11 C 379/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 61 245 Kč s příslušenstvím <b>I. Smír účastníků navržený v podání ze dne 14. 2. 2023, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 354 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 354 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 7. 2022 do zaplacení, částku ve výši 5 891,43 Kč, smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 95,9 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23. 7. 2022 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 95,9 % p.a. z částky 41 076,02 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 10 389,60 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž usnesení o schválení smíru nabude právní moci, až do úplného zaplacení celého dluhu, v případě prodlení žalované, byť s úhradou jediné splátky o délce 45 dnů, nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalované vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovanou k jejich úhradě vyzývat, a zaplacení celého dluhu uvedeného ve výroku I., budou veškeré závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi účastníky vyrovnány, se neschvaluje.</b> <b>II. Rozsudek pro uznání se nevydává.</b> <b>III. Žaloba o zaplacení částky 55 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 23. 7. 2022 do zaplacení, částky ve výši 5 891,43 Kč a úroku ve výši 95,9 % p.a. z částky 41 076,02 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 7. 2022 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 61 245 Kč představující nesplacený úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 1. 2020. Na základě této smlouvy, po posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 235 Kč spolu s úrokem ve výši 95,9 % p.a., počínaje únorem 2020. Splátka sestávala ze splátky jistiny, úroku a pojištění schopnosti splácet ve výš 137 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, čímž žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 499 Kč za každou splátku po splatnosti delší 30 dnů (splátky č. 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27 a 28) v celkové výši 5 489 Kč a dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku po splatnosti delší 15 dnů (splátky č. 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28 a 29) v celkové výši 4 200 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 7. 2022, čímž vznikla nová jistina úvěru ve výši 49 900,94 Kč sestávající z nesplaceného úvěru (41 076,02 Kč) a veškerých, dosud nesplacených, úroků za poskytnutý úvěr přirostlých ke dni zesplatnění úvěru (8 824,92 Kč). Žalovaná byla povinna takto zesplatněný úvěr uhradit v den zesplatnění, jinak žalobkyni vznikl nárok dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně po žalované touto žalobou požaduje úhradu částky 45 665,94 Kč s příslušenstvím (nová jistina), částku 5 489 Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta), částku 4 200 Kč s příslušenstvím (náklady vzniklé v souvislosti s prodlením), úhradu částky ve výši 5 891,43 Kč (přičemž žalobkyně po žalované požaduje úhradu této částky jakožto smluvní pokuty za období od 23. 7. 2022 do data vyhotovení žaloby) a úrok ve výši 95,9 % p.a. z částky 41 076,02 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení. Žalovaná do podání žaloby ničeho neuhradila ani na základě výzvy žalobkyně.

2. Žalovaná svým podáním ze dne 23. 1. 2023 svůj dluh vůči žalobkyni uznala a uvedla, že žalobkyni uhradila částku 10 000 Kč.

3. Podáním ze dne 14. 2. 2023 zaslala žalobkyně v kopii bez konverze návrh na schválení soudního smíru obou účastníků, kterým by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 354 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 354 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 7. 2022 do zaplacení, částku ve výši 5 891,43 Kč, smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 95,9 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23. 7. 2022 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 95,9 % p.a. z částky 41 076,02 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 10 389,60 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž usnesení o schválení smíru nabude právní moci, až do úplného zaplacení celého dluhu, v případě prodlení žalované, byť s úhradou jediné splátky o délce 45 dnů, nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalované vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovanou k jejich úhradě vyzývat, a zaplacení celého dluhu uvedeného ve výroku I., budou veškeré závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi účastníky vyrovnány.

4. Dle § 99 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V odst. 2 uvedeného ustanovení je uvedeno, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Dle komentáře k uvedenému ustanovení (JIRSA, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2023 -4-17). ASPI_ID KO99_p2b1963CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-)„ Podmínkou schválení smíru je jeho soulad s právními předpisy – nelze schválit smír, který je v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, či smír, který je obchází. Soud by totiž v opačném případě schválením dohody účastníků legalizoval protiprávní stav, který by jinak nemohl nalézt právní ochrany, což je zcela zjevně nepřípustné.“ 5. Soud neschválil účastníky navrhovaný smír z důvodu rozporu s kogentními normami, kdy sjednaná úroková míra odporuje zejména § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdy soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jak je soudu známo z dalších soudních řízení vedených žalobkyní proti dalším dlužníkům, žalobkyně staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů a netají se tím, že se standardní sazbou by smlouvu neuzavřela. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č.j. 35 Co 345/2022-56, vedené v obdobné věci„ Tyto skutečnosti jednoznačně vedou k závěru o tom, že ujednání o výši úročení v úvěrové smlouvě je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o.z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva.“. Úvaha Městského soudu v Praze vycházela z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení pod N 16/84 SbNU 181, dle kterého„ ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku.“ Pokud by tedy soud schválil soudní smír, v němž má žalovaná hradit smluvní úrok ve výši přes 95 % p. a., odporovalo by to kogentním ustanovením právní normy, jež vylučuje platně činit právní jednání zjevně se příčící dobrým mravům.

