11 C 327/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 12 027 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 12 027 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 4. 10. 2017 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 23 500,45 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že je výrobcem a dodavatelem reklamních předmětů, žalovaná u něj postupně objednávala a odebírala reklamní předměty, zejména bílé a černé hrníčky, malé a velké polštářky a hodiny. Žalobkyně a žalovaná byly domluveny, že reklamní předměty, které žalovaná neprodá, vrátí žalobkyni a žalobkyně bude účtovat pouze cenu nevráceného zboží. Takto žalovaná odebrala a žalobkyni nevrátila 18 ks bílých hrníčků, 35 ks černých hrníčků, 10 ks malých polštářků, 12 ks velkých polštářků a 2 ks hodin, na což žalobkyně vystavila fakturu ze dne 19. 9. 2017 na částku 12 027 Kč, splatnou dne 3. 10. 2017. Žalovaná slibovala na výzvu žalobkyně úhradu, avšak neučinila tak, na výzvu zástupce žalobkyně nereagovala. Na jednání dne 11. 2. 2020 žalobkyně doplnila, že spolupráce mezi účastníky probíhala na neformální úrovni.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná nepopírala spolupráci se žalobkyní formou komisního prodeje zboží žalobkyně, toto bylo dodáváno žalované na provozovnu v [anonymizována dvě slova] [část obce], avšak žalobkyně dodávala zboží žalované na tuto provozovnu zcela dle svého uvážení, dohoda o množství a druhu dodávaného zboží nikdy nebyla uzavřena, ze strany žalované nebyla vystavena žádná objednávka, která by požadované nebo odebrané zboží specifikovala. Žalovaná měla dané prostory pronajaty na dobu určitou, a to od 15. 11. 2016 do 31. 12. 2016, zboží žalobkyně mělo být vystaveno a nabízeno pouze v těchto prostorech po dobu vánočního prodeje, není tedy zřejmé, proč je faktura doručena žalované až 20. 9. 2017. Nebyla k ní připojena žádná objednávka, žalovaná na ni proto nereagovala. Zboží bylo žalobkyni vráceno, když žalovaná zjistila, že se jedná o padělky. Zboží dodané žalobkyní obsahovalo loga a symboly luxusních automobilových značek, ačkoliv žalobkyně nedisponovala oprávněním k výrobě a prodeji předmětů těchto značek. Na jednání dne 11. 2. 2020 pak doplnila, že zbývající neprodané zboží si žalobkyně vyzvedla v lednu 2017 v kancelářských prostorách žalované. Dohoda byla taková, že se domluví na nějaké provizi, k tomu již mezi účastníky nedošlo.

3. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že část zboží dodaného na prodejnu byla prodána třetím osobám a žalobkyni řádně uhrazena, když jednatel žalobkyně sám převzal v prodejně žalované z rukou jejího oprávněného zástupce částku 8 000 Kč v hotovosti, tato částka byla uhrazena jako záloha, kterou podmínil dodání dalšího zboží na prodejnu žalované. Žalobkyně slíbila vystavit potvrzení na převzatou platbu a poslat jej žalované elektronickou formou, což se však nestalo. Zbývající zboží si jednatel žalobkyně převzal v kancelářích žalované na [část obce].

