jakékoli záznamy v Zákaznické kartě, tak tuto si mohla žalovaná doplnit a upravit i po podpisu žalobkyně, jak chtěla, proto nemůže jít o relevantní důkaz o tom, jak byla skutečně posouzena úvěruschopnost žalobkyně a co bylo skutečně předloženo. Žalovaná si žádné dokumenty a listiny o výdajích nevyžádala, protože by musela dojít k závěru, že nemůže poskytnout úvěr.

8. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že stěžejním dokumentem pro posouzení a vyhodnocení, zda zákazník je či není úvěruschopný, je tzv. Zákaznická karta, ve které se promítají veškeré výdaje a použitelné příjmy zákazníka spolu se zaznamenáním informace ohledně dokladů, které byly ze strany zákazníka obchodnímu zástupci předloženy. Jinak tomu nebylo ani v případě žalobkyně. Obchodnímu zástupci byly předloženy jednak výměr důchodu a jednak i výplatní pásky. Žalovaná tedy danými doklady při ověřování úvěruschopnosti disponovala. Co se týče ověřování závazku žalobkyně a její dlužnické minulosti, smlouvy byly uzavírány v době před více než čtyřmi lety, kdy nebyly ještě takové požadavky na ověřování zákazníka v databázích a žalovaná tak ověřování na úrovni NRKI/BRKI ještě nevyužívala. O tom, že žalovaná řádně posoudila úvěruschopnost, svědčí i skutečnost, že žalobkyně všechny tři půjčky řádně splácela a splatila větší část všech zápůjček. Žalobkyně je osobou svéprávnou a způsobilou posoudit důsledky svého jednání, ona sdělila své příjmy a výdaje, na základě kterých došlo následně k posouzení, svým podpisem na Zákaznické kartě stvrdila jejich správnost a úplnost. Žalovaná má za to, že v s ohledem na výši poskytovaných částek byla posouzení úvěruschopnosti naprosto adekvátní a v souladu s právními předpisy. Žalobkyně vykládá právní normy přepjatě formalisticky a výklad neodráží realitu. Sankce neplatnosti by měla nastoupit až v případě, že úvěr není řádně splácen, zde však žalobkyně řádně splácela. Ochrana spotřebitele by neměla být bezmezná a odporující zákonným ustanovením.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

