12 C 107/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vydání bezdůvodného obohacení 6.263 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.263 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6.263 Kč ode dne 1. 4. 2019 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 75.112 Kč ode dne 1. 4. 2019 do dne 10. 10. 2019, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 36 422,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem předmětných pozemků parc. č. rok a parc. č. rok, kat. úz. část obce, územní celek, které jsou zapsány na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce. Podanou žalobou požadoval po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků bez právního důvodu s tím, že na těchto pozemcích se nachází silnice anonymizováno ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný dne 10. října 2019 uhradil bezdůvodné obohacení pouze částečně ve výši 75.112 Kč. Část požadovaného bezdůvodného obohacení ve výši 6.263 Kč nezaplatil. K předmětu řízení žalobce dále uvedl, že nově vzniklé pozemky parc. č. rok a parc. č. rok kat. úz. část obce nemohou sloužit ke svému původnímu účelu a nelze jich využít ani k účelu jinému, neboť jsou částí komunikace anonymizováno nezbytné k její konstrukci a následnému provozu, jde navíc o části pozemků přilehlé ke komunikacím. Žalobce poukázal na to, že i na části pozemku parc. č. rok kat. úz. část obce, žalovaným označeném jako pozemek parc. č. rok kat. úz. část obce, se nachází součásti silnice anonymizováno třídy anonymizováno a anonymizována dvě slova. Tím, že žalovaný tuto část pozemku užíval a vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení. V této souvislosti odkázal na ust. § 12 odst. 1 písm. c) a § 13 písm. c) zákona o pozemních komunikacích.

2. V průběhu řízení přes své částečné plnění žalovaný setrval na názoru, že parcela parc. č. rok a parc. č. rok nejsou v celé své velikosti součástí silničního tělesa. Uvedl s odkazem na § 8 ZOPK je nutno na těleso silnice anonymizováno v k.ú. část obce pohlížet jako na těleso průjezdního úseku silnice ve shodě s názorem příslušného silničního správního úřadu. Žalovaný z titulu své povinnosti péče řádného hospodáře opakovaně posoudil na místě samém oprávněnost nároku žalobce a měl a má nadále zájem uspořádat majetkové vztahy v předmětném území, a to obzvlášť za situace, kdy vlastníkem většiny pozemků v daném území (i těch, na kterých se nachází těleso silnice) je územní celek. Žalobce však nebyl ochoten hledat cestu k dohodě a minimálně co do částky 75.112 Kč a zahájil zbytečné řízení. Po věcné stránce k pozemku parc. č. rok uvedl, že pozemek není v celém svém rozsahu zastavěn silničním tělesem. Žalovaný posoudil, že jen část pozemku, která je zastavěna konstrukčními vrstvami, krajnicí, středním dělícím pásem, betonovou monolitickou obrubou, odvodněním zářezu a zářezem svahu k silnici anonymizováno je jím užívána, a proto také bezdůvodné obohacení žalobci vydal. Zároveň trval na tom, že na části pozemku, a to v rozsahu nově vzniklého pozemku parc. č. rok, se těleso silnice nenachází. Chodník z betonových dlaždic, včetně jeho betonové chodníkové obruby usazené do betonového lože, a zeleň mezi chodníkem a přilehlým areálem nejsou součástí tělesa silnice. Chodník na pozemku parc. č. rok je volně přístupný a je umístěný v těsné blízkosti oplocení přilehlého areálu a navazuje na lávku, kterou lze přejít na druhou stranu silnice anonymizováno. Chodníkem podél areálu lze přijít až k jeho hlavnímu vchodu. Předmětný chodník nikterak nesouvisí s provozem na silnici anonymizováno. K pozemku parc. č. rok uvedl, že není v celém svém rozsahu zastavěn silničním tělesem. Ta část pozemku, která je zastavěna konstrukčními vrstvami a krajnicí z žulových kostek, je užívána žalovaným, proto také bezdůvodné obohacení v tomto rozsahu vydal. Nadále trval na tom, že na části pozemku, a to v rozsahu nově vzniklého pozemku parc. č. rok, se těleso silnice nenachází. Chodník z šedé zámkové dlažby, opěrná betonová zeď, nezpevněný travnatý zářez mezi opěrnou zdí a oplocením sousedního areálu nejsou součástí tělesa silnice. S odkazem na malou výměru pozemku parc. č. rok by bylo značně nehospodárné, bez poskytnutí součinnosti a dohody s žalobcem, upřesňovat nepatrnou výměru pozemku parc. č. rok (11 m2). Svou vůli smírného řešení zastavění pozemku zámkovou dlažbou a opěrnou zdí projevil žalovaný i na jednání dne 30. 3. 2021. Ze strany žalobce však tento návrh nebyl akceptován. Svou neochotou tak žalobce zapříčinil, že žalovaný je nucen trvat ve věci zastavěnosti pozemku parc. č. rok na svých dřívějších podáních, zejména pak na stanovisku uvedeném na str. 19 a 23 znaleckého posudku. Protože plochy odpovídající pozemkům parc. č. rok a parc. č. rok nejsou užívány žalovaným, navrhl žalobu zamítnout. S odkazem na dobré mravy pak žalovaný soudu navrhl, aby žalobci případnou náhradu nepřiznal nákladů řízení.