6. Ze stejného důvodu pak nebyl vydán ani rozsudek pro uznání (výrok II), kdy dle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

7. Ve věci bylo na den 28. 3. 2023 nařízeno jednání, ze kterého se žalovaná včas omluvila. Bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byl dne 23. 1. 2020 uzavřen návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru [číslo]. Výše úvěru byla sjednána na částku 50 000 Kč, celková částka, kterou má žalovaná zaplatit pak činila 196 704 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána 48 měsíců, splátky činily 4 235 Kč včetně pojištění, úroková sazba 95,90 % p.a., RPSN 151,58 %. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta v částce 499 Kč (6.1), pro případ prodlení delším 15 dnů je žalobkyně oprávněna účtovat náklady vzniklé v souvislosti s prodlením částkou 200 Kč (6.2). V případě prodlení delším 65 dnů (6.3) je žalobkyně oprávněna poskytnutý úvěr zesplatnit s tím, že splatné úroky přirůstají k jistině, nikoli budoucí úroky, zesplatněním dochází k zániku pojištění. Jestliže nedojde ke dni zesplatnění k úhradě nové jistiny (jistina + úroky), vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty odpovídající 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. V bodě 1.1 části B) smlouvy o úvěru je uvedeno, že poskytovatel (žalobkyně) před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného) (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – smlouva o úvěru ze dne 23.1.2020 mezi žalobkyní a žalovanou).

10. Dne 24. 1. 2020 byla z účtu č. [bankovní účet] provedena platba ve výši 50 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet] [variabilní symbol] [konstantní symbol] [anonymizováno] (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 24. 1. 2020).

11. Žalobkyně o žalované zjistila, že je zaměstnaná u [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně žalované vyplatila částku 50 000 Kč, nominální výše úvěru 196 704 Kč, smluvní odměna úvěru 146 704 Kč, žalovaná splatila celkem částku 118 580 Kč (zjištěno z karty klienta ze dne 28. 11. 2022 k č. smlouvy [číslo]).

12. Výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v lednu 2020 s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně činil 8,19 % a pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem pak 12,54 % (zjištěno z databáze časových řad ARAD ze dne 28. 3. 2023 – úrokové sazby, výpis za období prosinec 2019 – únor 2020).

13. Žalobkyně na provedení dalších navržených důkazů netrvala, když dle ní není pochyb, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované i s ohledem na skutečnost, že žalovaná relativně dlouhou dobu na úvěr řádně plnila.

14. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.

15. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

16. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované dne 24. 1. 2020 poskytnuta na její bankovní účet částka 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 4 235 Kč, sjednaná úroková míra činila 95,9 % p. a., celková výše splaceného úvěru bez pojištění měla činit 196 704 Kč. Jelikož se žalovaná opakovaně dostávala s úhradou jednotlivých splátek do prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 118 580 Kč.

18. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen jako„ ZSÚ“).

20. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

21. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud se tedy ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda, s ohledem na již uvedené ujednání o výši úrokové míry, vůbec došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, a to v celém rozsahu, případně v jednotlivých ujednání.

25. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

28. Ve světle citovaných § 1813 a § 577 o.z., s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, nelze očekávat, že bez takového ujednání by byla smlouva o úvěru vůbec uzavřena a nelze tak příslušené ujednání o úroku oddělit od zbytku smlouvy, dospěl soud k závěru, že jde o skutečnost, jež způsobuje neplatnost celé smlouvy. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č.j. 35 Co 345/2022-56, ohledně případné moderace neplatného ustanovení„ Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C -618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C -488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C -377/14 Radlinger a Radlingerová, C -349/18 Kanyeba; C -482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C -125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C -779/18 Mikrokasa).“.

29. V rozporu s dobrými mravy shledává soud zejména sjednanou výši úroků, jež je výrazně (téměř 11x) vyšší, než byla obvyklá úroková sazba uplatňovaná bankami při poskytování spotřebitelských úvěrů nebo půjček, kdy dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004„ (v ) rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. Nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého„ nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy“.

30. Jak bylo uvedeno, sjednaná míra úroků ve výši 95,9 % ročně výrazně přesahuje výši úrokových sazeb poskytovaných bankami, jež dosahovaly v lednu 2020, tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, od 8,19 % do 12,54 % (pro kontokorenty a revolvingové úvěry) ročně. Takto sjednaný úrok odporuje dobrým mravům a je tak ujednáním předvídaným § 1813 o.z. a způsobujícím tak neplatnost celé smlouvy, a to zejména z toho důvodu, že ujednání o úroku není od dané smlouvy o úvěru oddělitelné, neboť žalobkyně by k uzavření smlouvy bez takového ujednání o vysokém úročení s vysokou pravděpodobností nepřistoupila.

31. V obdobných věcech již mnohokrát rozhodoval Městský soud v Praze, jako soud odvolací, zejména rozhodnutí ze dne 5. 3. 2018, č. j. 68 Co 22/2018-61; ze dne 24. 5. 2018, č. j. 20 Co 106/2018-68; ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90; ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99 a ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80 a dále č. j. 11 Co 171/2022-80, 11 Co 334/2020-55, 13 Co 346/2021-62, 14 Co 100/2021-126, 17 Co 271/2020-112, 18 Co 48/2021-73, 18 Co 216/2022-72, 19 Co 102/2022-61, 25 Co 64/2022-155, 29 Co 302/2022-75, 53 Co 47/2022-60, 53 Co 181/2022-181, 54 Co 280/2021-151 nebo 55 Co 421/2021-91 ve kterých byl vyjádřen shodný právní názor, a to že se jedná o nepřiměřené ujednání v rozporu s dobrými mravy.

32. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 23.1. 2020 je neplatná jako celek. Na základě této neplatné smlouvy byla žalobkyní žalované poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila do podání žaloby částku 118 580 Kč, čímž zcela splatila jí bez právního důvodu poskytnutých 50 000 Kč. Naopak, co do částky 68 580 Kč se pak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. na straně žalobkyně na úkor žalované a je na žalované, zda po žalobkyni bude vydání tohoto bezdůvodného obohacení požadovat.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy byla ve věci zcela úspěšná žalovaná, nicméně jí žádné náklady nevznikly.