4. K tomu žalobkyně uvedla, že žádnou platbu zboží od žalované neobdržela, a to ani bezhotovostním převodem, ani v hotovosti. Tvrzení žalované je nepravdivé, stejně jako tvrzení, že žalobkyně požadovala zálohu, jíž podmínila dodání dalšího zboží. Žalovaná nikdy přitom nevyzývala žalobkyni k dodání dokladu o převzetí peněz, vyúčtování zálohy, nikdy ve vzájemné komunikaci zálohu nezmínila a neuvedla ji ani v tomto řízení, vzpomněla si na ni až v návaznosti na první jednání soudu ve věci. Žalovaná dále tvrdí, že si žalobkyně zbývající zboží odvezla, což koresponduje s tvrzením žalobkyně, pokud žalovaná tvrdí, že si žalobkyně převzala jiné zboží nebo jiný počet, než uvedla, je na žalované, aby toto tvrdila a prokázala. To však žalovaná neučinila. Žalobkyně si zboží převzala dne 11. 1. 2017 v budově, kde je kancelář žalované. S žalovanou o tom bylo komunikováno formou SMS. Na místě samém se jednatel žalobkyně a jeho manželka sešli se zástupcem žalované, který jim však sdělil, že na to nemá čas, a proto jim zboží předala pracovnice žalované. Neměla k dispozici žádný předávací protokol, pouze předala jednateli žalobkyně krabici se zbožím, žádnou kontrolu ani ni jiného nepožadovala. Žalobkyně následně provedla kontrolu zboží a jeho množství a požadovala uhradit jen zboží, které nebylo žalovanou vráceno. Žalovaná měla možnost, aby udělala inventuru zboží, což evidentně neučinila, toto jde k tíži žalované.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. SMS zprávou požádala žalovaná žalobkyni o opětovné dovezení polštářků k hrníčkům. Na to žalobkyně reagovala tak, že neví kam co dovést, na to žalovaná odpověděla, že do [část obce], že žalobkyně byla u nich tento týden s polštáři a dohodly se, že doveze ještě hrníčky. Osoba se podepsala jako [příjmení]. S tímto žalobkyně souhlasila (zjištěno z SMS komunikace žalobkyně a žalované z prosince 2016). Dne 12. 12. 2016 dodala žalobkyně žalované 54 ks bílých hrníčků, 20 ks černých hrníčků, 19 ks velkých polštářků a 3 ks malých polštářků (zjištěno z listiny ze dne 12. 12. 2016 označené č. 1). Dále žalobkyně dodala žalované dne 15. 12. 2016 10 ks černých hrníčků, tyto předala paní [příjmení] (zjištěno z listiny ze dne 15. 12. 2016 označené č. 3). Dne 19. 12. 2016 dodala žalobkyně žalované 10 ks bílých hrníčků, 8 ks černých hrníčků, 12 ks malých polštářků a 3 ks velkých polštářků (zjištěno z listiny ze dne 19. 12. 2016 značené č. 4). Dne 21. 12. 2016 dodala žalobkyně žalované 13 ks velký polštářků, 4 ks malých polštářků, 10 ks bílých hrníčků, 29 ks černých hrníčků, 2x hodiny Šmoula, 1x hodiny M Power a 2x hodiny M (zjištěno z listiny ze dne 21. 12. 2016 označené č. 2). Dne 3. 1. 2017 zaslal žalovaná žalobkyni SMS zprávu, že prodejna je vystěhována a zboží je v kanceláři na adrese [adresa], nato žalobkyně vyzvala žalovanou k provedení inventury, poté udělají rozdíl a žalobkyně si věci vyzvedne. Na to dne 11. 1. 2017 požádala žalobkyně SMS zprávou o sdělení, kam si má pro věci přijet, na to žalovaná odpověděla, že na adresu [adresa] (zjištěno z SMS komunikace žalobkyně a žalované z ledna 2017). Dne 19. 9. 2017 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na úhradu zboží dle objednávky žalované, a to 18 ks bílých hrníčků, 35 ks černých hrníčků, 10 ks malých polštářků, 12 ks velký polštářků a 2 ks hodin v částce 9 939,12 Kč bez DPH, tj. 12 027 Kč s DPH, splatnost byla stanovena na 3. 10. 2017 (zjištěno z faktury [číslo]). SMS zprávou se žalobkyně dotázala žalovaná, zda je možné se sejít, a uvedla, že částka je 10 000 Kč. Na to žalovaná uvedla, že je to možné příští týden, na to žalobkyně sdělila, že je možné částku zaslat na číslo účtu odlišné od čísla účtu na faktuře (zjištěno z SMS komunikace mezi účastníky z listopadu 2017). Dopisem ze dne 19. 2. 2018 vyzvala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovanou k úhradě dané částky z předmětné faktury nejpozději do 26. 2. 2018 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2018).