3. Žalobce nejprve uplatnil nárok ve výši 81.375 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného užívání pozemku parc. č. rok a parc. č. rok za období od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2018. Později vzal z důvodu částečného plnění žalovaným co do částky 6.263 Kč zpět. Na žalobě ohledně částky 6.263 Kč se zákonným úrokem, jakož i s úrokem z žalovaným uhrazené částky setrval. Po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 25. 10. 2019 č.j. 12 C 107/2019-54, zůstala předmětem řízení částka 6.263 Kč s příslušenstvím.

4. Pro přetrvávající kontradiktorní argumentaci ohledně toho, zda nově vzniklé pozemky parc. č. rok a rok oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. rok a rok jsou v užívání žalovaného či nikoli, soud nařídil jednání. Jelikož se předmětem řízení stalo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. rok, ostatní plocha o výměře 33 m2 a pozemku parc. č. rok, zahrada o výměře 361 m2, které jsou zapsány u stát. instituce, stát. instituce na listu vlastnictví číslo pro územní celek, kat. úz. část obce (částečný výpis z list vlastnictví kat. úz. část obce, kopie katastrální mapy). Na pozemcích parc. č. rok a rok kat. úz. část obce se nachází stavba silnice první třídy anonymizováno, ve vlastnictví země. anonymizována čtyři slova vykonává správu i údržbu pozemní komunikace silnice anonymizováno (prokázáno přípisem právnická osoba ze dne 19. 2. 2019, přípisem název žalované ze dne 4. 3. 2019, přípisem anonymizováno – anonymizována dvě slova ze dne 22. 2. 2019). Na shora uvedených pozemcích leží těleso silnice, na pozemcích parc. č. rok a rok vzniklých oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. rok a rok se nalézá nacházejí dopravní značky a veřejné osvětlení (prokázáno fotografiemi) na pozemku parc. č. rok se po jeho celé délce nalézá opěrná zeť (prokázáno fotografiemi, schvalovacím protokolem z 24. 8. 2018, z ortofotomapy označené ulice – Mapy Google) Žalobce zaslal žalovanému dne 12. března 2019 výzvu k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. č. rok a rok kat. úz. část obce v době od 1. 4. 2016 do dne 31. 12. 2018 k úhradě bezdůvodného obohacení v částce 81.375 Kč. Ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení žalobce stanovil nejzazší lhůtu k zaplacení nejpozději do 31. března 2019. Ačkoli žalovaný výzvu dne 12. 3. 2019 převzal, ve lhůtě stanovené dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. března 2019 včetně doručenky).

6. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále ZoPK) se silničním pozemkem rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. Podle odst. 3 těleso průjezdního úseku silnice je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v odstavci 2. Podle § 12 odst. 1 ZoPK součástmi dálnice, silnice a místní komunikace mimo jiné jsou c) tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky, d) svislé dopravní značky, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, dopravní knoflíky, staničníky, mezníky, vodorovná dopravní značení, dopravní ostrůvky, odrazné a vodicí proužky a zpomalovací prahy, Podle odstavce 3 kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu. Podle § 13 ZoPK jsou mimo jiné příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace a) přenosné svislé dopravní značky, a dopravní zařízení, c) veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu, d) silniční vegetace, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot, Podle § 35 odst. 1 ZoPK jsou vlastníci nemovitostí v sousedství dálnice, silnice a místní komunikace povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice a místní komunikace nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne silniční správní úřad. Podle odst. 3 je vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace11a)