10. Žalobkyně a žalovaná, zastoupená obchodním zástupcem [jméno] [příjmení], si dne 14. 12. 2016 ujednaly, že žalovaná poskytne žalobkyni na základě uzavřené smlouvy [číslo] zápůjčku v částce 22 000 Kč a žalobkyně se zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 18 776 Kč, a to úrok 3 793 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 164 Kč a částku 9 819 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, celkové RPSN činilo 226,36 %. Zápůjčkou byla refinancována předchozí zápůjčka žalobkyně na základě smlouvy [číslo] ve výši 9 869 Kč, žalobkyni tak měla být vyplacena částka 12 131 Kč. Žalobkyně měla zápůjčku vrátit v 60 týdenních splátkách po 680 Kč, poslední splátka činila 656 Kč, sjednaný úrok činil 28 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení zahrnoval náklady na administrativní činnost související s uzavřením smlouvy, zavedení zákazníka do systému žalované a zpracování podkladů a dokumentace, a dále náklady na činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky v místě bydliště a dále nezpoplatňování jednotlivých upomínek a nepožadování zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty za prodlení zákazníka do určité výše dluhu, s nímž je zákazník v prodlení, a možnost poskytnutí splátkových prázdnin. Dle téhož článku smlouvy poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení zahrnoval náklady na zpracování splátek a aktualizace účtu, telefonní upozornění nebo upozornění formou SMS na kumulaci neuhrazených splátek nebo upozornění na prodlení s úhradou splátky, podpora prostřednictvím zákaznické infolinky, vyhotovení kopie smluvní dokumentace pro případ ztráty a mimořádné přijetí a zpracování splátky celkové dlužné částky, a dále náklady na výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště zákazníka a jejich zápis do karty zákazníka, převoz hotovosti od zákazníka, návštěvy zákazníka v místě bydliště v termínech řádných i mimořádných splátek a telefonické či osobní sjednání času návštěvy zástupcem (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizováno] ze dne 14. 12. 2016). Žalobkyni byly při sjednání zápůjčky poskytnuty i informace o spotřebitelském úvěru, zejména že obdrží peníze z dané zápůjčky při sjednání smlouvy, tj. dne 14. 12. 2016, jaká je výše splátek, jaká je celková částka, kterou žalobkyně uhradí, jaká je výše RPSN při týdenním a měsíčním režimu splácení a jak se stanoví, jaká je výše úrokové sazby, jaké jsou náklady v případě prodlení dlužníka s placením splátek a jak postupovat při odstoupení od smlouvy, předčasném splácení a další (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru k zápůjčce ze dne 14. 12. 2016). Při poskytnutí zápůjčky byla vyplněna zákaznická karta žalobkyně, kterou žalobkyně vlastnoručně podepsala. V této kartě bylo uvedeno, že žalobkyně je vdaná, se středoškolským vzděláním, není majitelkou auta, vyživuje jednu osobu, je vlastníkem nemovitosti, kde bydlí, pobírá starobní důchod, její čistý příjem činí 19 132 Kč, přičemž má dva zdroje příjmů, v domácnosti mají další příjem ve výši 16 700 Kč, celkový příjem domácnosti tak činí 35 832 Kč, nemá zápůjčky u jiné společnosti, interní splátky u žalované činí 5 400 Kč a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Dále bylo v kartě uvedeno, že žalobkyně předložila výplatní pásky a výměr důchodu (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 14. 12. 2016). U žalobkyně probíhalo pravidelné hotovostní inkaso splátek této zápůjčky obchodním zástupce, nejprve [jméno] [příjmení] a poté [jméno] [příjmení], žalobkyně splátky hradila, ačkoliv ne vždy v sjednaném termínu a následně i sjednané výši (zjištěno z karty splátek k zápůjčce [číslo] tabulky umočení k zápůjčce [číslo]).

11. Žalobkyně a žalovaná, zastoupená obchodním zástupcem [jméno] [příjmení], si dne 5. 1. 2017 ujednaly, že žalovaná poskytne žalobkyni na základě uzavřené smlouvy [číslo] zápůjčku v částce 24 000 Kč a žalobkyně se zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 17 629 Kč, a to úrok 4 186 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 780 Kč a částku 7 663 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, celkové RPSN činilo 114,66 %. Zápůjčkou byla refinancována předchozí zápůjčka žalobkyně na základě smlouvy [číslo] ve výši 11 531 Kč, žalobkyni tak měla být vyplacena částka 12 469 Kč. Žalobkyně měla zápůjčku vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, poslední splátka činila 2 308 Kč, sjednaný úrok činil 21% ročně. Rozsah poplatků byl sjednán shodně (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2017). Žalobkyni byly při sjednání zápůjčky poskytnuty i informace o spotřebitelském úvěru, a to ve shodném rozsahu jako u zápůjčky ze dne 14. 12. 2016 (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru k zápůjčce ze dne 5. 1. 2017). Při poskytnutí zápůjčky byla vyplněna zákaznická karta žalobkyně, kterou žalobkyně vlastnoručně podepsala. V této kartě bylo oproti kartě předchozí uvedeno, že čistý příjem žalobkyně činí 9 900 Kč a další příjem 9 500 Kč, v domácnosti mají další příjem ve výši 16 432 Kč, celkový příjem domácnosti tak činí 35 832 Kč, interní splátky u žalované činí 5 940 Kč. Dále bylo v kartě uvedeno, že žalobkyně předložila tři výplatní pásky a výměr důchodu (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 5. 1. 2017). U žalobkyně probíhalo pravidelné hotovostní inkaso splátek této zápůjčky obchodním zástupce, nejprve [jméno] [příjmení] a poté [jméno] [příjmení], žalobkyně splátky hradila, ačkoliv ne vždy ve sjednané výši a následně i ne vždy včas (zjištěno z karty splátek k zápůjčce [číslo] tabulky umoření [číslo]).