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je manželkou jednatele žalobkyně a je u žalobkyně zaměstnána. Jejich obchodní partner je doporučil žalované jako výrobce reklamních předmětů. Svědkyně byla přítomna všem jednáním mezi žalobkyní a žalovanou, buď jezdila spolu s manželem, nebo při dovozu jezdila sama. Po doporučení se sešli v obchodě žalované v [část obce] zaměřené na tunning a úpravy aut, dali tam jejich předměty s karikaturkami aut do komisního prodeje, domluveni byli tak, že to, co se prodá, se potom vyfakturuje. Objednávky probíhaly v převážné většině telefonicky, oni následně přijeli a přivezli hrníčky, na což se vystavilo potvrzení ve dvou exemplářích. Následně se i domlouvali, že nějaké hrnečky vyrobí podle požadavků žalované, na tomto objednaném zboží pak byla loga luxusních značek automobilů, tuto objednávku vyřídili ještě do konce prosince 2016 a vyrobené věci tam také odvezli. Na protokolech jsou jak věci s karikaturkami, které dělali sami, jednalo se o cca 10 ks hrníčků a hodiny Šmoula, tak věci objednané žalovanou. Na prodejně se vždy svědkyně setkala s vysokým štíhlým pánem, domnívala se, že je to jednatel žalované, a pak tam byla přítomna ještě jedna slečna. Žádné platby dopředu neproběhly, byli domluveni, že všechno se zaplatí a vyfakturuje až potom. K převzetí neprodaných věcí jeli na místo pobočky žalované, kde měla sklad, pouze jim byla předána bedna a bylo jim sděleno, že není čas na kontrolu, že až dodatečně si vymění doklady ohledně toho, co bylo předáno a co bude třeba zaplatit, věci odvezli najednou. Ptali se žalované, zda provedla inventuru, na to žalovaná sdělila, že neví, kolik bylo prodáno a kolik se toho vrátilo, na domluvené schůzky však zástupce žalované nedorazil, pak již nereagoval na e-maily ani telefonáty, proto vystavili předmětnou fakturu, kdy spočetli věci dle seznamů předaných věcí a to, co se jim vrátilo, a podle toho vyfakturovali tu částku za jednotlivé věci. Částka 10 000 Kč byla bez DPH, jednalo se o zaokrouhlenou částku dle vystavené faktury. Za prodané předměty platbu neobdrželi.

