12 C 107/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vydání bezdůvodného obohacení 6.263 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.263 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6.263 Kč ode dne 1. 4. 2019 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 75.112 Kč ode dne 1. 4. 2019 do dne 10. 10. 2019, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 36 422,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem předmětných pozemků parc. č. [rok] a parc. č. [rok], kat. úz. [část obce], [územní celek], které jsou zapsány na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Podanou žalobou požadoval po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků bez právního důvodu s tím, že na těchto pozemcích se nachází silnice [anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný dne 10. října 2019 uhradil bezdůvodné obohacení pouze částečně ve výši 75.112 Kč. Část požadovaného bezdůvodného obohacení ve výši 6.263 Kč nezaplatil. K předmětu řízení žalobce dále uvedl, že nově vzniklé pozemky parc. č. [rok] a parc. č. [rok] kat. úz. [část obce] nemohou sloužit ke svému původnímu účelu a nelze jich využít ani k účelu jinému, neboť jsou částí komunikace [anonymizováno] nezbytné k její konstrukci a následnému provozu, jde navíc o části pozemků přilehlé ke komunikacím. Žalobce poukázal na to, že i na části pozemku parc. č. [rok] kat. úz. [část obce], žalovaným označeném jako pozemek parc. č. [rok] kat. úz. [část obce], se nachází součásti silnice [anonymizováno] třídy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Tím, že žalovaný tuto část pozemku užíval a vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení. V této souvislosti odkázal na ust. § 12 odst. 1 písm. c) a § 13 písm. c) zákona o pozemních komunikacích.

2. V průběhu řízení přes své částečné plnění žalovaný setrval na názoru, že parcela parc. č. [rok] a parc. č. [rok] nejsou v celé své velikosti součástí silničního tělesa. Uvedl s odkazem na § 8 ZOPK je nutno na těleso silnice [anonymizováno] v k.ú. [část obce] pohlížet jako na těleso průjezdního úseku silnice ve shodě s názorem příslušného silničního správního úřadu. Žalovaný z titulu své povinnosti péče řádného hospodáře opakovaně posoudil na místě samém oprávněnost nároku žalobce a měl a má nadále zájem uspořádat majetkové vztahy v předmětném území, a to obzvlášť za situace, kdy vlastníkem většiny pozemků v daném území (i těch, na kterých se nachází těleso silnice) je [územní celek]. Žalobce však nebyl ochoten hledat cestu k dohodě a minimálně co do částky 75.112 Kč a zahájil zbytečné řízení. Po věcné stránce k pozemku parc. č. [rok] uvedl, že pozemek není v celém svém rozsahu zastavěn silničním tělesem. Žalovaný posoudil, že jen část pozemku, která je zastavěna konstrukčními vrstvami, krajnicí, středním dělícím pásem, betonovou monolitickou obrubou, odvodněním zářezu a zářezem svahu k silnici [anonymizováno] je jím užívána, a proto také bezdůvodné obohacení žalobci vydal. Zároveň trval na tom, že na části pozemku, a to v rozsahu nově vzniklého pozemku parc. č. [rok], se těleso silnice nenachází. Chodník z betonových dlaždic, včetně jeho betonové chodníkové obruby usazené do betonového lože, a zeleň mezi chodníkem a přilehlým areálem nejsou součástí tělesa silnice. Chodník na pozemku parc. č. [rok] je volně přístupný a je umístěný v těsné blízkosti oplocení přilehlého areálu a navazuje na lávku, kterou lze přejít na druhou stranu silnice [anonymizováno]. Chodníkem podél areálu lze přijít až k jeho hlavnímu vchodu. Předmětný chodník nikterak nesouvisí s provozem na silnici [anonymizováno]. K pozemku parc. č. [rok] uvedl, že není v celém svém rozsahu zastavěn silničním tělesem. Ta část pozemku, která je zastavěna konstrukčními vrstvami a krajnicí z žulových kostek, je užívána žalovaným, proto také bezdůvodné obohacení v tomto rozsahu vydal. Nadále trval na tom, že na části pozemku, a to v rozsahu nově vzniklého pozemku parc. č. [rok], se těleso silnice nenachází. Chodník z šedé zámkové dlažby, opěrná betonová zeď, nezpevněný travnatý zářez mezi opěrnou zdí a oplocením sousedního areálu nejsou součástí tělesa silnice. S odkazem na malou výměru pozemku parc. č. [rok] by bylo značně nehospodárné, bez poskytnutí součinnosti a dohody s žalobcem, upřesňovat nepatrnou výměru pozemku parc. č. [rok] (11 m2). Svou vůli smírného řešení zastavění pozemku zámkovou dlažbou a opěrnou zdí projevil žalovaný i na jednání dne 30. 3. 2021. Ze strany žalobce však tento návrh nebyl akceptován. Svou neochotou tak žalobce zapříčinil, že žalovaný je nucen trvat ve věci zastavěnosti pozemku parc. č. [rok] na svých dřívějších podáních, zejména pak na stanovisku uvedeném na str. 19 a 23 znaleckého posudku. Protože plochy odpovídající pozemkům parc. č. [rok] a parc. č. [rok] nejsou užívány žalovaným, navrhl žalobu zamítnout. S odkazem na dobré mravy pak žalovaný soudu navrhl, aby žalobci případnou náhradu nepřiznal nákladů řízení.