7. Po právní stránce soud přijal závěr o tom, že na sporných aktuálně vzniklých pozemcích parc. č rok a rok (konstituovaných oddělením z pozemků parc. č. rok a rok – prokázáno schvalovacími protokoly z 22. 8. 2018 a 14. 8. 2018, výkazy dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí pozemcích ve vlastnictví žalobce výkazy dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, částí geometrického plánu pro rozdělení pozemku, č. plánu číslo) ve vlastnictví žalobce (nesporná tvrzení, výpis z katastru nemovitostí list vlastnictví v k.ú. část obce, obci obec, e-mailovou korespondencí z 19. a 25. 3. 2019, kopie katastrální mapy ze dne 27. 3. 2019), se nacházejí dopravní značky a veřejné osvětlení přimykající se ke komunikaci (prokázáno fotografiemi číslo barevných fotografií ze stanoviska k parcele rok a stanoviska k parcele rok, k.ú. část obce z hlediska silničního zákona 13/1997 Sb.), což značí, bez ohledu na pojmové vymezení silničního tělesa ve smyslu § 8 a §11 odst. 3 ZoPK (prokázáno vyjádřením k hranicím tělesa silnice anonymizována tři slova ze dne 29. 3. 2021), že pozemek používá žalovaný pro účely provozu na pozemních komunikacích (podle rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 nejde jen o to, zdali je příslušný díl pozemku zastavěn pozemní komunikací či nikoli, nýbrž i o to, zda jej lze považovat za část nezbytnou k její konstrukci a následnému provozu). Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 a 28 Cdo 2056/2009 posuzované pozemky parc. č. rok a č. rok svou bezprostřední situovaností k pozemní komunikaci anonymizována dvě slova číslo i svým účelem, kterému slouží, ať již s ohledem na umístění dopravních značek, veřejného osvětlení nebo opěrné zdi, znemožňují žalobci běžný (ničím nerušený) výkon vlastnického práva. Z dokazování vyšlo najevo, že dopravní značení i opěrná zeď (existence opěrné zdi dále prokázána schvalovacím protokolem ze dne 24. 8. 2018) s veřejným osvětlením, tj. objekty zachycené na fotografiích předkládaných oběma účastníky, jsou buď součástí, nebo příslušenstvím zákonem definovaného silničního tělesa. Souhrnem řečeno, pozemky žalovaného nejenom těsně přiléhají k silničnímu tělesu, ale jsou s ním i funkčně propojeny. Svislé dopravní značení, jakož i opěrná zeď tvoří dle § 12 odst. 1 písm. c), d) ZoPK součásti pozemní komunikace, veřejné osvětlení podle § 13 písm. c) citovaného zákona se považuje za její příslušenství. K tomu lze v rámci systematického výkladu zákona doplnit, že opěrná zeď slouží nejenom k vymezení koridoru stavby pozemní komunikace vůči přirozenému reliéfu okolní krajiny ale plní také funkci bezpečnostní z hlediska zajištění bezpečného silničního provozu např. proti sesuvům půdy (viz §12 odst. 1 písm. c) a §35 odst. 1 ZoPK).

8. Správnost úvahy soudu dokládá podpůrně fakt, že obě předmětné parcely ve svém celku, tj. před svým rozdělením, zasahovaly do konstrukční vrstvy vozovky a krajnice (nesporná tvrzení účastníků), neboli se staly žalovaným uznanou součástí silničního tělesa (viz tvrzení samotného žalovaného v podání ze dne 7. 5. 2019 a důvod částečného zpětvzetí žaloby viz podání žalobce ze dne 18. 10. 2019 na čl. 52 spisu). Po jejich rozdělení nebylo možné dokonce přisvědčit ani argumentu žalované strany o úplné nezávislosti pozemků přímo sousedících s pozemní komunikací na samotném silničním tělese. Třebaže žalovaný tvrdil, že městská zeleň, chodník sloupy veřejného osvětlení nejsou součástí silničního tělesa (viz jeho skutková tvrzení v podáních i jím vyhotovený záznam místního šetření číslo ze dne 17. 4. 2019), jeho argumentace se zřetelem k platné právní úpravě nemůže obstát. Dle zákona o pozemních komunikacích §12 odst. 1 písm. c), d) a §13 písm. a), c) ZoPK se totiž naopak tyto objekty pokládají za součásti a příslušenství komunikací, navíc jsou-li umístěny na pozemku přiléhajícím ke komunikaci a jsou-li svým určením spjaty s jejím provozem. Je na místě v případě obou pozemků konstatovat, že umístěním zařízení (dopravní značky, veřejné osvětlení osvětlující komunikaci) a přijetím opatření (opěrná zeď) souvisejících významově s provozem na komunikaci si žalovaný zřídil bez právního důvodu výhodu na úkor vlastníka pozemku.

9. I kdyby soud přijal pro žalovaného příznivou interpretaci bez ohledu na definiční vymezení silničního tělesa a jeho součástí či příslušenství dle ZoPK, tedy postupoval-li by dle právního závěru obsaženého v posudku číslo nemohl by pominout rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaná pod sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 a 28 Cdo 2056/2009, poukazující na význam plnohodnotného, ničím nerušeného, výkonu práva k vlastním pozemkům. Pro daný případ je příznačné, že žalobci nejsou vlastní pozemky vlivem jednání žalovaného plně k dispozici, jestliže musí strpět jejich využití jiným subjektem. Ať už s ohledem na soudem zjištěnou absenci pouhé možnosti běžného užívání předmětných či existenci bezprostředního sousedství pozemků žalobce s pozemní komunikací, které jako určující znaky hmotněprávní aplikace vystupují v citovaných rozhodnutích do popředí, nezbývá než uzavřít, že vlastnické právo žalobce bylo žalovaným bez právního důvodu a bez finanční kompenzace omezeno (srov. § 35 odst. 3 ZoPK). Uživatel, v tomto případě žalovaný, získal majetkový prospěch odpovídající částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání takové věci, např. formou nájemného.