8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se zná jak se zástupci žalované, tak se zástupci žalobkyně. Nejprve využil služby žalobkyně ohledně reklamních předmětů a následně se stali velmi dobrými přáteli, s panem [jméno] [příjmení] za žalovanou se přátelí rovněž, ale nikoli tak úzce jako s jednatelem žalobkyně a jeho manželkou. Svědek byl osobou, která dala účastníky dohromady, pan [příjmení] viděl předměty od žalobkyně v obchodě svědka v [část obce], věci se mu líbily a svědek mu dal na žalobkyni doporučení. Žalovaná se následně objednala zboží u žalobkyně, toto svědek viděl vystavené na prodejně žalované, jednalo se o různé hrníčky s logy, na prodejně vždy viděl pana [příjmení] a zpočátku tam vídal ještě nějakého jednoho pána. Po Vánocích svědek hovořil s jednatelem žalobkyně, který mu řekl, že je vše OK, že si zbylé věci odvezli a to, co se prodalo, si dofakturují. Následně s jednatelem žalobkyně hovořil až v době, kdy řešil zaplacení, říkal, že mu pan [příjmení] nezaplatil, a požádal svědka o pomoc, aby platba proběhla. Svědek mluvil s panem [příjmení] telefonicky, ten potvrdil, že nezaplatil a že se s jednatelem žalobkyně není schopen dohodnout. Svědek se snažil mezi účastníky zprostředkovat nějaké řešení, dostal od pana [příjmení] nějakou nabídku, kterou tlumočil jednateli žalobkyně, ten s tím nakonec souhlasil, stejně jako pan [příjmení], kterému to svědek volal, ale nakonec nic nezaplatil. Pan [příjmení] mu nikdy neřekl, že by na zboží již žalobkyni něco hradil.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že byl zaměstnancem žalované do r. 2019 nebo 2020, nebyl stálým zaměstnancem, ale měl smlouvy na konkrétní větší akce, příležitostně. V roce 2016 v prodejně v [část obce] fungoval jako provozní prodejní buňky, přebíral zboží a fungoval jako zástupce pobočky. Byl přítomen na první schůzce, kdy jednatel žalobkyně s paní přivezli vzorky, na místě byl i pan [příjmení] a prodavačka, následně se žalobkyně s žalovanou domluvily, jak dál a jaké zboží se bude prodávat, řešilo se to komisním prodejem. Pak byl svědek na místě, když jednatel žalobkyně a paní [příjmení] přivezli zboží, setkal se s nimi při naskladňování, jeho podpis je pouze na listině z 15. 12. 2016, ty ostatní nepodepsal, asi to podepsaly prodavačky. Zboží tvořily hrníčky a polštářky s motivy aut, žalovaná je měla jako doplňkový prodej, jelikož zajišťovala zážitkové jízdy. Jednalo se o cca desítky kusů, žalobkyně jim ale nedodala doklady o možnosti použít motivy, pak prodej utlumili. Finanční věci jdou mimo svědka, pouze inkasoval příslušné platby, když byla telefonická dohoda, tak vydal příslušnou částku z kasy. Byl přítomen při předávání zboží v kanceláři na [část obce], zbylé neprodané věci byly v krabicích, tyto se snesly dolů k autu, kde si to jednatel žalobkyně přepočítal, naložil to a odjel. Svědek neví, zda žalované zůstaly nějaké listiny ohledně součtu zbývajících neprodaných věcí, zajišťoval pouze naložení, byl přítomen i pan [příjmení], tohle si řešil on a svědek se o to nestaral.

10. Dále svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že schůzka ohledně vzorků byla asi 2 dny před otevřením obchodu, to bylo někdy v prosinci. Dále uvedl, že jednou hradil jednateli žalobkyně částku 8 000 Kč v hotovosti, což měla být cca polovina konečné částky, bylo to při druhé nebo třetí návštěvě. Svědek uvedl, že to bylo asi v prosinci. Jednatel žalobkyně měl s sebou fakturu, ale neseděly v ní údaje, chybělo tam označení motivů na těch věcech, pan [příjmení] mu řekl, že faktura bude doposlaná e-mailem Svědek neřešil, že chybí výdajový doklad, stačilo mu, že pan [příjmení] výdej schválil. Svědek dále uvedl, že jednatel žalobkyně byl na prodejně rozhodně vícekrát než 4x, jak jsou předkládány listiny, poslední návštěvy přijeli, vyměnili zboží a to vyměněné zboží odvezli, jednalo se o výměnu druhu za druh, když jim chyběly potisky, které nestíhaly vyrobit. Žalovaná měla věci také spočítané, ale součet chtěl řešit hlavně jednatel žalobkyně, protože měl u sebe papíry, součet seděl, rozdíl činil nějaké stokoruny, takže doplatek prováděn nebyl.

11. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že svědecká výpověď svědka [příjmení] o zaplacení zálohy ve výši 8 000 Kč je mezi ostatními důkazy, které na sebe logicky navazují, osamocená. Svědek [příjmení] taktéž ve své svědecké výpovědi popsal velmi detailně předání peněz, na druhou stranu si ale nepamatoval, kdy obchod žalované otvírali, ani kdy záloha byla předávána. Z ostatních důkazů, zejména SMS komunikace mezi účastníky nijak neplyne, že by zde byla zaplacena záloha, naopak když jednatel žalobkyně ve své komunikaci zmiňuje částku 10 000 Kč, zástupce žalované ji nijak nerozporuje a domlouvá si s jednatelem žalobkyně schůzku. Rovněž svědek [příjmení] potvrdil, že mu zástupce žalované pan [příjmení] sdělil, že dosud žalobkyni nezaplatili, o záloze se nezmiňoval. Vzhledem k těmto skutečnostem soud neuvěřil výpovědi svědka [příjmení] v té části, v níž svědek uváděl, že byla zaplacena záloha ve výši 8 000 Kč. K této částce neexistují žádné výdajové doklady, od svědka zaznělo, že jednatel žalobkyně měl doposlat fakturu a doklad e-mailem, žalovaná však nepředložila žádnou komunikaci, v níž by bylo zaznamenáno, že žalovaná žalobkyni o zaslání daného potvrzení upomínala. Rovněž soud nepovažoval za věrohodnou svědeckou výpověď ohledně častějších návštěv žalobkyně v obchodě žalované, neboť toto žádné další důkazy nepotvrzují, když na jedné straně svědek uvedl, že při navážení byl, na druhé straně ale tři ze čtyř protokolů označil jako podepsané jinou osobou, zřejmě prodavačkami. Stejně tak nepovažoval soud za věrohodné to, že žalovaná měla spočítané předané věci, když o tom nepořídila žádný doklad a z žádného dalšího důkazu tato skutečnost nevyplynula.

12. Skutková zjištění tedy soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

14. Žalobkyně a žalovaná navázaly obchodní vztah na základě doporučení obchodního partnera žalobkyně [jméno] [příjmení]. Zástupci žalované panu [příjmení] se líbily vyráběné reklamní předměty žalobkyně s motivy aut, žalobkyně a žalovaná se tedy ústně domluvily na komisním prodeji hrníčků a polštářků s vlastními karikaturkami žalobkyně nebo věcí s motivy luxusních značek aut vyrobených na objednávku žalované v prodejně žalované v [část obce] s tím, že to, co se prodá, si následně žalobkyně vyfakturuje, co se neprodá, si žalobkyně odveze, žádné platby dopředu neproběhly, spolupráce byla velmi neformální, o výši odměny se nakonec nedohodly. Žalobkyně v prosinci 2016 dovezla na prodejnu žalované v [anonymizováno] ks bílých hrníčků, 67 ks černých hrníčků, 35 ks velkých polštářků, 19 ks malých polštářků a 5 ks hodin. Když prodejna na konci prosince skončila, neprodané věci žalovaná odvezla do své kanceláře na [část obce]. Zde si žalobkyně věci dne 11. 1. 2017 vyzvedla v bedně, žalovaná neměla věci spočítané, nevyžadovala žádné potvrzení, sdělila, že se vše vyřeší dodatečně. Následně však přestala s žalobkyní komunikovat, ani na základě dohody zprostředkované panem [příjmení] žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně spočetla věci, které žalované na prodejnu dodala, a které si opět vyzvedla, a podle toho nakonec vystavila fakturu na úhradu částky 9 939,12 Kč bez DPH, tj. 12 027 Kč s DPH, splatnou dne 3. 10. 2017. Žalovaná na to přislíbila schůzku s jednatelem žalobkyně, na schůzky se ale nedostavila a dlužnou částku neuhradila.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

16. Dle § 2455 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), se komisionářskou smlouvou komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

17. Dle § 2456 o. z. z právního jednání učiněného komisionářem vůči třetí osobě nevznikají práva ani povinnosti komitentovi, nýbrž komisionáři samotnému.