3. Žalobce nejprve uplatnil nárok ve výši 81.375 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného užívání pozemku parc. č. [rok] a parc. č. [rok] za období od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2018. Později vzal z důvodu částečného plnění žalovaným co do částky 6.263 Kč zpět. Na žalobě ohledně částky 6.263 Kč se zákonným úrokem, jakož i s úrokem z žalovaným uhrazené částky setrval. Po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 25. 10. 2019 č.j. 12 C 107/2019-54, zůstala předmětem řízení částka 6.263 Kč s příslušenstvím.

4. Pro přetrvávající kontradiktorní argumentaci ohledně toho, zda nově vzniklé pozemky parc. č. [rok] a [rok] oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. [rok] a [rok] jsou v užívání žalovaného či nikoli, soud nařídil jednání. Jelikož se předmětem řízení stalo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. [rok], ostatní plocha o výměře 33 m2 a pozemku parc. č. [rok], zahrada o výměře 361 m2, které jsou zapsány u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], kat. úz. [část obce] (částečný výpis z [list vlastnictví] kat. úz. [část obce], kopie katastrální mapy). Na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] kat. úz. [část obce] se nachází stavba silnice první třídy [anonymizováno], ve vlastnictví [země]. [anonymizována čtyři slova] vykonává správu i údržbu pozemní komunikace silnice [anonymizováno] (prokázáno přípisem [právnická osoba] ze dne 19. 2. 2019, přípisem [název žalované] ze dne 4. 3. 2019, přípisem [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 2. 2019). Na shora uvedených pozemcích leží těleso silnice, na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] vzniklých oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. [rok] a [rok] se nalézá nacházejí dopravní značky a veřejné osvětlení (prokázáno fotografiemi) na pozemku parc. č. [rok] se po jeho celé délce nalézá opěrná zeť (prokázáno fotografiemi, schvalovacím protokolem z 24. 8. 2018, z ortofotomapy označené [ulice] – Mapy Google) Žalobce zaslal žalovanému dne 12. března 2019 výzvu k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. č. [rok] a [rok] kat. úz. [část obce] v době od 1. 4. 2016 do dne 31. 12. 2018 k úhradě bezdůvodného obohacení v částce 81.375 Kč. Ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení žalobce stanovil nejzazší lhůtu k zaplacení nejpozději do 31. března 2019. Ačkoli žalovaný výzvu dne 12. 3. 2019 převzal, ve lhůtě stanovené dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. března 2019 včetně doručenky). <b><i>6. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále ZoPK) se silničním pozemkem rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek.</b></i> <b><i>Podle odst. 3 těleso průjezdního úseku silnice je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v odstavci 2.</b></i> <b><i>Podle § 12 odst. 1 ZoPK součástmi dálnice, silnice a místní komunikace mimo jiné jsou c) tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky, d) svislé dopravní značky, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, dopravní knoflíky, staničníky, mezníky, vodorovná dopravní značení, dopravní ostrůvky, odrazné a vodicí proužky a zpomalovací prahy,</b></i> <b><i>Podle odstavce 3 kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu.</b></i> <b><i>Podle § 13 ZoPK jsou mimo jiné příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace a) přenosné svislé dopravní značky, a dopravní zařízení, c) veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu, d) silniční vegetace, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot,</b></i> <b><i>Podle § 35 odst. 1 ZoPK jsou vlastníci nemovitostí v sousedství dálnice, silnice a místní komunikace povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice a místní komunikace nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne silniční správní úřad.</b></i> <b><i>Podle odst. 3 je vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace11a)</b></i> 7. Po právní stránce soud přijal závěr o tom, že na sporných aktuálně vzniklých pozemcích parc. č [rok] a [rok] (konstituovaných oddělením z pozemků parc. č. [rok] a [rok] – prokázáno schvalovacími protokoly z 22. 8. 2018 a 14. 8. 2018, výkazy dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí pozemcích ve vlastnictví žalobce výkazy dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, částí geometrického plánu pro rozdělení pozemku, č. plánu [číslo]) ve vlastnictví žalobce (nesporná tvrzení, výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], obci [obec], e-mailovou korespondencí z 19. a 25. 3. 2019, kopie katastrální mapy ze dne 27. 3. 2019), se nacházejí dopravní značky a veřejné osvětlení přimykající se ke komunikaci (prokázáno fotografiemi [číslo] barevných fotografií ze stanoviska k parcele [rok] a stanoviska k parcele [rok], k.ú. [část obce] z hlediska silničního zákona 13/1997 Sb.), což značí, bez ohledu na pojmové vymezení silničního tělesa ve smyslu § 8 a §11 odst. 3 ZoPK (prokázáno vyjádřením k hranicím tělesa silnice [anonymizována tři slova] ze dne 29. 3. 2021), že pozemek používá žalovaný pro účely provozu na pozemních komunikacích (podle rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 nejde jen o to, zdali je příslušný díl pozemku zastavěn pozemní komunikací či nikoli, nýbrž i o to, zda jej lze považovat za část nezbytnou k její konstrukci a následnému provozu). Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 a 28 Cdo 2056/2009 posuzované pozemky parc. č. [rok] a č. [rok] svou bezprostřední situovaností k pozemní komunikaci [anonymizována dvě slova] [číslo] i svým účelem, kterému slouží, ať již s ohledem na umístění dopravních značek, veřejného osvětlení nebo opěrné zdi, znemožňují žalobci běžný (ničím nerušený) výkon vlastnického práva. Z dokazování vyšlo najevo, že dopravní značení i opěrná zeď (existence opěrné zdi dále prokázána schvalovacím protokolem ze dne 24. 8. 2018) s veřejným osvětlením, tj. objekty zachycené na fotografiích předkládaných oběma účastníky, jsou buď součástí, nebo příslušenstvím zákonem definovaného silničního tělesa. Souhrnem řečeno, pozemky žalovaného nejenom těsně přiléhají k silničnímu tělesu, ale jsou s ním i funkčně propojeny. Svislé dopravní značení, jakož i opěrná zeď tvoří dle § 12 odst. 1 písm. c), d) ZoPK součásti pozemní komunikace, veřejné osvětlení podle § 13 písm. c) citovaného zákona se považuje za její příslušenství. K tomu lze v rámci systematického výkladu zákona doplnit, že opěrná zeď slouží nejenom k vymezení koridoru stavby pozemní komunikace vůči přirozenému reliéfu okolní krajiny ale plní také funkci bezpečnostní z hlediska zajištění bezpečného silničního provozu např. proti sesuvům půdy (viz §12 odst. 1 písm. c) a §35 odst. 1 ZoPK).