12. Žalobkyně a žalovaná, zastoupená obchodním zástupcem [jméno] [příjmení], si dne 31. 1. 2017 ujednaly, že žalovaná poskytne žalobkyni na základě uzavřené smlouvy [číslo] zápůjčku v částce 12 000 Kč a žalobkyně se zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 9 956 Kč, a to úrok 2 941 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 162 Kč a částku 3851 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, celkové RPSN činilo 133,21 %. Zápůjčkou byla refinancována předchozí zápůjčka žalobkyně na základě smlouvy [číslo] ve výši 5 322 Kč, žalobkyni tak měla být vyplacena částka 6 678 Kč. Žalobkyně měla zápůjčku vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč, poslední splátka činila 1 216 Kč, sjednaný úrok činil 29 % ročně. Rozsah poplatků byl sjednán shodně (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [anonymizováno] ze dne 31. 3. 2017). Žalobkyni byly při sjednání zápůjčky poskytnuty i informace o spotřebitelském úvěru, a to ve shodném rozsahu jako u zápůjčky ze dne 14. 12. 2016 (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru k zápůjčce ze dne 31. 3. 2017). Při poskytnutí zápůjčky byla vyplněna zákaznická karta žalobkyně, kterou žalobkyně vlastnoručně podepsala. V této kartě bylo oproti kartě předchozí uvedeno, že žalobkyně nevyživuje žádnou osobu, čistý příjem žalobkyně činí 9 901 Kč a další příjem 9 500 Kč, v domácnosti mají další příjem ve výši 17 000 Kč, celkový příjem domácnosti tak činí 36 401 Kč, interní splátky u žalované činí 7 060 Kč a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč. Dále bylo v kartě uvedeno, že žalobkyně předložila tři výplatní pásky za leden až březen 2017 a výměr důchodu (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 31. 3. 2017). U žalobkyně probíhalo pravidelné hotovostní inkaso splátek této zápůjčky obchodním zástupce, nejprve [jméno] [příjmení] a poté [jméno] [příjmení] a paní [příjmení], žalobkyně splátky hradila, ačkoliv ne vždy v sjednané výši a následně i ne vždy včas (zjištěno z karty splátek k zápůjčce [číslo] tabulky umoření [číslo]).

13. Dne 11. 9. 2017 uznala žalobkyně dluh ze smluv o zápůjčce sjednaných s žalovanou, a to ze smlouvy [číslo] ze dne 31. 3. 2017 ve výši 17 086 Kč, ze smlouvy [číslo] ze dne 5. 1. 2017 ve výši 26 679 Kč, ze smlouvy [číslo] ze dne 14. 12. 2016 ve výši 21 526 Kč a ze smlouvy [číslo] ze dne 1. 9. 2016 ve výši 5 988 Kč (zjištěno z uznání dluhu ze dne 11. 9. 2017).

14. Ze systému časových řad ARAD za prosinec 2016 až duben 2017 soud zjistil, že výše úroků u úvěrů pro domácnosti na spotřebu činila v tomto období od 9,27 % do 10,33 %, na kontokorentech a revolvingových úvěrech činila 12,63 až 13,17 %, na kontokorentech pak 14,77 až 15,14 % ročně, u úvěru z kreditních karet pak 24,18 až 24,31%.