18. Dle § 2460 odst. 2 o. z. komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.

19. Mezi účastníky bylo nesporné, že si ujednali, že žalovaná bude prodávat pro žalobkyni v prodejně žalované v [část obce] zboží žalobkyně, a to hrníčky, polštářky a hodiny s automobilovými motivy s tím, že to, co se prodá, se následně vyfakturuje, to, co se neprodá, si žalobkyně následně odveze, pouze výše odměny nebyla nakonec stanovena. Došlo tedy k řádnému sjednání komisní smlouvy dle § 2455 a násl.

20. Žalobkyně řádně prokázala, že dodala do prodejny žalobkyně určité množství zboží a že na zboží, které si následně nevyzvedla zpět, vystavila fakturu na zaplacení. Jelikož žalovaná zařídila záležitost žalobkyně, tedy prodala zboží žalobkyně, žalobkyně byla následně oprávněna žádat vydání peněžních částek, které žalobkyně za toto zboží utržila. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaná neprovedla konečné vyúčtování komisního prodeje pro žalovanou a nepožadovala po žalobkyni zaplacení žádné odměny za obstarání prodeje věcí. Žalované tak vznikla dle § 2460 odst. 2 o. z. povinnost vydat vše, co při obstarání prodeje získala, což v daném případě komisního prodeje představují utržené částky za prodej zboží žalobkyně, které žalobkyně řádně předmětnou fakturou vyúčtovala.

21. Soud neshledal důvodnou námitku žalované, že nebyla uzavřena dohoda o množství dodaného zboží. Taková dohoda není podstatnou náležitostí uzavřené smlouvy, soud navíc neměl z žádného důkazu za prokázané, že žalobkyně dovezla do obchodu jiné zboží, než které bylo uvedeno v podepsaných protokolech, neboť neuvěřil výpovědi svědka [příjmení]. Taktéž nebylo rozhodné, že žalobkyně si zbývající zboží vyzvedla u žalované v kanceláři na [část obce], jelikož žalobkyně nefakturovala všechno zboží, které na prodejnu dovezla, pouze část, kterou žalovaná prodala a zpět žalobkyni nepředala. To, že by mezi účastníky došlo k platbě jakékoli zálohy, pak soud nepovažoval za prokázané, neboť to nepotvrzoval žádný z provedených důkazů kromě výpovědi svědka [příjmení], kterou však soud právě s ohledem na ostatní provedené důkazy, které tvoří ucelený řetězec a svědčí pro to, že taková záloha zaplacena nebyla, nepovažoval v tomto bodě za věrohodnou.

22. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalovaná prodala pro žalobkyni prostřednictvím komisního prodeje předmětné zboží, avšak nevydala utrženou částku, kterou za tento prodej získala, vznikla jí proto povinnost zaplatit žalobkyně žalovanou částku. Soud rovněž přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti faktury, kterou žalobkyně vyúčtovala nevydanou finanční částku. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím dle žaloby.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 500,45 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 1 620 Kč, tedy za každý z šesti úkonů právní služby ve výši 1 620 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu a vyjádření žalobkyně ze dne 11. 3. 2020, a za 3x účast na jednání soudu – dne 11. 2. 2020, dne 15. 10. 2020 a dne 25. 5. 2021) a za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč snížená o 50 % (za jednoduchou výzvu k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč stanovená dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovní náhrada v celkové výši 6 130,70 Kč, a to v souvislosti s cestou ze sídla kanceláře zástupkyně žalobkyně k soudu ([obec] – [obec] a zpět) realizovanou dne 11. 2. 2020 náhrada 2 052 Kč za 220 ujetých km v částce 1 452 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 10. 2020 náhrada 2 052 Kč za 220 ujetých km v částce 1 452 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 5. 2021 náhrada 2 026,70 Kč za 220 ujetých km v částce 1 426,70 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 760,70 Kč ve výši 3 939,75 Kč.