8. Správnost úvahy soudu dokládá podpůrně fakt, že obě předmětné parcely ve svém celku, tj. před svým rozdělením, zasahovaly do konstrukční vrstvy vozovky a krajnice (nesporná tvrzení účastníků), neboli se staly žalovaným uznanou součástí silničního tělesa (viz tvrzení samotného žalovaného v podání ze dne 7. 5. 2019 a důvod částečného zpětvzetí žaloby viz podání žalobce ze dne 18. 10. 2019 na čl. 52 spisu). Po jejich rozdělení nebylo možné dokonce přisvědčit ani argumentu žalované strany o úplné nezávislosti pozemků přímo sousedících s pozemní komunikací na samotném silničním tělese. Třebaže žalovaný tvrdil, že městská zeleň, chodník sloupy veřejného osvětlení nejsou součástí silničního tělesa (viz jeho skutková tvrzení v podáních i jím vyhotovený záznam místního šetření [číslo] ze dne 17. 4. 2019), jeho argumentace se zřetelem k platné právní úpravě nemůže obstát. Dle zákona o pozemních komunikacích §12 odst. 1 písm. c), d) a §13 písm. a), c) ZoPK se totiž naopak tyto objekty pokládají za součásti a příslušenství komunikací, navíc jsou-li umístěny na pozemku přiléhajícím ke komunikaci a jsou-li svým určením spjaty s jejím provozem. Je na místě v případě obou pozemků konstatovat, že umístěním zařízení (dopravní značky, veřejné osvětlení osvětlující komunikaci) a přijetím opatření (opěrná zeď) souvisejících významově s provozem na komunikaci si žalovaný zřídil bez právního důvodu výhodu na úkor vlastníka pozemku.

9. I kdyby soud přijal pro žalovaného příznivou interpretaci bez ohledu na definiční vymezení silničního tělesa a jeho součástí či příslušenství dle ZoPK, tedy postupoval-li by dle právního závěru obsaženého v posudku [číslo] nemohl by pominout rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaná pod sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 a 28 Cdo 2056/2009, poukazující na význam plnohodnotného, ničím nerušeného, výkonu práva k vlastním pozemkům. Pro daný případ je příznačné, že žalobci nejsou vlastní pozemky vlivem jednání žalovaného plně k dispozici, jestliže musí strpět jejich využití jiným subjektem. Ať už s ohledem na soudem zjištěnou absenci pouhé možnosti běžného užívání předmětných či existenci bezprostředního sousedství pozemků žalobce s pozemní komunikací, které jako určující znaky hmotněprávní aplikace vystupují v citovaných rozhodnutích do popředí, nezbývá než uzavřít, že vlastnické právo žalobce bylo žalovaným bez právního důvodu a bez finanční kompenzace omezeno (srov. § 35 odst. 3 ZoPK). Uživatel, v tomto případě žalovaný, získal majetkový prospěch odpovídající částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání takové věci, např. formou nájemného.