10. K obraně žalovaného stran využití pozemku soud doplňuje, že pro naplnění znaků bezdůvodného obohacení je nerozhodné, jak intenzivně žalovaný pozemky v rámci žalobou vymezeného období užíval, zda v jejich větším či menším plošném rozsahu (viz rozhodnutí 28 Cdo 2056/2009). Pro závěr o omezení užívacího práva postačuje, že na nově vzniklých pozemcích, které ze širšího pozemkového rámce vyčlenil sám žalovaný, byl prokázán výskyt součástí a příslušenství pozemní komunikace anonymizováno, které omezují vlastnictví žalobce. Pokud žalovaný poukazuje na to, že chodník neužívá, není tato skutečnost vzhledem k povaze a umístění shora uvedených objektů souvisejících s provozem komunikace na pozemku žalobce právně významná. Je věcí žalovaného, ponechal-li pozemky oddělit tak, že na každém z nich se takové objekty vyskytují. Je nepřípadné, aby za takových okolností též s přihlédnutím k rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2056/2009 žalobcův nárok odmítal s odůvodněním, že část jím momentálně pro provoz komunikace nevyužitého pozemku mohl žalobce užívat v rozsahu širším než dosud. Záleží výlučně vlastníkovi pozemku, zda předmět svého vlastnictví hospodářsky zužitkovává či jej ponechá ladem.

11. Žalovaný nepředložil žádný platný titul k užívání byť části pozemků parc. č. rok a rok vzniklých oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. rok a rok, kategoricky popřel, že by je jakkoli užíval. Užíváním předmětných pozemků vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši nájemného, jehož výši určují výměry Ministerstva financí ČR č. 01/2016, č. 01/2017 a č. 01/2018 ve výši 75 Kč/m2/rok. Ode dne 1. 4. 2016 do dne 31. 12. 2018 tak vzniklo žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6.263 Kč.

12. K důkazu znaleckým posudkem číslo: číslo soud uvádí, že znalec ke svém závěru dospívá nepřezkoumatelným způsobem, provádí-li ve svém nálezu pouze specifikaci pozemků parc. č. rok a rok ve svém celku (novému stavu se věnuje spíše okrajově na čl. 6, 17, 22 posudku) a posléze se bez logické návaznosti vyslovuje k tomu, že pozemky parc. č. rok a rok jsou zcela nezávislé na původních pozemcích. Z toho pak dovozuje, že nově konstituované pozemky nejsou součástí silničního tělesa komunikace anonymizována dvě slova číslo. Krom toho, že posudek je co do vyvození znaleckých závěrů z jeho vlastního nálezu nepřezkoumatelný, nutno především zdůraznit, že znalci právní posouzení ve smyslu zákonných předpisů nepřísluší. Znalecký závěr v tomto případě významně zasahuje do oblasti interpretace práva, což zákon přísně zapovídá. Soud proto k takovému důkazu nemohl přihlédnout.

13. Jde-li o další důkazní prostředky v rozsudku dosud necitované, soud je buď nepokládal pro rozhodnutí ve věci samé za přínosné (např. znalecký posudek číslo k č.j. 29 C 75/2015), anebo se s nimi nezabýval pro jejich duplicitu se zásadními důkazy, o něž své rozhodnutí opřel (např. další fotografie, které dokládají opakovaně tentýž stav).

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. 3. 2019, v níž žalobce žalovanému stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 31. 3. 2019. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení, nejprve s úhradou 81.375 Kč a poté - po částečném plnění žalovaného dne 10. 10. 2019 – pouze co do částky 6.263 Kč.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 422,73 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 069 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 375 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 6 534 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 3. 2021 náhrada 2 618,62 Kč za 420 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 738,62 Kč ve výši 5 615,11 Kč. Soud neshledal důvod pro redukci nákladů řízení na straně žalobce, který ve věci v plném rozsahu uspěl, když ze spisového materiálu lze usoudit, že se obě strany vyvinuly snahu smírnou cestou dospět k dohodě. Z dalšího vývoje řízení je na místě usoudit, že mimosoudní jednání byla úspěšná, neboť řízení bylo usnesením soudu v důsledku dodatečného plnění žalované strany z větší části zastaveno. Žalobce si počínal hospodárně, pokud v rozsahu žalovaným splněného dluhu vzal žalobu zpět. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.