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pro žalovanou vykonávala činnost jako obchodní zástupce na živnostenský list v letech 2015 až 2018. Žalobkyni si pamatuje, i to, kam chodila na splátky. Žalobkyně měla u žalované v průběhu času úvěrů víc, brala si menší částky na aktuální potřeby domácnosti, ne vždy sice splácela včas, ale vždy splácela alespoň část splátek. Když řešily nový úvěr, svědkyně vždy kontaktovala žalobkyni telefonicky s nabídkou nového úvěru a jeho podmínek, pokud ta souhlasila, sešly se doma u žalobkyně v kuchyni, kde jí svědkyně vysvětlila, jak bude půjčka vypadat, jaká bude částka a jaké jsou konkrétní podmínky, pokud žalobkyně souhlasila, byl proveden tzv. skóring, kdy se zadaly zjištěné údaje do aplikace žalované, kdy se vyhledávají data v rejstříku, výstupem byla maximální možná poskytnutá částka, a to buď refinancování, nebo celá částka, podmínky půjčky, kategorie oskórování klienta, a to A až D, zda je nabízena bezhotovostní, nebo hotovostní varianta půjčky, což záleželo na oskórování daného klienta, doba, po kterou je možné půjčku sjednat, a výše úroků. Jednání obvykle trvalo 30 – 45 minut, žalobkyně byla po celou dobu u toho, když vyběhl příslušný skóring a jaké byly jeho výsledky, rovněž když svědkyně přepisovala údaje do smluv. Žalobkyně byla starší, měla dva druhy příjmů, pracovala jako vedoucí jídelny, pracovala u nějaké společnosti ve [obec], měla k dispozici výplatní pásky, napoprvé se ověřovala i pracovní smlouva, pak měla ještě příjem z důchodu. Žalobkyně měla větší děti, byla sama s manželem, ten pracoval jako vrátný. Na půjčky u jiných poskytovatelů se svědkyně vždy ptala, ale toto neměla sama jak ověřit. Svědkyně od žalobkyně výpisy z účtu nevyžadovala, měla doklady o příjmu žalobkyně, srážky by případně byly vidět na výplatním lístku k důchodu od pošty. Z dokladů si svědkyně pořizovala kopie pouze v jednom období, kdy to bylo vyžadováno, jinak pouze opsala příslušné údaje k provedení výpočtů průměrných příjmu a tyto pak vepsala do zákaznické karty. Na výdaje se svědkyně vždy dotazovala, jak na výdaje dané osoby, tak členů rodiny, doklady se k tomu nevyžadují. Příjmy dalšího člena domácnosti jsou spíše pomocným údajem, nějaký doklad se ale vyžaduje. Žalobkyně neměla se smluvními podmínkami problém, rozuměla jim, svědkyně však vždy ty dané podmínky vysvětlovala, svědkyně měla za to, že žalobkyně dokázala ty podmínky řádně posoudit, jelikož pracovala jako vedoucí jídelny. Položka interní splátky v zákaznické kartě ukazuje ostatní splátky půjček u žalované, nikoli tu půjčku, která je refinancována.

16. Při hodnocení důkazů výslechem bývalé obchodní zástupkyně žalované soud vyšel z toho, že se její výpověď jevila jako věrohodná a přiměřeně konkrétní, svědkyně si tedy pamatovala jak některé skutečnosti ze života žalobkyně, ačkoliv si pro časový odstup nepamatovala již konkrétní podrobnosti, o některých skutečnostech z praxe u žalované rovněž vypovídala dle paměti tak, jak sama činnost obchodního zástupce vykonávala. Soud proto hodnotil její výpověď jako pravdivou a neměl důvodu pochybovat o skutečnostech, které svědkyně při výslechu uvedla.

17. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností.

18. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

19. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

20. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 12. 2016, 5. 1. 2017 a 31. 3. 2017 tři smlouvy o zápůjčce na 22 000 Kč, 24 000 Kč a 12 000 Kč, na základě nichž se žalobkyně zavázala tyto zápůjčky splácet napoprvé v pravidelných týdenních splátkách ve výši 680 Kč, následně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 313 Kč a 1 220 Kč. Všechny tři zápůjčky byly sjednány k refinancování předchozích zápůjček u žalované. RPSN dosahovalo od 114 % do 226 %, více jak polovinu poplatků tvořily poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení, což představovalo zejména hotovostní inkaso splátek, u první půjčky 9 819 Kč, u druhé 7 663 Kč a třetí 3 851 Kč, obvyklá výše úroků u úvěrů na spotřebu se přitom v dané době pohybovala okolo 10 %, u kontokorentů a revolvingových úvěrů okolo 14 % a u úvěrů z kreditních karet okolo 24 %. Žalobkyni byly při sjednávání zápůjček poskytnuty informace o konkrétním spotřebitelském úvěru, včetně celkové částky, výše splátek, výše RPSN, výše úroků a dalších podmínek smlouvy. Žalobkyně měla u žalované v průběhu času více půjček, brala si menší částky na potřeby domácnosti. Žalobkyně byla sama s manželem, měla příjmy ze starobního důchodu a ze zaměstnání jako vedoucí jídelny, manžel pracoval jako vrátný, příjem žalobkyně činil celkem okolo 19 000 Kč, příjem manžela cca 16,5 až 17 tisíc Kč, celkem tak příjem rodiny činil 35 000 Kč, když obchodní zástupkyně žalované tyto údaje ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a důchodového výměru. Žalobkyně prohlásila, že její výdaje činí cca 5 000 Kč, toto obchodní zástupkyně žalobkyně žádnými doklady neověřovala, stejně jako případné závazky ve vztahu k jiným poskytovatelům půjček, u žalované žalobkyně splácela další půjčky se splátkami ve výši 5 000 – 7 000 Kč měsíčně. Sjednávání zápůjček probíhalo tak, že obchodní zástupkyně žalované paní [příjmení] kontaktovala žalobkyni telefonicky s nabídkou nového úvěru, po jejím souhlasu se sešly doma u žalobkyně v kuchyni, kde obchodní zástupkyně poskytla informace o půjčce, pokud žalobkyně souhlasila, byl proveden tzv. skóring, kdy se zadaly zjištěné údaje do aplikace žalované, jehož výstupem byly konkrétní nabízené podmínky zápůjčky pro žalobkyni. Jednání obvykle trvalo 30 – 45 minut, žalobkyně byla po celou dobu přítomna, nesdělovala, že by podmínkám půjček nerozuměla. Žalobkyně splácela zápůjčky prostřednictvím hotovostního inkasa, ne vždy splácela včas a celou výši splátek, ale splácela vždy alespoň část.

21. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

22. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaná zastoupená obchodním zástupcem podepsaly tři smlouvy o zápůjčce, na základě nichž byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky a žalobkyně tyto zápůjčky splácela. Žalobkyně na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalované na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Žalobkyně tvrdila, že žalovaná při uzavírání smluv nesplnila své zákonné povinnosti a tím došlo k neplatnému sjednání dané smlouvy, případně její části. Soud se tak zabýval otázkou, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, a to buď v důsledku neprověření úvěruschopnosti žalobkyně, nebo nemravně sjednaného úroku, kdy by tak žalobkyně byla povinna vrátit žalované pouze částku zapůjčené jistiny.

23. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Dle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

27. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/ 2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ ZSÚ“), poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Soud nejprve posoudil, zda žalovaná řádně prověřila úvěruschopnost žalobkyně, přičemž v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že se tak stalo.

31. Příslušná zákonná ustanovení ZSÚ v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné, je výchozí zásadou, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí).