10. K obraně žalovaného stran využití pozemku soud doplňuje, že pro naplnění znaků bezdůvodného obohacení je nerozhodné, jak intenzivně žalovaný pozemky v rámci žalobou vymezeného období užíval, zda v jejich větším či menším plošném rozsahu (viz rozhodnutí 28 Cdo 2056/2009). Pro závěr o omezení užívacího práva postačuje, že na nově vzniklých pozemcích, které ze širšího pozemkového rámce vyčlenil sám žalovaný, byl prokázán výskyt součástí a příslušenství pozemní komunikace [anonymizováno], které omezují vlastnictví žalobce. Pokud žalovaný poukazuje na to, že chodník neužívá, není tato skutečnost vzhledem k povaze a umístění shora uvedených objektů souvisejících s provozem komunikace na pozemku žalobce právně významná. Je věcí žalovaného, ponechal-li pozemky oddělit tak, že na každém z nich se takové objekty vyskytují. Je nepřípadné, aby za takových okolností též s přihlédnutím k rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2056/2009 žalobcův nárok odmítal s odůvodněním, že část jím momentálně pro provoz komunikace nevyužitého pozemku mohl žalobce užívat v rozsahu širším než dosud. Záleží výlučně vlastníkovi pozemku, zda předmět svého vlastnictví hospodářsky zužitkovává či jej ponechá ladem.

11. Žalovaný nepředložil žádný platný titul k užívání byť části pozemků parc. č. [rok] a [rok] vzniklých oddělením z žalobou původně označených pozemků parc. č. [rok] a [rok], kategoricky popřel, že by je jakkoli užíval. Užíváním předmětných pozemků vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši nájemného, jehož výši určují výměry Ministerstva financí ČR č. 01/2016, č. 01/2017 a č. 01/2018 ve výši 75 Kč/m2/rok. Ode dne 1. 4. 2016 do dne 31. 12. 2018 tak vzniklo žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6.263 Kč.

12. K důkazu znaleckým posudkem číslo: [číslo] soud uvádí, že znalec ke svém závěru dospívá nepřezkoumatelným způsobem, provádí-li ve svém nálezu pouze specifikaci pozemků parc. č. [rok] a [rok] ve svém celku (novému stavu se věnuje spíše okrajově na čl. 6, 17, 22 posudku) a posléze se bez logické návaznosti vyslovuje k tomu, že pozemky parc. č. [rok] a [rok] jsou zcela nezávislé na původních pozemcích. Z toho pak dovozuje, že nově konstituované pozemky nejsou součástí silničního tělesa komunikace [anonymizována dvě slova] [číslo]. Krom toho, že posudek je co do vyvození znaleckých závěrů z jeho vlastního nálezu nepřezkoumatelný, nutno především zdůraznit, že znalci právní posouzení ve smyslu zákonných předpisů nepřísluší. Znalecký závěr v tomto případě významně zasahuje do oblasti interpretace práva, což zákon přísně zapovídá. Soud proto k takovému důkazu nemohl přihlédnout.

13. Jde-li o další důkazní prostředky v rozsudku dosud necitované, soud je buď nepokládal pro rozhodnutí ve věci samé za přínosné (např. znalecký posudek [číslo] k č.j. 29 C 75/2015), anebo se s nimi nezabýval pro jejich duplicitu se zásadními důkazy, o něž své rozhodnutí opřel (např. další fotografie, které dokládají opakovaně tentýž stav).

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. 3. 2019, v níž žalobce žalovanému stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 31. 3. 2019. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení, nejprve s úhradou 81.375 Kč a poté - po částečném plnění žalovaného dne 10. 10. 2019 – pouze co do částky 6.263 Kč.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 422,73 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 069 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 375 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 6 534 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 3. 2021 náhrada 2 618,62 Kč za 420 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 738,62 Kč ve výši 5 615,11 Kč. Soud neshledal důvod pro redukci nákladů řízení na straně žalobce, který ve věci v plném rozsahu uspěl, když ze spisového materiálu lze usoudit, že se obě strany vyvinuly snahu smírnou cestou dospět k dohodě. Z dalšího vývoje řízení je na místě usoudit, že mimosoudní jednání byla úspěšná, neboť řízení bylo usnesením soudu v důsledku dodatečného plnění žalované strany z větší části zastaveno. Žalobce si počínal hospodárně, pokud v rozsahu žalovaným splněného dluhu vzal žalobu zpět.