32. Je tedy odbornou povinností žalované, aby jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ řádně prověřila úvěruschopnost spotřebitele, v daném případě žalobkyně, tak, aby bylo zřejmé, zda žalobkyně je schopna daný úvěr splácet. V daném případě žalovaná tuto svou povinnost splnila. Obchodní zástupce žalované měl k dispozici doklady o příjmech žalobkyně a dalších členů její domácnosti, přičemž část příjmu žalobkyně činil rovněž starobní důchod. Tyto celkové příjmy dosahovaly výše okolo 35 000 Kč, což již samo o sobě tvoří dostatečnou částku na to, aby žalobkyně mohla hradit vyšší výdaje a přitom jí zbýval dostatek prostředků na úhradu splátek zápůjček. U žalobkyně navíc obchodní zástupce disponoval dostatečnými znalostmi domácnosti žalobkyně i jejích majetkových poměrů, neboť smlouva byla uzavírána přímo u žalobkyně doma, nebyla to první smlouva, kterou žalobkyně se žalovanou, potažmo její obchodní zástupkyní sjednávala a obchodní zástupce tak měl vědomosti o rodinných poměrech žalobkyně. Ta přitom v dané době žila sama s manželem, neboť již byla staršího věku a děti měla odrostlé, navíc bydlela ve vlastním domě, neměla tedy tímto zvýšené výdaje, zápůjčky využívala ke krytí aktuálních potřeb v domácnosti. Obchodní zástupkyně řádně prověřila příjmovou stránku žalobkyně, rovněž ta prohlásila, že nemá závazky u jiných poskytovatelů úvěrů, přičemž s ohledem na to, že i ostatní skutečnosti, které žalobkyně uváděla, se shodovaly s předloženými doklady, neměla obchodní zástupkyně důvod o tomto pochybovat. I kdyby totiž výdaje domácnosti žalobkyni byly oproti tvrzením dvojnásobné, i tak by se jevila u žalobkyně dostatečná finanční rezerva pro to, aby mohla další splátky zápůjček u žalované řádně hradit. Pokud tedy v daném případě žalovaná prostřednictvím obchodního zástupce nevyžádala výpisy z účtu žalobkyně ani neprovedla lustraci v NRKI/NRKI, nemůže takový postup v tomto konkrétním případě vést k závěru, že žalovaná neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalobkyně, neboť zde z dostupných skutečností plynulo, že žalobkyně nebude mít zjevně problém poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně přitom žádné skutečnosti, kterými by konkrétně rozporovala to, že nemohla zápůjčky splácet, neuvedla (např. skutečnost, že měla jiné závazky u jiných poskytovatelů, zvýšené výdaje na domácnost atd.).

33. Z toho důvodu, že žalovaná dostatečně neprověřila úvěruschopnost, tak nemohly být sjednané smlouvy neplatné, neboť žalovaná svým povinnostem v tomto konkrétním případě dostála.

34. Soud rovněž nepřisvědčil námitce žalobkyně, že výše úroků a poplatků sjednaných mezi účastníky byla nemravná.

35. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

36. Poplatky za správu úvěru se zabýval Nejvyšší soud již ve stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 44/2014, a dospěl k závěru, že„ na ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvě o úvěru se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ s odkazem na § 56 odst. 2 obč. zák. (nyní § 1813 o. z.). Z tohoto důvodu nebylo možno se zabývat přiměřeností výše poplatku za zpracování úvěru a poplatku za hotovostní inkaso, neboť tyto byly ve smlouvách s žalobkyní zcela jasně a srozumitelně sjednány a jedná se o cenu plnění. V daném případě zejména poplatek za hotovostní inkaso představuje úhradu za službu, která byla žalobkyni poskytována, což žalobkyně rozporovala pouze velmi nekonkrétně, aniž by však blíže vysvětlila, jak je možné, že se nacházejí příslušné záznamy o inkasování splátek zápůjček v kartách splátek, které sama k důkazu předložila. Je pak zřejmé, že v případě sjednání týdenních splátek je poplatek za hotovostní inkaso vyšší, než pokud byly splátky inkasovány měsíčně. Ačkoliv je tedy RPSN v tomto případě velmi vysoké, nepovažoval soud tuto výši za určující pro závěr o nemravné výši úroku, neboť podstatnou (větší) část RPSN tvoří právě poplatek za hotovostní inkaso.

37. Z tohoto důvodu pak soud nemohl dospět k závěru, že výše úroků by odporovala dobrým mravům, jak namítala žalobkyně.

38. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud konstatoval, že„ (v ) rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. (nyní § 2392 o. z.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Je tak zřejmé, že pouze výše úroku, která podstatným způsobem převyšuje výši úroků poskytovaných u bankovních úvěrů, může být hodnocena jako v rozporu s dobrými mravy. V rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, pak Nejvyšší soud dále rozvedl, že„ (t) oliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy“. V tomtéž rozsudku pak Nejvyšší soud uvedl,„ (ž) e u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů“.

39. V případě žalobkyně byl mezi účastníky sjednán úrok ve výši 21 %, resp. 28 % a 29 % ročně. Jak soud zjistil z časových řad ARAD, obvyklý úrok u bankovních půjček se pochyboval okolo 10 %, u revolvingů a kontokorentů okolo 14 %, u kreditních karet okolo 24 %. Ačkoliv tedy úrok v daném případě překračuje obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami dvoj- až trojnásobně, nelze považovat takový úrok za nepřiměřeně vysoký, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele půjček a není zde tedy přesah nad rámec obvyklé úrokové míry tak podstatným způsobem, aby bylo možné takový úrok označit za nemravný.

40. Ani v tomto bodě tak soud neshledal, že by smlouva v dané části (ujednání o úrocích a poplatcích) byla sjednána neplatně, a proto ani zde nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované.

41. Rovněž soud neměl za to, že by žalobkyni nebyly dostatečně a včas poskytnuty příslušné informace o uzavíraných spotřebitelských úvěrech (zápůjčkách). Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, schůzka mezi žalobkyní a obchodní zástupkyní sice trvala 30 až 45 minut, ale žalobkyně byla po celou dobu přítomna, obchodní zástupkyně ji všechny informace, údaje a podmínky vysvětlila, o tom, že byly tyto údaje žalobkyni dostupné i v písemné podobě, svědčí i provedené dokazování formulářem standardních informací o spotřebitelském úvěru. Vůči tomuto žalobkyně nevznesla žádné konkrétní námitky, pouze obecně uváděla, že neměla dostatek času se s informacemi seznámit. To soud s ohledem na skutečnost, že obchodní zástupkyně vždy kontaktovala žalobkyni nejprve telefonicky a nebyly to první smluvní zápůjčky u žalované, nepovažoval za relevantní, i vzhledem k tomu, že jak uvedla obchodní zástupkyně, formuláře se nijak podstatným způsobem neměnily. Soud pak připomíná, že dle § 104 ZSÚ„ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.“ Ani pokud by skutečně informace dostatečným způsobem poskytnuty nebyly (což však soud nezjistil), nezpůsobovalo by to neplatnost smlouvy nebo její části a tím vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované v podobě žalobkyní uhrazených úroků a poplatků.

42. Na základě výše uvedeného pak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 777,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 2 340 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření ze dne 14. 5. 2021 a za 2x účast na jednání soudu – dne 15. 4. 2021 a dne 22. 6. 2021), dále paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze čtyř výše zmíněných úkonů právní služby a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč.

44. Výrok o povinnosti zaplatit náhradu nákladů státu se opírá o ust. § 148 o.s.ř., kdy má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V této věci tyto náklady představuje svědečné. Jelikož žalobkyně byla v řízení neúspěšná, uložil jí soud úhradu těchto nákladů. Jelikož výše těchto nákladů nebyla ke dni vyhlášení rozhodnutí známa, resp. o nich ještě nebylo rozhodnuto, ponechal soud rozhodnutí o výši a lhůtě k plnění na samostatné usnesení.